Relaxační. Nečekaně úspěšný :-)
Už je tady. Páteček. V diáři úkoly. - Jsem nechala plavat. :-) Zkrátka neviditelná síla mě nutí odpočívat. Poslouchám ji. Nevím, co to je. Užívám si den. Týden. Intenzivně naskočím v pondělí. Tenhle týden jsem jen tak lehce lehce ladila motor. Dopo skyp s maminkou. Dnes nějaká ušlá. Jakoby ji někdo umrtvil. Dlouhou dobu byla normální. Vždycky to s Ivou poznáme. Voláme si. Ukazuji ji nahrávky. Divíme se - je nám divno. Hovíme si. Je nám... Vtip z branného kurzu s PF před 45 lety. Nemáme kontrolu. Možná bychom z krve zjistily a divily se... No, uvidíme. Jednou náhodně přijde den, kdy si vzoreček vezmeme. Už toho začínám mít dost. Takové divné šimrání vzadu v mozku. Co se to děje. Kdo tu manipuluje.
Ránko. Kočička čeká přede dveřmi. Kdyby bylo otevřeno, drze by se mě šla zeptat, jestli už vstáváme. Beru ji do náruče. Nahlas přede. Dělá občasné hlasité vr. Micka vr moc nepoužívala. Tahle kočičím hlasem zavrrr při každém skoku, přeletu, vrhu.
Vymetám popel. Povídáme si. Čistím okénko u kamen. Chystám na večerní podpal. V domě je teplo. Architekt měl pravdu, když nám říkal:
- Systém velox dělá z domu konzervu. V zimě drží teplo. V létě drží chlad.
A je to tak. Když v létě vyběhnu z bazénu pro něco do domu, brr, chlad.
Za oknem bílo. Krásná ladovská idyla. Proč nebyla před čtrnácti dny? Nechali nás soustředit na vnitřní přerod. Sníh by nás rozptyloval. Na podzim jsem zrychlovala tempo ve škole. Věděla jsem, že s prvním sněhem poleví pozornost posluchačů. Sníh! Sníh! Hele, sněží!
Skyp. Zvoní z DD. Paní Hudáková - všechno zařídí. Spolehlivá. Horký čaj, kapesníčky. Mamku veze. Ochotně nás spojí.
- Dobrý den. Teď maminka hartusila, když jsem ji vezla sem, že už jí to nebaví, být pořád ve střehu.
- Ahoj, mami!
- Každej den volá někdo.
- Mami, to jsem já. Tebe nebaví jet do jídelny?
Vysvětluji, že je to její kontakt se světem.
Maminka zlatá. I já jsem stále ve střehu. Svůj drahokam chráním hlavně před bílými plášti! Paradox. Jeden by ji zlikvidoval chemicky. Druhý vysláním do FN. Přelet nad kukaččím hnízdem. Strašné. Když jsem film před čtyřiceti lety viděla ještě s Ivkou, ani jsem netušila, kdo je Forman, natož že ho režíroval. Navíc jsem si myslela: Tfuj, tohle se děje na západě! Ejhle, libůstky jako vykřičené domy, pouliční prostituce, vydírání, vraždy, exekuce, mučení a přelety nad hnízdy nám umožnil zažít mlsně a toužebně očekávaný příchod nového režimu. 1975 Přelet natočen. 1975 po maturitě svatba. S mým prvním manželem jsme hodně chodili do kina. Vybíral západní filmy. A že jich bylo poskrovnu. Příprava na druhou půlku života. Kde by mě napadlo, že budu mít možnost zažít si na vlastní kůži slasti dravčího systému...
Dnes mi to s maminkou drhlo. Očividně nebyla ve své kůži. Spavá. V letargii. Vyptávala jsem se na sáňkovací kopce jejího dětství. Dnes vyprávěla o kopci u školy. Taky u lesa v Neznášově. Když jsem s ní někdy jela na hřbitov do její vesnice ještě před vstupem do DD, sjížděly jsme po kopci Glózovna. Pletla jsem si to s Glázrovnou. První stavení nahoře na kopci - dům Glózových. Ne Glázrových. Vjíždí se Rožnovem. Neznášov a Rožnov propojené vesnice.
