Řemen nahozen
Tak jak mi je? Osm hodin. Vyspalá. Ještě to není ono. V očích písek, ale relativně lépe.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Svitani/
Jdu si pro telefon. Svítání totiž zažívám jen v létě, když si jdu lehnout. Mourek už v pozoru u mističky. Nic mu nedám, protože až přijde Zrzka, bylo by mu líto, že nedostane. Sypu mu asi deset granulek. Jdu si ještě chvíli probírat do postele FB. Devět. Už bych měla! Ještě jsem chvilku usnula. Vstávám. Pohled na plná krmítka sýkorek. Vždycky tu chodilo stolovat tolik druhů...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Snidane%2C_dnes_i_ptaci/
Ejhle. Korunka švestky obsypaná. Létají obrovskými rychlostmi sem a tam. Kdyby takhle umělo vystartovat auto. Všimli jste si? Udělají frnk. Frnk. Frnk. Očima je nezpozorujete, jak rychle kmitají.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Pro_slunecnici_do_zasnezene_pevnosti/
Telefon. Zapomněla jsem. Lindin partner se tu staví pro krabice cukroví do Phy. Prý za dvacet minut. Ireno, tak sebou hoď, ať necukne. Totiž jak by viděl stoletou mámu, mohl by si říci:
/ Ty vorle, takhle bude Linda vypadat?
To ne. Pán se nám moc líbí. Milý, hodný, srdečný. Tak se jdu přemalovat. Jsem ještě zelená. Průsvitná. Ireno, zas tak moc se nesnaž. Pálení v očích ti stejně malbu rozmázne.
Zvonek. Je tu. Předávám. Ať jede opatrně! Nakazuji. Totiž numerologicky dnes země přitahuje. I já si dávám celý den pozor, jak šlapu. Aby si mě nepřitáhla.
A teď hurá nahoru do pevnosti. Pro slunečnici. Točím Čtvercáky. Odsud ten Němec německý zastřelil tu naši holčičku, žákyňku Valušku Dvořákovou. - Město pod sněhem vypadá hezky. Opuštěně. Bez života. Ale čistě.
Odjaktěživa jsem celý rok stahovala dužninu z citrónů. Školáčci ode mě mívali kila a kila suché citronové kůry. V dobách mého ředitelování stál kilogram citronové 50 a pomerančové 12 korun. Cena se nemění. Sice energie závratně stoupají, pohonné hmoty několikanásobně, jižní plody taky podražily, ale výkup jejich kůr je stále stejný. Pán z výkupu v Písku mi říkal, jestli nemám něco dalšího. Bylinky. Prý za kilo sedmikrásky - víte kolik dávají? Tipněte si. No, kolik? Kolik byste odhadli? Prosím? Stovku? Přidejte! Ještě! Ještě přitlačte. Sedm stovek! My máme na zahradě bílo od sedmikrásek. Jen je natrhat.
Vezu do balíkovny balíček citronové kůry. Víte, proč jsem ji nedala dětem? Jednouché. Ve škole ji letos neberou. Dobré. Tak si ty své dva kilogramy odešlu. Šul nul - balík za 65 korun. Kdyby to řekli v říjnu, měla jsem balík za 10 korun. Njn. Odcházím od přepážky. Málem jsem se srazila s pánem. Oční kontakt.
- Ahoj!
- Ahoj! Rád tě vidím, Irenko.
Vtáhnul mě zpět do pošty. Jde si pro dopis.
- Asi jsem to o den propásl.
Paní ze sklem se usmívá. Prý o dva.
Jdeme před poštu. Nemůžeme se urvat. Byli to naši sousedé v paneláku přes vchod. Pamatuji si na naše zvláštní setkání. Nějaká halekačka z balkonu... Spřátelili jsme se. Postavili si dům. On začal podnikat mimo město. Jezdil dál, dál. Pak už jsme najednou ve vztazích ochladli. Ale pořád jsme o sobě věděli.
- Prosím tě, já si občas pouštím CD od tebe.
- Jsi očkovaná?
- Blázníš?
- Proč nejsi?
- Protože chci zůstat Božím stvořením.
- Já taky nejsem. Jsme vyvolení.
To je jen útržek našeho zběsilého povídání. Petroušek do toho zavolal.
- Ležíš?
- Někdo tě pozdraví! Poznáš ho?
Nepoznal. Řehtáme se všichni tři.
- Co tam dělá ten cizí chlap?
- Peťuš, hádej!
- Ať kouká vypadnout!
:-) :-) :-)
Ještě teď se směju nahlas. :-)
- Péťo, ty draku, ty mě nepoznáváš? Vždyť my stojíme u pošty.
- Peťuš, já ti zavolám.
Směju se opravdicky od srdce. Nesmyslná komunikace. :-)
- Vždyť on se mnou před čtrnácti dny mluvil. Něco jsem od něj potřeboval. Co řekl, to splnil.
- Ano, to je můj Péťa. On je ryba. Vidí pod hladinou, víš? Lupou vidí. I na svět. A když náhodou začnu křepčit, zblbnu, řekne rozumné argumenty, a už se nebojím. Ještě že ho mám.
Náš hovor je nekonečné napojování témat. Drmolíme, souzníme, přikyvujeme. Dozvídám se od něj novinky. Důležité. Žil v zemi, kde se mu to moc líbilo. Shodujeme se v názoru na Slovanstvo...
- Mám tě v telefonu. Koukám, že dvakrát.
