Relaxační. Tvořivý. Divadelní. Krásný.
Relaxační. Tvořivý. Krásný. Svobodný. A s dívadlem. :-)
Ráno. Sluníčko mi zalilo postel. Lezu, lezu. Ale vrátím se. Na horách se dnes lidem krásně lyžuje. Stařenka si pro dnešek dá oddech. Poslouchám si videa, spím, vracím si videa, spím. Tohle bych si v normální době před dvěma třemi lety nemohla dovolit. Snažila bych se zajet k mamince. Vzít jí teplý kompot z našich jablíček... - - --- Mami, mám volno! Ale raději bych... Vždycky jsem se zlobila, když jsi říkávala:
- Hořce budeš plakat.
Zakřikla jsem tě. Nechtěla jsem to slyšet. Užívala jsem si s tebou posledních tvých deset let. A kdyby nebylo toho okamžiku... Zrovna dnes jsem se ptala Péti, jestli by mě za tebou už pustili. Prý v roušce. Vidíš, já dnes byla v divadle. Změny. Dvě abonmá A, B se scvrkla na jedno C. Ukradené dva roky klidu, pohody. Místo pozdravu nahoře na schodech stáli drábi a křičeli neuctivě a hrubě roušku, roušku! V divadle se vítá. Divák si platí... Divák není hejhola.
Mami, dnes jsem dopoledne odpočívala, k obědu jsme měli od včera. Linda někam odjela. Konečně jsem si mohla stříhat, tvořit. Připravila jsem si na advent dvě lucerny a stromečky. :-) Mami, já se tak těším, to už bude všechno zlo vymeteno. Vystřihovala jsem si hvězdičky, vločky... Po obědě jsem měla v plánu pokračovat v odpočinku. Měl přijít Honzík. Abych mu nepodala ruku, upekla jsem kávovo-ořechový dort na pekáč. Až teď večer volám na Péťu:
- Peťuš, já jsem zapomněla na čokoládovou polevu!
Prý to neva. A prý už na to nic nelej. A prý je to vynikající. Šla jsem za ním.
- Peťuš, já si lítám v oblacích, ale v poslední době jsem zapomněla tolik věcí. Jsem roztržitá. Máš to taky tak?
Místo aby mě uklidnil, řekl:
- No jo, rukavice jsi zapomněla, brýle jsi ztratila...
A začal vyjmenovávat, co jsem kde zbodla. Mami, ty mi chybíš právě dnes. Protože ty bys mi řekla:
- Máš moc informací v hlavě. To nic není.
Mamko, ten dort je dobrý, víš? I bez té čokolády. S našimi oříšky. Dolouskala jsem pixlu lískových z roku 2019. To byl svět jen málo bláznivý. Z dnešního pohledu normální. V půl sedmé jsem měla hotovo. Šla jsem si chystat kabelku. Šaty. Hledám brýle. Pořád hledám brýle. Péťa hledá brýle.
- Honzíku, v klidu, hledáme brýle.
Ke mně:
- Máš ještě čas.
- No, mám. Ale už jsem z toho zpocená. Kdy já je zas najdu! Než přijdou opravené ty druhé, bude jaro.
- Byla ses´ podívat v pracovně?
- Všude. V technické. V koupelně. V ložnici. U sebe. V kuchyni. Oblezla jsem všechna místa.
- Máš si je dávat na jedno.
- Péťo! Já si je dávám na jedno!
Leze po čtyřech. Dívá se pod stoleček, pod ušák, pod gauč.
- Peťuš, musíme jet. Ale musíš na to šlápnout. Protože já chodím sice pozdě, ale vždycky to stihnu.
Popoháním je.
- Už jste venku? Už máš nastartováno? Ty můžeš na florbal přijet klidně pozdě, ale já do divadla ne. Tam se zhasne a rušila bych.
Utíkám si pro ponožky. Lomcuju se do kozaček. Na ruku si beru pro jistotu pléd.
- Můžu?
- Peťuš jeď!
- Tak zavři dveře.
- Jeď už. Zavřu za jízdy.
Vystupuji u divadla. Hodně aut. Ó, lidé už se zase zmátožili. Nebojí se. Klušu po schodech jak Popelka na ples. Slyším gong.
- Prosím Vás, na jakou barvu jdu?
- Na C. Na žlutou. Máte to z druhé strany.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-12_Mlceti_zlato/
Bez brýlí nebudu nic obíhat. Usedám na kraj do třetí. Tři volná místa. Jedno z nich zabírám.
