Řemeslo nevymře. Na běžky už dnes! Vlastně teprve dnes.

19.12.2022

Nemám ráda Švejka. Nakukuji na Švejka https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/

Vtipné. Humorné. Moudré. Ze života. Měním názor.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/137244-slyste-je-pilne-a-neomylne/

Prohlížím se program televize. Koukám, mají nějaký program ČT 3. Ani nevím, že existuje. Koledy. Slyšte je pilně... Obrázek Karla Vlacha, Yvetty, Jiřího Štědroně... Vidím v Yvettě mamku. Takhle se maminka taky česala. Nosily se na hlavě boudy. Krásně natupírovaná upravená hlava. Padá sníh a mírem dýchá zem. Šťastné Vánoce - nám všem. Krásný text! MÍROVÝ!!

---

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-19_Prochazka_snehem%2C_snidane/

Ráno. Vstáváme. Chceš toho tolik udělat! Zrzka čeká za sklem. Vystupuji v županu do sněhu. Procházím se jím. Krásně chřupká pod chodidly. Jdu krmit.

Odskok - pod psaním si pouštím:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1145733117-reknete-mi-kdo-to-je/

Tohle jsme poslouchali. Optimistické. Radostné. Veselé jak vánoční svátky. To byly ještě doby, kdy v seznamovací kanceláři u Ivy Janžurové Felix Holzman sháněl ženu. ŽENU! Přiživoval se v myslích mas mír, láska, klid, pohoda. Každý měl postel, svého zubaře, lékaře a práci. A kdo chtěl - bezúročnou půjčku! No nic. Zapomeň! Jak by to řekla mamka? Máchla by prudce rukou s větou Je to pryč!

Tak tedy ráno:

Kočky nasyceny. Jdou ven. Projíždím FB. Kdo volí toho a toho, ať laskavě ode mě odejde. Ty vorle - to je zloby. Dávám rámeček:

Projela jsem FB. Nenávist vůči národům, volbě prezidenta, rasám. Loni kvůli kočko. Hádáme se, neargumentujeme. Mažu tě. A co tolerance, rozum. Smutné. Hlavně, že si přejeme všechno nejlepší a lásku. Tak ji taky projevme!

Lážo, plážo jdu objednávat zboží. Ne. Karta zamítnuta. Znovu. Volám do skladu. Petra ze skladu mi pomáhá. Karta zamítnuta. OK. Volám banku. Prý obchodník nám poslal nevím co špatně. OK. Znovu. Vyskytla se neznámá chyba. Už toho mám docela dost. U telefonu s bankou - drží své otroky skvěle ve střehu - čistím okénko u kamen. Pískuji popelem sklo. Tolik času prošustrováno!

Hodinu a půl se tu snažím zaplatit kartou. Vybírám úmyslně dluhovou. Chci žehlit, péct, jít se podívat na krmítko, uklízet a já tu čumím do ntb. Než vezmou v bance telefon, využívám - napište nám. Než zareagují, dovolala jsem se na linku. Bacha na zlost! Nekrm saň! Slečna na druhé straně se ptá, s čím mi může pomoci. Nééé. Ať se mě zeptá, co potřebuji. 33 let slyším: Jak vám mohu pomociííí - se špatnou intonací nahoru u otázky doplňovací. Intonace dolů. Na rozdíl od otázky zjišťovací, v podstatě vyjadřuje modalitu možnostní. Odpovídáme ano - ne. U ní intonace nahoru. Ireno, kontroluj mysl. (Kontroluji, ale dráždí mě věty:- Na to máte právo. Dále - To je váš názor. Dále - Jak vám mohu pomociíí...)

Ono jí vůbec nevadí, že u rozhovoru pracuji! Pískování skla vydává zvuky. Jsem nevychovaná. 

- V pohodě, v pohodě. To chápu.

Stejně nic nevyřešila. Volám znovu k nám do firemního skladu. Pokusy o zaplacení kartou zbytečné. Dávám převodem. Což nechci. Potřebuji kartou... Nic. Nezlob se. Nepřiživuj saň. Čtu písemnou odpověď z banky - mé snažení prý nemá řešení. Ty vorle! To je odpověď! Bezva!

