Radostný s hodnými lidmi a jedním koštětem
Prve jsem si chtěla založit účet na rajčeti. Slavnostně jsem si ho nazvala poctenickozesrdce. Řeklo mi to, že účet už mám. Jmenuje se irenkah. To jsem netušila. Ani, že jsem ho založila, ale ani že ho mám. :-) 😅😍🤔🥰
Zkusím, jestli bych takhle šetřila místo. Neb jsem si ráno zkoušela založit jiný účet na jiném serveru. Zkuste ťuknout na odkaz. Každý den sem nahraju obrázky k počteníčku. :-) Jestli to neumím, tak se to budu muset ještě naučit. Dnes jsem album nazvala Josefovem, ale nahrála jsem tam i Herbalife koule a ranní Zrzečku mlaskající na krmítko se sýkorkou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-27_Josefovem/
Středa. Krásný den. Nejdřív takový nijaký. Cvičím. Protahuji se. Zkrutlo mi tělo. Po obědě den dostal barvu. Telefon na poštu ohledně nějaké výzvy. Hovořím s tupou, ale opravdu víc než tupou slečnou.
- Máte tady dopis z města.
- Ne, toto není on.
- Aha. A co ten dopis z města?
- To nevím. Proč jste mi ho nedoručili? Jsem celé dny doma. Výjimečně někdy odpoledne vyletím na chvíli. Letos jsem byla jen jeden den dopoledne mimo.
- Toto je z 22.1.
- Ano, to jsem byla doma.
Hovor vedu ve stylu v sobotu večer a v neděli ráno. Fakt to nemá obdoby.
- Tedy, jedu už do VZP. Nemám čas tady s vámi plácat prázdnou slámu. Každý měsíc mi nedoručíte dopis. Jeden se dokonce vrátil, aniž bych tušila, že na mě čekal.
Monolog končím otázkou. Marně čekám odpověď.
Jaké je resumé?
Ticho. Obouvám si kozačky. Už mám obě na nohou. Ticho. Beru klíče.
- Halo, jste tam?
- Ano, jsem. Já čekám, co budete říkat.
- Já jsem už řekla.
Ty vorle, Petroušek tomu říká - je jedlá. Já to nazývám po staru. Blbá. ÚB.
Opáčko pro Blani - Blani, ÚB = úplně blbá.
- Takže co, kde najdu ten dopis?
- Mohu Vám ho nechat doručit.
- To určitě. Nikdo mi tu nenechal ve schránce výzvu, oznámení, máte můj telefon! Že vám nevadí, že se toho dopisu nezbavíte! A ještě něco - dopisy do ulice R. mi vždy moje pošťačka vozila k nám.
- To musíte obvolat šest doručovatelek.
Ta je drzá! Ne, to nebude úmysl. Fakt blbá. Neznám ani jednu. Střídají se tu jak na kolotoči.
- Co jste říkala? Asi jsme se přeslechla. Jak mám obvolat šest doručovatelek? Já za váš bordel nemohu. Měli jsme tu jednu skvělou spolehlivou doručovatelku. Celý život tu chodila. Nikdy na ni nebyla stížnost. Byla inteligentní! Loni šla na stará kolena vařit do vedlejšího města. Takže já si pojedu pro dopis, který vaše služba nedoručila. Chraň vás ruka páně, abych na poště ten dopis nenašla! Dobře víte, že mě vždy ženete na nepravou poštu. Jedu do Josefova!!!
Sedám do auta. Jedu. Nejdřív náměstí. VZP. Cedule jak hrom. Pro nemoc do nekonečna zavřeno. Oči mi lezou z důlků. Kdyby mi upadly za mříž, čím bych koukala! Sedám do auta. Přemýšlím, jak se dostanu ke svému výpisu. Až doma. Teď se půjdu mrknout, když mi radili na FB, k našim cizokrajným přátelům. A měli pravdu!! První - sice brebentí s někým ve vietnamštině, ale věnuje se mi, pomáhá mi s výběrem... Dělám jí kšeftík asi za tři stovky. Kdyby přestali vyrábět boxerky, raději kupuji Péťovi, jako správná Češka - nasyslím mu. Ne - on má svátek a narozeniny, tak mu zabalím balík a otahané z Číny vyřadíme. Aby mohl chodit za ženskými. :-) Vtip. Aby se mohl na stadionu převlékat. Tak to je blbost. V nedohlednu. Zkrátka aby měl.
