Ráno léto, odpoledne podzim
Květen. Studený máj, v stodolách ráj. Dopoledne léto. Odpoledne podzim. V stodolách bude ráj.
Devět. Ještě zavírám oči. Z dálky slyším zvonek. Zvonek. Zvonek! ZVONEK!! Vyskakuji. Deset. Lindino auto. Ješiši. Když vstávám, připomínám si:
- Ireno, pomalu. Pomalu! Nespěchej.
Dnes raketa. Odemykám.
Rychle se oblékám. Jede do Světí.
- Osadíš mi kolo od tebe?
Už třetí rok mi ho osazuje. Vždycky jinak. Vždycky hezky.
- Mami, zavolej švadleně. Něco potřebuji na kalhotách.
- Jé vezmeš mi tam prostírání?
Měla jsem pás na stůl. Kopýtko ho rozstříhalo na čtyři díly. Třepí se. Myslela jsem obšít pentlí. Ale tak širokou nemám.
- Musí to být v pentli?
- Nemusí. Stačí zahnout.
Za chvíli je zpátky.
- Mami, kalhoty mi opravila hned. Ukázala mi damašek. Nikdo ho nechce. Skočila jsem po něm.
- To je kvalita! Pitomci chtějí satén, viď?
Damašek jsme měli doma. Charakteristický kontrast mezi květy a podkladem. Nebo mezi proužkem a podkladem. Nebo mezi puntíky a podkladem. Mezi vzorem a podkladem. :-) Damašek vzdušný, kvalitní, s dlouhou životností, stoprocentní bavlna, heboučký na dotek. Luxusní. Prostě přírodní. Klasika.
- Paní mi z něj ušije povlečení. Na zip.
- Mamka by našila knoflíčky, obšila dírky, ale to by ses nedoplatila. Tak zip. Knoflíčky přírodní s malými zinkovými kroužečky mám ještě v zásobě. Dnes už se nepoužívají. Jen my staromilci. Mamka si uměla povlečení ušít i dírky obšít. Mamka!
- Mami, tady vezu šunky.
- Děkujeme!
https://www.youtube.com/watch?v=98veiUDa1ls&t=325s
Jdu na kopřivu, na výhonky smrků do koktejlu. V tomhle týdnu si je nasuším. A vyrobím sirup. A med. Od bosorky zo stareho mlyna.
- Mami, už jedu! Nachystej mi rukavice a rašelinu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-03-na-koprivy-k-snidani
Než se nasnídám, je zpátky. Zjišťuji, že sadba z Kauflandu je letos dvojnásobně dražší než ve Světí. Příští týden jedu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-03-dekuji-za-osazeni
Linda mi jde rychle osadit kolo. To byl dárek před dvěma lety. Asistuji. Hotovo.
Petroušek přivezl tři pytle rašeliny.
- Vzal jsem raději tři, ať máš dost. A důchod mám v pr.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-03-na-bylinach
Petroušek natírá čelo chaloupky druhým nátěrem. To už na podzim nestihl. Linďous odjel sušit seno. Po obědě se má spustit déšť. Co si chci natrhat, jsem si odložila na leták k usušení. Nelehla si na něj Žofie? Ne vedle na teplou dlažbu. Hezky do bylin, abych v nich měla její srst.
Ke svačince nabízím na svůj chleba zavináč. Jsem po snídani. Oběd ještě ne. Petroušek se nešetřil. Zbouchnul celou rybku. Mohu odložit oběd. Věnuji se dokončení léčivého balzámu z vršků kopřiv.
https://www.youtube.com/watch?v=CpOWnM2Wbbw
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-03-koprivovy-balzam
Krájím včelí vosk. Tvrdý. Ono se řekne padesát gramů na půl litru. Petroušek mi jde pomoci skrájením. Sypu vosk do obou sklenic. Chvíli zahřívám. Za chvíli se vosk ztrácí. Slívám do nádobek, flakonků, skleniček.
- Oběééd!
Stolujeme venku. Jen polévku. Mezitím se spouští kapky deště. Druhé jídlo už konzumujeme doma. V suchu.
Když prší, tak to si odpočineme. Procházím zprávy na FB. Nespravedlnosti. Nekonání. Porušování zákona. Cítím vnitřní rozčilení. Nedá mi to. Večer. Jdu se uklidnit do záhonu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-03-vecer-v-zahrade
Pod stříbrnou zamračenou oblohou dokončuji poslední metry záhonu po jahodách. Ryju. Ještě tady rostlinka jahody a támhle. A tady tu taky vezmu s balem. Přebírám kořínky. Hnojím… Zas začalo jemně pršet. Nedá se nic dělat, dnes to dokončím. A zítra můžeme sázet brambory. Do hnoje. Do hnoje, Petroušku! Experte na zahradu!
- Dojedeš zítra pro hnůj?
Maminka byla kouzelnice. Bez vody a elektřiny tu dokázala z půdy vytěžit maximum. Mami, máš můj obdiv!
Hotovo. Mám radost. Fotím. Telefon vybitý. Kochám se zahradou. Konvalinkové políčko zbavuji listů bršlice. Nějak si dovoluje. Vytrhávám. Pasu se na mladých lístečcích.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-03-jsme-komplet
Sedám na zápraží k Petrouškovi. Pozorujeme slečnu Žofku. Nedá pokoj Mourkovi. Metají kotrmelce. Šup na jabloňku. Mourek jen zírá. V korunách si povídají ptáci. Možná, že ve smrcích právě sedí na vajíčkách hrdličky.
Kos si může roztrhnout zobák.
Zobák
Zobák. Tímto slovem je míněno něco obzvlášť samorostlého a osobního. Proto říkají hudebníci, že skládají, jak jim zobák narostl, a malíři, že malují, jak jim právě zobák narostl; a vám, kterým nenarostl žádný domýšlivý, veliký, osobní zobák, nezbývá než se popřípadě podiviti hříčkám přírody, že zatímco tomuto hudebnímu originálu vyrostl zobák Smetanův, onomu malířskému géniu vypučel zobák jaksi připomínající dejme tomu Slavíčkův. Příroda je mocná a podivínská. –
Zdroj: Fotobanka Pixabay
Kdybych se však mohl dohovořiti s ptáčkem, který mi občas zpívá před oknem, myslím, že by mi sdělil: "Zpívám, ano, ale ne proto, že mi narostl zobák, nýbrž proto, že mne strašně plní láska. Umění, pane, není věc zobáku, nýbrž věc srdce a dar boží. Bůh je tík tík tiuití, tio rio trrr to to to nétia tík. Toto jest veliké tajemství, nezávislé na zobáku, nýbrž na duši."
Nemohu se však tak dobře s tímto ptáčkem dorozuměti, a proto jen naslouchám, jak zpívá. Zdá se mi opravdu, že svým zpěvem nemíní nic bůhvíjak osobního a originálního. Že se sice velmi těší ze své písničky, ale nikoliv z velikosti a osobní podivuhodnosti svého zobáku. Jeho umělecké poslání je zpívat, a nikoliv míti zobák. Osobní zobák je výsadou lidských umělců.
Karel Čapek, Kritika slov
Publikoval(a) KC 1st June 2024
Štítky: Kritika slov
Dobrou noc!