Podle hlasu poznáváme manžele Suché. Morávkovou a Čenského. Hrají s nimi dva mladí. Ty nepoznám ani po hlase, natož po vzhledu. Inteligentní komedie Mlčeti zlato. Skvělé výkony, Procházkova režie bez konkurenční. Uvolnění, výbuchy smíchu, řehtáme se vtipným dialogům v pozvolna se rozvíjející zápletce. Excelentní. Spokojenost. Pár lidí ještě v zobácích. Co si počnou v pondělí, až zobáky spadnou? Ten bacil je disciplinovaný!! Dnes ještě ohrožuje, v pondělí ne. A vůbec. Vždyť vláda doporučuje nastěhovat si nějakého naprosto neznámého nekočko cizího, o němž vůbec nemáme ani tuchy, co má vytetováno na těle... Za maminkou mě nepustili; najednou žádné prošťuchy, žádné ksichtoklapy, žádné kovid pasy...Kouzelný proutek války. Čáry máry a už se píše o něčem jiném.
A co obrovské nepřirozené záplavy v Austrálii? A co Kanada? A co ve Francii? Ne, to netáhne. :-) Záhadné mlčení o neobvyklých záplavách. Hraje se všemi kartami.
Jdu domů. Trošku pod nulou. Klušu, abych byla doma dřív než florbalisti.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-12_Lucka_Holandska_-/
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-12_Mourek/
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-12_Zrzka/
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-12_Kitty/
Zrzka s Mourkem už čekají u dveří. Dům prohřát. Než jsme odjeli, stačila jsem založit uhlíky. Napěchovala dvě polena. Doma. Domov.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-22_Cekame/
Kitty se jde mrknout, kdo to přišel. Syčení. Mourek kouše Zrzku za krkem. Rozháním je. Stále očima hledám.
- Pojďte, dám vám dobrůtku.
Sedám na dlažbu. Přemýšlím u kočičího mlsání, kam jsem si položila brýlky.
- Ty už jsi doma? Tos´ letěla.
- No, na křídlech. Hledám brýle.
Tři páry očí slídí.
- Tady jsou! Vždyť jsi je měla u počítače.
- Teď jsem tam rozsvítila a hledala Kitty. Chtěla jsem jí dát tyčinku.
- Tys´ koukala po kočce, ne po brýlích.
- Hledala jsem tam i před divadlem.
Máme tu skřítky. Naši elementálové si se mnou pohráli. Čímpak je asi udobřím, aby mi neschovávali věci? :-)
Půlnoc. Ráno chci cvičit s Janou VanCoppenolle.
Tedy loučím se s tebou, dne krásný, drncavý. Bez drncáků to nejde. Musí občas nějaké to stébélko přes cestu... Dr. Miroslav Ivanov, abych zvedla nohy přával v dopisech:
- A hodně klacků pod nohama!
Co to je, nějaké brýlky na chvilku schované oproti lžím, které chrlí svatá bedna. Ale!! Dnes jsem nasdílela reportáž nějaké Američanky - omlouvala se za fejky, které dávají televize proti Rusku. No vida! John Lennon varoval před vládami světa. Přišel o život. I Kennedy. I různí herci, a mohli klidně avizovat, že nemají sebevražedné sklony. Přesto skočil z mostu. A Asange... Tolik špíny světa. Kdy už se stanou lidé lidmi! Kdy už se s nimi bude zacházet jako s lidmi? Kdy už bude jen slunce, modrá obloha, na planetě čisto...
https://www.youtube.com/watch?v=puPDqBMzTm8
A mír!
Má vousy jako Pasteur
a dal mi kytku aster
a neřekl mi nic víc než-li tu máte.
S ním fakticky čas letí,
to stalo se v půl třetí
a najednou vám koukám je půl desáté.
Normálně šli jsme spolu městem,
jak spousta jiných kolem nás,
včas oba dva jsme našli hlas
a povídali jsme si normálně.
Prý v roce šedesátém šestém,
až bude dávno všude mír,
tak on že má být inženýr
a že by se mnou chodil normálně.
Když jsem šla domů bála jsem se táty,
určitě nás viděl u dveří
a on vám nic jen podíval se dlouze
a řek mi táta zlatý, tak jdi si ohřát
večeři.
Snad ví, že v šedesátém šestém
už bude vážně všude mír
a že chci víc než suvenýr,
no že jsem prostě šťastná normálně.
Když jsem šla domů bála jsem se táty,
určitě nás viděl u dveří
a on vám nic jen podíval se dlouze
a řek mi táta zlatý, tak jdi si ohřát
večeři.
Snad ví, že v šedesátém šestém
už bude vážně všude mír
a že chci víc než suvenýr,
no, že jsem prostě šťastná normálně.
a že chci víc než suvenýr,
no, že jsem prostě šťastná normálně.
a že chci víc než suvenýr,
no, že jsem prostě šťastná normálně.
Jj, to byly krásné texty. S vizemi. A láskou. To dnes takový umělec Banga, to se chce blít.
P. S.
Tak dobrou!
https://www.facebook.com/klara.necasova.1/videos/3015428592103098
Příčina následek řešení, asi nejlépe zpracovaný film o tom co se děje a proč se děje a odkdy a jak z toho ven. Skvělé animace pro pochopení. Celovečerní film. Vřele doporučuji.
Dobrou noc!