Otevřen energetický portál 

Svatý Martin. Legenda. Je jeho příběh pravdivý? Sejde na tom? Dnes důležitý kosmický okamžik. Vesmírné Světlo se rozlije do srdcí a myslí všech lidí na světě. Prý. Já tomu naivně věřím. Na elektřinu si nemůžeš sáhnout, a existuje. Dnes se otevírá energetický portál. Bezpečné sladění člověka se sluneční osou 5D a sladění se s Centrálním galaktickým Sluncem. Světelné kódy ze Slunce rekalibrují naše duchovní mozková centra. Prý rekalibrace vytváří posvátný prostor pro naši božskou přítomnost JÁ JSEM. Ta uzdraví roztříštěné obvody v našich mozcích. – To potřebuju. A nejen já. Věřím, tvořím. :-)

Tak tedy vzhůru ke kvantovému skoku! Večer ani nebudeme rozsvěcet, neb budeme zářivými Světly! A tak se staň!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-11-svatomartinske-rano

Kočky. Holky chlupaté, každé ráno trpělivě čekají. Dnes Mourek s malou šedou kamarádkou hodují stereo. Hlídám, aby se jí nevetřel do misky.

Ladím s Petrouškem itinerář. Moc se mu na výlet nechce. Hoch můj dědkovatí. Vymlouvá se na chrchlot. Pečlivě ho prolévám lipovým květem, černým bezem, smrkovými výhonky, svízelem přítulou, kurkumou, medem. Jde to pomalu, ale je to bezpečnější a účinnější, než nějaké koldrexovatá paracetamolová svinstva.

- Peťuš, v půl jedenácté přijede Martin na bílém koni do Velichovek. Tak to už nestihneme. Myslím, že bychom mohli začít na náměstí a do Velichovek se pak přesunout.

Mlčky souhlasí. Asi ani neví, na co jedeme. To není fotbal ani ping pong. To jsou jemu naprosto vzdálené  svatomartinské slavnosti. Jak my spolu souzníme třicátý pátý rok, to nechápu. Na lyže jezdí jen, aby se neřeklo. Na běžky tak jednou dvakrát, aby mi udělal radost. A to já se opravdu raduji. Upřímně. Asi tak dnes se mnou jede přetrpět příjezd svatého Martina. Parkujeme pod náměstím. Tetelím se štěstím, že jsme spolu. Nemá – frajer – šálu. Nakřapaný, ale rozhalen jak pubiš. Prý má z toho ekzém. V životě nikdy neměl ekzém. Prý ji nikdy nenosí. Ale nosí! Jenže si ji nepřipravil. Jak chtěj jejich, našim to je jedno. Já mám na krku kašmírovou šálku. Z jedné strany zelenkavou, jako jsou mé návleky na nohou, z druhé strany růžovou jako je má halenka. Šálka z Indie. Kvalitní. Teplá. Daroval mi ji před mnoha a mnoha lety Lindin Martin. Zrovna dnes bychom slavili jeho svátek. Měla jsem ho ráda. A asi i on mě. Po dvanácti letech ho Linda poslala k vodě. Chjo. No nic. Já ustrojena jsem. Počasí nám bylo nakloněno.

Maličko odskočím. Asi dva tři dny zpátky se mi myslí mihla jedna spolužačka z mateřské nebo základní školy. Její bratr k nám do třídy propadl. Ona byla asi o rok mladší ode mě. Vzpomněla jsem si i na její jméno. Nechápu, proč jsem jí věnovala pozornost. Za šedesát let jsem ji potakala asi tak třikrát. Pětkrát je moc. Najednou byla v mé hlavě. OK.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-11-svaty-martin-v-jaromeri

Na náměstí vnímám harmonii, krásné energie. Jako by lidi svítili. Tak příjemné. Hned po vstupu do náměstí na mě hezky mrknul v pozdravu kluk. Šla jsem k němu. Kdo je? Pochopila jsem při pohledu vedle – stál tam jeho otec. V mládí jsme se stýkali. Koukla jsem ještě víc bokem. Paní šíleně zestárla.

- Ty jsi Martin?

Uculuje se.

- No, čeština.

- Já jsem tě učila kde?

- Na učilišti.

- Byla jsem hodná?

- Byla.

Asi hovoří pravdu, to by se nehlásil a neusmíval. 

Peťuš, dala bych si asi, asi, asi medovinu. Ta nebude ředěná. 

Kupuje mi kelímek moku.

- Výborná!

Procházíme mezi lidmi. Další člověk srdečné ahoj.

- A kdo jste?

To je ten Ondřej, se kterým se krátce přátelím na FB. Jeho maminka se mnou v mém druhém roce učitelování pracovala. Moc hodná. Skvělá vychovatelka v družině. Co ta s dětmi všechno podnikala! Třeba si pekli na horkých kamenech hádky z těsta z mouky a vody. 

