Retrospektivní, očistný, shrnující a objevný. Bacha, nezáživný
Vida, úterý má našlápnuto ke svému konci. Den za dnem se sune ke konci roku, ke konci vlád, politiků, ke konci životů.
Vstávám čile. Ještě mám čas si hodinku číst v teplém pelíšku. Dívám se do závislosti. FB. Ve smajlíkovém rámečku, smajlíci se řehtají, stojí:
Ta Nerudovic pošahaná familie, to je dílo přírody!
Mladý se drze obul do Čunka, ten mu jí hned lisknul přes celou čuňu. Virtuálně
V poznámce doplnění: "Tvůj politologický rozbor si, chlapče, vezmu k srdci, až v životě dokážeš i něco jiného, než být synem, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Chlapce-Mlady-Neruda-vystartoval-na-Cunka-Ten-mu-venoval-par-slov-763223?fbclid=IwY2xjawF7k8pleHRuA2FlbQIxMAABHZzTngEEABa0Xlqy34tkdzBz1X0IiYsI25WqmmJ7p4urrpOLiLMmXXbiQw_aem_BXkinuHpuAxjKCJZ9vaHfA
Kandidatura Jiřího Čunka na předsedu KDU-ČSL se stala okamžitě předmětem sporu. Senátor se ostře postavil proti odklonu strany od konzervativních hodnot, což vyvolalo reakci mladého Filipa Nerudy. Ten se ironicky vyjádřil o potřebě přitvrzení v politice lidovců, na což Čunek reagoval s nadsázkou, že si jeho politologický názor vezme k srdci, až i Neruda sám něco v životě dokáže. Do výměny názorů se poté přidal i manžel europoslankyně Danuše Nerudové, právník Robert Neruda.
Výborné. Takových povolání – syn – jsem několik zažila. Jednoho z nich to dokonce stálo život. Chjo. Proč jsou lidé tak hloupí, zabednění, tupí? Kde je jejich úsudek, intuice, selský rozum. Protože jsou pohodlní. Setrvávají ve své komfortní zóně! Tam je klídek, bahno, teplo, pohoda. Zakletí v programech.
Kdo je chytrý? A kdo je hloupý?
Povolání syn, tzv. "chytrost" jak vidno, zplodil náš systém. Je to podřízenost systému. Od dětství programování mysli – poslouchat systém.
Setkala jsem se s tím na soukromém gymnáziu. Jeden – zrovna z našeho města – obyčejný šprt. Nesebevědomý, takový podvraťáček. Z jeho rodičů se mi nedělá dobře. :-) Před dvěma lety jsem na nějaké veřejné akci zaslechla, jak tenhle "chytrolínek" dvakrát neudělal ŘP. Ale byl "chytrý". Podlézavec. Koho mít ve třídě raději? Toho, který vyrušuje, hodně se ptá, diskutuje a nechce se nechat podmanit nepochopitelnými věcmi, které jim škola rve do hlavy. Nebo ty povolné. Tihle podivíni, kteří vystupují z řady, se jen brání programování mysli. Jenže – je tady jenže. I učitel je v indoktrinaci. Plní osnovy, plány, podřizuje se požadavkům ředitele, ČŠI (Česká školní inspekce – cha, cha, cha – bé, bé, bé) Zvídavý zdržuje průběh hodiny. To by se neprobralo učivo. Pokazilo by se plnění plánu. Dříve osnov, dnes ŠVP. Kolečka systému do sebe velice přesně, dá se říci až pünktlich, zapadají. Dívám-li se zpětně, celý život jsem se s láskou podílela na MK Ultra. Tedy – ve školském systému jsem programovala mysl. Učila jsem žáky, učně, studenty poslouchat, ctít systém, nevybočovat, dodržovat zákon, pravidla; pokud možno věnovat se jen látce; a děkovat, že ten, co klade otázky, má vysoké IQ a je dyslektik, proto do hodin nosí ntb, dnes chybí, nebude zdržovat a tak splním plán hodiny.
