Reminiscenční

Večer. Bude zas půlnoc. Blesk mi oznámil, že nás opustil Richard Tesařík. Tak to je mi líto. Zpíval tu v roce 2020 v červnu na Posezení v trávě. Ale já jsem s ním vedla lehký milý přátelský z jeho strany moudrý hovor na Dožínkách v září 2021. Poměřovali jsme si věk. Byl vstřícný, ochotný, normální.

A FB hned vyhodil další úmrtí, tentokrát se týká hradu Český Šternberk a jeho majitele Filipa Sternberga. Po dlouhé nemoci. Ve Vídni. 69 let. To není moc. Objevily se názory - úklid. Poznamenám si tady své myšlenky. Masaryk zrušil šlechtické tituly. O šlechtě jsem četla, viděla filmy, poslouchala pořad o zdravotních důsledcích práva první noci – buňky zůstávají v těle ženy až do smrti – predátor si označil celé své panství. V mé mysli jsou zahrnuti i ti nejšlechetnější šlechtici jako vyčpělý bizár z minulých dob. A kde se vzal, tu se vzal, najednou se tu objevil ušlechtilý uhlazený miloučký hrabě Kinský. Někdy jsem zahlédla některý z dílů seriálu, který provází. Otvírala se mi kudla v kapse. Jestliže Masaryk zavedl zákon, jestli po válce byli vyhnáni zrádci, kteří si zadali s Německou říší, pak není co řešit. Žádné restituce. Žádné. Skuhrání, jak je vyhnali, jak si vzali pár švestek – jo, teď přijdu o hodně čtenářů – je jen doprovodná kulisa. O víkendu jsem četla sladký příspěvek nějaké omámené na FB, jak krásný večer prožili myslím v Rychnově? s paní hraběnkou. Ó, ó, ó! Všichni se shodovali, jak perfektní, skvělé, obohacující ble, ble ble to bylo. Napsala jsem: Hraběnkou? Věděla jsem, že píchám do vosího hnízda. Těch ušlechtilých návštěvníků u Kolowratů!

Moment – najdu to. Prý roztomilá čeština. Ach!!!

Hraběnka Andrea Kolowrat Krakowská pozvala letos naposledy návštěvníky na své prohlídky rychnovského zámku ❤ Páteční večer tak patřil výjimečnému vyprávění ve výjimečných prostorách. S roztomilou češtinou, laskavostí a humorem. Trochu historie, ale především obrovská spousta osobních vzpomínek a vyprávění. Podívejte se na reportáž 🎥

A jestli máte chuť tyto jedinečné prohlídky zažít, tak na sobotní 18. hodinu zbývá posledních 5 vstupenek. Koupíte je v síti Ticketportal

Irena Hrobská

Hrabenka???!!! Nezrusil Masaryk šlechtické tituly??

Hana Cerna

Irena Hrobská a co má být?

Irena Hrobská

Hana Cerna Asi nedodržení zákona. Jestli Vám to něco říká:-) Asi nic, že?

Hana Cerna

Irena Hrobská Znám se osobně s rodinou Kinských,když jim někdo řekne pane hrabě nebo pani hraběnko,tak si to moc nepřejí. Vy jste nějak chytrá.Rozhodně by žádný zakon neporušili.

Irena Hrobská

Hana Cerna Jste trapný demagog. Žádná hraběnka. Tečka

Vnímá někdo tu demagogii? Jednak v reportáži se hovoří o HRABĚNCE. Paní Černá mi odpovídá, že se zná OSOBNĚ s rodinou Kinských. No, jen tak mezi námi, oni se jmenovalli původně Vchynští. Jenže to znělo tak česky, kdežto Kinský, s nádechem u K – ó, to zní přinejmenším německy. Roztomile.

https://www.youtube.com/watch?v=X2hRGS-3SAM

No nic. A když jsem asi před dvěma měsíci poslouchala o vychytralosti rodu Lichtenštejnů u Martiny Kociánové, zas jsem si potvrdila svou intuici. Martin Calábek bil na poplach. Vykresluje ty šlechtické šmejdy jako úhoře, lháře, podvodníky a nečestné lidi. Pod vysíláním jeden postřeh:

@emacechova1982

před 4 měsíci

To všechno není náhoda, sjezd Sudeťáků v Brně, kam přijede ministr vnitra Německa a další potentáti, chování dnešní opozice v parlamentu, která je kolaborací a lezením do zadku Německu, sudeťákům, Eurosojuzu, podvod na lidi a českou krajinu ohledně větrných elektráren, viz akcelerační zóny, atd.. Je to všechno hrůza čeho jsme se dožili, naši předci se v hrobech obrací.