- Jé, to jsi ty! V čepici nevidím pleš.

Jeho dcerka hovoří něco v tom smyslu taky. V čepici vypadá jinak.  Říkám mu, jak jsem kdysi dávno šla se svou ředitelkou na návštěvu k jeho mamince do takové malé roubené chaloupky. Upřesňuji si, že to nebyly Dolany, ale Čáslavky. Na posteli leželo čerstvě narozené miminko v zabalovačce. To byl on. Dnešní mohutný dospělý chlap. Otec. 

Srdečné, milé, krásné setkání. Ó, to je let. To bylo někdy v roce 77? 78?

- Jdu si koupit sklenku. 

- Tak tam narazíš na mamku. 

 A teď si jdu koupit skleničku. Ve frontě zjišťuji, jak to bude. Za stovku koupím sklenku s dvěma korálky, to jsou dvě ochutnávky. Pak si přijdu koupit korálek za dvacet korun. Slušné. Ale mně budou ty dva stačit. Pro toto místo. Budu chutnat i jinde. :-)

A vskutku jsem narazila na Marušku, Ondrovu maminku.

- Maruško, na tebe si vzpomínám každé ráno. Totiž tys´  mi jednou řekla, to jsem byla mladičká, proč se maluji. A že poznám ve stáří, že není třeba se malovat. Maruško, já se maluji do teď. A to mi táhne 67. 

Maruška mi moudře, velmi hezky odpověděla. Dala mi zprávu, kterou jsem potřebovala slyšet.

- Víš, co? Ty jsi ještě nezestárla. Jsi ještě stále mladá. Proto se maluješ.

Hezké, že? Hlásí se ke mně tolik lidí. Bože, nejsem taková kjava! Tady je to tak krásné! Ó! Postupuji ve frontě k ochutnávkovým lahvím:

- Co si dáte?

- Irsai.

- Jednou Iršai.

- Aha, dnes jsem za blba. To se čte iršai? Tak já to čtu špatně od prvopočátku, co jsem se s ním seznámila.

- Ne, to bych si nedovolila.

- To si dovoluji sama. Tak já už to budu teda číst iršai. A za tím je Oliver nebo Olivier?

- Oliver.

Tak dobře naladěná. Tak harmonická energie se vznáší nad davem lidí. Děkujeme. Příjemné. Cože se to dnes děje? Energetický a duchovní vzestup? Jo. Cítila jsem to. Týden jsem se intuitivně chystala… Čistila jsem v sobě i v domě. Myla okna, smýčila… Tiše meditovala. Jen krátce. Pomalu jsem se nořila do svých temných hlubin. Je na to správný čas. Energie přijímám.

- Tak už jedem?

- Chjo, tak už jedem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-11-svaty-martin-ve-velichovkach

Běžíme k autu. Startujeme směr Velichovky. Dnes zahlédnu zahradníkův domek. Tam za války bydlel generál Schörner. Americká mise, která si pro něj jela, aby se dostal do bezpečí, se před Jaří rozdělila na dvě skupiny. Jedna zahnula na Rožnov Neznášov, maminčina vesnice, odkud se v listopadu 1944 vdala do pevnosti. Druhá pokračovala na Jař. Odsud na Velichovky. Proč se rozdělili? Asi aby ho neminuli. Jenže panáček pro jistotu fouknul z polního letiště z jezbinských luk. Jezdím okolo po cyklostezce. Co kdyby se tu objevila Rudá armáda!

Parkujeme pod balkony domu. Slyším nahoře hlasy. Neotáčím se. Třeba se jim nelíbí, že parkujeme u nich na chodníku. Před námi takhle stoj už několik aut. Kráčíme okolo nádherných lázeňských vil. Zátiší. Domov. Slovenka. Čechie. Joj! Tady je stánků! Senzace! Obcházíme. Krásné zboží. Nádherně, ale překrásně barevně svázaná cibule nebo česnek. Za dvě stovky. Bylo by mi pak líto dílo rozplétat. Á, moji z Červeného Kostelce s mýdly, deodoranty, šampony – vše přírodní. Ruční výroba. Je, paní Francová z Mokrého u Českého Meziříčí. Mám od ní originální korále, náramky, náušnice. Ve stánku jí visí i pěkné šaty. Šikovná výtvarnice. Mnoho stánků s občerstvením. Ale lidi chodí, nekupují. Nejraději bych je všechny podělila. U jedněch kupuji tři svíčky.

- Kolik letos platíte za stánek? Před kovidem v Kuksu se platila pětistovka.

- Dvanáct set!

- Ježiši, tak tady máte příspěvek na nájem.

