Ráno plavat, večer fermentovat
Budík! Spletla jsem se. Dala jsem ho o hodně dřív, než bylo potřebné. Vstávat! To mám dnes času! Plánuji, že pojedu do bazénu jedním z dřívějších vlaků. Ale jak říká Péťa:
- Ty i kdybys vstávala ve čtyři, stejně vlak v půl desáté nesithneš.
Já nevím, jak to dělám. Je mi to samotné záhadou. Už jsem si zvykla na předáškách, v divadle slyšet - Irena už je tady, můžeme začít.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-19-zofie-ma-vzdycky-navrch
Vybíhám do zahrady na smrkové výhonky. Okouzlena ptačími motýly. To mladí, čerstvě vylíhnutí ptáčci okupují švestičku. Občas se tak tak trefí na větvičku. Někdy jim pod nožkami pevný bod uhne. To pak ptáče vybírá zatáčky.
Jsem blb. V devět dvacet jsem si vymyslela vlak. Asi jsem měla na mysli autobus v 9:13 hod. Balím si thermojetics, sportovní výživu, tyčinku… Nezapomeň na osušku… To už pěšky nezvládnu. Hledám parkovací místečko před nádražím. Běžím k pokladně. Sbíhám do podchodu. Zastavuji se. Očima hledám, odkud jede ten můj výmysl. Nějaký pán nade mnou se ptá, kterým chci jet. Zdvihám hlavu.
- Asi mi vlak v 9:20 ujel. Nebo neujel? Já jsem si ho asi vymyslela. Ale pojedu tím 9:40.
Napadá mě odjet autem domů. Přiběhnout pěšky. Nebo jít na nákup. Odpoledne chci založit kvašené ředkvičky, mladé zelí… Využít čas. Ireno, seď a už nikam neodbíhej. Ve dvanácti stupních je mi zima. Čas je docela shovívavý.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-0519-do-hradecka
Rychlík vjíždí majestátně pomalým tempem do nádraží. Odváží mě – ano, za třináct minut – do Salonu republiky. Přes město se vznáším jak motýl. V podchodu na mě v protisměru juká Hana. Tak brzo už tu?
V Aldisu se něco koná. V bazénu se dozvídám od spolužáka, že je to konference státních výžirků. Tedy úředníků. Prý si každý nesl kufr dárků. Aldis jim nestačí. Mají tu ještě dva obrovité stany. Páne, to je utrácení!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-19-v-aquacentru
Jsem tu. Oblíbila jsem si jezdit plavat. Žene se ke mně paní s opakovanými díky za to, že jsem jí před týdnem pomohla s mladíkem na nohy, když upadla. Ukazuje mi maličko oteklou nohu. Prý se jí propnula a nemohla už nic dělat, jen upadnout.
Tady je pro mě už tolik známých. Je tu pozitivno. My staří neofrňujeme. Bavíme se vespolek. Střídám vířivky. Cvičím. Masíruji se. Povídáme si. Dnes rušivý element. Asi šest sedm tmavých kluků. Jak cvičím, jeden obéza se dotknul mých nohou. Zrovna ho koply. Otočil se. Ani ho nenapadlo se omluvit. Mají s sebou obézní učitelku. Vylezla si nahoru na galerii. Hoši pořádají bitku v přítokovém tunelu. Dokonce ve vířivce. Perou se. Je tu dopoledne pro důchodce, ve vířivce leckdo medituje a tihle narušitelé bez dozoru nás štvou. Jdu se zeptat plavčíka, jestli je viděl. Jde se mnou. Kýve na učitelku. Ta se spouští dolů k bazénu. Omlouvá se. Ano, už klukům domlouvala. Je vidět, že jejich mozečky neudrží v paměti krátké varování. Pak už dali pokoj.
Dvě hodinky uběhly… Dozvěděla jsem se novinky z našeho města, z Kuksíku. Ono není nad hlas lidu… Jdeme se odhlásit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-19-domu
Venku teplo. Jsem ráda, ráno jsem se neustrojila dostatečně… Stíhám svůj vlak. Trasa zvládnuta bezkonkurenčně rychle. To autem nedáš. No nedáš! Opravdu! U nádraží skáču do auta. Jedu koupit zeleninu na fermentaci. Nové zelí. Ředkvičky. Červenou cibuli. Na zahradě nasbírám bršlici, libeček,
Dnes hřeším. Dávám si plátek uzeného od strejčínka. Hodně zelí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-19-bagetky
Odpoledne peču bagetky. Než přijde paní, to stihnu. Jdu do zahrady na smrkové výhonky do koktejlů k večeři.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-19-cestou-za-vyhonky-posloucham-stebot-mladat
Pod budkou slyším štěbetání. Běžím si pro telefon. Ticho. Klid. Odcházím. Jé, to je řev. Vracím se. V budce je krmič. Zobáčky vřeští. Zachytila jsem, jak vylétl zásobovač.
- Máš tam paní! Usadil jsem ti ji do pracovny.
Tahle zákaznice zhubla už metr čtyřicet po obvodech, ale vždycky, když se rozjede, bolí ji záda, dostane chřipku, vždycky má překážku v cvičení. Je na ní vidět, že se neraduje ze života. Bodejť by se radovala, když dělá ve státním úřadě. Dva vedoucí odcházejí do důchodu, jednoho člověka propustí… Nahromadí se jí práce. Takhle stažení jsou lidé. Strachem o práci. O peníze. O zdraví. O děti... Ona strachem, jestli zvládne příliv nové agendy… Pak se mají rodit děti. Pamatuji se, když jsem učila a pak ředitelovala, že jsem byla taky stažená strachem. Mohla na mě přijít ČŠI, hygiena, požárníci, HACAP… Teď si vyběhnu do zahrady. Natáhnu bosýma nohama zemskou pránu do těla. Sleduji ptáky. Poslouchám pod budkou křik při krmení… Sázím kytky. Svět, ten vlčí, nechávám před vrátky. Nechci se ho účastnit. Nechci o něm slyšet. Nesleduji ho. Dnes jsem slyšela v bazénu tady o jednom u moci...