Mobil mi nabízí Modrou krev od nesmírně hodného Kinského. Hned na to: Hrad Český Šternberg oznamuje s hlubokou lístostí, že 19.1.2021 zemřel v požehnaném věku 97 let Zdeněk Sternberg, pokračovatel starého českého rodu Sternbergů a majitel hradu Český Šternberk.

Jen se mi tam rozchází pravopis českého hradu a té skvělé české šlechty – ta se píše německy. Tak nevím.

Ještě poznámka: Uvědomuji si, nemám být tak kategorická. Chápu. Ale tady je přemíra nadšenců pro pana hraběte a paní hraběnku a já jsem prostě jiná. Jdu proti davu. Nechci přijít o pomalu celou Moravu a kus české země kvůli těm rozkošným prolhaným zákeřným Lichtenštejnům.

Ješiši, dlouhý úvod.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-06-rano-v-sesti-parech-nohou

Dnes nevařím. Jedeme k Lindušce na oběd. Na Petroušovo oblíbené sladké jídlo. Jablečné knedlíky. Jak jsem stará, tak se maličko zamýšlím, že nejsem tak šikovná a že Ivina věta – Pro praktický život nepoužitelná – má možná maličko trošičku racionální základ. Snad mám ještě před sebou třeba pár roků ke zdokonalování se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-06-u-lindy

Linda mi ukazuje její starou jabloň. Má naprosto dutý kmen. Na jaře se zabalila do květů. Vypadala jako nevěsta. Před nedávnem se jí ulomila nová přetížená větev. 

Obcházíme Lindiny bylinky, rostliny, stromy. Má vysázené bylinky ze svých luk. Různorodá pastva pro včely. Ano, ano, různé druhy krásnooček… To já mám každý rok na jaře nové, nové. Pak mi tam zbude plastová cedulka. U cukety – loni žádná, letos jedna. Lindě to rodí samo. Melouny, dýně… Všechno jí roste. Mamce vykvetla i násada od koštěte. Její šikovnost přeskočila přes generaci.

- Tady tu hortenzii přehodíš přes zimu pytlem?

- To je hortenzie latnatá. Mrazuvzdorná. Tu jsem založila tak, že jsem támhle ulomila větvičku, tady jsem ji píchla do země a ona vyrostla.

- Mno, tak to jsem teda pěkný břídil. Tvoje astry jsou giganty. Moje astřičky jsou trpasličí.

Knedlíky jsou připravené. Ze špaldy. Maštěné domácím máslem. Navrch domácí pribináček.

Linda letos češe jablka jak o závod. Nemusela by. Ale vaří přesnídávky, zpracovává jablíčka. Maminka mi dřív vozila sklenice jablek na štrúdl.

- Mami, já ti naložím. Jen mi dej sklenice.

A teď mě bude zásobit Linda. 

Přivezli jsme si dvě bedýnky. Beru si kožené na zimní zpracování. Z té duté jsou lahodná šťavnatá letní.

Jedeme.

- Co kdybychom se stavili u Ivy?

- Dnes?

- Včera volala, když jsme byli na dožínkách. Zavolej jí.

- Seš doma? Dej na kafe.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-06-u-ivy

Iva je smutná. Dnes náramně smutná. Nic nechce. Nikam nepojede. Na sluníčko nepůjde.

- Hniju u televize.

- No právě! Ty umíš autobusem. Loni jsem ti přijela několikrát naproti na nádraží.

- Ne. Nechci.

- Ivo, byly jsme tu s Milenou minulý týden nějak ve čtvrtek. Zrovna měl tvůj Olik narozeniny.

Hledám v kalendáři. 

- Tohle pondělí to bylo.

- Ne. Nebyly jste tu.

- Ivo, zavolám Mileně.

Milena potvrzuje, ale marně.

- Hele, támhle někdo jde po dvoře. To je Olik.

Přemýšlím, že Olik je naproti u své bývalé ženy. A nejde sem? Rázné zaklepání. Jen jsem poskočila. 

- Ahoj mami, jen na krátko. Byl jsem rozebrat bazén. My chceme stihnout v Trutnově Báru Basikovou.

Hlavou mi jdou myšlenky. To se nemohl přihlásit, vzít Ivu ven, na sluníčko? Mluvit s ní aspoň půl hodinky? Ach!!! Navíc Báru nemám jako prorežimní ráda. Nešla bych na ni z podstaty. Politika do kultury nepatří. Když ji tam láduje, nebude mít mou pozornost.

Jsem jiná. Jsem odlišná. Nevadí mně to. Obhajovat se nebudu.

