Relaxační páteček. Hold za péči...

Páteček. Hurááá. I pro šťastnou důchodkyni skvělý den! Volníčko. Už ale chystám ceny do plesových tombol. Makám. Jak říká ten Ahriman ušatý. Co si ho zvolilo hodně lidí. Chystám balíčky do maturitních plesů. Věnuji lidem své služby zdarma. Ráda. V zájmu veřejného zdraví.

Za oknem to vypadá mrazivě. Po obědě beru auto. Kontrola u nájemníků. Někdo švihnul kouzelným proutkem. Čisto. U mě spokojenost. Jedna s hvězdou. Karel je doma.

- Karle, jak to, že nejste v práci?

- Zaspal jsem.

Bere dva lidi do práce. Dnes práci zrušil. Udřený. Potřebuje se vyspat. V dubnu to budou dva, nebo dokonce tři roky, co mě nachytal. :-) Zavolala, že má zájem o pronájem našeho bytu. 

- Paní Hrobská, než se sejdeme, nalijeme si čistého vína. Jsme romové.

- Cikáni? Tak se přijďte ukázat. 

Jo, cikáni! Čistí, pracovití. Naklizeno. Vkusně zařízeno. Krásné děti. Jsme s nimi spokojeni. Karel se vždy přihlásí s penězi. Pracoval v třísměnném provozu. Od února podniká. Asi úspěšně. Dře jak morovatý. Chce světu - světu? - dokázat... Kájo, mně nemusíte nic dokazovat. Odskočil někam do poličky. Nese mi nájem. 

- Terko, uvařte mu! 

Jejich malá holčička drží mobil. Právě dnes jsem sdílela

https://miestopremuza.joj.sk/relax/167206-digitalny-heroin-urobia-smartfony-a-tablety-z-deti-zombie?fbclid=IwAR0VGna2NDyTfxBOcPYGyp-TYnkrbQWYbrL5XQZAy2_Bw7it_IHZaXkgXBI

K článku jsem připsala:

Až se budete divit, proč je Vaše dítě pod vlivem telefonů, tabletů atd., pak si kontrolujte své chování, jakým jste vzorem.

- Terezko, ty držíš mobil. Tuhle jsem slyšela zvonění. Stál tam Mikuláš. Za ním zpoza rohu vyčnívaly rohy. Ble, ble, čert. Povídali, abych ti vyřídila důležitou zprávu. Uprostřed hlavy - tady na čele - máš třetí oko. To tě propojuje s bohem. Jakmile bereš mobil, to oko usíná, nechce pracovat. My staří potřebujeme tvou pomoc. Tak mi slib, že budeš chránit brášku i sebe před mobilem, aby sis to třetí oko neuspala.

Malé stvoření podává mobil mamince. Pochopila? 

- Jo, on to Mikuláš vidí. Tak kdyby ti u nás něco donesl, já ti to přinesu, ano?

Holčička s velkýma očima přikyvuje. Jedu se zbavit peněz. Vracím se domů pro mobil. Hlavně, že jsem moralizovala. Bez mobilu ani ránu. Druhý pokus - vyjíždím na nákup. Kaufland. Co já jsem tu zas poutrácela... Vůbec nevím, jak to dělám.

Je krásně. 13°C. Mohla jsem jet na kole. Nevím, proč jsem přijela autem. Asi proto, že jdu ještě na masáž a kosmetiku. Parkuji na dvoře DD. Nerada. Nesu koš, kabelku... Vybíhám schody do druhého. Paní se zlomenou rukou v rameni stále odpovídá, jak jí ručenka bolí. Sestřička mi říká:

- Ale nám to neřekne.

- Irenko, prosím tě, mohla bych si tady zajistit místo u stolu, aby mamka neseděla v prostoru, až ji vrátím?

Jasně. Je to jen o přístupu. Protože: Slouží Irenka, Dana, nová a kdo? Asi paní Věrka.

Beru maminku z chodby. Irenka se ptá:

- Mrzne?

- Vůbec. Je tam krásně.

- Že máš čepici.

- To je kamufláž. Mohu si vzít ještě ten květovaný široký hrneček? Mami, vezmi košík, pojedeme do pohádky.

Jedeme se vykoupat do slunečné lázně. A do maminčina dětství.

- Jejda, tady je lavice. To je skvělé. Je si na co sednout. Chceš na lavičku ke mně?

