Roh hojnosti. Cvičení intuice. Přijímání informací z vyšších energetických polí. Nebezpečí vrácení zloby :-) ke svému vysílači. Zaměnila jsem R za L :-)

Konečně. Středa. :-) Dnes mám volno. Dnes nikam nemusím. Nikdo mi nebude svítit na čelo. Nikdo mě nebude nutit přijímat jedy. Přemýšlím. Mám čas. Boj světla s temnotou si vůbec ve všedním životě neuvědomujeme. Ale jo, temnota natahuje svá lepkavá černá chapadla. Mám čas. Mám možnost. Dívat se, sledovat, pozorovat. Hodil by se sem Shakespearův Sonet 66. Ráda jsem ho se studenty rozebírala. Použil ho Michal Viewegh ve své knize Báječná léta pod psa. Vždy jsem rozdala třináct českých překladů. Jeden výstižnější než druhý. Mně se líbil asi nejvíc Saudkův z roku 1975

E. A. Saudek, 1975
Jsem unaven a za smrt prosím Boha -
jen nevidět už, jak je bita ctnost,
a vynášena nicka přeubohá,
a křivdou rozšlapána nevinnost,

a odívána zlatem nemohoucnost,
a v trhu prodávána dívčí čest,
a pokálena bezúhonná vroucnost,
a utloukáno to, co silné jest,

a umění jak panáčkuje vládě,
a doktor Blbec káže geniům,
a lumpové se posmívají pravdě,
a Dobro babě Zlu jak smejčí dům -

tím světem unaven, tak rád bych zhas!
Leč tebe zůstavit mu napospas? 

Viewegh píše, jak se nesměly tyto verše objevit na parte. Tehdy vládnul doktor Husák... :-) Jen kvůli doktoru Blbcovi v textu. Stejně jako na plakátech nesmělo být brněnské divadlo Husa na provázku. Nějaký vtipálek připsal Husa k :-) Pak se divadlo přejmenovalo jen Na provázku. Dnes předložka a první substantivum s velkým.  

https://sonety.blog.cz/0706/willam-shakespeare-sonet-c-66-v-nekolika-prekladech

Jen pár let vím, jak veledůležitá je zdravá nezvápenatělá epifýza. Nejdůležitější součást naší nervové soustavy. Propojení s vesmírem. Jasnozřivost. Čtyři věci ji ničí. Ta jedna je fluor.

Já hloupá jsem svým dětem dávala každý den fluoridové tabletky na zdravé zoubky. Fluor nemá nic se zdravými zoubky. Dosud - všude, všude nacházím: Fluor je nepostradatelný při růstu kostí a zubů, je důležitý pro zubní sklovinu, kde působí proti bakteriím. Nedostatek fluoru se odráží na snížené kvalitě kostí, menší pevnosti zubní skloviny a zvýšené kazivosti zubů. Ovšem nebezpečný je i dlouhodobě nadměrný přísun fluoru, při němž hrozí tzv. fluoróza.

Přitom už jsem slyšela od lékaře, že fluor a zubní sklovina nemají nic společného. Uau to bude řevu, co to píšu za bludy. Čemu věřit? Asi čtyři nebo pět let nepoužívám zubní pastu. Můj bývalý zubař mi svěřil, že on taky ne. Fluor je jedovatý. Z past prostupuje ústní sliznicí do krevního řečiště... Pomalu v těle působí. V laboratoři nosí na ochranu roušky; lidé fluor bez bázně používají do úst!! Občas použiju hřebíčkový prášek. Nebo super drahou bylinnou solnou mast. To když potřebuji provonět ústa.

