Reminiscenční - jak je život krátký

V deset jsem měla schůzku. Nemohu dospat. V osm vyjíždím do Polska. Mají borůvky. Beru košík, na něm jednu vaničku vydělám. Jak mi to povídala? Vanička je 0,8 nebo 0,9 litru? A v košíku je myslím o jednu vaničku víc - pět litrů za 450 korun. Zkrátka košík. Pár domácích okurek, mrkev. Štvou mě - všude to mají vydrhnuté. To se nemá. Nepřirozené.

Ráda se dívám na náchodský zámeček - ve škole nás učili: Vrŕŕŕšku, kulatýho!

Zpátky do Čech. Tady jsem doma. Nikdy je neopustím. Stavuji se vypovědět pojištění karty. Merlin. Včera se mi mihlo v počítači. Další platba 1.1.2021. Volala jsem na linku. Prý se to zruší jen na pobočce. Třikrát jsem se s omluvou ptala, jestli dobře chápu. Ano, chápu dobře. To by tak hrálo, aby si člověk mohl zrušit jedním dilítem pojistku karty. Hezky plať. Co kdyby se ti stalo... Strašíme! Programujeme. V bance oslovuji úřednici. Příjemná. Sympatická.

- Pojďte, paní Hrobská...

- Jak mě znáte jménem?

- Chodíte sem.

Nikdy jsme s ní nejednala. Asi jsem známá fa.

- Chodí sem váš pan manžel.

Poznámka: Z dob Rakousko-Uherska máme tradici pánů. Lidé říkají pan doktor, pan inženýr, paní koordinační. Ne, ne. Žádní páni nejsou. Jsem učila v ČJL. To jsem netušila, že jim valím klíny do hlav. Jasně že jsou páni. A ti, co si na ně hrají. Zloději ve velkém jsou dnes páni. Tedy - autorem vynálezu je inženýr XY. Ne, my pořád budeme psát pan inženýr.

(Zas ten pán. Manžel je manžel. Je to můj pán. :-) )

- Ale už tu dlouho nebyl.

- Naučila jsem ho internetové bankovnictví. Všechno si obstará sám.

- To jste udělala dobře.

Nejsem si jistá - banka, internet - nejisté. Udělají cvak - konec. Máme mít hotovost na nákup, dostatek vody pro solární záblesk. Je to ještě daleko. Rok dva. Jídlo máme. Vodu - nevím. Pokud by byl blekaut. Počítač opravil na blekot. Já si to počeštila. Děsím se modrého autobusu na náměstí s nápisem Česká spořitelna. Jéžiš! Vědí lidi, že už v názvu jim lžou? Jaká česká? Ale co mě děsí víc, ne, přesnější je irituje - starý spořitelní ústav přežil socialismus. Dřevěné honosné obložení... Prý nepřežije řádění dnešní doby. Údajně vše vyrvali. Hlavně aby nezařídili strohým modernismem. Místo židlí bidýlka. Na zdech bez majestátně působícího dřevěného obložení grafiti. V Americe vydražili první neviditelný obraz - za mnoho tisíc dolarů. Aby klientům neřekli: Sedněte si na neviditelné křeslo a počkejte na virtuální peníze... Zatím si prohlížejte virtuální obrazy... 

Domů. Vedro. Pod mrakem. Takové divno. Na chvíli vylézá sluníčko. Volám do DD. Ten hlas koordinační - takový hezký, ženský, ruský. Vysoký. Mám takové hlasy ráda.

Jedu. Beru buchtu. Borůvky. Kafíčko - termosku. V košíčku mám rozteklé hořké kaštany. Broskev. Jo - nezapomeň! Mamčiny blůmy. Maminko, kdybych ti mohla snést modř z oblohy. Vylezu pro ni do nebe. 

Půl roku mi je znemožněno zkontrolovat maminčiny věci. Až bude znesvéprávněna, jak se postarala Mengelka, hned se půjdu ze zákona podívat. :-)  Tam je to jak v klášteře. Zavřeno, pokud možno zatlouci okna, nikoho dovnitř, nikoho ven - to by si přál ještěr. Lidé z vesnice nemají dobré mínění o DD. Stačí jeden člověk, bláto je na všech. Velmi nespravedlivé k pečovatelkám. Včely - pilně pečují, snaží se, krmí, přebalují, jo - nosí roušky, štíty, v tropických vedrech se nechají zabalit do netkané hřejivé textilie, abych nezapomněla - rukavice si dají na ruce. Ať bují plísně, ekzém! Tohle všechno ty nebožačky musely podstoupit. Ne, to není všechno. Zapomněla jsem na testy. Zapomínám na I. P. Pavlova a jeho podmíněné reflexy. Některým to vyhovuje. Mají jistotu, že se nenakazí. :-) Ať žije plíseň, exém, respirační nemoci! Holandská vláda roušky zakázala. Škodí zdraví. Patří jen do sterilního nemocničního prostředí. Holka, přestaň! Koho to zajímá?!

- Maminka mě objímá. Pusinkuje.

- Mami, chceš na sluníčko nebo do stínku?

