Retrospektiva

Ránko. Sluníčko. Zoubek necítím. Jo, zoubek! Krátýrek po něm. Nedovoluji si jazykem přejet. Mám volbu. Vzít si pytlíček aulinu preventivně. Ne. Zatím ne. Když tak odpoledne. Odpoledne si říkám – ne, zatím ne. Když tak večer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-07-jen-tak

Dopoledne se chystám, chystám, chystám do obchodu. Mezi prací telefony. Taky Linda. Ráno ve čtyři vstávala, v pět vyjížděla do Phy. Zaparkovala v Karlíně, hledala v telefonu parkovné. Měla milé setkání. Slyší:

- Ahoj!

Zdvihla oči. Že by pozdrav patřil jí? Brzy ráno v Pze? A patřil. Lukášek. Její synovec, náš vnuk. Dlouho se neviděli. Před jeho maturitou ho doučovala angličtinu. Jeho mamince se to nelíbilo. Nechápu dodnes. Nekomentuji. Linda mu k svátkům, k narozeninám, Vánocům posílala pro radost malou částku peněz. A on dnes mohl okolo ní projít, ale poznal ji. Prý srdečné, milé, hezké setkání tety a synovečka.

- Kam jdeš?

- Jdu támhle na Vltavu na ryby.

No jo, to mi tu říkal před čtrnácti dny. Má velké znalosti o rybách. Psala jsem… Jejich setkání mě potěšilo. Jak si v tak velkém městě přišli do cesty. Dokonce když je Linda už půlroku přestěhovaná pod horami, jejich cesty se zkřížily. 

- Mami, zas mám něco k vyzvednutí.

- Jak to víš?

- Chjo. Zase pokuta. Už podruhé. Aha. Zas ty Kocbeře. To se ráno zamyslíš.

Stojí na semaforech. Nechápu, odkud si to čte. Jela o dvanáct km víc. Šest stovek. Taky se mi to na té trati do Krkonoš stává. Radarů jak naseto. Maličko se podíváš po krajině a už jedeš o deset víc. Před čtyřmi lety jsme spěchali do Špindlu. V Mladých Bucích na padesátce, kde se odbočuje do lyžařského areálu, tam my to dobře známe, jede se tam padesát, tak nám přišel pozdrav po třech měsících. Tisíc korun. Řídil Petroušek. Totiž bylo to 19.7. Dala jsem mu tehdy obálku na stůl. 

- Proč mi to sem dáváš? To je pokuta za tvé auta. 

- To jo, ale je to z 19.7., víš?

Sice byl už říjen, ale na ten den jsme si oba vzpomněli. Tekly mu ze mě nervy. Jela jsem ještě rozloučit se s maminkou. Stavili jsme se v Jánkách na Stezce korunami stromů. Chtěla jsem porovnat s tou samou na Lipně. Kochala jsem se přírodou. Hodiny tekly. Přijeli do Harmony hotelu skoro docela pozdě. :-)

Poledne. Sedám s kočkami k obědu. Dnes ještě tvaroh s protein drink mixem a jahodami. Vzadu za pergolou nám zrají ostružiny. Jenže Irena je kopyto. Mnoho jich zaschlo. No nic. Tak už pojedu za kočičími kapsičkami. Dvě hodiny. Ještě zkouším vodu v bazénu. Joj! 24°C, tak to jí minimálně šest chybí do teploty, kterou jsem schopna akceptovat.

Penny. Kapsičky Felix. Vím, že nejsou u kočích žrádel. Vím, kam mám zalézt. Sedám k regálu. Volám Lindě.

- To myslíš těch 12 kapsiček?
- Ne, 24.

Jdu si pro prodavačku. Tu jsem učila. Má stejné učiliště jako pan vedoucí. Taky jsem ho učila. Jen – ježiš, hodnotit se nemá! Mají rozdílný inteligenční kvocient. Ne, Ireno, mlč! Prodavačka mi dává lekci. Ano, jsem za blba. Jsou vedle sebe naprosto totožné krabice. Stejný obrázek. U obojího cena 199 Kč. Tanky jsou drahé. Jenže jedny krabice mají obsah dvanáct sáčků. Ty vedlejší dvacet čtyři. To vůbec na první pohled nerozlišíš. 

- A co je tohle? Tady to máte!

Výborně. OK. Každý je někdy za blba. Dnes to spadlo na mě. Nechávám košík v prodejně. Jdu si do auta pro platíčko se známkami.

https://www.youtube.com/watch?v=DPKvLrk03Hc&t=98s

Bodíky sbíráte? Bodíky? Naši kartičku máte? A bodíky sbíráte?

Jdu si vybrat polštářek zvířátko. V Polsku kousek od nás bych ho pořídila možná za stovku. Nevím. Tady jim necháš dva tisíce za nákup a ještě si zaplatíš sto padesát korun za polštářek zvířátko. Beru lišku. Nechám ji v autě. Máme tam polštářek s povláčkem od maminky. Šila ho. Začal řídnout. Našila mi na něj kytku. Mami, teď bych potřebovala pozastrkovat oka na křesle. Mourek si na něm brousil drápy. Chystáme se k tomu už pár dnů.