Neviděla jsme vlevo vpravo. Sama jako žákyně i studentka jsem se učila vše předkládané jako otčenáš a papouškovala s radostí, jak mi to hezky jde, bez toho, aniž bych se zamyslila, jestli je hladina vody kulatá nebo rovná. Divila jsem se, když se učňové ptali, proč se mají učit jazykové rozbory. Přece abyste uměli postavit věty v cizích jazycích. Abyste postřehli rozdíl mezi českou, anglickou, německou, francouzskou větou. Mě nikdy ve škole nenapadlo, proč se učím ný, natý, itý, istý, ičelý. Neptala jsem se po smyslu života. To je základ. Znát – proč jsem tady. Takové trpké zjištění, co za mnou zbylo... Když jsem ještě tvrdě spala, natřásala jsem se, kolik lidí jsem naučila mateřský jazyk, literaturu, vlastenectví… Mít všeobecný rozhled. Nevím, nevím, jestli je pro mě nějaké plus. Omluvou mi není ani to, že jsem se nechala poctivě indoktrinovat a ty druhé jsem indoktrinovala s láskou.
Potkávám své maturanty. Někteří z nich nenašli kvalitní práci, neb neměli na začátku praxi, a pak už se celý život nechytali. Vykonávají otročinu. Daně jim zvyšují. Podnikatelům se sociální a zdravotní zvýšilo markantně.
Záloha na paušální daň 2024 je 7.498 Kč měsíčně v 1.pásmu. Tato částka se skládá z: minimálního zdravotního pojistného ve výši 2.968 Kč, minimálního sociálního pojistného navýšeného o 15 % ve výši 4.430 Kč
Otrockou prací si vydělají pouze na daně, letní a zimní dovolenou, možná dnes už jen jednu dovolenou za rok; živí systém. Průměrní a šedí se mohou ale vypracovat. Jeden z mých kuchaříčků, který nijak nevynikal, ani maturitu si nedoplnil, zůstal jen vyučen v oboru, vařil prezidentu Zemanovi. Ale na fotce se skrýval. Prý aby ho moc nebylo vidět. Bez maturit, papírů, razítek je úspěšný. A zůstal u řemesla.
Až lidi pochopí, že všechno je o nastavení naší mysli, ó, nastane změna. Vynechávám modální slovesa. Nic nemusím, všechno smím a mohu. Lidé říkají:
- Dnes si dovolím tady ten zákusek.
A komu si dovolují? Vesmíru Bohu? Sobě? Oni se rozhodují. Autority nás naprogramovaly, že něco musíme, že si musíme dovolit. Ne. Dělám si všechno podle svého, podle okolností, nic nemusím. Dnes jsem stáhla prádlo z půdy. Nerada žehlím. Mám tam povlečení. Až budu chtít. Až bude nálada, správný čas – kairos – vrhnu se na to. Ale kdy to bude, to nemohu vědět. Jsem šťastná. Tvořím si realitu ve své mysli. Vlastně – začalo to rohem hojnosti. Jo, tam to bylo. Tam jsem zjistila, že to funguje. Do poslední čárky přání.
Paradoxní je, že na Slovensku dr. Kotlár zahájil vyšetřování farmapodvodů a prve na Šalině jsem slyšela nějakou slovenskou tiskovku. Jakási žena vyzývala, aby se nechaly naočkovat hlavně těhotné, staří… Ty vorle! To je bizár! Můj a jejich svět? Máme už mnoho informací, že neexistují viry, že Koch i Pasteur byli nepředstavitelnými podvodníky, ale na lékařských fakultách se stále mele po staru… Děti se stále učí dogmata – v zeměpise, v dějepise falešnou historii – po jejich tóra – his tóra – jejich učení z bible – tedy po našem dějiny.
Školský systém nám blbne hlavy. Nastaven tak, aby chytří z nás neprošli, abychom žili jako spořádaná gojim (goyim) hovada. Celý život tvrdě pracují, živí mocné, odvádějí daně a drží co? Hubu a krok.
Základem všeho školský systém mk-ultra. Už se to týká i dětí v mateřksých školkách. My jsme si ještě hráli, tančili, zpívali. Dnes se už od maličkatých človíčků začíná s výchovou nemyslících tupých otroků, kteří vše přijmou, nebudou klást otázky, držet se v stádu a nevymýšlet žádné konspirační teorie.