Venku nedýchatelno. Přesto si žádá slunce!!! Intuice starého ochozeného mozku. Nabízím rautíček. Slívák nechce. Do borůvek s jahodami jen dvakrát třikrát smočí lžičku. Bůmy - zaberou vždycky. Kafíčko. Broskev. Lžičkou odkrajuji z rozteklých ledových kaštanů. I já se roztýkám:

- Mamko, kolik je ti let?

- Třicet šest.

- Mami, kdo jsem?

- Má maminka.

Mamka se mi zbláznila. Valím oči. Co jí dali napít? Nápoj zapomnění? Ne, jen půlroční samotka se projevila. Z karantény se člověk zblázní! SAMOTKA JAKO MUČÍCÍ NÁSTROJ!!!

Už to vidím - ta statistika. V dopise vyčíslili: 64 x jsme s maminkou promluvili. :-) 127 x jsme jí dovolili to a to. Mě nezajímá frekvence. Zajímá mě délka! Ne kvantita, ale kvalita. Myslím, dobré na silvestrovskou scénku. NWO v praxi! Už i lidé, kteří se mi smáli, mi dávají za pravdu. Vláda korporací, vláda zaprodaných, vláda ZLODĚJŮ!!! VLÁDA NWO! A šmejdi slouží obřezaným. 

- Mamko, myslíš, že jsem babička Jůlinka? Mami, jsem tvoje dcera. Je mi šedesát čtyři, kolik ti tak může být?

- Čtyřicet šest?

- Mami, prosím tě, tak si to dopočítej. V kolika jsi mě tak mohla mít?

- Ve třiceti.

- Výborně.

Ale nedopočítá. V naší zemi nejsou soudní spory ohledně smrti člověka běžné. Nezažalovávají se korporace - třeba tabákového průmyslu. Nezažalovává se nemocnice. Naši lidé OVČANI. Roušky utužují tento stav. Pejsani. V naší zemi se odgrádlovávají bezmocní - zamknou se do vězení.

Ireno, jsi bezmocná. Uvědom si to!

Ne, vím, že před viníkem už nezbývá mnoho času. Kdo ublíží vdově a sirotkovi - bude potrestán. Navíc - dost boĺo NWO. Už se zatýká i u nás! Už jsou sebevraždy - i u nás! Vyber si: Nebudeš spolupracovat - odhalíme tě nebo druhá varianta... Řekneme: Umřel na kovid. Nebo: Sebevražda... 

- Mamko, komu ses narodila?

- Jůlii Kopecké.

- Ano, ale ona byla Šormová. Tvůj otec Dvořák ji obelstil - s tou vkladní knížkou. Lhal. Babičku si pak našel děda Jaroslav Kopecký. Dal ti jméno.

- Ano.

- Ale bylas stále druhá. Měli syna Jardu.

- Ano.

- Mamko, a když ses narodila, babička tě odvedla k nějakým lidem.

- No, to mně byly tři roky.

- A po týdnu si pro tebe přišla.

- Protože si uvědomila, co udělala.

- Mami, nesuď. Narodila ses 1927. Černý pátek si židi určili na rok 1929. Werich s Voskovcem vzpomínají - lidé neměli co jíst, nebyla práce. Mají to ve svých hrách, filmech. Mamko, jak asi babičce bylo! Sama s dítětem. Peníze nebyly, protože nebyla práce. Ještě se starala o další sourozence. Pak si ji našel děda. Dal ti jméno.

- To je pravda.

Necelou hodinku si povídáme. Fotíme se. Potřebuji rozesmátou fotku.

- Mami, vzpomínáš, jak jste jeli s Bobíkem na kolách s Lindou do Družky pro idy? A jak jsi Bobíka přejela? Chudáka!  Zadním a předním kolem? Bum, bum, vytrhl se ti. Jen jsi volala, když běžel vyděšen alejí:

- Bobíku, vrať se, nic se ti nestane!

Mamka se upřímně řehtá. Tahle historka zabírá. Fotím její smích. Je smutná. I já jsem smutná. Život neživot. Život k nežití! Volá Linda.

- Babi, víš kdo volá?

- Nevím.

- Tvoje vnučka. Bývala jsem u tebe o prázdninách.

- Jarča?

- Nevím, kdo je Jarča, ale já jsem Linda.

- Mě zase zaměňuje za Ivu.

- Babi, ten Bobík, vždycky když jsme ho hlídaly - chudák. Jednou jsme jely na kolách na nákup. Přivázalas ho u bidla. Přišla bouřka. Byl jak mokrá slepice. Málem se uškrtil.

Aby nebrečel, příště ho vzaly s sebou. Málem ho to zase stálo život. Někdy jsme si Bobíka vzali na chalupu. Byl nádherný. Žluťoučký. Do růžova. Opuštěný od školy. Veselý, vděčný. Rozkošný. Vychytralý. Běhal ve zvětšujících se kruzích okolo lípy. Stále jsme byli ve střehu.

- Bobíku, pocem!

Bobík zas přiběhl blíž. Musel začít znovu nenápadně zvětšovat akční rádius. Býval s námi na prázdninách. Vracel se do celoroční péče mé sestry. Hlídali jsme ho každé prázdniny, když odjížděli na Štrbské Pleso.

Volám koordinační. Upřesňujeme si návštěvy. 

- Mohu poprosit o pedikúru? Mamka má na palci orlí dráp. Musí jí to překážet v chůzi, bolet. 

