Rok české hudby - koncert, vernisáž v muzeu
Osm. Budík.
Dnes mají kočky masový den. Oblíbily si ho. Kdyby měly aspoň maso ze svých myších zdrojů. Chytit si myšku pro zábavu a obživu. Masu se vyhýbám, paradoxně pro ně kupuji hovězí krk… Jsem v pasti.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-18-ranni-kockovani
Holky chlupaté se najedly, omývají se, ňuchlají, každým okamžikem jedna z nich založí rvačku. Někdy si chce hrát Mourek, většinou provokuje Žofinka.
Na okně mi morseovkou píše sýkorka. Mlátí do slunečnicového semínka jak hluchý do vrat. Vzpomínám, měla jsem kovovou slepičku na klíček. Zobala přesně jako sýkorka.
Na devátou pán na přeměření. Má vždycky naspěch. Už je tu. Dopoledne jsem si nechala pro sebe. Ne. Odchází v jedenáct!
Má to se sebou těžké. Zhubnout by chtěl. Ale nechce se vzdát jídla. Představuje si, že jeho pupek zmizí. Bere jen snídani. Už dávno dávínko měl mít snědeno. Vyživit tělo. Svaly. Spočítala jsem mu protein faktor. To je gramáž bílkoviny na den pro jeho tělo. No nedá to. Ani náhodou. Jen vunkční snídani si může brát štíhlý člověk pro udržování hmotnosti, ale ne majitel batohu na pupku v procesu redukce hmotnosti.
- Já jsem měl včera narozeniny. Počkej, já ti ukážu, jaký krásný dárek jsem dostal.
Hledá v mobilu.
- Jé, já jsem měla včera svátek.
- Ty seš Rudolf?
- Ne, Irena. Jo takhle. Ono bylo sedmnáctého. Tak já šestnáctého.
- Hele, už to mám.
Ukazuje mi šrůtek uzeného. Kdo chce kam…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-18-divni-lide
Rychle vyjíždím do města. Na náměstí u banky divný člověk. Vojenské oblečení. Dlouhé blond vlasy. Je to muž? Žena? Chci si ji vyfotit a přiblížit. Z banky vychází taky takový nějaký. Asi muž. Fotím je zezadu. Co to je? Ona dělá dlouhé mužské kroky. Jsou to lidé?
Chci se zastavit ještě pro jedno razítko. Nejsou tam. I když tam mají být. Nevadí. Pokračuji nahoru do pevnosti. V trafice na mě čeká balíček. Z Číny. Mám z blbovinek za pár haléřů radost.
Jedna hodina. Zaslechla jsem zprávy. A mám po radosti. Dnes u soudu nějaké podmínky, pokuty, možná i vězení sadistům z jatek. Hrůza hrůz mě obchází. Člověk pečuje o zvíře. Dá mu záchranu, pomoc. A tyhle skety zadělané si dovolovaly na krávy. Musely brečet a křičet bolestí a hrůzou. Ach, já bych to těm skunkům hybridním vrátila. Jak si to sepsali mocipáni do té knihy? Oko za oko? Pouštěli do krav elektrický proud. Tahali je za jednu nohu na kladku. Tak nelítostné mučení. Odhlédnu-li od toho, co hormonů bolesti, strachu, úzkosti, smutku zůstalo v mase, hned mě napadá, že takhle mučili nacisté a v padesátých letech komunisté dle ruských zvířat. Kde se to vzalo? Soudruh Lenin vyškolený ve Švýcarsku od západních dravců tuhle hrůzu proti lidem roznesl po celé matičce Rusi. Tolik úskoků proti Slovanům. Třeba Petr Veliký po návrtu ze západu po pár letech zestárnul asi o dvacet let. Už nebyl kučeravý a ztratila se mu jizvička někde na obličeji. Hlavně neuměl klápnout rusky. Jen německy. Zaplavil svou říši vodkou. Každý mužik chlastal to, co mu podstrčili, jako na druhé půlce světa indiánům. Pak další pohroma – ta rudá. Proti ní v druhé půlce světa hnědá. Svět se stále vařil v přípravách na zabíjení. V těch dobách se vyrojilo hodně nelidů. Rudolf Steiner varoval, že vidí, jak se sem vtělují do našich skafandrů nelidské duše. Ach. Ti z jatek nebyli lidé. Brečela jsem na kravami. Už jim to nepomůže.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-18-zvirata-jsou-zive-bytosti
Mám fotky brečících zvířat. Ne. Maso jen výjimečně. Mám ho ráda, ale ne. Pozor na nemoc "kdyby aby". Kdyby lidi nekupovali maso, předraženou zeleninu, ovoce – mohli by se v řetězcích jít klouzat. Napadá mě oxymóron. Humánní utracení. Pán, od kterého máme náš kouzelný hrnec, chová ovce. Zabije ji tak, že před ní dá lavor obilí. V tom to udělá. Linda mi říkala, že tam u nich kravičku zabili na louce. Aby nevěděla. Aby se nebála. Možná tu plkám nesmysly. Neplkám. Zvíře přece cítí úmysly lidí. Ale to, co předváděli ti – můj Petroušek by řekl slovo na z nebo na s – na jatkách, tak to nemá obdoby. Herdek, týrali zvířata, zavřít.