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-19-nove-mesto-prednaska-kvaseni
Housky hotové. Zeleninu už nestihnu. Jedu do kina v Novém Městě nad Metují na kvašení. Jdu do budovy kina, které se otevíralo, když jsem chodila asi do druhého ročníku na gymnáziu. Asi 1972. Pamatuji na tu šířku plátna. Film Hello, Dolly! Roztahovala se opona a pak ještě nějaká tylová. Taková jemná. A pod ní už jel děj. Kino by potřebovalo oživit zrovna tak jako hradecký Aldis. Socialismus se tu nezapře. Sedím v první řadě. Přednášející je skvělý! Povoláním IT. Jméno nomen omen. Jan Kysela. Naučil se od manželky. Fermentuje už čtrnáct let. Hezky systematicky nás vede. Dává kontrolní otázky, jestli si pamatujeme, jestli chápeme. Maličko jsem do fermentace začala pronikat v dubnu. Účastním se kurzu. Takže ledacos vím. Ale takových nás je víc. Lidi kvasí okurky apod.
Kvašení je chemická proměna, tvoří se kyselina mléčná, K2, vitamíny řady B… Blahodárné pro naši imunitu. Kvašení je octové, alkoholové – tam klesají sacharidy a vzniká ocet, alkohol. U zeleniny hovoříme o kvašení mléčném. Ze sacharidů, které klesají, činnost enzymů vytvoří kyselinu mléčnou. Jde o čistotu rukou, sklenic, hrnců, aby se nezačaly množit kvasinky. Ty nepotřebujeme. Vytvořily by křís. Kvašení je pro mě něco nového. Miluji perlivou příchuť limonád. Zelenina získá jinou chuť, perlivou příchuť, hlavně pro trávení a zdraví živiny – vitamíny, enzymy, probiotika; imunita a zažívání řehtají radostí. Tělo zvyšuje přirozenou obranyschopnost proti patogenním mikroorganismům.
Stačí dvě lžíce zeleniny denně. V půl kg zeleniny je 7 g soli, takže nepřeháněj – je tam hodně soli, je tam hodně kyselin a to by mohlo rozhodit imunitu a zažívání. Možno začínat lžičkou, kdo je zvyklý – dvě tři lžíce denně. Ze zelného hrnce máme odebírat po povrchu. Proč? Protože tam se to rádo kazí.
Učí nás, jak kvasit, abychom byli úspěšní, protože leckdy něco vyhodíme. Vysvětluje, jak je to s nádobami – sklo vítězí. Pozor na víčka. Jejich pokažení by nám znehodnotilo obsah.
Používá probiotika – kupuje v lékárně. Hlavně upozorňuje – vysypat obsah tablety. Aby někdo nemíchal celou s obálkem.
Zajímavé je, když někdo kvasí v zelném hrnci, je možno doprostřed vložit celou hlavičku zelí s vyříznutým otvorem po košťálu. Listy z hlavičky se mohou pak použít v kuchyni.
Sůl blokuje octové a alkoholové kvašení, podporuje mléčné. Možno přidat sůl z přísad – ume ocet, sladěnka, miso, sojová omáčka, sladěnka, sladovit - to se používá bez soli. Sladěnku a sladovit neznám. To ostatní ano. Je ze Starého Hrozenkova. Ale kupuje nejlepší sojovku za nejvíc přijatelnou cenu v Dobrušce.
Kolik přidat soli?
Méně než 1% - zelenina měkne a pokud není kvalitní, brzy se kazí a špatně kvasí.
Více než 2% - vyšší množství soli; nad 2% křupavá
Zlatá střední cesta – 1,5% soli.
Dvě možnosti kvašení - ve vlastní šťávě nebo kvašení v nálevu.
U převodu procent soli vůbec nevím, o čem mluví. Píšu. Fotím. Přednáška je nesmírně zajímavá. Klademe dotazy. Přednášející taky klade dotazy směrem k nám. Jsem spokojená, že jsem nevyhodila peníze nadarmo.
Mám popsaných víc jak osm stran v počítači. Na závěr vstupujeme do řady ke stolu se sklenicemi. Lžičkou nabíráme vzorky na talířek. Na konci stolu nás čeká lžička. Pán to má velice hezky zorganizované. Kedlubna v kurkumě mi chutná jako ananas. Zvláštní.
Pro jistotu si kupuji knížku s recepty, vysvětlením… Pokud nebudeme umět soli, můžeme napsat. Budou reagovat na maily. To je skvělé. Dokonce prý můžeme napsat vždycky, nejen nyní po přednášce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-19-cestou-domu
Domů. Na Černé hoře bliká světlo. Tak krásná viditelnost je. Akorát že je obloha zečmáraná temná. Nad obzorem kousek s červánky.
Pro mě krásný den důchodce. Nepotřebuji nic slyšet. Jdu si za svými zájmy. Plavání. Fermentace. Kočky. Ptáčata…
Jsem vděčná. Jsem klidná. Jsem radostná. S takovými energiemi chystám Petrouškovi housku do krabičky. Přikládám jablíčko, hroznové víno, rajčátko, vajíčko… A vzkaz s vyznáním a poděkováním. Až si ho ráno Petroušek přečte, půjde radostně plnit energetické úkoly své organizace, lidstva, světa, galaxie.
Já zatím budu spát.
Dobrou noc!