Sháním krmítko. Na noze. Ale ne stlučené z březových křivých větví. Volám do učiliště. Velmi příjemný vedoucí učitel. Za půl hodiny ten od krmítek prý odchází. Tak zítra? 

- To neva, už si maluji oko. Jedu!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-19_Tesari_a_keramicka_dilna/

V tesařské dílně jsem nikdy nebyla. U dveří model dřevěné brány. Dva kluci u stolu něco tvoří. Nepotřebují nad sebou dozor. Vzpomenu-li si na učiliště v Černožicích, páne - tam jsem slyšela na vlastní uši, jak učenky sprostě nadávaly mistrové. Co jim dovolila, to si zkusily. Tady to vypadá jinak. Jdu do další haly. Model kostelní cibule. Model vázané střechy. Kluci mě zdraví. Usmívám se.

Kluci, vy jste bezvadní. Umíte pozdravit.

Ale taky někdy zlobíme.

Aha. Ale u mě byste nezlobili. Víte, čtyřicet let jsem učila češtinu. Tam je nebezpečí, že vás učitel sejme.

Aha, tak to já bych u vás byl hodný, protože češtinu neumím.

Usmívám se jeho rozumování. Jdu dál. V kukani od stolu vstává mladý pán. Jde ke mně.

Já jsem vám před chvílí telefonovala.

Já vím.

Vede mě dál a do další haly. Ukazuje krmítka. Mají jich tu hodně. Krásná. Řemeslně dokonalá.

Jenže máme jen na položení.

Aha. Tahle hůl (ukazuji na zakroucenou hůl jako k sáňkám) by se hodila jako stojan. Krmítko by se bimbalo.

Ale teď ne. Nemáme na to čas.

To neva. já to potřebuji tak na březen. V únoru se stavím.

A podstavec...

Ten mi vypočítáte vy, aby se to nekácelo.

Domluveno. Pan učitel velmi milý, ochotný. Skvělý dohovor. Ptám se na fotky na FB. Raději ne.

Nemám tam tváře!Podívejte!

Jo tak to jo.

Nehraju si na GDPR,ale vy ano. Abyste měli právní ochranu.

Přikyvuje. Tak jim tady dělám reklamu. Mají i internát. Pokud někdo nevíte, co s dítětem, tady se nabízí obor umělecký kovář - to jsou ty, které jsem fotila na trzích, tesař... Zajímejte se. Budete mít pro svého potomka uplatnění. V našem Zpravodaji stále čtu, jak se účastní soutěží, vozí medaile za první druhá místa. Všechna čest! A mistři tu opravdu za učně nedělají. Kluci u stolů pracovali na svém, každý vědě, co má dělat.

Cestou zpátky se zastavuji u další skupiny kluků. Něco vytvářejí. Zas je oslovuji. Mám jejich pozornost.

Kluci, komu to nejde ve škole, jde na řemeslo. Jenže řemeslo může dělat jen ten zručný. A to já nejsem. Proto jsem celý život učila český jazyk. A vy, vy jste naše budoucnost. Protože řemeslníků ubývá. Po vás bude sháňka.

To my víme!

Mám radost, sebevědomí jim nechybí.

Tak vám chci projevit úctu, a svůj kloubouček skláním až k zemi.

Myslím to vážně. Udělalo jim to radost. Přejí mi klid ve vánočním čase. Přeju jim, ať v roce 2023 v rukou drží jen své tesařské nástroje, aby jim do dlaní nevložili vojenský kvér! Tedy MÍR! Velmi vážně děkují! Hezky se loučí.

Jenerál - ten by je hnal do války! A ta aspenská odchovankyně, co na ni leté přes polovina mladých, ta, která prodávala studium cizincům za 600 000, to je taky nebezpečí.

Vida, dozvěděla jsem se, že někteří zlobí, ale asi je to snesitelné, dětské zlobeníčko. Je vidět, že mají dobré vedení. Mistry odborného výcviku tady nemají jako onuce.