Na TV Šalingrad jsem sledovala, jak Renatě Bernardi vykradli loni domek v zahradě. Dle kamer vystopovali chlápka. Dovedli k němu policii. Lup nesl v jejich batohu. Po tři čtvrti roce jim přišlo odložení případu. Oni si ho našli, vystopovali, kde se zdržuje, měl jejich batoh, v něm jejich věci. Jenže tenhle bezdomovec prohlásil, že v době lupu byl v zahraničí. Odloženo. Takhle si tu žijeme. Právo chcíplo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-18-prisla-mi-nova-cepice
Sypu si obsah čínského pytle na koberec. Jé, to je radosti. Největší z čepice. Hezoučká. Letos jí bude ještě potřeba. Neb – duben, ještě tam budem… před třemi dny léto. Dnes plno fotek zachumelených zahrad. Květy, úroda - zničeny.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-18-po-obede
Chtěla jsem včera žehlit. Chtěla jsem i dnes žehlit. Chci žehlit až zítra. Prokrastinace.
- Vezmu tě s sebou do muzea. Jestli to máš od pěti.
Sedíme, povídáme si. Hlásí, že mám takové to pro stát hotové. Všechno mi zařídil. Daňové přiznání sobě, mně, Honzovi... V pořádku. Jemu ještě něco chybí. Jdeme k počítači. Skenuji nějaké lejstro. Někam ho odesílám. Aby i on měl všechno v pořádku. Žofie – věrný přítel. Lehla si na moje papíry na stole. Jsme s Petrouškem. Klid. Mír. Pohoda. Žádný spěch. V lásce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-18-koncert-jaromir-cantus-vernisaz-rok-ceske-hudby
Zjišťuji, od kdy mám dnes koncert a vernisáž v muzeu. V pět? Nebo v šest? Petroušek jede na sportovní schůzi na pátou.
- Tak Peťuš, já si tam doběhnu. Je to od šesti.
Chystám se. Dveře bouchly. Petroušek je tu ze schůze. To měli rychlé. Deset minut.
- Ono se to přeložilo na za týden. Pojď, navezeme dřevo. Dvě kolečka. A já tě za to odvezu.