Jedu uklidit nákup do auta. Mám na další polštářek. Před třiceti lety mi stačila na nákup stovka. Pak pětistovka. Tisícikoruna. Dnes dva tisíce. Beru pejska. Hra se zákazníkem. Dřív sis za body mohl něco vybrat zadarmo nebo za hubičku. Už pár let jim doneseš peníze. A další jim daruješ za nože, kufry, polštářky. Kafka byl břídil ve své fantazii. Orwell by to lépe nezesumíroval.

Orwell "1984"

Ministerstvo lásky, kde se mučilo. Ministerstvo míru, kde hlavní propagandou je válka.

Ministerstvo pravdy, kde se přepisovala historie. Ministerstvo hojnosti, kde se šířil hladomor.

Hlavní hesla: válka je mír, otroctví je svoboda, nevědomost je síla.

Až sem jsme se nechali zavléct. My chcimírové jsme dezoláti a proruští švábi…

Vracím se domů. Petroušek natírá vzadu v zahradním domku regály. Pomáhá mi vynést nákup. Má hotovo. Sedáme si ke stolu. Vařím mu kafe. Povídáme. Pozorujeme kočky. Zlatý hřeb dne. Dozvídám se zprávy z města. Tlumočím svůj den.

Krájím jablíčka. Uvařím přesnídávku. Nesu pohárek na dně s pudingem. Borůvky. Dnes jsem si dovolila ušlehat šlehačku s ovocným zahušťovadlem s jahodami. Zítra už začnu jíst. 

Popíjí kávu. Kouří. Jak přestane, jdou na něj komáři. Letos se rozmnožili všude. 

Dívám se do počítače. Poslouchám své vlastence. Ty, kteří se ještě před dvěma třemi lety jevili jako ti praví, hovoří jak kanály. Pomlouvají. Vyhrožují. Nechápu, na jaké planetě žiju. Co jsme za lidi. Jsem věrná těm, kteří nesešli z cesty. 

Čtu si svůj starý text:

7.9.2018

Helena Heclová Dobře děláte, že si to takto píšete . Je to jedno z duchovních cvičení... každý večer si vzpomenout na vše, co jsme přes den dělali. To je bych na včerejšek napsala? probudila jsem se, dala si kafe, odvezla dceru na nádraží, vrátila se, pak psala až do čtyř horoskopy, pak zavařovala, vykoupala se a šla spát .

Odpověď:

Helenko, Vy zas máte obrovskou, ale nekonečnou slovní zásobu a um vysvětlit takové to těžké - jako např. lunární a sluneční princip, Vaše rozbory pohádek - unikát. Už jen ty názvy – já to neznala – Šel tam, nevím kam návrat k původním slovanským nezprzněným pohádkám. Stará archetypální symbolika...

Asi před rokem dvěma jsem volala dr. Svobodovi na Ostravskou univerzitu. Asi před 15 lety jsem s ním byla na třech víkendech ředitelů škol. Byla to nádherná řádka příkladů z psychologické praxe. Měl s sebou dětskou psychiatričku, krásně se doplňovali.

Netrefila jsem se. Ve snu byl starý, klasický. Co tahle skupina domových bytových snů znamenala? Dr. Svoboda mi vysvětlil:J Jinak to bylo v Horizontu v Peci. Zajímal mě nábytek JBěhem života mám asi tři hromádky nezapomenutelných snů s jednou tematikou – 1. pavouci, chobotnice, stříhavky, 2. hotely, obydlí, domy, pokoje, 3. cesty, cestičky, pěšinky. V době hotelů a nočních zkoumání obydlí jsem se podruhé vdala - za týden po posledním víkendu. Měla jsem sny, kdy jsem procházela hotely, domy, byty, dokonce jsem si doletěla dopředu do penzionu, kde byl poslední víkend. Byla jsem zvědavá, jaký tam mají nábytek, zařízení pokojů

Ireno, chystáte se k rituálu. Za týden se vdáte. Mozek v noci přerovnává přihrádky, rovná, hodnotí... Chystáte se odložit své jméno a přijmout nové. Ty sny skončí. Po tom rituálu. Pak už jsem nikdy nezkoumala v noci obydlí, neprocházela jsem nekonečné hotelové pokoje. Sny skončily.

Na tom posledním víkendu nám dal za úkol, vybrat si jednu hrdinku pohádky. Jasně - archetypy žen. Karkule, Popelka, Maruška, holky, co vypadají, že jsou slabé, ale jdou za svým cílem. Silné ženy. Já, protože neumím malovat, vzala jsem to podle snadnosti Nakreslila jsem Popelku vykloněnou ven z okna, z místnosti; česala si dlouhé krásné zlaté vlasy zlatým hřebenem; na parapetu stály květináče s kvetoucími kytkami; holoubci přilétali k oknu, kroužili. Nádherná selanka. V tom telefonu jsem si oživila sebe samu:

- Co vám říká symbol vlasy?