Jsem ráda, že jsme ji podpořila. Sedí tam v zimě celý den. Rozhlížím se. Aha, ještě támhle bych mohla nakouknout. Jů, tam toho mají. Zvenku přichází vietnamský sympaťák s dítětem v náručí.
- Dobrý den, celý den a nakupjte HODNĚ!
Dostal mě.
- Potřebuji...
- Tady se na to mrkněte, vyberte si, co chcete.
- Potřebuji kalhotky.
- Tyhle?
- Ale co když mi nebudou?
- To máte v očích. Ty nezkoušejí.
Jdu si je natáhnout na punčocháče. Luxus.
Netušila jsem, že pojedu někdy mezi lidi nenamalovaná. Jen jsem chtěla pro výpis z VZP. Vybírám. Zkouším. Mezi tím se vyměnili. Prodavač s miminem na krku předává své manželce info:
- Paní potřebuje boxerky...
Ještě že to paní připomněl. Paní - to jako já - by na manžela zapomněla. Měla oči jen pro sebe. :-) Už dlouho nic nekupovala na přímo.
Jsem jak opilá. Tady toho mají! A bez dopravy do Sorošovy kapsy. Skoupil tolik přepravních firem... Geis, PPL a DPL - já si je pletu. Vypustili mě do ráje. Tak dlouho jsem nebyla v obchodě. Zkouším.
- A nechcete ještě...
- Ani ne. Ale ukažte?
- Jo, a ještě ty boxerky.
Mají krásné, jedny hezčí, než druhé. Beru tyhle, tyhle, tyhle, tyhle a tyhle. Ne, tolik jich nebylo. Zkouším si hazuky, šaty... Sháním noční košili. Beru mamince. Ale ta je krásná! Do prvního vyprání. Pak o ni přijdeme. Kochám se tou krásou. Zkouším si šaty. Na doma. Na léto. K legínám.
- Nosíte džíny?
- Nosím.
- Tak ty by se vám hodily a k brýlím vám padnou.
Musím se smát. Rafinovanosti mladé prodavačky. Šikulka.
Platím půlku nákupu. Asi šest set padesát.
koukám na pěkný svetr.
- Nemáte šaty s kožíškem?
Ukazuje různé modely. Vybírám mezi dvěma.
- Už jsem vám tu na chleba nechala.
Velmi, ale opravdu velmi pokorně na mou rádobyvtipnou repliku poděkovala.
- Máte z čeho žít?
- Mám mateřskou. Musíme šetřit. Dlouho nepřivezli zboží.
Asi ho nemají z čeho zaplatit.
- A manžel včera vydělal (smutně to říká) osmdesát korun. Tak hlídá dítě.
Jasně, ona je šikovnější. Ale oba jsou nesmírně sympatičtí.
- Na jedny šaty mi dává skoro osmdesát korun slevu, na druhé také tak nějak.
- Máte dvoje za šest set.
- Ok. Beru. Co já si s těmi hadry počnu. :-)
Platím. Mohu si klidně přijít vyměnit nepadnoucí... Děkuji za ně. Myslím tím za tenhle národ. Dřív mi vadili. Ne, vůbec mi nevadí. Pracují. Neotravují. Snaží se. Včlenili se. Jazyk v druhé generaci ovládají lépe než Češi. Vyhrávají soutěže v našem jazyce a umisťují se před Čechy!
K autu nesu dvě igelitky ze dvou obchodů. Manžel s dítětem v náručí se prochází na ulici.
- Mějte se hezky! Nechala jsem vám tam hodně peněz!
- To jste hodná. A zase přijďte. Hodně nakupovat.
Nevím, jestli to řekl takhle, nebyl vlezlý, byl vtipný, že jsem se ještě v autě usmívala.
Svítilo slunce. Domalovávalo příjemnou kulisu mého odpoledne. Jako že NORMÁLNÍ ŽIVOT. NO JE! Na horách lidé na služebních cestách. Asi taky pojedu na služebku. A vezmu si sebou běžky. Vždy po jednání si vyběhnu. Když mohou páni poslanci podvádět a hodovat v restauracích, proč by měl národ dodržovat něco, co mocní chtějí aplikovat na nás, ale sami pijí víno!