K učení bludů. Sama jsem čtyřicet let valila klíny do hlavy dětem - učňům, studentům v českém jazyce a literatuře. Zjistila jsem, že se učily stejné bludy na jedné i druhé straně železné opony. Například že věrozvěstové přinesli písmo, vzdělanost, víru, kulturu. Mně vůbec nedošlo, když jsem předčítala studentům ze Zákona sjudného ljudem, co jim to čtu. Useknout ruku; zbavit majetku; prodat do otroctví tvrdošíjně setrvávající na pohanské víře slovanských předků. Nedávno jsem se seznámila s bukvicí, s jejím systémem u Věry Ovečkové na jejích stránkách; měla asi čtyři nebo pět dílů na You Tube Je čest být Slovanem. Překrásné vyprávění o našem písmu, o našem oblečení, o našich slovanských stavbách... O mužské, ženské energii. Doporučuji. Asi před dvěma lety měla skvostné vyprávění o bukvici Julia Holíková na SV. Dá se taky dohledat. Poučit se. Nasát něco nového, co nám ve škole neřekli. Učilo a učí se nepravdivě o zemské přitažlivosti - už dávno Němci vyzkoušeli na letišti v Pze v Gbelích létající talíře. OK. Ještě v 18. století v osvícenecké Encyklopedia Britannica jsou mapy největší říše světa. Není to římská. Ne. Existovala vůbec?!  Největší říše světa je naše Tartárie. Do dnešních dnů z ní zbylo jen - jeď si třeba do tramtárie...

To byl dlouhý odskok od fluoru.

Druhým jedem pro epifýzu - hliník. Asi před čtyřmi lety jsem na cyklovyjížďce s Petrouškem poslouchala pořad ze Svobodného vysílače o očkování. Paní Jana Karásková tam velmi srozumitelně vysvětlovala, jak byl poprvé použit hliník jako adjuvans. (Adjuvans anorganická či organická chemická látka, makromolekula nebo celé buňky některých usmrcených bakterií k zesílení imunitní reakci na podaný antigen.) Hliník v přírodě volně není. Poprvé se podal v roce 1926, povídala. Pamatuji si to. Maminka se rok na to narodila. Najednou se podal v očkování, aby se zvýšila reakce těla. Bouřlivě! Hliník v očkování - velmi nebezpečný. Totéž platí i o jeho sypání na hlavu. Chemtrails. V Americe se ve školách učí, jak je potřeba odstínit slunce, aby nám neškodilo... Ono je to naopak. U nás na chemtrails nevěří mraky lidí. 

Třetím škůdcem glyfosát. Systémový herbicid obsahující fosfor na hubení plevelů. Zemědělci přijali glyfosát, co Monsanto uvedlo na trh k glyfosátu odolné plodiny; od té doby zemědělci likviduj plevele bez hubení plodin. suší s ním před dozráním na poli obilí!!!

Čtvrtým ničitelem epifýzy WIFI.

Mimo fluoru nám intenzivně a intenzivněji ovlivňují epifýzu třicet let. Fluor padesát? Odpojují lidi o intuice. Naše děti od božství. Kde je třetí oko? Kde je první dobrá? Co nás napadne! Proč se lidé nechávají zmást? Někdy mě to taky potká. Hlavně v posledních třech měsících - jdeme bludištěm s nápisy a znaky na stěnách. Dáváme jim význam; sestavujeme věty; občas se spleteme. Zajdeme do slepé uličky.

Sem jsem se chtěla dostat. Pozoruji víc a víc jak i vzdělaní lidé blbnou.  Zamrzají jim mozky. Jsem zděšena, jak opěvují negativní postavy. Ničitele světa. Škůdce lidstva! Už jsem dnes nevydržela. Napsala jsem: A ještě tu o hodném Hitlerovi.

Mám ráda diskuse. Cvičím se na nich, abych nevnucovala svou pravdu. Ta neexistuje. Učím se být pozorovatelem. Nenechat se strhnout. Unést. Dnes a včera se mi cvičení nevedlo. Kašpárek, který si po vzoru našeho vicekrále udělal kasičku na obchodu s vakcínami. Ble. Odborník, jo? Tak s tím by se asi dalo souhlasit. Velká farma firma. Buší do lidí léky. Dnes jsem si přečetla koment: Tak beru pár léků, no. Léky mi pomáhají. - Bože. Co to čtu?! Ovce zvoní nahlas na celou pastvu bé, bé, bé. Nasypte mi ještě lopatu jedů. Ne, raději dvě lopaty. A pak se diví náhlým úmrtím. Smutnější syndrom náhlého ??? úmrtí dítěte. 