Mrzí mě, že Ivě ubývá paměť. V roce 2021 odešla maminka. A je to tu zase. Strašidelné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-06-petrousek-na-fotbal-ja-do-zahrady

Jsme doma. Uklidit jablka do skládku. Připravujeme prostor na dřevo. Petroušek zalévá. Jede na fotbal. Na chvilku si sedám do křesla. Usínám. Stačilo. Jdu do zahrady. Fotím cedulky krásnooček, rudbekií… U mě nepřežívají. Osazuji truhlíky s odcházejícími letničkami. Listopádky a vřesy. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-07-vecer

Večer. Chystám Petrouškovi svačinku. Vkládám do krabičky kousek štrůdlíku od Lindy. Krajíček chlebíčka s pomazánkou. Ovoce. Ještě upeču bublaninu. S posledními blůmami.

Je čas. Probíhám dnešní své příspěvky na FB:

Síla a tajemství rodu - Psychogenealogie

Jaké dobré vlastnosti nám mohli předat muži z našeho rodu .......

Když se mluví o rodinách, často se otevírají i těžká témata spojená s mužskou linií:

mlčení, tvrdost, alkohol, vzdálenost, emoční chlad, tlak na výkon, autorita bez jemnosti.

Ale stejně jako u žen platí, že i mužská linie nese světlo. Možná méně nápadné, možná tišší, ale existující. A mnoho z toho dobrého se dědí dál, až k nám.

Možná jste o tom nikdy nepřemýšleli, ale ve vašem životě dnes můžou působit dary, které přinesli právě muži vašeho rodu.

Jaké dobré vlastnosti můžou muži předávat :

Zodpovědnost a pracovitost

Hodně mužů dřív postavilo dům vlastníma rukama, obnovilo pole, postavilo rodinu na nohy. Neměli slova, ale měli činy. A tahle schopnost postarat se, i když je to těžké, se dědí.

Ochrana a odvaha

Někteří muži byli štít rodiny. Stáli vepředu, i když byli sami unavení. Možná právě díky nim dnes v sobě máte instinkt chránit, bránit, stát si za pravdou.

Humor a lehkost

Nespočet rodů drželi pohromadě právě muži, kteří uměli odlehčit situaci. Možná i váš humor pochází od nějakého pradědečka, který se smál, aby rod přežil.

Technická nebo řemeslná zručnost

Talent na opravy, stavění, vymýšlení řešení ........ to je často ryzí mužský rodový dar. Možná ho máte právě vy, i když jste si ho nikdy nespojili s rodovou linií.

Smysl pro čest a férovost

Ano, i to se dědí. Možná máte jasný vnitřní kompas, víte, co je správně a neradi zraňujete druhé. To může být dar vepsaný hluboko v rodové historii.

Schopnost vydržet nápor života

Muži často nesli břemena, o kterých se nemluvilo ..... války, ztráty, těžkou práci, tlak.

A přesto šli dál. V mnoha z vás je stejná vnitřní stabilita.

Tichá láska

Ne všichni uměli říkat "mám tě rád". Ale dávali to vědět jinak. Opravili, co bylo potřeba, přinesli výplatu, seděli vedle žen a podporovali je, chodili do práce i nemocní, zajistili dřevo na zimu, stáli v pozadí a drželi rod pohromadě.

Tichá láska je taky láska. Jen se o ní nemluvilo.

Možná si říkáte, že jste po mužích zdědili spíš tvrdost nebo omezení. Ale stojí za to podívat se i na to, co dobré v sobě nesli a co možná žije i ve vás. Pevnost, odvaha, logické myšlení, schopnost řešit problémy, stabilita, praktičnost, humor, odvaha jít dál.

To není náhoda. To je rodové dědictví mužské linie.

Muži našeho rodu nám předali i bolest, někdy přísnost, někdy ticho, které nás bolelo. Ale předali nám také oporu, stabilitu, odvahu, pracovitost a humor.

A za to si zaslouží naši vděčnost. Ne idealizaci, ale uznání toho, co v nich bylo dobré.

A právě s tím pracuje "Terapie – rodová síla a světlo": pomáhá vidět nejen to, co z mužské linie bolelo, ale i to, co posiluje, abychom mohli navázat nejen na bolest, ale i na sílu, která se přes generace neztratila.

@Síla a tajemství rodu-Psychogenealogie

Text je možno sdílet (ne kopírovat) tak, jak je, i s odkazem na stránku.

Ano. K zamyšlení. Dnes to vlastně všechno bylo zamyšlení. Co člověk, to názor.

Dobrou noc!