Vyrovnali jsme si dvě kolečka špalků do zásoby. Jedu. V muzeu už plno. Sedám si na poslední židličku u pultu bývalého obchodního domu. Dolní část muzea je vtipně zařízena, jako by prodavači právě odešli. Proslovy ředitele muzea, starosty, sbormistra a ředitele hudební školy. Poděkování autorkám výstavy. Pro mě dojemné. Lidi se sešli na tu slávu. Lidské společenství. Poslední řečník, poslední potlesk. Nastupuje smíšený sbor složený ze zpěváků Jaromíra i Cantusu. V první části druhý nejstarší sbor u nás - Jaromír. Pak Cantus. A ještě přídavek. A mám husí kůži z jejich umění. Zpěvu. Melodií. Překrásných hlasů. Ze zvonivých tonů. Na závěr – Proč bychom se netěšili. Jaká slova napsat – bylo to překrásné, dojemné, nádherné, okouzlující. Jdeme do třetího patra na otevření výstavy. Prohlížím si obrázky Břetislava Kovaříka z březnové vernisáže. Sochy a obrazy Škopkovy, Wágnerovy, Španielovy, taky skleněný obraz Davida Vávry – ten tu visí od loňského otevření muzea po rekonstrukci. Beru si skleničku vína. Chutnám slané pečivo, které na vernisáž napekla jedna z tvůrkyň, kolegyně češtinářka Jana Pavlovská. Jdu na terasu. Dívám se na obří haly bývalého slavného kožedělného ZAZ. Vracím se dovnitř. Prohlížím panely o hudbě u nás. Ejhle! Čtvrtá ve sboru – Naďa Urbánková. Ano, asi před deseti lety Otakáro Schmidt tu točil pořad o Nadě. Jezdívala na kole z Rasošek do vojenské nemocnice. Účastnila se kulturního života. Jé, tady vidím kapelu Nonet. To já byla ještě holčička. Ale vím, že na ni v neděli chodívala do PDA Iva na odpolední čaje. Srdce se mi svírá… Jak dávno, dávínko. Kapela Angels… Moji milovaní přátelé Zlatka a Pavel Češokovi. Emigrovali. Stýskalo se mi po nich nesmírně. Pavel hrávával v Angels na bicí a zpívával svou svahilštinou… Na schodišti ještě podobizny hudebních umělců v našem souměstí. Ano, připomínám si osudy… Kapelník Masopust. Voják. Narodil se v Rostově na Donu. Rychle pročítám životopis.
- Oli, toto je tatínek té paní v dlouhých vlasech?
- Ano. Ona bydlela v Josefově pak ji vystěhovali i s šedesáti kočkami.
- Ona se chodila i v zimě koupat na Úpu. Dlouhé vlasy. Usměvavá. Pracovala někdy někde?
- Myslím, že ne. Ona byla nějak nemocná.
- Byla křehká, bojácná, krotká, zastavila se, opatrně promlouvala. Jemný tichý hlas. Byla jako Viktorka.
- Ano, to je dobrý příměr.
- Ale nebyla bláznivá.
Mamka mi myslím vyprávěla, jak se trošku vyšinula, když jejího otce zatkli, odsoudili za velezradu a zavřeli na dvanáct let. V roce 55 ho omilostnili. Jejich dcera to odnesla na duši. Vyrůstala v honosné rodině…
Klušu tmou. Koukám, že máme nově vysazené stromky před stadionem s vaky s vodou. Šikovný vedoucí životního prostředí a vedoucí TSM.
Zouvám se. Buch, buch. Pacičkami se na domovní dveře dobývá malá šedivá bytůstka.
- Tys´ byla sama venku?
- Mourek, jak tě uslyšel, taky hned seskočil. Byl u mě.
Už druhý den jsem zatopila. Příjemné teplo od živého ohně se lije domem. Petroušek vypnul znovu zahradní vodu.
Je noc. Dělám energetickou ochranu zahrady. Třešně odkvetly. Když jsem si dnes řezala šnytlík, zblikla jsem, že přece jenom nějaké třešně budou. Jenže! Počasí na nule. Proto ta energetická ochrana.
Prohlížím si své objednávky na Temu. Mou čepici jsem našla o 41 korun levněji. Refundace. Důvod – našla jsem zboží s nižší cenou. Jak? Hned. Vaše refundace se zpracovává.
Krásný vynikající den to byl. Jen na mě padla nějaká chandra na vernisáži. Možná ze vzpomínek. Jak by to řekla maminka? Máchla by prudce paží směrem od sebe:
Všechno je pryč!
Dobrou noc!
P. S.
Nezapomínejte - kopřiva, pampeliška, bršlice, červená řepa, křen...