Pak se mě starosta zeptá:
- Proč nejste na zahrádce? Máte to zapotřebí?
Docela drzé. Pro vás určitě ne, že? Pro mě ano. Já nesmím poukázat na šlendrián a podvody??!
Normální ovce nechápe. Naopak okřikne vás. Taky mám v přátelích takovou, co to z ní stříká přes monitor až na mé triko. Má mysl nastavenou ze školy. Je ke mně nepřátelská. Stále ji u sebe trpím. Vždycky ji spálím. S láskou.
Další ovce se ptají – cože? Ne, já nechci nic slyšet. Já chci umřít bez informací. Taková jedna blízká mi to řekla – je to tak pět let. Nechala si do sebe bodnout několik šotů. Těžce onemocněla. Hlavně - já jsem se to nesměla dozvědět. A dodnes si hraju na to, že nic nevím, abych ji nezranila. Ona netuší, co z ní udělali. Kam ji dovedli – až pod ruce bílých plášťů. Pořád se mi vyšklebovala, že vystrkuji hlavu. Pomlouvala mě. A prý – víš, co o tobě říkají? – Holka, nevím, a je mi to srdečně jedno. Jakmile ale zjistím, kdo to byl, šmik. Už má u mě utrum. Jsem ráda, že jsem prokoukla, že nejsem bé bé bécan. Že jsem konečně odhalila to, o čem píšu. Vymazala jsem programy, které do mě byly vloženy. Bylo to moc a moc těžké. Opustila jsem svou komfortní zónu. Vyšla na slunce. Je to vlastně dodnes nelehké. Neb někteří v nevědomosti si myslí o probuzených, že jsou blázni. :-) Ve škole se neučí, jak se o sebe postarat. Jak se stát zodpovědným sám za sebe. Jak být finančně nezávislý. Jak se stravovat. Věří stále na teorii křachu, na to, že jsme vzešli z opice a že si musíme (nic nemusíme!) mýt ruce, abychom něco nechytili. Stydno mi je, že jsem se učila nesmysly a posílala je dál. V té češtině to ještě bylo pohádkové. Zrovna učivo o pohádkách, bájích, pověstech bylo hezky sešlápnuté. Kdepak by si asi pritimitivní předci vymysleli draky, čerty, příšery? Co? Takže, Ireno, žádné výčitky. Prošlas životem až k odhalení. A to se každému nepovedlo. Na to je potřeba sílu a odvahu. A obojím jsi disponovala. Hurááá!
Dnes jsem dostala přes datovou schránku po měsíci odpověď z krajského úřadu, že mi napíší odpověď. Ty vorle! Nectím systém. Napsala jsem, že jsou banda úředníků a jestli to myslí vážně, že mi od 15.9. právě do měsíce!! napíšou, že mi napíší odpověď. Systémoví kretenci. Spíš systémoví vyčůránci. Ach, kdybych mohla ještě jednou učit. V literatuře bych trošku jinak vyprávěla o druhé válce, neadorovala bych debilní hry ožralého Venci Flašky, za jehož funkce se humanitárně bombardovala slovanská země. A mimochodem – nevyšlo jim o jedenáct dnů termínově rozdělení Československa. JE NEPLATNÉ.
Určitě bych zdůrazňovala i v ČJ jen dvojí pohlaví, abych nemrzačila svěřené děti.
Jsem ráda, že funguje takové to – to není možné. Pavla Zítka propustili v samých jedničkách. 11.10. po 110 dnech v místnosti 111. Není to divné? Neukazuje někdo prostřednictvím čísel na něco? Nevím na co. Red oktober? To už se říkalo loni. Nevím.
V pohádce života chytrost nejsou žádné čáry. Ono není třeba mít papíry, razítka, diplomy o chytrosti. Jen vzpomeňme, milé děti, co tu páchali ti s diplomy na svých pacientech. A jaké to mělo následky. Děti, pamatujte, taky právníci – ó, jedna pakáž s exekutory, soudci, advokáty, soudci, obhájci… Někde jsem teď slyšela, že vlastně všechny profese jsou – jak to tam říkali? Kriminální? Ne, to není to slovo. Doktoři, děti, škodí přes farmaka. Právníci obhajují vrahy. Učitelé programují dětskou mysl. Je to chytrost? Ne, neexistuje. Je to jen podřízenost vůči systému.