- Peťuš, já byla nenamalovaná, ale stálo to za to! Divej!
Má radost z mé radosti. Zatápím. Včera jsem zatopila pomalu až když přišla jeho hodina. :-) Tak dnes mu to tu zahřeju. 😍😘🥰
A koukám, že mi někdo na FB - hnusák jeden - přišel udělat svou smradlavou hromadu. Ještě se z ní kouří! No počkej!
Napsala jsem k odkazu k černobílému obrázku dětí za ostnatým drátem:
76 let od vstupu Rudé armády do tábora... Do nejhoršího tábora! Do nelidského německého tábora v Polsku. A kdo tábor osvobodil?!! Ten, kterému zbořili sochu!!!
A do komentáře:
Irena Hrobská
A v Senátu Tchajwanec děkuje Izraeli a prý máme židovsko křesťanské kořeny. Možná by se slušelo poděkovat Rudé armádě!!! Děkovat lidem, kteří to přežili - to teda nechápu. Děkovat lidem, kteří se vrátili, je jaksi jalové!!! Kde je úcta k ruskému lidu!!! Díky Rudé armádě mohli osvobodit lidi a ti lidé mohli vyjít na svobodu.
Koukám dívám - ulevil si tu úplně cizí člověk. Není v mých přátelích. To by si nikdo z nich nedovolil. Třeba by napsali - mám jiný názor, ale ne tak smradlavě. A neuklidil si to po sobě:
Miroslav Náplava
Myslíte toho vraha, který se s Hitlerem smluvně dohodl na mocenském rozporcování Evropy? Se kterým napadl Polsko a sám okupoval Pobaltí? Který napadl bez vyhlášení války neutrální Finsko (za což byl Sovětský svaz vyloučen ze Společnosti národů? A snad už jen drobnost - ten, který nechal pobít miliony vlastních? Už existuje i historická literatura bez sovětských pohádek, soudružko.
Oslovil mě tak, jak neměl. U nás doma se mluvilo jinak než ve škole. Nikdy jsem neoslovovala soudružky soudružkami. Včera mě tady jedna paní inspirovala. Pod obrázek zapáleného testovacího místa holandskou mládeží napsala:
Blanka Zbořilová
Kdyby mi fungovalo koště, tak se tam zaletím podívat.
Řehtám se tomu ještě dnes. :-) Vidím ji na košťátku, jak za ní vlajou vlasy, od nosu nudle, jak se drží zmrzlýma rukama starého koš´tátka, které nešlo uvést do pohybu. Ale nekonec si dalo říci. :-)
Irena Hrobská
Miroslav Náplava Nenazývejte mě jako soukmenovce, nikdy jsem nebyla ve straně, mýho tátu přišli zatknout v roce 59, tedy nastartuje koště a koukejte odsud pelášit. Startujte raketově. Jinak Vás odsud vykopu! Zkrátka historicky to neukecáte a neztrapňujte se jako nevzdělané a neobjektivní pako, ano? Soudruhu! Styďte se! Furt židi, židi, židi - děkujeme židům a za co? Kdo jim umožnil vrátit se a založit stát?! Když už jste hloupý, aspoň to neprezentujte tak okatě. Moje maminka říkávala: Radši s chytrým ztratím, nežli s blbým nabudu. Podle toho se řídím, a divím se Vaší drzosti mi tady u mě dávat svá hloupa (opak moudra) k dobru. Takže nazdar!
Čtu takové "radostné" zprávičky - Izrael 13 ochrnutých
obličejů; na Otevři svou mysl - sympatický černoch pečovatel nešťastně svěřuje,
že u nich za 2020 nikdo neumřel!! Měli tam pět kovidních, a od 22.12. do 18. ledna
14 mrtvých.
Kousek přepisu:
Nejsem nejmoudřejší člověk na světě, ale nejsem hloupý. Jak mi chcete říct, jak chcete říct rodinným příslušníkům, jak nám chcete říct... V roce 2020 jsme neměli žádná úmrtí... a to stejné mohu říct o mnoha ostatních pečovatelských domech. Nula úmrtí po celý rok 2020. Ani jeden člověk za ten celý rok nezemřel. Teď je rok 2021 a jsme v polovině měsíce, a tam, kde nyní pracuji, zemřelo už 14 pacientů. Padají jako mouchy. Když nám volají rodinní příslušníci a ptají se, co se stalo s jejich matkou, s jejich dědečkem... dozvídají se: "No, měli jsme tu super přenašeče, oni ten virus chytli."