Jedu se podívat na náměstí. Stavím se v papírnictví. Nic nechci. Kupuji vánoční papíry. K hezkému odbornému zabalení je potřeba nový, nepomačkaný. Měla jsem celý život ráda balit do použitých. Jen jako balík. Vybírám krásné. Opravdu nádherné motivy. Už to není nic santa klusovského. Satana nebrat. Kominíka. Vidím tady ty dvě můry z Ledového království. Fuj. Hnůj. Ladovy motivy.

Hele, támhe máš role.

Nemám ráda hnědou, okr. Ale tyhle! Dávné tradiční motivy. U placení se usmívejte. Skoro dvě stovky! Ty vorle! Nic jedu domů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-19_Domu%2C_okukuji_luka/

Vybírám si cestu nad lukami. Pozoruji je. Zasněžená. Na kraji oranice. Ale to se dá. Zastavuji u vily s modrými obroučkami od brýlí. Fotím. É, už za mnou někdo jede. I já se dávám do pohybu. Ve dvě bych mohla už stát na běžkách. Jenže než se naobědvám. Ustrojím. Jsou skoro tři. Snesla jsem si cizí hůlky. To nevadí. Zítra si vylezu pro ty své.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-19_Poprve_na_bezkach_do_luk/

Budu si umět připnout prkýnka na boty? Umím! Naskakuji hned u domu. Nejdřív jdu vachrlatě. Ty bláho! Kopec je uhoblován od sáňkování. Ireno, vypni si lyže. Lenost. Opatrně, neohrabaně, trapně šněruji prudkým kopcem dolů. Jsem tu. Zas jsem tady!! Kouzelné! Před Vánocemi nelyžuji ani neběžkuji. Výjimka. Klušu. Smrkám. Kochám se. V Pze prý už prší. Tady ještě mrzne. Plán. Oběhnu malou louku dvakrát. Má kilometr. A velkou 1,7 km taky dvakrát. Podbíhám pod viaduktem. Odsud v noci při psaní slyším tlouci o pražce vlak. Zataženo. Dnes není vidět na Sněžku. Krkonoše jsou schované. Při druhém okruhu už se docela rychle stmívá. Nejsem cvičená. Ubývá mi sil. Doběhnu velkou. Prosmýknu se zpátky pod viaduktem na malou. Tu doběhnu v druhém půlkruhu. Podruhé už ne. Je tma. Nerovnost terénu. Raději vyběhnu kopec domů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-19_Doma

- Peťuš, už jsem myslela, že to nedám.

- Tak si lehni.

Chvíli u něj sedím. Něco zas administrativně řešíme. Únava ze mě opadla. Jdu péct chlebíček.

- Nepeč.

- Jdu.

V půl osmé nutriční vebinář. Dnes ho vede kolega. V osm v druhé skupině. V půl deváté porada. Někdo se ptá na účinky phytocomplete. Majda povídala, že si dává dvě tablety po obědě. Přitom se má brát jedna k snídani a jedna k obědu. Ano, tato varianta je správná. Stařičká kolegyně, taky učitelka, si bere slovo:

- Pamatujete na to video od Kamily? Jak thermocomplete na sebe vázal ve vodě tuk? Tak já jsem použila tabletu phytocomplete.

- Kolik jsi jich zničila?

- Chci říct, že ten tuk se vázal okamžitě. Ale ihned. Navíc mi lidé říkají o vyprazdňování.

Beru si slovo.

- Já ho taky beru ráno a v poledne. A myslela jsem, že utíkám po jablkách.

Všichni se shodují, že to mají na svědomí bylinky. Po třech měsících se prý zmenší břicho. Majda tvrdila, že v našem jídle není tuk, proč ho brát ráno. No protože ten tuk máme v břiše. Ty byliny rozpouštějí břišní tuk.

Končíme. Jdu žehlit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-19_Povedl_se._Pecen_v_pare/

Chlebíček se dopekl. Dnes jsem dala program pečení v páře. Jo, zase - Nádobka na vodu je prázdná. Doplň vodu. Celá nadšená jsem naplnila nádobku. Ale vyplatilo se. Chlebíček je hlaďounký a vatový.

To byl hezký den, ne? Až na to ranní objednávání zboží a marné pokusy platit kartou.

Jdu spát. Jedna ráno!

Dobrou klidnou předvánoční noc!