Vracím se k ranní první zprávě o blbuši. Je tak blbá doopravdy? Nebo fakt žere systém? Její synáček je dobře indoktrinován.
Vzít zodpovědnost sama za sebe. Lidi
chodí ke kartářkám. Co ona řekne, je svaté. Načetla jsem, znám techniky,
metody. Žádné kartářky. Programují. Nenatahovat k sobě pořád stejné situace. Ne. To už
jsem uťala. Mám svůj názor teprve krátce. Třeba deset let? Dřív jsem stále
dbala na to, co řekl ten a tamten a nedůvěřovala jsem sama sobě. Díky tomu, že
jsem zůstala doma s maminkou, vylezla jsem z ulity, z komfortní
zony. Těší mě, že moje děti přemýšlejí o tom, co chtějí, kde jim je dobře.
Tečka. Ať se jim v životě daří co nejlépe. Dřív jsem si myslela, že je
těžké změnit se. Není. Už věřím, že to funguje jednoduše. Žádné složitosti.
Jednou jsem byla na přednášce myslím v Kuksu. Dr. Martina pozvala jakéhosi
doktora nebo léčitele, kdo pracuje s energií. Z přednášejícího vypadlo,
že pokud někdo bydlí daleko, léčí ho výjimečně na dálku. Ale má raději, když přijedou
k němu. A že stačí udělat energetický zásah lusknutím prstu. Jenže je
těžké, vzít si peníze za lusknutí. Proto panáčkuje okolo lehátka, aby si lidi – to
je program – mysleli, jo, teď mě poléčil. To umíme každý sám. Jen si nedůvěřujeme.
Lidi si myslí, že je třeba si kurz, dovednosti, umění práce na sobě vysedět.
Ne. Není třeba. Naposledy můj nejdražší
kurz s Markem Komisarovem. Vidění na slepo. Už v prvních třech
hodinách jsem cítila, co umím. Druhý den jsem se v tom ubezpečila. Aby nám
práce dobře šla, Mark vždycky pustil legrační video. K uvolnění mysli,
atmosféry. K opuštění iluzí, programů. A fakt to šlapalo. Sundala jsem
brýle. Od té doby je nenosím. Přiznávám, že kdyby mě nevyzval, byla bych
brýlatá dodnes. Stačilo jen uvěřit si.
Jsme pořád v kruhu. Je to program. To máme od našich předků, od jejich, od jejich. Sedm generací zpátky. Ovlivňují nás emoce. Proto nám tu mocní chystají strachy. Občas se koukám jednu dvě generace zpátky. Co se jim přihodilo. Dál už nevidím. Snažím se intuitivně napojit. Důležité je srovnat vztah s rodiči. Ať žijí nebo už odešli. Stále se s nimi dá pracovat. Na meditacích jsem zjistila, jak tatínkovi vyčítám, že umřel a nechal tu svou krásnou mladou dvaatřicetiletou ženu a tříletou a dvanáctiletou holčičku. Srovnáno. Byla to tehdy práce! Dva meditační týdny. Jeden rok jsem si myslela, zvládnuto. Druhý rok zas výčitky. Až druh rok dokončena práce na tomhle programu. Tehdy jsem to ještě nacvičovala. Neuměla. proto mi to trvalo tak dlouho. Krásně jsem si léčila vtah s tatínkem i maminkou. Člověk si myslí – mám to v pořádku. Ne. Jsou tam hrbolky, kódy.
Hledáme. Když nám nefunguje rodina doma, hledáme. Normální.
Užila jsem dnes den. Přišla paní, která mi dávno, dávno ublížila. Vida! Vyhledala mě. Začala se mnou hubnout. Řekla jsem jí, že díky ní jsem šťastná. Tak to má být. Jsme se asi přece dohodly, že mi hodí vidle na kraji života…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-15-v-zahrade
Pracovala jsem na zahradě. Svítilo slunce. Rozvěsila jsem ptákům lojové koule. Dosypala krmítka. Pomalu začala zazimovat kytky. Ostříhala levanduli. Vytřela z pítka červený kal.
