Relaxační

Dnes bych byla ve Stockholmu. Touhle dobou létám na Extravaganzu. Vrcholné školení Herbalife nutrition. Barcelona, Paříž, Praha, Kolín nad Rýnem. Vždy se nás sjede sedmnáct až osmnáct tisíc. 40. výročí založení Herbalife. To mělo být slavné. Vždy si pro nás připraví překvápko. Vstupenky kupujeme od srpna. vždy je vyprodáno. Okouzlení. Dostáváme dárky. Jednou nám dali na ruku něco. Ptali jsme se u registrace, co to je. Nechejte se překvapit. Do sálu nás zve Tina Turner... Zhasli. Do tmy začalo blikat osmnáct tisíc barevných světýlek. Kouzelné. Tak dnes virtuální Extravaganza. Sto sedm tisíc lidí z Evropy, západní Asie, severní Afriky... Napojila jsme se až poo.

Ráno. Osm. Neobvykle brzy. Petroušek si jel své objížďky... Dostal úkoly. Mám hodinku... Na půl desátou jedeme na druhé wellness. Dnes já přísadovou a lávové kameny. Petroušek perličku, lávové. Jako minule - lije. Ne, Mistr Kemr by to řekl ostřeji. Zas projíždíme pod budoucí dálnicí. Naše nádherná krajina - zničená. Parkoviště u lázní plné. Rozdíl v našem uvažování:

- Kam se mám postavit?
- Vyjeď úplně ven. Nemačkej se s nimi.

Couvá. Pozoruji ho. Co teď udělá? Přemýšlí. :-) 

- Prosím tě, postav to támhle na příkop.

Nakonec parkuje před bránou u květináčů. Už tam jeden bílý stojí. Tam bych se pro jistotu raději nepostavila. Jdeme. Včera mi povídal:

- Tam ty tři minuty na recepci v rouškách vydržíme, viď?

No jo, ať má klidnou noc. Roušku jsem ještě neměla. Nejsem ovčan. Dnes jedeme jeho autem. Jenže můj anonymous leží na předním sedadle v mém. Tak to asi bude mít problém. Nebo já? Recepce. Bez roušek. No, bez roušky jen recepční. Jinak všichni ofáčovaní. Jsem v klidu. Dávám mu poukazy. Ať si to vyřídí. Nemá roušku. Recepční vychází změřit teplotu stařičkému pánovi. Tak to jsem zvědavá, mě měřit nebude.

- Máme to nějak rozbité.

To mě těší. Na nás si nedovoluje. S Péťou vyřizuje formality. Jdeme na koupel. Péťu brzdím, aby nebyl příliš oprsklý. Boty dolů!

Lázeňský ho posílá na perličku. Ptá se mě, jestli je to tak správně. Přitakám. Tak jsem to v únoru zamýšlela. Jemu koupel na záda, mně na psyché. Mám lázeňskou. Beru si do vany meditaci. Zrovna zrovínka mi totiž naběhla na třetí, druhou, první čakru. Synchronicita! Prosím, aby mi dala Mp3 někam. Aby mi nespadla do vody, kdybych usnula. Medituji. Krása! Vybrala jsem si přísadu borovici. Nadnáším se ve vodě. Čistím bloky. Šup s nimi do Vesmíru. Ten si s nim ví rady. Luxus. Vstávat. Balí mě do prostěradla, do deky. Nenechávám se vůbec vyrušit. Přebytečnou energii posílám blízkým. Taky lázeňské... Meditace spěje do závěru.

- Vraťte se do tady a teď.

Budí mě. Nádhera. A teď do Zimních. Masáž celého těla lávovými kameny. Těším se. Tentokrát si vybírám jejich hudbu. Čtyřicet let staré krásné hity. Tam někde musí být anděl. To jsem byla mladá...

https://www.youtube.com/watch?v=RCdneDxFRYQ

Masérka začíná hrudníkem. Ruce. Nohy. Moje oteklé kopýtko chrochtá blahem. Víc ztuhlé je ale druhé lýtko.

- Nezdá se vám, že to lýtko je ztuhlejší.

- Jo, asi tu nohu víc namáháte.

Namáhám. Ale už začínám běhat jako srnka. Nakonec mě obloží kameny.

- Můžete vzít prosím ze židle můj telefon a vyfotit mě?

Povedlo se jí to. Nechává mě v klidu odpočívat. Teče mi z nosu, spustila se mi rýma. Mohutně. Holčinka je tu.

- Jaké to bylo?

- Velmi milé, příjemné.

Odměňuji ji. Zaslouží si. Odvedle už neslyším Petrouškův tlumený hlas. Vždycky je rychlejší. Čeká na mě na chodbě. Do deště.  

- Peťuš! Fotku. Jak sis to užil?

- Spustila se mi rýma.

- Mně taky. Mohutně. To je prý těmi kameny. 

- Líbilo se ti to?

- Líbilo.

Míříme na oběd.

- Peťuš, po obědě hupky šupky do peří. Musíme odpočívat po masáži.

Petroušek jatýrka z vepříka. Já své žampiony. Polovinu beru do ubrousku.

- To budeš mát ještě oběd, viď?

Ukládám se k Extravaganze. Poslouchám školení. Přichází nová příchuť polévky. Super. Pro dnešek konec. Na Extravaganze vždy do pěti do večera. V Barceloně jsme s kolegyňkou utekly do podvečerního moře... Dnes jsem se ponořila do sna.

Petroušek nevydrží tak dlouho odpočívat. Šeří se. Strčil hlavu do ložnice.

- Slíbilas polévku.

- Už běžím, Peťuš. Z krůtího krku.

- Já jsem ti zatím nasbíral ořechy. Asi budeš louskat. Jsou vlhké. Tam jich bylo.

Krájím řapíkatý celírek, kolečko celeru, mrkvičku, cibuli, česnek... Moje nudličky. Voní to nádherně... A chutná to výborně. Petroušek odchází na florbal. Zas mu plukovníček utne radost. Šmejd. Ze třiceti zápasů v ping pongu mají odehrané tři. Spěchají. Asi to doženou až po novém roce... Plukovník se bude realizovat.  Sedám, píšu. Ťuká Micicinda. Přišla se pomuzlat. Dávám ji kostičky.

- Micko, na koberec ne!

Skyp. Linduška. 

- Mami, zítra přivezu Kitty. Dnes jsem ji dala do přepravky, aby si zvykla. Hned z ní vyskočila. Kde je Péťa?

- Na florbale. Lindi, píšu, ještě jdu péct koláče. 

Micicinda se lísá, falešnice kočičí. Píšu. Petroušek už je zpátky z florbalu.

- Vyhráli?

- 5:2 vedli, prohráli 6:5. Za pět minut dostali 4 góly. Rozsypali se. Doma. To mrzí.

Rychle si ta čísla cvakám do počítače. Protože pro mě pět dva nebo dva pět je stále k nezapamatování... :-) Domácí a hosté a dostali a dali...

No, a teď jdu upéct koláčky. Zítra vezmu mamince. Povidla jsem si upekla před dvěma lety... Právě pro dnešní den. :-)

André Rieu mi hraje vídeňské valčíky...

Fantastický den.

Dobrou noc!

P.S. Jedna ráno. Hotovo. Jen s povidly a tvarohem. Makem jsem se už nezdržovala :-)