Raduji se. Mám to za sebou :-)
Už to mám za sebou. Co? No pondělí přece. Od zítřka už jedeme k víkendu!
Šest. Budík. Vylez. Jedeš na výlet. Hlavně nezapomeň vzít panu roletkáři vzorníčky. Zapomněl je tu minulý týden.
Mourek se hlásí. Chjo. Moure, dieta! Odsypávám mu hrstečku granulek, sypu z kapsičky dvě lžičky masa. Jsem zvědavá, jestli léky a dietní strava zaberou. A kdy.
Telefon
- Peťuš, vstala jsem! Neboj! Děkuji!!
- Tak jo.
Rychle, rychle. Zrzičko, spěchej. Jedu do HK. Zítra dostanu od dobrodině z FB fantastické vložky do bot. Ty z protetiky prý vymáčknou vadnou klenbu. Tak uvidíme, v čem se mi bude hezky chodit. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-12_Do_Hradecka/
Vláček už stojí na kolejích. Mám dvě minuty. Jedeme. Za sedmnáct minut HK. Cestou jsme nabrali studenty. Zaplať bůh školní spoj jezdí celý můj život; ještě sedmičku nezrušili. Zatím. Tímhle ranním jedu dnes výjimečně. Moc časný. Posílám SMS žaluzáři. Hned volá zpět.
- Jak to, že nespíte? Přece do devíti!
Vysvětluji, kde se budu nacházet v devět hodin. Tam předám u nás zapomenuté vzorníčky.
Hradec - salon republiky. Krásné město. Na protetice mě čekají. Milé vstřícné jednání. Chci vědět, jak je to s těmi mými klenbami. Loni mi je na Dni pro zdraví měřili na takové skleněné koze. Prý žádné spadlé. Ale jo. Noženky mě při dlouhé chůzi bolí.
- Tyhle boty bych zakázal.
- No, bolí mě v nich špičky, ale jsou žluté. V létě jsem si koupila ke žlutým kalhotám.
- Chodíte bosa i doma?
- Chodím.
- Tak doma v botách. Bosa jen po trávníku. A když vás budou nohy bolet, tak hrajte šachy nebo začněte plavat.
- Moje doktorka mi řekla, že ortopedické vložky jsou nadstandard.
- V žádném případě. To není žádný nadstandard.
Vtipný lékař. Posílají si mě. Jitka mi to tu předpřipravila. Všechno jde rychle. Raz, dva, hodina uplynula. Žádný prostoj.
Klušu k nádraží. Dívám se nahoru na ciferník na nádražní věži. Malá postava chlápka vyměňuje světelná čísla. Kukačka ve věži. Fotím.
Jdu k Auparku. Volám žaluzáři. Má zpoždění. Jako já. Hlásím pro něj změnu místa, aby se nemotal. Je tu. Podávám vzorníčky do okýnka. Ano, pejsek sedí na předním sedadle. Nevyskočí ani z plně rozevřeného okna. Tak někdy příště!
Sháním struhadlo. Všiměte si - nejdu koupit. Sháním. V Auparku nic. V Tesco - nic. Kde se dá sehnat obyčejné struhadlo? Prolézám obchůdky. Zkouším věci. Beru jedny růžové kalhoty. Ale domácí potřeby ne. Slavná Tescoma ti nabídne škatule a hranatá struhadla... Já chci malé placaté obyčejné jednoduché klasické skladné...
Na tržišti drahota. To už není, co bývalo dřív. Prodej přebytků. Ne. Komerce.
Přicházím k nádraží. Že bych zkusila stihnout vlak domů? Kupuji jízdenku, minutka do odjezdu. Akorát přijíždí vlak. Dívám se okýnkem na notoricky známou krajinu cestou domů. Tudy jezdívala maminka za tatínkem do FN, když umíral. Mladá krásná. Dvě děti na krku. Všechno zvládla. A to vložila i do svých potomků. Tudy jsem jezdívala na fakultu. Maminka hlídala mé dvě děti... Pomohla. Umyla mi boty. Nakrémovala. Upekla cukroví. Nakrájela nudle. Namlela a zavařila zeleninku do polévky. Mami, děkuji ti!!! Mami! Stavím se!
Sedám do auta. Obchody u nás. Struhadlo mám. Víte, kolik ta sranda stála? 79,- Kč. Obyčejné. Výrobek družstva TVAR z Pic.