- Samson, Dalila.

- Kde měl sílu?

- Ve vlasech. Ona mu tu sílu vzala. Ustřihla je.

- Ano, a Vy se nemůžete lidem dát celá. Vy jste silná. V Orlických horách je přísloví: Nejprve se najez sám a teprve pak půjč lžíci. Vy jim shora házíte sílu, sama jste silná, ale vlasy držíte ve svých rukou... Sílu jim házíte dolů po troškách... Abyste se neoslabila.

Nikdy bych neuměla rozklíčovat svou kresbu. Myslela jsem si, že jsem ta šedá, ubohá Popelečka. A ejhle, charakterizovala jsem se nevědomky jako silná holka.

Mimochodem – asi před dvěma lety jsem se chystala na odchod do důchodu. Bože, já jsem stále v noci viděla cesty, asfaltku k hranici na Náchod do Polska, taky u té silnice byl takový jako improvizovaný dřevěný parket, jasně, že tam není. Vystoupila jsem z té mezinárodní cesty, začalo pršet, sněžit, schovala jsem se pod přístřešek toho parketu... Bylo to ve vesnici, kde jsem naposledy řídila asi osm let školu. V té vesnici jsem šla do kopce po krásné cestě nahoru k obzoru, tam jsem očekávala moře Cesta byla dlážděna kameny jako u moře, nějakým vápencem, nebo pískovcem? Nikdy jsem nenahlédla, co je za tím obzorem. V té škole jsem kdysi druhý a třetí rok své kariéry učila. Byla tam skvělá ředitelka, která mě "vyučila". Už jsem tu o ní psala. Sice komunistka, ale milovala jsem ji až do její smrti. A v té době snů mi umřela. Bylo to jakési symbolické propojení. Tam jsi svou kariéru začínala, taky ukončila. Snad jsem si své cestovní chodící pěšinkové sny vysvětlila správně. Logicky.

A Vy tohle na Svobodném vysílači i na Příznacích transformace učíte lidi. Děkujeme!!!

Myslím, že tenhle můj dopis četla ve vysílání.

Co by dnes napsala Hela? Pracovala jsem, jela na nákup, vyzkoušela vodu v bazénu. Nesmočila se. Získala skvělé sedadlo na příští divadelní sezonu. Uvařila puding, ušlehala šlehačku, zjistila, že ostružiny prošustrovala, pozorovala hraní koček, vykrajovala jablka. Poslouchala o kmotrech kdo kde s kým a za kolik u Jany Peterkové. Udělala klientovi objednávku. Zkoukla TV Šalingrad. Poslouchala Konšpiračný byt se Zdeňkem Kedroutkem, Sofi Cintulou a dalšími – velmi zajímavé; a šla do hajan.

Zdá se, jako že nic moc. Ale jak motýl jsem si dnes užívala květy života.

Je čas.

Dobrou noc.

P. S. Dali byste si tuhle šmakuládu do žil? Ne? Necháváte to lít do svých sotva narozených dětí.

Milan Ščučka

1 d ·

Třeba to někomu pomůže v rozhodnutí.

V prvních 6 letech života dítěte se očkuje následujícími vakcínami

-17 500 mcg 2-fenoxyethanolu (nemrznoucí směs)

-5 700 mcg hliníku (neurotoxin)

-neznámé množství fetálního hovězího séra (krev potracených krav).

-801,6 mcg formaldehydu (karcinogen, balzamovací prostředek)

-23,250 mcg želatiny (rozemletá mrtvola zvířete)

-500 mcg lidského albuminu (lidská krev)

-760 mcg L-glutamátu sodného (způsobuje obezitu a cukrovku)

-neznámé množství buněk MRC-5 (potracené lidské děti)

-více než 10 mcg neomycinu (antibiotikum)

-Více než 0,075 mcg polymyxinu B (antibiotikum)

-Více než 560 mcg polysorbátu 80 (karcinogen)

-116 mcg chloridu draselného (použitého ve smrtící injekci)

-188 mcg fosforečnanu draselného (kapalné hnojivo)

-260 mcg hydrogenuhličitanu sodného (jedlá soda)

-70 mcg boritanu sodného (borax, používaný k hubení švábů)

-54 100 mcg chloridu sodného (kuchyňská sůl)

-neznámé množství citrátu sodného (potravinářská přísada)

-neznámé množství hydroxidu sodného (Nebezpečí! Žíravina)

-2 800 mcg fosforečnanu sodného (toxický pro všechny organismy)

-neznámé množství monobazického monohydrátu fosforečnanu sodného (toxický pro všechny organismy)

-32 000 mcg sorbitolu (nesmí se podávat injekčně)

-0,6 mcg streptomycinu (antibiotikum)

-Více než 40 000 mcg sacharosy (třtinový cukr)

-35,000 mcg kvasinkového proteinu (plíseň)

-5,000 mcg močoviny (metabolický odpad z lidské moči)

-další chemické zbytky

(Z knihy "Co farmaceutické společnosti nechtějí, abyste věděli o vakcínách" - autor Dr. Todd M. Elsner)