Odpoledne pracovnice ze státní sféry. Už pochopila, že pracuje v soukromé fě. Nařídili jim, že už nesmějí používat k výkonu práce mimo kancelář služby řidiče domovníka nebo jak ho nazvat. Musí si služební auto řídit sami. Ano, má referentské zkoušky. Jenže auta nemají havarijní pojistku. Bojí se ozvat. Ano, STRACH, BOJÍ SE. Ředitel rozhodl. Kdo podepisuje příkaz k jízdě? Kdo zodpovídá za technicky stav služebního vozidla? Kdo v případě nehody bude platit škodu? Paní se bojí, že ona. Pokud se bojí, tak ona. Pokud se ničeho nebojí, tak ten její slavný úřad.
Jednoduché.
Chytrý se stane rozumným, když se konečně probudí a začne tu žít sám za sebe, sundá ze programy, zruší je; začne myslet; najde se; prožívá si život bohatě, naplněně v souladu s Vesmírnou ingteliencí, Stvořitelem, Přírodou, jak se komu ráčí.
Těšit se, radovat, pomáhat, milovat, nebýt bubákem, tvořit, objímat se, prožívat tetelení štěstím, vyhledávat obyčejnosti. Nedávat důraz věcem, které nás momentálně rozčílily. Furtsede.
Jsem vděčná. Usmívám se do sebe. Kdo to dočetl až sem, má u mě zdarma výpočet analýzy stavby těla s vysvětlením. Nebylo to dnes moc barevné, co? Ale pro mě retrospektivní, očišťující a shrnující.
Dobrou noc!
P. S.
Čtu vidlákovy kydy.
Netušila jsem, jaký teror existuje v EU. Kde je svoboda slova?!
15.10.2024 15:55 | Zprávy
Dohru v Bruselu bude mít komentář o tom, že Danuše Nerudová strávila v maskérně před natáčením televizní debaty více času než zbylé europoslankyně dohromady. Autor jízlivé poznámky, komentátor a asistent europoslance Ondřeje Dostála byl bruselskou úřednicí předvolán "na kobereček". Bude muset vysvětlovat. Zjišťujeme, co všechno mu hrozí.
Daniel Sterzik, také známý jako Vidlák, vykonává pozici akreditovaného asistenta poslance Evropského parlamentu Ondřeje Dostála za koalici Stačilo!. Nyní byl předvolán "na kobereček" do Bruselu. Prý se měl dopustit urážky Danuše Nerudové, když napsal, kolik času strávila v maskérně.
Na svém blogu "Vidlákovy kydy" Daniel Sterzik komentuje televizní debatu, kterou s českými europoslanci v europarlamentu uspořádala CNN Prima News. Kromě toho se pozastavil nad tím, co se dělo před zahájením vysílání.
"Před začátkem debaty jsem neměl co dělat a tak jsem si jen tak stopoval, kdo je jak dlouho v maskérně. Danuše Nerudová suverénně vyhrála. Byla minimálně třikrát déle než Gregorová s Kateřinou dohromady. Když si vezmu, že je jen o dva roky starší než Kateřina, tak musím konstatovat, že Mladá a pohledná se během posledních dvou měsíců změnila na Starou mysliveckou. Nebyl jsem jediný, kdo si toho všimnul," napsal Sterzik alias Vidlák. Připomeňme, že sama Nerudová se sama v neúspěšné prezidentské kampani označila za "mladou a krásnou".
Na základě toho nyní obdržel výzvu s termínem a místem, kdy se má dostavit do kanceláře personální ředitelky Evropského parlamentu v Bruselu, která bude řešit, zda se tímto výrokem Dostálův europoslanecký asistent dopustil urážky europoslankyně za STAN Danuše Nerudové.
"Tento výrok by mohl být považován za urážlivý vůči paní Nerudové a nemusí být v souladu s vašimi zákonnými povinnostmi, které vám ukládají zdržet se jakéhokoli jednání či chování, které by mohlo negativně ovlivnit vaši pozici. Před rozhodnutím, jak v této věci postupovat dál, bych si ráda vyslechla vaše vysvětlení," píše bruselská úřednice Ellen Robson ve svém dopisu Danielu Sterzikovi, jehož obsah má redakce PL k dispozici.