To je řediteli fuk. Kovid je na prvním místě! Strašení. Jaképak služby pedikérky. 

- Už to rozjednáváme na příští týden. 

Paní Dana je tu. Chjo. Rouška. Taky si zvykla nadechovat své zplodiny. Prý jsou na světě horší věci. Jedu. Poslouchám pořad ANS - Aliance národních sil.

Vše kolem kovidu 19 na celé planetě - je jeden SATANISTICKÝ rituál po celém světě. Jasně - navíc I.P.Pavlovův reflex - nepřibližuj se. Jsi pro mě fuj. Zbavení totožnosti osobnosti, stádnost. Proto tolik kývalů!!! Nemohou za to. 

Toto má být světové zřízení, které spojuje všecky státy a národy světa v jeden celek, čemuž se v satanismu říká "velká práce," nebo taky "opus magnum." V tomto zřízení si budeme všichni "rovni," neboť nebudeme jeden ode druhého rozeznatelní. Potom přestaneme být tvory Božími a staneme se vazaly Satanovými. Satanismus má být rovněž to jediné náboženství, které má nahradit všecka ostatní.

Satanistický rituál zvaný Koronavirus se skládá ze čtyř samostatných, ale dohromady propojených rituálů, které tvoří celosvětovou rituální zasvěcovací ceremonii:

Rituál nošení masek (roušky);

Rituál umývání rukou;

Rituál společenského distancování;

Rituál karantény.

Rituál nošení masek

Tento rituál je propagován a vynucován i teď, kdy je korona pouze záležitostí medií, politiků a jiných lhářů, ale ne lékařů. Mnohé státy zavádějí přísné pokuty za nenošení masek i venku a mnohde je dokonce očekáváno, že i doma se v nich budeme dusit. Přesto, že mnoho vysoce postavených lékařů již dávno prohlásilo, že masky neposkytují žádnou ochranu a namísto toho škodí, a dokonce i hlavní americký lékař (Surgeon General) se vyjádřil proti nim, nic z toho nepomáhá. Masky jsou stále na mnoha místech světa požadovány.

Mít něčím přikrytá ústa v sobě dále skrývá symbolický význam, je to přiznání naší podřízenosti, je to vyjádření souhlasu s tím, že přijímáme vedení shora a nehodláme proti tomu protestovat. Také je to způsob, jak zakrýt obličej natolik, aby mohl člověk být považován za někoho jiného, neboli přeměněn; transformován. Je to druh alchymistické transmutace z jednoho člověka na někoho jiného. Člověk, který je podle božího zákona samostatný tvor se svobodnou vůli se tím stává součástí davu Satanových nevolníků. Tím, že nám dávají náhubek jako psovi, nás alchimicky transmutují na jeho úroveň.

A ještě je nám tím ubližováno na zdraví!

Encyklopedie Britannica říká o maskách následující: "Člověk, který nosí masku je rovněž považován za toho, kdo je v přímém spojení s duchovní silou této masky a je tím vystavován v nebezpečí, že tato síla na něho může uplatňovat vliv ... Tím, že si někdo nasadí masku, může často projít psychickou změnou a jako v transu přebere na sebe ducha, kterého maska představuje." Takže nositel masky se může stát psychicky sjednocen s charakterem, který tímto vytváří. Stane se automatem bez vlastní vůle, podřízený tomu, koho maska představuje. Koho?? Satanáška!!

O dalších rituálech - viz v P. S. DOPORUČUJI!

Odkaz na článek:(Zkopírujte)

https://pravdive.eu/news/224761/covid-19-je-jeden-velky-satanisticky-ritual-od-zacatku-az-do-konce-a-po-celem-svete?fbclid=IwAR3Klk32cbznVsH46zfXJJKMTQzl19PZLugI33hSq9SNk2LQPzKOCBPfzZ8 https://pravdive.eu/news/224761/covid-19-je-jeden-velky-satanisticky-ritual-od-zacatku-az-do-konce-a-po-celem-svete?fbclid=IwAR3Klk32cbznVsH46zfXJJKMTQzl19PZLugI33hSq9SNk2LQPzKOCBPfzZ8

Vidím na mamince rituál karantény, rituál masky - dávali jí! Nemocné s plícemi!!! Svinstvo! Nemůže dýchat a ještě jí převázali nos a pusu!!! Na žalobu!! Ještěr doplatí na své zlo. 

Doma. Ireno, jdi se uzemnit. Jdi se nabít. Pusť starosti. Nechej téci svět. Bazén. Máme novou plachtu. Ta původní bublinatá - těžká, kvalitní. Tahle nová - takové bublinkaté nic. Chladím se. Rozvaluji se na okraji bazénu. Přemýšlím o svém životě. Prve u Lidlu jsem potkala naši známou. Naše rodiny se sblížily před třiceti lety v Chorvastku. Moje kosmetička. Rozvedli se. Dnes jsme spolu dlouze hovořily. Ptám se, jestli je její bývalý šťastný. Prý ji to nezajímá.

- Víš, včera jsem usínala a myslela na jednu mou milou kolegyni. Dávno, dávno snad jí znásilnili dceru, manžel jí snad prý údajně zanášel; maminka - krásně paličkovala - ztratila paměť, byla agresivní; nakonec svou dceru vítala: Paní, kdopak vy jste? Včera před spaním jsem na ni myslela. Mám ji ráda. A hodně moc by mě zajímalo, zda je šťastná. Jen mě to zajímá. A je mi po tom houby.