Tohle se jim říká. Tohle vysvětlení není kompletní. Dlužíme rodinným příslušníkům nějaké lepší vysvětlení, dlužíme to těm pacientům, u kterých jsme se zavázali, že je mou prací, abych pečoval o ty, který Bůh svěřil do mé péče. Je mojí prací jako ošetřovatelský asistent, jako administrátor... je naší prací prokázat, že o ně pečujeme. Součástí naší práce je zajistit, aby byli v bezpečí. Pokud je něco špatně, musíme o tom promluvit! Vidím tohle převládající mlčení... mlčení jehňátek nás zabíjí. Zatímco se tohle děje, životy stovek pacientů, něčí babička, něčí otec, něčí matka v těchto pečovatelských domovech umírá a my tam prostě přihlížíme a říkáme... "No teda... smůla. Super přenašeč."
Zvuková zpráva: Na Slovensku dva lékaři anafylaktický šok, sestřičky po druhé dávce - ztížené dýchání, vysoká teplota, jsou KO... Lékaři místo, aby to dávali na internet, jsou ticho. Ríša hovorí - to není pravda, že leží na JIP, on dostal normální anafylaktický šok... - Hm, úzkostný slovenský hlas... Normální?
Už jsem psala, asi v roce 1978 nebo tak nějak jsem upadla do anafylaktického šoku po nevinné injekci do svalu na doléčení po operaci. Olivový olej. Tripsin se to myslím jmenovalo. Během dvou tří minut jsem natékala... Ztrácela zrak, sluch, dech, srdce přestávalo být...
V zariadení Arcus v Košiciach zomrelo na COVID-19 v priebehu týždňa 16 klientov. Pilotné očkovanie pre nepriaznivú situáciu prerušili.
Proč přerušili? Vždyť je to pro dobro lidí!
- Jo, ten lukáš dostal na místě tisíc korun pokutu.
- To toho dostal.
- Pět set za nouzový stav a pět set za dělání hluku, za ty petardy. Počkali si na něj doma.
Volám Ivě. Hovor končím krásnou modrou košilí pro mamku.
- Ivo, oni nám ji zase zničí.
- Tak jí tam fixem napiš velké její jméno.
- Ty ses zbláznila? Proto se vždycky zlobím. To dělají oni! Já jí to podepíšu nenápadně na cedulku uvnitř.
- To nemá cenu. To ztratí. Napiš jí to na záda.
- Ani náhodou. To je znehodnocení, ponížení! Ne, budu chtít, aby ji to našili. Oni to zas spálí.
Žaluji, že v pátek neměla zuby, že nebyla v půl dvanácté učesaná, že má většinou ledový čaj.
- Koupila jsem jí čaj k zalití v hrnečku.
- To ti neudělají.
- Uvidíme. Posíláme tam její důchod! Nezapomeň! Jejich služby nejsou zdarma!!
To si stále lidé neuvědomují. Je to jako v hotelu. Zaplatíš a očekáváš plnění.
- Ivo, dnes jsem jela kolem taťkovy dílny. Jsou tam troje vrata. Která patřila nám?
- Ta poslední. Tam byla ještě výloha...
Upřesňuji si, nějak jsem se dnes před trojími vraty z auta zírala a nemohla se upamatovat. Včera jsem mamince ukazovala fotku s výlohou...
Večer. Ještě rychle objednávka. Volám klientovi. Zhubnul o dvě konfekční velikosti. Bral léky na krevní tlak. Po proštíhlení mu tlak vyskočil. Lékař "měl o něj starost". Na čas vysadili zdravé jídlo. Chytám se za hlavu. Přece lékař měl vysadit léky. :-) Proto jsem se nemohla celý leden dovolat. Vypravuji mu balík. Ve dvacet školení a pak už! Užívám všechny vteřiny svého života. K čemu? K nasávání našeho domu, k hraní, tvoření, nejvíc chystám chvilky se svými blízkými. Nasávám dům už deset let. A nemohu se ho donadýchat, donasytit. Nikdy nevím, kdy mi řeknou - už musíš.
Dobrou noc!
P. S. https://jape103.rajce.idnes.cz/Toulky_Josefovem/