Rok od manželova zranění ruky - letí to...

Irena Hrobská

10. ledna 2018 · Jaroměř ·

Zima. Jenže venku podzim. Sychravo, vlezlo. Prší celý den. Teď ale!!! Za oknem do tmy proletuje sníh. Budeme se těšit :-) (Jeden z nápisů na šuplíku v manželově pracovně.)
Na jedenáctou na RHB. Pošťak stihl přijet se zbožím. O Vánocích loket odpočíval. Teď ho vždy zdvihne UZ do tance.
Nákup. Poprvé asi od 28.12. Manžel mi včera říkal: Lidi hned druhýho bláznili. Šla jsem doplnit ovoce, zeleninu, sýry a do KIKu; koupit "něco". Se uvidí :-)
Od masa volám dceři, jestli droby a kuřecí prsa patří do holdingu supermana, který tu likviduje malopodnikatele. Ne. Je to konkurent. Zdroj krůt a kuřat od soukromníků z posledních tří let mi vyschnul. Jedli jsme je až z Bohdíkova u Šumperka. Vozila jsem si je od kolegyně z pražských školení. Loni nechovala. Odjela do Švýcarska. Sníme tak dvě krůty za rok, asi dvě tři kuřata. Vyběhaná, vykrmená - velikost pštrosa. Jinak ryby, sýry. :-)
Ráda utrácím! Oniománie - chorobná touha nakupovat!:-) Ještě jsem mohla den počkat. Touha mě vyhnala :-) Kdykoliv bych se chtěla urvat ze řetězu, mladší dcera řekne: Mami, ty seš jak babička. Kupuješ blboviny. Manžel řekne: To zlevní. Tohle jim nikdo nekoupí. Mají pravdu. Oba. Vždycky. Dnes jdu s téměř prázdným vozíkem. Ó, krásné barevné průhledné přepravky, košíky na nákup, boxy... Honem přemýšlím, na co by se mi hodily. Beru boxík s růžovým víkem - na půdě do něj uložím kus Vánoc. Ještě zelenkavý nákupní košíček. Hodí se. Nevím na co. Mám plno přírodních košů a košíků. Po dvou třech letech kupuji hrstku kuřecích srdíček, 2 křidýlka - bude mastná polévka :-). Míjím netečně regály. Máslo 16.90! Beru ho do ruky. Tuk - v pořádku. Gramáž - v pořádku. Datum spotřeby - 12.1. Áááha. Nedávno jsem četla, že se máslo nemá dávat do mrazáku. Mám ho v mrazáku. Teď jsem pár kostek spotřebovala na cukroví. Je potřeba doplnit. Volám dcerám - jedna 10 ks, druhá 5 ks, já 10 ks. Ta pražská mi radí: Mami, ale to tě nepsutí přes pokladnu. - Bez obav. Máslo před koncem záruky? Bez mrknutí oka projdu pokladnou. Lidi uměle předražené máslo nekupovali.
KIK - plný krávovin a nepotřebných věcí. Copak mají nového? Copak nepotřebuji? Beru skřipce na vlasy - hodí se při fénování. Beru smajlíky na lednici - magnetické kolíčky. Beru osušku. Mám jich mraky. Připravené k darování. Osušky vedou v počtu nad obdarovanými. Prve jsem ji ukládala do skříňky. Na koberci ležel střípek ze silvestrovského talířku - první rozbitý letos. Pro štěstí.
Na cestě domů potkávám manžela. Zastavuji. Dávám mu balíček pro klientku kdesi daleko. Pošli ho, prosím. Bere ho a ukazuje obvázaný prst. Měl úraz. Nevnímám. Frčím domů. Chystám dárky do tombol. Musím sebou hodit, začnou si chodit. Do toho moje nová klientka pro jídlo. Je krásně zářivá, pochvaluje si. Povídáme si mezi dveřmi. Směje se, jak si manžel poplaval s ponožkami v mých gumových pantoflích do zahrady :-)
Peču chleba. Krásné těsto. Nejsem trpělivá. Chlebík jsem zbodla. Neva. To se sní.
Přijíždí manžel. Sedáme si. Líčí, jak si dnes ráno málem uříznul nějakou rozbrušovačkou prst. Valím oči. Ruku zavázanou. Ptá se, co mu na to dám. Nic. Utíkám se podívat na internet; volám paní doktorce - milujeme ji oba. Ordinuje. Jasně - ať rychle přijede. Čekám doma. Vím, že bude šití.
Je zpět. Bál se injekce. Měl strach, že omdlí. Lehátko to jistilo. Tři stehy. Obvázaný i další prstík. Rukavice ho zachránila. Paní doktorka mu říkala: Měl jsi štěstí, máš to milimetr od šlachy!! A máš moudrou ženu, že mi zavolala.
Usmívám se. To bychom do pořádku nedali. Péťa mi děkuje. Jel z práce okolo ordinace. Nešel by se nechat ošetřit. Děkuje znovu.

Ještě zvoní paní. Ve dvacet audio na živo - naše školení. Den jsem proběhla jak srna. Usmívám se. Hodně jsem toho podělala. :-)
Tak dobrou noc! :-)
P. S. Z celého srdce a upřímně děkuji za Vaše chvály. Jsem potěšena, rozradostněna. Děkuji moc. :-)