- Loni tu bylo asi pět stánků. Lidi kupovali.

- Jasně, letos se rozptýlili po celém parku.

- To nevadí. My vlastně začínáme sezonu.

S mnoha stánkaři jsme se dohodli, že se uvidíme za týden v Kuksu, s některými osmého devátého prosince v Bastionu v pevnosti.

Dřevěný krámek. Prkénko asi šest set padesát korun. Vypadlo mi z pusy, že mám takové malinko větší za sto padesát.

- Ale manžel to skládá.

- Ne, to jsem neměla říci. Mám taky sice skládané, ale vím, co to dá práce, materiál, čas… Jako že jsem nic neřekla.

- Nenakupovala jste v Žirči?

Přitakám.

- Pamatuji si vás.

- Fotím na FB, aby si vás třeba lidi našli. Pokud máte vizitky, plakátky, dávám to k fotkám jako reklamu pro vás.

Paní od dvojčátek se mě ptá na jméno, aby si mě našla. Ta dvojčátka měla v Žirči v létě taky.

Hledám mladá vína.

- Peťuš, nekoupíme jitrnice na zítra k obědu?

Kupuje. Jdu dál. U vín se zastavuji. Deci za třicet.

- To v Jaři měli deci za dvacet.

Tři páni. Jeden z nich omluvně, že:

- V tom je za pět padesát kelímek.

- Chápu. A já mám skleničku. :-) 

- Tak to máte za dvacet pět.

Podávám spokojeně padesátikorunu.

- Chcete jednu nebo dvě?

- Tak ať máte prodej. Obětuji se. Dvě deci.

Spokojenost na obou stranách.

Slyším hudbu. Koncert Petra Kotvalda začal. Nějak ho neberu. Začínal díky Haně. Dnes je z něj starý dědek, hraje mladého diblíka. Pardon. Světlo!! Láska!! Blížím se k místu s podiem. 

Schreibrova socha sedící ženy má na koleni kelímek za pět pade s medovinou. Pán si chce odložené pití s kolena ženy vzít.

- Ne, počkejte. Chci si ji vyfotit. A s ní si připít. Vyfotíte mě?

- To máte dobrý nápad. Taky si ji vyfotím.

Panáčkujeme okolo kamenné ženy. Její autor nedávno zemřel. Přichází Péťa s nákupem. Igelitka skrývá dvě jitrnice. To jsou obři. A kus tlačenky. OK. Někteří se prasí každý den. My se jednou taky můžeme zprasit.

- Jedeme?

- Jsme na koncertě, ne? Peťuš, nestavíme se Pod kaštany na oběd?

- Já nic nechci. Není mi dobře.

- OK. Doma nic nebude. Připrav se.

- Nemám hlad. Pak si vezmu kus buchty.

Myslím si: Dobře, buchto. Jak chtěj vaši. Našim to je jedno. Jdeme okolo Zimních lázní k autu. Nahoře na balkoně někdo haleká. Poznávám tu holku z naší školky, která se mi den dva zpátky mihla myslí. Zvláštní synchronicita.

- To jsi ty? Prve, když jsme přijeli, poznalas´   nás?

Péťa jim dělal topení. Jeho poznala. Mě taky.

- Dcera nám zemřela.

- Kolik jí bylo?

- Čtyřicet čtyři.

- Byla očkovaná?

- Byla. Po čtvrté dávce.

- Bože! Proč to dělala? Jedna klientka mi tento týden, když jí řekli, že má cévy rozšvihané, odpověděla:

- Ale my bychom nemohli letět do Turecka.

- A stálo ti to za to?

- Taky jsem si to říkala. Měla na Moravě cukrárnu.

Ptám se na co. Momentálně jsem to zapomněla. Bylo to něco s krví. Ano. Na krev říkala. Asi embolie.

Přijíždíme k domu. Soused nás zdraví. Docela milé setkání. Co to je? Co to visí ve vzduchu. On nás pozdravil! A usmíval se. Svorně dozvukujeme, jak nám tu parkují cizí auta. Ješiškunakšišku, energetický vzestup. Na chvilku jsem zapomněla, že nám ukradli slunce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-11-kocinely

Vítáme se s kočkami. Odpočíváme. Probouzím se za šera. Zatápím. Dům se ponořil do tepla. Tady jsme doma. V bezpečí. V lásce. Dnes svítí jen kamna, hvězdy, Mourek, Žofinka, já a Péťa. Jsme Světlo. Tady to září! :-) Jé, i za okny. Tak v našem městě se ten energetický vzestup podařil! Gratuluji všem lidem!

Dobrou noc!