Jasně, že chce. Lavice z terasy - to bude na zimu skvělé. Není si tu na co sednout.  źádné křesílko, stoleček. Nabízím pamlsky.

- Mami, dovezla jsem ti lívaneček - z žita, ovsa, pohanky. S mou marmeládou. Ale koukám, že jsem šlehču zapomněla doma.

- Ten nechci.

- Tak štrůdl?

- To bych si dala.

- Pak tu mám delisu, tus´ měla moc ráda. A ledovou čokoládu. A kafíčko. Dáš si? A podívej, támhle je hájovna. Vidíš tu bílou tečku u lesa? Štít dnes svítí ve slunci.

Opakujeme, kdo bydlel v hájovně, kolik měli dětí, kam chodily do školy. Ukazuji mamce z luk a polí klubající se dálnici. Maminka se nechává obsluhovat. Je po obědě asi plná. Ačkoli - alzheimerik má chuť pořád. 

- Mami, dojez tu (u nás byla i ta i ten) štrůdl.

- Já už nechci. 

- Mami, u nás se dojídalo. :-)

Péťa si mě dodnes dobírá, když naopak razím jinou zásadu, že se může nechávat. Nabízím mamince ledovou čokoládičku.

- Nechceš, viď? Když se ti štrůdl nevejde...

- No, to by tak nemuselo být.

Je to liška. Už sahá po kostičce čokoládky. Je mi to k smíchu. Ptá se, jestli smí dopít kafíčko.Hrneček drží v ruce. Ostražitá. Vzpomínáme. Předevčírem uplynulo šedesát let od tatínkovy smrti. Nabízím mamince čaj ze své skleněné láhve. Sypaný, drahý. Na otázku jaký je - očekávaná odpověď.

- Kyselý!!

Z pokoje paní K. se ozývá volání. Volá Zdeničku a Olinku...  Pečovatelky mají práci. Tři se u ní vystřídaly. Ani jedna se na ni nevykašlala. I já jsem se u ní zastavila. Je posedlá touhou po komunikaci. Po kontaktu. Drásá mě to. 

Mají nesmírně náročné povolání. Nová pečovatelka veze paní se zlomenou ručkou k oknu. Shání světlemodré auto. Prý - čím pojede domů. Uklidňuji ji. Přistupuji na hru. 

- Asi ho odvezli. Až se vám ručenka zahojí, auto vám přivezou a pojedete.

Za chvilku je tu Irenka s paní nanovo. Shánějí světlemodré auto.

Holčenky, opět vzdávám hold. A dík. Dělnice moře! Snažíte se. I kdyby dvojnásobek navíc, i tak málo vás.

Kdykoli odcházím, mamka potřebuje na záchod. Zachraňuje mě Květulka. Nakoukne k paní K. - uklidnit ji, že je hned u ní. Irenka cvičí s lidmi u stolu. Loučím se. 

- Здравствуйте! Я не опоздала сегодня.

Paní Tamara je zaskočená. Právě dopila kávičku. Objednaná jsem na šestnáct, ale vždy mě prosí na půl čtvrtou, aby stihla zavřít včas. Volá nahoru snaše. Mají obchod s ruskými potravinami.

U masáže brebentíme. Kosmetika - usínám. Tvrdě. Užívám si. Relax dokonalý. Skvěle pracuje. Objednat. Zaplatit. Venku tma. Domů. Jsem u Petrouška. Zatápím. Buduji štěstí. Volala klientka, ale měla jsem vypnutý zvuk. 

Něžné vlny. Něžný film. Režisér Vejdělek. Ani mi nevadí, že "na pozadí dobových událostí"... Jaroměřská škola Na Ostrově, náš jaroměřský most. Kdyby povodí Labe čistilo koryto, vír by nepodemílal stařičký kamenný pilíř... Druhý den po natáčení spadla lávka. Strhli celý nádherný  most. Dokonalé dílo našich zručných předků... Babička hlavní hrdinky má na sobě tričko - měla jsem totožné před čtyřiceti lety. Ó! Spartakiáda. Vysmívaná... Krásná! Dnes už naše spartakiádní chlouba NEEXISTUJE. Nejsou prachy? Nejsou na nic!!! Žilo se bez počítačů, bez tabletů, bez mobilů, bez debilizace mozků. Lidi spolu mluvili... 

Nic. Je to pryč. Zítra další hezký den! copak nám přinese?

A dobrou noc!