Tak si tak procházím život. První fáze - doma. S maminko a sestrou. Milovaná škola. Jak já ji zbožňovala. Jak jsem hltala učivo. Krása. Jak já byla hloupá. Začleněná do systému. Učili nás vymyšlené, pozměněné dějiny. Ani slovo o největší říši světa - slovanské Tartárii. Ještě Encyklopedia Britannica o nás píše. Mapa naší říše. První publikován nedávno - 1768...

Další období - smutek, neštěstí. Manželství. Nepožehnané. Ubližovaná, podváděná; tajně studující - aby manžel netušil, kdy mě čeká zkouška. Ve zkouškovém vždy řádil. Zálety. Lhaní. Avantýry... Chjo. Sedm strašných let. S vlky. Jeho rodina mě neměla ráda. Intriky. Opustil kvůli mně Ivanku. Z Phy. Copak já za to mohla? Netušila jsem. Okouzlená. Zamilovaná. Chtěla jsem se vymanit  od maminky... Prosila: Počkej se svatbou rok. Neposlechla jsem a do roka jsem poznala. Milovala jsem ho. Podváděl mě na každém kroku. Ubližoval... stále nemocná. Tolik operací! Mamince a sestře řekli, ať uspořádám své věci. Umírám. Začly chystat funus. Nevěděla jsem. Vážila jsem málo přes padesát kil. 180 cm. Neudržela jsem se na nohou. Zauzlení střev. Zánět pobřišnice, pohrudnice. Bolelo to. Ležet v nemocnici taky bolelo. A vědět, že běhá za jinými - nejvíc bolelo. Dostala jsem se z toho, protože to neřekli mně. Kdyby jo, vyšla bych jim vstříc. Poslechla bych. Dodnes nesouhlasím s říkáním dg. nemocnému. Je to ovlivnění jeho morfogenetického pole. A jeho vůle. Pustili mě po reoperaci všech těch zpackaných. Kratičká naděje. Narození druhého dítěte. Uvěřila jsem. Opustil.

Dalších sedm let - svoboda, sice sama, s dětmi, ale volná, dokončila jsme vysokou. Státnice. Radost ze života. Osvobozená. Plat mi zdvojnásobili. Unikátní. Hledala jsem tatínka pro své děti. Vodila jsem je na ukázku mamince. Tenhle je blbý. Tenhle miluje jen sebe. Tenhle miluje sebe a tebe, ale tvé děti ne. Ten poslední - bože, žárlivý. Pak se objevil malý rtuťovitý milý chlapíček.

- Ne, promiň; nikoho nechci. Budeme přátelé! Vychovám si své děti SAMA!

Chceš-li pobavit Vesmírného pána, svěř se mu se svými plány.

Byl tu. Začal pro mě krásný, překrásný, víc než nádherný život. Už nejsem sama. Jsme dva. Pomohl mi vychovat mé děti. Mladší o něm hovoří jako o tátovi. Vesmírná inteligence, nesmírný vesmírný dík!

- Ahoj, co děláš?

- Peťuš, válím se v bazénu, na lehátku. Smouší se. Ještě půjdu do vody.

- Hřmí. Už nechoď. To se nesmí. Koupat se v bouřce.

Povídáme si. Sklízíme věci do domu.

- Peťuš, co já budu dělat? Mám tolik práce!

- Jdi si lehnout.

- Jo? 

A jdu. Spím. Jak když mě do vody hodí.

Šest večer. Cítím, že mě Petroušek byl zkontrolovat. Otevírám oči.

- Byl tu Franta. Pošle fakturu. Okna jsou hotová. Je to skoro vymalované. Jdu na florbal.

- Zamkni mě.

Hm. Tetelím se radostí. Poslouchám dál rozposlouchaný pořad z úvodu. Že bych se jela podívat? A to bych mohla. Mohla bych i v noční košili. Vypadá jak šaty. Ne. Beru si své nové. Pruhované. Krása. Domeček prokoukl. Zítra přijede Linda. Celý den budeme mýt, uklízet. Procházím dům. Hledám kousek papíru. Píšu vzkaz zedníkovi, kde ještě zapomněl zadělat díru po elektrikáři. Tady jsem rostla. Měla dostatek lásky. Tady jsem spala, když pokojíček patřil ještě Ivě. A tady u stolu jsme se učila. Támhle měla maminka šicí stroj. Ó, vše uměla. Jak mi to chybí. Teď chodí orvaná. Ani knoflík jí nezašijou. Protože ho zašantročí. A na halence nápis jména fixem. Jak trestanec. Maminko, ty by sis drobným stýžkem našila nenápadně jmenovku. Nebo by sis to podepsala na cedulku s pracími údaji... Mami. Mami, měla bys radost. Tady by se ti bydlelo. Nová elektroinstalace. Nová okna. Čistě vymalováno. Nová linolea. Stoupám po schodech. Jdu do svého pokojíčku. Mansarda. Jak já byla šťastná, když jsem jsem tenhle kutlošek s jedinou zásuvkou na lampičku zdědila po Ivě. Do té doby jsem spala s maminkou na manželské posteli ve vedlejší ložnici. Poctivé prachové peřiny. na stolečcích lampičky - asi je kupovali s tatínkem. Procházím domem jako svým životem.