Svět tvoříme na základě své vědomé pozitivní frekvence. Na podzim tu i na meinstreamových mediálních sračkometech (MSM) hovořil kvantový fyzik z CERNu. Jmenoval se Rak. Překvapil mě. U nás? Kvantová fyzika? Nejprve se nám smáli. Meditace - che, pche! A ono ano. Vědomá pozitivní nálada k sobě přitahuje synchronicity k dalšímu tvoření. Takhle se mi do od prvního písmena do poslední čárky splnil můj pětiletý roh hojnosti. Dobře jsem ho naplánovala, naprogramovala, zasvětila v jednom listopadovém sychravém víkendu asi v roce 2006 na jedné horské chalupě. A děly se věci! Pamatuji si, že nám guru řekla: A teď mějte oči na stopkách. Jako první jsem měla dostat přehravač, o němž jsem nevěděla, jak se jmenuje. Na gymnáziu naši studenti museli mít jako povinnou výbavu CD room k výuce jazyků. Jenže v té době už začaly mp3. Přesto, že jsem v zasvěcovací meditaci nenazvala přehravač správně, přišel. :-)  Uplynul měsíc od čarovného víkendu. A nic. Měla jsem tam deset věcí. Ale nejdřív měla přijít jako předehra mp3. Nešla a nešla. Rozhodla jsem se, že rohu trošku pomohu. Už nikdy to neudělám. Čekám. Tehdy jsem si řekla, že si ji koupím. To by byl podvod! To se Vesmíru nesmí dělat. Tyhle předměty měly přijít synchronně samy. Někdo tam měl malířský stojan. Někdo hopíka. Já to něco, co nebylo CDrom. Dostala jsem od Vesmíru něžný políček. NEPODVÁDĚJ! V adventu jsme šli vnukovi koupit video a televizi. Pro mě tehdejší hit - malou hifivěžičku s malou obrazovkou na videa nebo TV. U pultu mi majitel obchodu řekl: Tady máš malou pozornost. Položil na náš velký nákup kouzelnou bílou krabičku. 

- A co to je?

- To je mp3 přehravač. Můžeš to použít do počítače, jako diktafon. Taková univerzální věc.

Zatajil se mi dech. Přes zuby jsem procedila směrem k Péťovi:

- To mi posílá Vesmír.

- Prosím tě buď zticha.

Majitel nás pozval na skleničku. Popíjeli jsme. Ale podrážky už chtěly domů. Fakt! Dostala jsem svou první mp3. A poslal mi ji doopravdy Vesmír.

Na tom rohu hojnosti - to nebyla žádná zábava. To byly tři dny tvrdé práce. Soustředění. Meditací... Zasvěcení. Všichni si dávali dům. Bydleli jsme v novém paneláku. No, tak si tam taky dám dům, no. V horizontu pěti let. Blížil se důchod. Jela jsem v létě na meditační týden. Poslední den. Meditace na krční čakru. Jak se mi povedla! Vidím ji dodnes. Všechno co jsem tam zažila. Stále mám film v hlavě. Úplně na konec jsem jako nějaké vědomí, oči, duch? existovala nad naší zahradou. Nějaký hlas mluvil - šibovalo se tam s naším nynějším domem, který se zreálnil až za rok. Už byl natočen. Jen my jsme to netušili. Slyšela jsem:

- Dáme ho do I. kvadrantu. Ne. Tam je chatička. Dáme ho do II. kvadrantu. Ne, to je daleko od cesty.

Kvadrant. Takové slovo nepoužívám. S domečkem to postrkovalo do všech částí. Nakonec jsem dům usadila na místo, kde dnes stojí. Ta existence, to vědomí, ta síla - nevím co to bylo -  šibovala s nádherným bungalovem. Konec meditace. Jedeme domůůů! Nikomu to neřeknu. Mysleli by si, že jsem blázen. Asi za týden si mě vedl Petroušek do kuchyně ke stolu. - Vážný rozhovor jsem s ním dříve vedla u stolu.

- Tak jsem se rozhodl, že jo.

- Co jo?

- Že ten dům postavíme.

Měla jsem už koupený pozemek. Stále bez domu. Vždycky jsem ťukla - že máme pozemek, ale nemáme na něm dům. Nebylo to aktuální.

Vyhrklo ze mě:

- A bude žlutý, přízemní.

- Jak to víš?

- Jsem ho viděla na meditačním týdnu v meditaci.