Půlhodina utekla jak lusknutí prstem. Kdybych od mamky odcházela takhle brzy, protáhla by:
- Ty už jdeééš?
A já bych odpověděla:
- No mami, vždyť jsem tu byla hodinu...
Nebo dvě hodiny, v pátek celé odpoledne až do večera, někdy půlhodiny - když jsem utíkala mezi dvěma klienty. Spěchala jsem domů, někdo už čekal u vrat. Nebo volal, že už čeká. A taky někdy poslal omluvnou SMS a já opustila maminku zbytečně... Přes skyp mamka neprotestuje při loučení. Je oddaná. Nebo poddajná? Přizpůsobuje se. Mohla-li bych si vybrat, raději bych slyšela vyčítavou reakci. Ne poslušné: Tak ahoj. Taky tě mám ráda.
Ano, je to jalové. Prázdné. Ale aspoň něco. Denně ji vidím. Je to jako návštěva, nakouknutí oknem. Raději nepřemýšlím. Děkuji, Vesmírný pane, aspoň za tenhle kontakt. Je v čistotě, v teple, má lékařskou pomoc, pečovatelky se snaží. Mám ji v bezpečí. Mamince by prospělo fyzické dotknutí. Obejmutí. Všem staříkům. Čtu, co lidí umírá na smutek. V domovech... Snad podvědomě ví, že jsme stále s ní.
Telefon.
- Peťuš, tvoje doba. :-)
- Dnes mám hodinu zpoždění. Stavím se u paní D.
- Pozdravuj ji. Zeptej se, jestli ještě stříhá. Měla jsem u ní mamku bez starostí nabarvenou, ostříhanou její celoživotní barvou. Nemusela jsem se handrkovat o odstín.
Telefon.
- Čtu inzerát, že pronajímáte dům.
- Už ne.
- A něco jiného nemáte?
Slyším spíš nemate.
- Nemáme.
Telefon.
- Mami, asi dnes přijedu. Podívat se na tu vaši rozkošnou kočku.
Ani odpoledne do mě nevstoupila chuť podnikat. Dívám se na film o Komenském. Bože, takhle to tu je po staletí. Mocní zneužívají obyčejné lidi, kteří chtějí žít v lásce, v rodině, v míru. Nemají potřebu zabíjet. Neumím si představit třicetileté peklo. Nelidské. Tolik lidí ubylo v českém království. A poprava 27 pánů, těch českých, kteří znali jazyk svých poddaných. Španělská, německá šlechta na jejich místo. Bezohledná. Dřela chudý lid bez citu... A jak je to dnes? Exekuce pro halíře... Lidi v nekonečných provozech. Pokladní, pečovatelky - co mě tak napadá - celý rok s ucpanou hubou. Jen o tom píšu a nemohu dýchat. Cizí šlechta má nad námi zase moc.
Dnes jsem si konečně udělala čas na tvoření. Od slunovratu se k tomu chystám. Hraju si. Vyřezávám, vystřihuji... Relax na mozek.
Telefon. Předplatné. Já zapomněla. Skvělá paní. Ona sama volá.
- Ano, přepisuji v diářku den po dni - předplatné... Děkuji za laskavost.
Z minulé a předminulé sezony nám "dluží" asi pět představení. Těším se na náhradní náhradní termíny. Až to bude bez roušek. V letošní sezoně dvakrát s rouškou - ne, to bylo mučení.
- Oni zlikvidovali dva sály předplatného?
- Ne, C bude jen tuhle sezonu, případně další. A pak se zas vrátíme k abonamá A, B.
- Huráá!
- Je to jen proto, aby lidé nezapomněli chodit do divadla.
To je chvályhodné!!! Souhlasím. To chytře vymysleli. Tak v tuto sezonu budu výjimečně v třetí řadě na sedadle devět, což je střed. Pak se vrátím do své šesté na sedadlo pět, šest. A za mnou zas budou moji sousedé z dětství Lubošek a Mařenka. Doufám, že to nevzdají. Mám je ráda v zádech. :-)
Hodinka v rozhovoru s paní utekla. Připojuji se na školení. Zase on line. Měla jsem odjet do Brna. Na začátku hold lidem, kteří splnili různé promo. Své jméno vidím na obrazovce třikrát. Sám člen prezidentského týmu vyhlašuje za zvuků fanfár nejlepší desítku ze supervizorů, z world teamů, TAB teamů. Nemám očekávání. Mám pocit, že jsem jen protančila kovidovým rokem.