Odjíždím. Jedu krokem. Tady park. Tam jsme si bez ohrožení hráli. Žádných milon a půl zašantročených dětí do klecí na adrenochrom a na rituály. Volnost. Svoboda při hrách. Tady jsme si hrávávali na schovku. Tady byl "krám". Prodávala tu pan Röslerová. Maminka ji ve své dovolené zastupovala. Vydělávala - koupila novo vanu, novou WC mísu do budoucího domečku. Jak já nenáviděla ty cesty s dvojkolkou na parcelu. Tam mamka uskladňovala... Věděla, že bude přistavovat koupelnu... Do té doby - koupání v neckách. Já první. Jedu dál. Tudy jsem chodívala do školy. Celá čtvrť dětí... Cestou jsme se koulovali. Klouzali. Vymetali příkopy s vodou. Vyprávěli jsme si. Já jsem hrála učitelku. Pamatuji si, s jakým nadšením jsem Jitce, o rok mladší, je víc jak čtyřicet let ve světle, líčila bitvu u Thermopyl.

- Poutníče, postůj a zvěstuj lakedaimónským, že my tu mrtvi ležíme, jakož zákony kázaly nám.

Ty vorle, jak si to pamatuji. Ze šestky. A Jitka poslouchala můj barvitý výklad. Tam začala má láska k dějinám - bohužel, upraveným. A k češtině mě přivedl v šestém ročníku pan učitel Matějka. Z Černožic. Dojížděl na kole do Josefova. Ne po stezce. Po silnici. Po té, kudy jsem já každé prázdniny na gymplu brázdila do čenožické Fruty... 

Míjím kasárna. Tady mamka prodávala v armě. Než si vystudovala SVVŠ. Třešňovka. Už tu zbyl jen kopec. Bez třešní. Vykáceli je. Tady jsem sáňkovala se Stáňou Matějovským. Chodil s námi jeho táta. Opravář TV. Odchodem do důchodu opraváři TV skončili. Dnes se neopravuje. Dnes se slibuje, že to bude jako dřív. Dnes se zatím stále vyhazuje. Matějovští - milovali mě. A já je. Brali mě s sebou na novou chatu na Špinku. Paní Matějovská mě měla ráda do poslední chvíle. Mám od ní vepřovicové desky na knihu. Krásnou kytičkovanou brož. Hodně dárků... Vozila mi v kočárku Denisku. Když jsem vodila děti do školky, z okna výrobny dortů mi podala laskonku pro obě... Kousek dál Dolík. Uprostřed hradeb - tady jsme sjížděli po tašce dolů. Sem jsme chodili cvičit na prvním stupni. Modré trenýrky, bílé tričko; já měla žluté po sestře. Asi ze spartakiády. Sem jsme chodili s družinou. Do Dolíku jsme chodili sáňkovat. 

Mamčin vojenský útvar. 8521... Prohlížím si z auta Hauptstrase. Lidická. Tady byla obuv. Dům pak vybuchnul. Tady drogerie. Skončila asi před pěti lety. Majitelka že se bude starat o manžela. S Frantou o rok starším a Kamilou jsme chodili alejí na gympl. Drogerii ukončila, Franta umřel. Sjíždím Šoubrák. Odsud sjíždějící auta v zimě vidím z obýváku. Přes dvě řeky. Vidíme až sem. Dole pod kopcem domek zahradníka Šóbra - měl na starosti zeleň v pevnosti. Park. 

Metuje - tam dál jsme se chodívali koupat... 

ČSAD. Tady měli pokladnu Tam řidiči nosili brašny drobných od cestujících. Zahýbám do naší ulice. Jak jsem sem nerada chodila na zahradu. Práce. Brr. Dnes můj domov. Moje štěstí. Jak ráda miluji práci na zahradě. Dnes už ano.

Dobrou noc!

P. S. Doporučuji přečíst článek. Třeba se víc lidí probudí z letargie. Z touhy nosit už zase masku! Být (NE) mocným otrokem.