P. S. 

Z FB - neopraveny chyby v pravopisu

Ív Kejzlarová Ešmírová

Prosvětluji Vaši tmu 11.11.2023Velký Den přeměny, to na co se naše Duše chystaly a připravovaly od března přijde. Je to energie kdy všechny Paprsky Světla směřují do jednoho bodu. Soustředí se energeticky úplně na celé Zemi na jediný konkrétní Bod.10.11. Ješte nebude iúplně jednoduchý den, bude plný emocí, zvratů, to co jste předli na kolovrátku pro ostatní nyní vřeteno vrátí Vám, lásku , přaníčka... vše co jste vkládali na kouzelném kolovrátku života pro ostatní se Vám začne vracet. Přej a bude Ti dáno.. Vesmír Vás teď začne obdarovávat krásnými Dary, dostanete je i násobně tak se těšte. Pozor jen pokud jste vkládali do vřetena negativní, nepřejícné energie i ty se Vám budou vracet a těžko na tyto nitě navážete zpět. Přichází velký zlom, otevírá se obrovská brána všech barev do které všichni vstupují, Duše přímo jásá, protože ona ví a těšila se. Nevím jak Vy, ale několikrát denně slyším větu, kdy už zas bude všechno jako dřív, kdy se vše konečně vrátí zpět k normálnímu životu. Nikdy. Nikdy už nebude nic stejné jako dřív, nevrátíme se do něčeho, na co jsme byli zvyklý, nebudem už tím, čím jsme byli. Ono už to ani nejde, to staré už dávno neexistuje, jen si to nechcete připustit nebo přijmout. Spousta lidí místo uvědomění si této pravdy a přijmutí nových energií, hledá viníky. Spousta lidí si neuvědomuje, že každý má svůj úhel pohledu a je zodpovědný sám za sebe. Duše každého člověka si cestu, kterou kráčí, rozhodnutí které dělá vybrala, proto je na Zemi, aby si toto vše prožila a prošla si tím. Vše se děje tak jak má a každý ke svému růstu potřebuje jinou cestu. Nikdo z Vás tu není náhodně a vše co žijete a prožíváte ,s kým se potkáváte, jste si vybrali dobrovolně, Vaše Duše jsou v jednotě, protože ví, to jen lidská Ega chtějí prosadit, že právě jejich cesta a jejich pravda je správná. Nyní projdeme zvláštním světelným portálem, nelze ho popsat slovy, od března tyto vibrace pulsují tělem i Duší, vznikají nové vztahy, přátelství, vše je o spojení dávných Duší , které se navzájem propojili. Vznikne spousty nových přátelství, vztahů, duchovních rodin. Duše se těmito vlákny spojují , když vstupují na Zem, jsou v nich schované informace, které si před vstupem na Zem domluvili a v momentě , kdy se mají sejít , Vesmír zasáhne. Proto se teď děje spousta nepochopitelných událostí, setkání, tyto DUŠE potřebují vzájemné spojení a podporu. To co se rozpadlo těžko slepíte zpět, vlákna které měla projít životem jen na chvíli , otevřít, ukázat, že něco není ve Vašem životě v pořádku, nejdou vrátit, takto byli dány a v momentě kdy se rozplynou , nelze je obnovit. Dnem 11.11. 2023 se uzavírá vše minulé a otevírá se nový SVĚT, tento den můžete vnímat každý jinou emocí , branou tisíce paprsků, barev a nic nezůstane jako dřív. Projdete proměnou a Vaší Duši se otevřou nové energie, projdete Bránou Světla a nic nebude jako dřív, vše staré, rozbité, zažité vzorce atd. zůstanou ukryty hluboko pod popelem . Možná za mnoho tisíc let , bude civilizace hledat pozůstalosti bude z těchto indicií čerpat moudra, která se na začátku roku začala propojovat. ANO vstupujeme do Nového Světa a připraveni, protože všechny tyto moudra, poznání, co jsme si otevřeli, si přinášíme s sebou a otevírají se smlouvy Duší. Vstupujeme do nových možností , naše vlákna ožila a v tuto chvíli se spojili s těmi, se kterými máte tuto cestu projít. Poslední tři roky byly hodně zvláštní, událo se v nich tolik, jak v jiné energetické mapě za 10let , vše se zrychlilo , že si ani někteří nevšimli co se děje a už se dělo něco nového. Teď se naopak energie zpomalí , Duše už teď vnímají větší volnost, vstupují do vibrací jim blízkých a pomalu se uvnitř začnou zklidňovat a otevírat .Samozřejmě ještě bude probíhat dokončující proces toho, co už dávno do Vašeho života nepatří... Tak nezapomeňte 11.11.2023 přichází zvláštní okamžik a vše se začne měnit a bude líp... jen jinak Zapište si co se tento den Vám bude dít, možná za půl roku dostanou tyto indicie jasný směr...s láskou ív