- Č. 10 Irena Hrobská!
- Peťuš, já jsem v TOP desítce. To není možné! Jsem č. 10!
Někdy jsem byla č. 4. Některý rok č. 7. Stále jsem se držela jako nejlepší z celého velkého týmu. Ejhle! Asi jsem pracovala. :-)
Zrzka se zbláznila. Lítá jak střela. Linda je tu. Takhle naši střelu nezná. Zírá. Hup zezadu na sedačku. Hup přes křeslo. Hup do hromádky barevných papírů, z nichž chci už čtrnáct dnů tvořit. S neomylnou přesností je skokem doprostřed rozstřelí.
Holka kočičí neví, že budeme mít za měsíc novou sedací soupravu. A že si tohle nedovolí. Stop! Beru zpět. Přes naši novou květovanou budeme muset házet deku. Nebo na Zrzku.
- Péťova doba. Jdu spát. A ticho tady bude!
Řehtám se.
- A ne, že zas budou kočičí závody pod postelí!
Tak on o nich ví. Zrzečka se tiše připlíží. Ještě vteřinu před ulehnutím do peřin předstírá falešně tvrdý kočičí spánek na křesílku v pracovně. Na polštáři na gauči. Na gauči u Petrouška. Jen ulehnu. Už je u pelesti! Tichá. Nemňauká. Jen hypnotizuje.
- Nech mě tu, budu jen potichoučku tady s vámi.
- Zrzko!
Ani se nehne. Musím shodit nohy z postele. Potichu na ni zařvu. (Slyšíte ten oxymorón?) Popohne se jen tak daleko, abych na ni nedostala. Běžím na střed postele. Nohou pod postelí ji hrnu směrem k okraji. Nechá se. Ale ani o píď nepouteče. Kleknu ze strany od Péti! Šeptem křičím - slyšíte ten oxymóron?
- Zrzko! Běž!
A ona jde. Zase zpátky na mou půlku. Klečím na čtyřech. Rekognoskuji její polohu. Obíhám postel. Máchnu pod ní bačkorou. Pouteče přesně jen tak, abych se jí nedotkla. Nahoře na posteli Péťa předstírá hluboký spánek. Pravidelně oddychuje. Nehne ani brvou. Takhle si občas hrajeme, když jí důvěřuji a naivně nechám otevřené dveře do ložnice. Hraje si se mnou. Někdy nepřijde. Spí. Říká si:
- Zítra.
Zítra jí opět důvěřuji. Tak přijde. Nejhorší je, že jde neslyšně. Přitáhne mě pohled jejích prosících očí. Začnou naše podpostelové dostihy. Klidně bych ji nechala. Micinka taky spávávala s námi v polici v ložnici. Začala ji okupovat asi před čtyřmi lety. Postupovala v našem ochočování obezřetně. Tohle zrzče postupuje jak světový predátor: Spěchá. Do ložnice zkrátka NE. Vydržím! Všichni vydržíme! Už je kotel natlakovaný! Už loni jsem sdílela rozhovor s tvůrcem eura - prý už skončí. Jmenuje se Issing. Ten tvůrce. Mám takový pocit, jestli článek není už dva roky starý.
Issing předpovídá, že bruselský sen o evropském superstátu bude definitivně pohřben mezi troskami rozpadající se jednotné měny.
Uznávaný ekonom zahájil útok proti eurokratům a německé kancléřce Angele Merkelové a obvinil je ze zrady principů eura a demonstrace skandálně nekompetentního vedení. Jeho útok by měl zapůsobit jako ostrý budíček pro evropské představitele, kteří se zavázali k urychlení procesu stále užší integrace poté, co Británie opustí Unii.
To chlapec netušil nic o šílenosti, kterou na nás na rok 20 ušili. :-) Tak doufejme, že se to povede v roce 21. :-) Muslimský chalifát prásknul dveřmi při odchodu z EU. PODMÍNKY NAZRÁVAJÍ.
Dobrou noc!