COVID-19 JE JEDEN VELKÝ SATANISTICKÝ RITUÁL OD ZAČÁTKU AŽ DO KONCE A PO CELÉM SVĚTĚ

před 1 t. Zpravodajství Česko aktuálně 567

Toto má být světové zřízení, které spojuje všecky státy a národy světa v jeden celek, čemuž se v satanismu říká "velká práce," nebo taky "opus magnum." V tomto zřízení si budeme všichni "rovni," neboť nebudeme jeden ode druhého rozeznatelní. Potom přestaneme být tvory Božími a staneme se vazaly Satanovými. Satanismus má být rovněž to jediné náboženství, které má nahradit všecka ostatní.
Satanistický rituál zvaný Koronavirus se skládá ze čtyř samostatných, ale dohromady propojených rituálů, které tvoří celosvětovou rituální zasvěcovací ceremonii:
Rituál nošení masek (roušky);
Rituál umývání rukou;
Rituál společenského distancování;
Rituál karantény.
Rituál nošení masek
Tento rituál je propagován a vynucován i teď, kdy je korona pouze záležitostí medií, politiků a jiných lhářů, ale ne lékařů. Mnohé státy zavádějí přísné pokuty za nenošení masek i venku a mnohde je dokonce očekáváno, že i doma se v nich budeme dusit. Přesto, že mnoho vysoce postavených lékařů již dávno prohlásilo, že masky neposkytují žádnou ochranu a namísto toho škodí, a dokonce i hlavní americký lékař (Surgeon General) se vyjádřil proti nim, nic z toho nepomáhá. Masky jsou stále na mnoha místech světa požadovány.
Takže proč je to tak nesmírně důležité zakrývat si nadále obličej jako nějací bankovní lupiči nebo jiné nekalé elementy? Jeden z důvodů je, že je očekáváno, že kvůli nošení masek budeme víc nemocní a mnozí z nás dokonce zemřou. Ale ten hlavní důvod je údajně ještě trošku jiný. Masky nejrůznějšího druhu jsou používány v mnoha okultních a kultovních rituálech, při zasvěcování do tajných spolků, do studentských spolků, zvaných "fraternity," u primitivních kmenů k zasvěcování mladých chlapců do mužství a dokonce i v armádě. Bylo zjištěno, že tyto rituály skutečně účinkují; na příklad noví členové opravdu začnou toužit po tom, stát se součástí té oné separatistické skupiny.
Skoro všecky tyto rituály se odehrávají podle stejného scénáře. Prvně je zasvěcovaný člověk izolován, což uvede jakýsi chaos do jeho života, protože všecky jeho denní zvyky jsou tím narušeny. Pak jsou zasvěcovaní upraveni (když je jich víc), aby vypadali pokud možno stejně: někdy jsou jim oholeny vlasy, jsou obléknuti do stejných obleků (uniformy), anebo musí nosit masky. Tímto ponižujícím způsobem jsou jednotlivci zbaveni své totožnosti, své osobnosti. Stanou se součástí stáda.
Mít něčím přikrytá ústa v sobě dále skrývá symbolický význam, je to přiznání naší podřízenosti, je to vyjádření souhlasu s tím, že přijímáme vedení shora a nehodláme proti tomu protestovat. Také je to způsob, jak zakrýt obličej natolik, aby mohl člověk být považován za někoho jiného, neboli přeměněn; transformován. Je to druh alchymistické transmutace z jednoho člověka na někoho jiného. Člověk, který je podle božího zákona samostatný tvor se svobodnou vůli se tím stává součástí davu Satanových nevolníků. Tím, že nám dávají náhubek jako psovi, nás alchimicky transmutují na jeho úroveň.
A ještě je nám tím ubližováno na zdraví!
Někdo si může myslet, že když o magii a rituálech nic neví, že se na něho nevztahují. Snad prý ale nemá pravdu, protože v okultní magii oběť nemusí znát skutečný význam toho, co dělá. To, že je rituál vykonán je údajně to hlavní, co má význam a co přináší výsledky.
Encyklopedie Britannica říká o maskách následující: "Člověk, který nosí masku je rovněž považován za toho, kdo je v přímém spojení s duchovní silou této masky a je tím vystavován v nebezpečí, že tato síla na něho může uplatňovat vliv ... Tím, že si někdo nasadí masku, může často projít psychickou změnou a jako v transu přebere na sebe ducha, kterého maska představuje." Takže nositel masky se může stát psychicky sjednocen s charakterem, který tímto vytváří. Stane se automatem bez vlastní vůle, podřízený tomu, koho maska představuje.
Jelikož za současnými maskami je sám Antikrist, neboli Satan, protože toho naši tajní manipulátoři vyznávají, pak si snadno domyslíme, do čeho se nošením masek zamícháváme.
Jestli nevěříte, že masky změní povahu člověka, pak si všimněte všech těch poctivých nositelů, jak soptí, vyhazují z obchodů lidi bez masek a vrhají se na ty, kteří masky odmítají mít.Rituál umývání rukou
Mytí rukou je další rituál. Symbolicky si myjeme ruce, když se zbavujeme zodpovědnosti za nějaký čin. Pilát si myl ruce, když vydal Ježíše Krista rozběsněnému davu. Tím, že si veřejně a přede všemi myl ruce, zbavoval se vlastní viny za jeho další osud a předával zodpovědnost na dav, před ním soptící. Takže když si dnes povinně myjeme ruce párkrát za den, tímto dalším rituálem si myjeme ruce a zbavujeme se svých povinností vůči Kristovi, zbavujeme se povinnosti zůstat člověkem.