Zkrátím. Celé léto jsem rýsovala dům. Ne, samá chodba. To nedokážu. Petroušek mě vodil do novostaveb, nosil mi plány domů... Ne. Stodola. Ne, malé. Ne, hnusný. Ne, ne, ne. Jednou jsme jeli na squash.

- Dnes tě zavedu do posledních tří domů. Už se musíš rozhodnout. Začne papírová válka. Ať můžeme na jaře začít.

Cestou domů jsme se zastavili ve třech domech. V jednom by nám dokonce poskytli plány za hubičku. Ocitli jsme se v našem domě; sychravo. Míchačka uprostřed domu. Jádra. Malta... Špitla jsem:

- Peťuš, to je ten dům.

- Jaký dům?

Zapomněla jsem, že jsem ho viděla. Na rok jsem naprosto zapomněla.

- Nevím. Ale je krásný. 

- Je moc velký.

- Ne, to je on.

Byl studený, nezabydlený, bez elektřiny. Byl to on. Náš dům.

Najednou se synchronně děly věci. Elektřinu projektoval tatínek našich známých - našel Petroušek na zapůjčených plánech. Projekt byl levnější - pro nás. Projekt elektřiny - se slevou. Majitelka domu mi ukazovala, kde jakou zásuvku má. Okno u digestoře otevírat takhle. Nakonec jsem chtěla ostrůvek. Digestoř visí v prostoru. Ale chodila jsem se tam radit, učit, co kde, jak. Všechno, všecinko začalo synchronně zapadat. Zjistila jsem díky majitelům inspiračního domu, že by nás dodavatel chtěl o osmdesát tisíc obrat na podlahách anhydrit. Našli jsme před doděláním jiné dodavatele na stropy... Petroušek vše kontroloval, naprosto všechno zařídil. Začala jsem jen návštěvou stavebního odboru. Dostali jsme osnovu, kde začít. Začala papírová bitva. Pak už to jelo jak na drátkách. Luxusní doba. Zhmotňovala se poslední! věc na rohu hojnosti. Přesunula se na první místo!!! Vesmír přesně věděl proč. Blížil se čas důchodu. První přání přišlo v řadě poslední. A poslední se splnilo jako první. :-) 16.4. jsem přijela z rodičáku na stmívající se zahradu. První hrábnutí do země. Na můj svátek. Díky, Vesmíre! V květnu stála hrubá stavba stylem Velox. Vylívané zdi. Unikátní. Teprve po roce - teď jsme si všimla:

- Peťůůůš!

Zpoza domu se ozvalo zamručení.

- Peťuš, to je ten dům!

- Jaký dům?

Teprve jsem ho poznala. 

- Ten, co jsem viděla v meditaci! Ale neměl stání. 

- To jsme si nechali přirýsovat!

To jsem ani nevěděla. Proč tohle sáhodlouhé? Víc jak dvacet let pracuji na své duši. Cvičím se. Škobrtám. Učím se. Hlavně - cvičit šišinku mozkovou. Intuici. Nesmírně důležité třeba když vám nějaká kráva zavolá, že váš manžel má přítelkyni. Čarovat se vyplatí. Zůstanete v naprostém klidu.

Lidé mají kalcifikovanou epifýzu. Epifýza je přijímačem vyšších energetických polí. Překládá je do myšlenek. Kdo má vychlastaný mozek, vyhulené hlasivky a zvápenatělou epifýzu, zmůže se ve své malosti, nízké IQ, nesíle a nespokojenosti se svým životem jen k pokusům páchat zlo. Jenže zlo se odráží jak od skály a vrací se. :-) 

Jsem jeden celek se silou, která mě stvořila. Jsem v dokonalém bezpečí. Děkuji Vesmírné inteligenci. Vše, co se mi děje, je v můj prospěch! :-) Děkuji i za tu krávu. Cenná škola pro mě. Ubezpečuji se, že jsem ušla velký, obrovský kus cesty. A těším se na další zdolávání skal, jeskyní, moří, hor. Na další úkoly. Cvičení dělá Mistra!

Ranní procházka zahradou :-) 

Večerní obchůzka. Nasadila jsem ještě rajčátka, cuketu, truhlík...

Dobrou noc!