Roland Santé
27. leden · K ř e n Tato rostlina z území slovanských zemí se rozšířila do celého světa.V dnešní době se pěstuje v mnoha zemích. Díky ní Slované neznali mnoho nemocí, ani nebyli obézní. Měli výborné trávení, bez problémů jedli tučná jídla a netrpěli dušností.Lidé ho z generace na generaci pěstovali u svých domů . Když lidé zmizeli - křen zůstal.Bez křenu se dříve neobešla žádná hostina.Všechna tučná jídla se podávala jen s ním.S křenem se podávaly uzeniny, klobásy, husy, kachny a dokonce i ryby. Zkrátka se přidával ke všemu.Nakládaly se okurky, mrkev, houby - ochucovalo se vše křenem, mazal se na chleba. Do všech okurek, které se nakládaly do sudů, dávali křen i s listy a kořeny, pak neplesnivěly!!!Křen je potravina, koření a dokonce i lék. Je to všechno.Starověké řecké kolonie - ležící na březích Černého moře - kupovaly křen od Skythů. U nich "neprošel" - považovali ho za příliš ostrý.Evropa se o křenu dozvěděla až koncem 15. století a to jen proto, že hledala lék proti moru a s překvapením zjistila, že kupci, i když žili v morovém městě, se nakazili velmi, velmi zřídka! Ukázalo se, že jednoduše žvýkali kořeny křenu.Později se křen dostal do královských zahrad v Anglii a Francii, ale tam se používal pouze jako lék, protože jejich chuťové buňky byly příliš choulostivé.Co to tedy nakonec je? Je to potravina? Nebo určitý všelék? Především je to nejsilnější antibakterium na světě. Imunomodulátor a imunostimulátor, kterému se jen těžko něco vyrovná!!! Má mocnou sílu předcházet rakovině.V křenu je mnohem více vitaminu C než ve všech citrusových plodech dohromady - proto je vhodný na kurděje a byl prvním lékem na paradentózu. Na artritidu, artrózu - potíral se a aplikoval vnitřně! Odstraňuje usazeniny, přebytečné soli z těla. Působí proti plísním/antimykotikům, spaluje tuky.Víte, jak jednoduše se dá vyléčit obyčejná rýma nebo dokonce zánět dutin?Vezměte křen, nastrouhejte ho, namažte na krajíc kváskového chleba a rozžvýkejte. Hlavně ho nepolykejte! Jen žvýkejte a táhněte nosem. I když máte ucpané všechny dutiny - uvolní se. Pokud ne hned, tak napotřetí nebo napočtvrté - vypotí se vám z nosu tak, že budete potřebovat skleničku. Všechno se tím vyčistí.Tímto způsobem se léčí i angína a spála. Když ho rozžvýkáte, můžete ho jednosuše vyplivnout. Užívání křenu obnovuje normální funkci střev!!! Líná střeva začnou pracovat! Problémy s ledvinami? No... už jste vyzkoušeli křen?Regeneruje, léčí a je také dobrým diuretikem!Afrodiziakum pro muže i ženy! Každá ledová královna se promění v oheň. A reguluje menstruační cyklus.Muži - to je samostatné téma.Problém se spermatem? Budete se moci stát i jeho dárcem.Na zánět prostaty zapomenete!!!Užitek přinášela nejen křenová voda, ale i zákys z této zeleniny.Válečníci na Východě si omývali rány vodou, do které byl předtím vložen křen.Úlevuje od bolesti, pomáhá při omrzlinách a gangrénách.Ženy křenovou vodu používaly k redukci pih a novorozence v ní koupaly.Křen je jedlý, ale pokud si ho necháte dlouho na kůži, můžete dostat spáleninu.Maso se balilo do křenových listů - aby vydrželo déle čerstvé.Používali ho k vyhánění nejrůznějších parazitů z těla.O křen projevili velký zájem Japonci. Nyní mají jeho plantáže - pěstuje se ve velkém - místo wasabi.Našlo se v něm také spoustu minerálních solí, přes 20 položek, fytoncidy, vitamíny, bílkoviny, alkaloidy, karoten a dokonce luminiscenční enzym. (zdroj internet) ZÁZRAČNÉ SOLFEGGIO FREKVENCE PRO UZDRAVENÍ DUŠE, TĚLA I ČAKER, K POSLECHU NA ODKAZE :