Televize nás neustále nabádá abychom si důkladně myli ruce, protože jedině tak přežijeme tuto "hroznou" nemoc. Mytím rukou formou rituálu takto zkouší změnit lidi na "nové tvory," zbavit je všeho starého, všeho toho, co bylo, včetně tradicí, zvyků a bývalého způsobu života a připravit je na to, co má přijít. Posuďte sami, jestli to funguje a jestli jste se změnili.
Ne že bychom si neměli mýt ruce. Čistota a hygiena jsou nesmírně důležité. Ale mýt se několikrát denně zbytečně a jen kvůli strachu z nějaké pochybné chřipky, to pak je rituál.Rituál společenského distancování
Tento rituál rovněž předchází každý proces zasvěcování, jak již bylo zmíněno na začátku. Osamocenost je traumatická pro každého a před obřadem zasvěcování je potřeba na to, aby člověka aspoň trochu psychicky vyšinula z normálu. Tento stav navodí popletenost a napětí. Myšlenky, které byly dlouhé roky potlačovány se často vynoří, aby zvýšily nejistotu a nevyváženost takového člověka. Vyskytnou se i výčitky, dostaví se lítost, často i vztek a nenávist, což jsou všecko záporné vlastnosti. K tomu můžeme přičíst ještě strach z nákazy a obavy o ty nejbližší a psychický nátlak je dokonalý.
Naše děti možná už nikdy nebudou ty stejné jako předtím a celý život je bude pronásledovat nedůvěra k druhým lidem, někdy i strach ze smrti, obavy z toho, co přijde, pocit že nedělají dost na svou ochranu a podobně. Takové myšlenky žádné děti nemají mít. Brzdí to jejich vývoj, zabraňuje jim to žít dětským bezstarostným životem a dělá je to předčasně zestárlé.
I my se možná budeme těžko zbavovat strachu ze styku s druhými lidmi, možná budeme uvažovat dvakrát jestli se zúčastníme něčí oslavy či ne, anebo jestli někoho políbíme nebo ne. Postupně se mnozí budou bát se zasmát, aby za to vzápětí nebyli potrestáni něčím krutým a nepřátelským.
A pak, až budeme dostatečně psychicky roztřeseni, pak budeme zasvěceni do nového světa, do Nového věku, do Nového světového řádu. Bude to svět, kde věda nehraje roli, kde je pod přísnými tresty vyžadována naprostá, robotická poslušnost.
Psychicky nadaní lidé mohou vidět auru člověka. Tato tvoří kolem jeho těla několik vrstev, údajně snad devět a sahá do vzdálenosti asi 2 metrů. Ale i potom pokračuje, jenže v méně viditelné formě a je možné, že se táhne do nekonečna. Takže tímto způsobem jsme my lidé všichni spojeni dohromady. Jsme jako jeden tvor s mnoha individuálními výrůstky. Něco jako les, kde se všecky stromy odvíjejí jeden od druhého a všecky dohromady mají i společné kořeny, kterými jsou na dálku spojeni. To je podstata lidské společnosti. Když tento přirozený stav blízkosti jednoho k druhému narušíme, následky mohou být nedozírné a my sami si je ani nedovedeme představit, protože s něčím takovým nemáme žádné zkušenosti.Rituál karantény
Přes to, že ti, kteří onemocněli byli většinou právě ti, kteří dodržovali karanténu, distancování, nosili masky a stranili se druhých, přes to, že karanténa působí velmi špatně na psychickou, fyzickou a i duševní stránku člověka a vcelku nesmírně škodí, přesto nám byla bezcitně vnucena a pod různými pohrůžkami a tresty vynucována. Některé země mají karanténu ještě dnes a jsou i takoví, kteří by ji chtěli napořád.
Přitom je známo, že vězni na samotce, což je rovněž druh nucené karantény, se často zblázní a zemřou, pokud je jejich styk s ostatními omezen dosti dlouho.
V okultních vědách má izolace význam ve smyslu očisty člověka. Jedinec, odříznutý od svého běžného života je vpraven do "nového normálu osamocení" a ponechán na pospas svým vlastním myšlenkám. V současnosti jsou to nejen vlastní myšlenky, ale ještě televize a je těžké rozhodnout, co z těchto dvou je horší. Často rituál izolace obsahuje menší dárek, třeba finanční podporu v nezaměstnanosti, nebo náhražkový poplatek za ztrátu v obchodním podnikání, takže člověk ve svém vězení má pocit, že jeho nadřízení, jeho panstvo na něho úplně nezapomnělo a že jim stále na něm záleží.
Oplátkou za dar shora se izolovaný člověk odvděčuje svým svrchovaným pánům tím, že jim předává svoji důstojnost, svoji samostatnost, nezávislost, svoji moc, svobodnou vůli, část svého života a životních sil a ještě hodně dalších, subtilních součástí své osobnosti, jejichž ztrátu ponese velmi těžko možná ještě celá desetiletí. Ztrátou všech svých možností se rovněž vydává na pospas těm, co si osvojili právo rozhodování o jeho životě, vzdává tímto svoji ojedinělost, přijímá vězení, aniž by se čím provinil a přebírá na sebe otrockou poslušnost, přesně po vůli těch, kteří mu diktují a kteří mu nedovolují žít svůj život tak, jak sám uzná za vhodné.