- Ukaž? Ani jedno už neplatí. Jo, Fifina má stejné.
Diktuje mi své aktuální číslo. Už musíme končit.
Linda se trefila taky do našeho hovoru. Ale ta ho po hlase poznala.
- Kam jdeš?
- K autu.
- Já taky. K autu.
Přejeme si. Loučíme se. Slibujeme si. Snad to tentokrát dopadne lépe, než letos v létě...
U banky vystupuje z auta paní.
- Vy jste hezká!
Paní se hezky usmála.
- Vy jste mi udělala radost.
- To jsem chtěla.
Jde vkládat. Prý to zas nejde. Shodujeme se, že je to krám. Pokladnu s živými lidmi nám vzali. A tenhle mrtvý stroj je stále nepoužitelný. Buď stávkuje nebo securites manipulují se střevy bankomatu, nebo chvilku jde a pak se rozbije úplně.
Paní se nakonec povedlo vložit. Ještě jí zbyly čtyři tisíce. Potřebuje vložit, aby mohla zaplatit, už nevím co.
- Narovnejte růžky, povede se to.
Nechávám ji tichost na soustředění. Hotovo. Dáváme se do řeči. Ve chvilce už druhý člověk, který ví, umí, není. Povídáme. Už musíme. Na ni čeká venku manžel. Řekla mi své jméno. I kde bydlí.
- V té vilové části, že?
Přitaká. Ráda bych ji zase někdy potkala. Ve chvíli dva srdečné rozhovory s lidmi, kteří se nedali oklamat. Dnes mi psala Lucie:
- Já dneska otevřela pošťákovi, zřejmě je bodnutý, protože mě hned začalo pálet v nose.
Tak to já necítím. Nevnímám. Nevím. Asi nejsem tak citlivá.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Kde_ses_toulala_Kocky%2C_jsem_doma/
Ahoj, kočky!
- Kdes byla? Zebou nás packy. Máme hlad. Máš oběd?
- Holky kočičí, už mě tu máte. Pojďte do teplíčka.
Sytím kočky. Sobě rozdělávám svůj bylinový pytel. Ráno jsem si ho snesla ledový z půdy. Vytahuji pytlíčky s bylinkami.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Caj_LETO/
Odsypávám květ slézu, černý bez, lipový květ, nemám květ podbělu, aspoň jeho list. Ten jsme nikdy nesbírali. Květy podbělu z rumišť zmizely.
- Jsem tady! Ve tři čtvrti na tři odjíždím.
- Peťuš, nalij mi čaj do termosky.
Mezitím pozdně obědvám. Balím do krabičky dárky dětem. Speciálně pro ně jsem uvařila horký jablečný kompot. Klušu do chaloupky pro sklenici. Snad nelupne. Zmrzlá. Obaluji ji novinami. Aby si děti po besídce doma ochutnaly vlahou lahodnost.
Jedeme.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Besidka/
Péťa má zas ty své legrační řeči. Jedeme na besídku do vily, z níž ve filmu Musíme si pomáhat vypravoval z terasy Köpke svého posledního snad ještě ani ne patnáctiletého syna na frontu. Přišel o něj. Vila překrásná. Vevnitř zachováno dřevěné obložení, lustry... Vlastně to byla v tom filmu vila židovská. Jejich syna hrál Csongor Kasai. Jmenoval se David Wiener.
Paní učitelky miloučké. Líbí se mi jejich komunikace s rodiči. Besídku mají překrásně připravenou. S dětmi asi přepilně cvičily, protože vystupování nemá chybu. Vím, co to dá práce, naučit velké nebo malé recitovat a zpívat nahlas. Koledičky rozkošné. Spokojenost. Žádné anglické předvádění.
Ještě jedu na přednášku s dlouhým názvem: Údajný nález zazděného lidského skeletu na hradě Pecka ve světle nejnovějších výzkumů.
Tentokráte jsme nemrzli. Přednáška na mě moc racionální. Mohla jsem ji pro tentokrát vynechat. Tím ji nehaním.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Domu/
Domů. Sněží! Auto ometám stěrači. Zahřátím skla. Stažením okýnka. Bože, škvírkou nedovřeného okna mi naválo na sedadlo. Jedu. Trefím se do dvora? Ne. Nechávám auto stát.
- Peťůůůš, prosím tě, mohl bys vjet do dvora?
- Já si říkám, auto nastartované, jde okolo oken.
Zaparkoval obě auta. Záludná otázka:
- Čím jsi ometala auto?
- Čím? Trošku jsem ho nahřála, ocákala kapalinou. Maličko jsem ho odhrábla rukavicí. Zahřála jsem sklo.
- Ty nemáš smetáček?
Kulím oči.
- Já vozím smetáček celoročně.
- Aha.
Raději odvádím hovor. To byl přísný rozhovor. Takový poučný. Já zas vozím v autě parfém. Taky celý rok.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-14_Doma/
Sedám ve tmě obýváku. Pozoruji světla. Opájím se barvičkami. Je sice tma. Ale prosvěcuji ji.
- Jo, tys´ zas nezavřela dveře. Kočka zas ve čtyři u mé postele!
- Peťuš, vzpomněla jsem si, když jsem usínala. Ale mně už se fakt nechtělo vstát. A taky jsem si říkala, že kdybys náhodou šel s pískem, že bys mohl zavřít.
- Tak jsem šel ve čtyři.
Dobrou noc!