Zajedu ještě na hřbitov. Mami, jedu! Tati, taky! :-) Vezu oranžové růže nebo žluté karafiáty. Rudé růže ve váze jsou ještě krásné. Vedra pominula. Nad hrobem zpívají včely. Hrob je krásně umytý.
Jdu nakouknout na ruský hřbitov. 1914-1918. Suškinův památník. Zhotovili ruští zajatci v cizí nepřátelské věznitelské zemi. Rakousko - Uhersko povolilo svým vězňům zhotovit velké dílo se symboly Rusi. Bojar zádumčivě opřený o meč - minulost; matka Rus - současnost; děti, listující v obrovské knize - budoucnost. Viz odkaz - hezky popsán vznik pomníku.
Kočky mě čekají. Moureček se lísá. Zas odsýpám maličko granulek, trošičku z kapsičky. Petroušek koupil další tři.
- Víš, kolik stála jedna?
- U veterináře - to bude padesátka?
- Třicet pět korun!
Mourek má kvalitnější stravu než paní domu Zrzečka. Už běhá po zahradě. Je veselý. Už neučůrává. Za deset dnů se máme přijít ukázat s močí. Tedy vezmeme kocoura s sebou. Ten bude rád!
Dnes jsem vyslechla příběh pětatřicátníka. Pracuje těžce. Před týdnem se mu zablokovala příšerným způsobem záda. Vzadu na hrudníku. Nemohl si ani zavolat záchranku. Do sanity ho nakulili. Sundal holínky. Celý den bez bot. Mladá Boleslav.
- A jak jste tam ležel dlouho?
- Poslali mě domů. Ale já nemohl dýchat. Povídali, že mě zresuscitují. Říkal jsem, že do sanity nenalezu. Nepárali se se mnou. Potřebovali mé lůžko. Nemohl jsem se hýbat. Kolega volal. Kde jsem, co má dělat. Mně to bylo jedno. Sestra mi musela odblokovat telefon. Já bych to nedal. Jedno pako mi řeklo, že tam chodí lidi se zlomenými páteřemi. Prudce mně zdvihl lehátko. Myslel jsem, že vypustím duši. Já tam byl náplava. Potřebovali se mě zbavit. Vyhodili mě po kapačce na chodbu. Seděl jsem v bolestech 4 hodiny na chodbě na kachličkách bez bot.
- Svině.
- Tam byli všechno pacienti ze Škodovky. Paní z obrovským ekzémem na nohách. Chlápek s rozříznutou a zašitou rukou. Povídal, že s tím půjde pracovat. Totiž oni smějí chybět jen asi dva dny v roce. Jinak nemají třináctý plat, což jim dělá okolo osmdesáti tisíc.
- Novodobý kapitalismus z Anglie 19. století.
- Ještě horší. Člověk tam nemá cenu.
- Co se s těmi bílými plášti stalo? Chodili jsme k nim pro pomoc, pro léčbu, pro radu. Byli hodní. Měli jsme k nim důvěru. Oni měli úctu k našim tělům, snažili se nám pomoci. Teď? Jsou neurvalí. Zrovna tak soudci.
- No, čtyři hodiny, než pro mě přijela sanita z Hradce. Odvezli mě domů. Nejhorší bylo, že když jsem se hnul, hrudník ztuhnul a já se nemohl nadechnout.
Je mi z toho smutno. Tuhle psala Blanka Faltýnková na FB. Jsem ráda, že už s Emi čteme poslední lístečky knihy...
Večer jdu školit. O vitamínech. :-) Ještě konference. A půlnoc. Hlava mi klimbá. Jsem vytočená z toho světa. Jo - první zpráva dne! Pokračování včerejší mé komunikace s takovou jednou divnou lakomou Barkou. Tedy babičkou překrásné vnučenky:
Věra Nováková
Irena Hrobská Koukám, koukám, že jste se nám tady hezky vyblila, tak si jděte na tu svoji seanci a neserte se, do čeho vám nic není. Jenom rada.
Irena Hrobská
Věra Nováková Oh, ta něha! Jste žena? Pokud jste vychovávala děti, ani dlaždič by se nemusel stydět. Jestli jste babička té malé víly, mám o ni obavu. Možná by stálo za to na Vás upozornit stát kvůli ohrožení výchovy dítěte. Hanba Vašemu rodu! Hezký den!
Kdo má FB - tady je ta krásná holčička:
Baba už se neozvala. V Hradci jsem si stylově vyfotila dlaždiče. Mluvili slušněji než ta žena.
Dobrou noc!
P. S.
Můžete mi prosím napsat, co Vás na videu nejvíc zaujalo? Děkuji.