Ponechán pouze myšlenkám, člověk může být snadno dohnán svými vlastními životními stíny k tomu, aby řešil a probíral záležitosti, které jsou už dávno pryč, kdesi v minulosti, zapomenuté a bezvýznamné. Nedokáže myslet na budoucnost, protože si ji ani nedovede za stávající situace představit. Jak by taky mohl volně myslet, když celý jeho současný svět je zaplněn ztrátou zaměstnání, finanční a majetkovou ztrátou, zákazem cestování (letos žádná dovolená, děti), nedostatkem a nedostupností potravin, obchody a restaurace, na které byl zvyklý už neexistují, a tak dále. A pak strašáci z minulosti a strašáci z televize převládnou a dohánějí uvězněného ubožáka k zoufalství. Mnozí podlehnou, zblázní se, vezmou si život. Dnes už je statisticky dokázáno, že obětí karantény je mnohem více, než skutečných obětí korony.
Výsledná fáze je, že takto izolovaný člověk, pokud je izolován dost dlouho, pozbude svobodnou vůli. Už vůbec se nedokáže rozhodovat, ani volně myslet a zcela se vydá na pospas svým manipulátorům. Když ho budou chtít očkovat, nechá se, jen aby se jim zavděčil a aby ho znovu nezavřeli do té kobky, nebo do toho pokoje, či do bytu, nebo do jiného druhu králíkárny. Všecko, co v něm bylo předtím je pryč, je z něho jiný tvor, poslušný, poddajný, neprotestující.
Kdybychom dovolili, aby další karanténu, která má podle plánu přijít v říjnu-listopadu táhli opravdu šest a více měsíců, to by pak bylo, co by se z nás stalo, pokud bychom to přežili. Dokonalí otroci, roboti, polo-lidé bez vlastní vůle, neschopni protestu a neschopni se sami na svých rozhodovat. Jinými slovy: blem-blem.
A na závěr přijde "znamení bestie," předpovídané v Janově "Zjevení."
Jak jsem se již zmiňovala jinde, na knihu "Zjevení" nevěřím. Nevěřím ani, že patří k Bibli. Mám za to, že tam byla vsunuta nějakým podvodem. O tom, že by onen "Jan" byl nějaký svatý nemůže podle mne být ani řeč. Přijde mi to, že "Zjevení" napsali už kdysi dávno globalisté sami, neboli naši manipulátoři, ti tam nahoře, kterým se tak často říká nadneseně "elity" a kteří žádné elity nejsou ani v nejmenším. "Zjevení" je jejich plán, který se táhne skrze celá staletí a který kousek po kousku pilně, jako ti zatracení mravenci, uskutečňují. Proto je všecko ve světě postupně nastaveno tak, aby to na tohle údajné proroctví sedělo, aby je to jaksi naplňovalo, protože mnohými je to tak očekáváno.
Takže nakonec má přijít ono "znamení bestie." Co to bude? Bude to očkování? Nebo digitální sledování tohoto očkování? Digitální peníze, nebo nějaký podobný nesmysl? Znamení bestie má být buď na čele, nebo na pravé ruce. Znamená to snad že nám zhyzdí obličej? Co když se to zanítí? Budeme pak muset procházet jednou operací za druhou? Budeme si moci podávat při setkání ruce, jak jsme to dělávali za starých časů, když budeme mít na pravé ruce "znamení?" A tak dále.
Je ovšem možné, že "znamení bestie" nebude fyzického charakteru. Třeba se bude sestávat z naprostého souhlasu s nový řádem a z odevzdání se mu "tělem i duší." Co když ta myšlenka, která se změní z vědomého nesouhlasu na otrocky podlízavý souhlas bude to znamení? Co když tím, že budeme nový systém podporovat svou vlastní horlivostí, svou vlastní nadšenou prací nám dá tuto neviditelnou značku na pravou ruku?
Je zde příliš mnoho otázek a velmi málo odpovědí. A ve skutečnosti, všecky ty otázky, dohady a starosti nasvědčují pouze na jedno: jsme všichni ovládáni strachem. Ať už si to přiznáme nebo ne, jsme ovládáni strachem.
Malý příklad ze skutečného života: moje kamarádka je upoutána již pár let na kolečkovou židli. Už dlouhou dobu sleduje, jak kdykoliv přijde návštěva, druhý den je nemocná. Je to vždycky něco jako mírná chřipka a za den-dva je z toho venku, ale i tak je to nepříjemné. Když ji někam vezou autem, opět onemocní. To se ví, prach na silnici, zplodiny z ostatních aut, kouř z komínů tyhle útoky to pokaždé způsobí. Její imunní systém je oslaben už tím, že stále sedí doma, takže není čemu se divit, i přesto, že bere vitamin D v tabletkách.
Když vypukla koronová "epidemie," vůbec nic se nezměnilo ani se všemi rouškami, plexi zábranami a jinými opatřeními. Pokaždé když jí donesou z obchodu nákup, onemocní stejně jako celé ty roky předtím.
A pak se dověděla, že imunita je neustále budována tím, že se denně dostáváme do styku s bakteriemi jiných lidí, což nutí náš imunní systém aby si na ně neustále vytvářel nové a nové protilátky. Že nutně potřebujeme tyto cizí útoky, abychom se stále učili s nimi zacházet a tím se přizpůsobovali svému okolí.
Chvíli to trvalo, než pochopila. Ale od té doby se nedistancuje od druhých, naopak, vítá jejich bakterie, protože věří, že ty jí pomáhají přežít. A věřte tomu nebo ne, od té doby neonemocněla ani jednou. Nejen že zřejmě došlo ke zlepšení jejího imunního systému, ale zbavila se toho hlavního zla, které jí ta častá onemocnění způsobovalo: zbavila se strachu.
Autor: Jane K.
Příspěvek COVID-19 JE JEDEN VELKÝ SATANISTICKÝ RITUÁL OD ZAČÁTKU AŽ DO KONCE A PO CELÉM SVĚTĚ pochází z ČeskoAktuálně.cz