Rok se rozběhl jak střelený.

Rekonstruujeme. No, rekonstruují. Zaplaťbůh mám Péťu... Co bych si bez něj počala. 

První klientka. 70 let. Prý bude měření hrozné.  Ejhle - narostla jí o kilo a půl svalovina, odpálila asi tři procenta tuku. Zvýšila si klidovou míru metabolismu, metabolickou vodu,

- Ale jedla jsem všechno.

- No, to je dobře. Nejste asketa.

Paní se diví, raduje. Jsem spokojená. Funguje to, pane Kábo :-)Jak jste psal o naleštěném prdu. Nevím, jestli by Mesii, Ronaldo měli tak raketové výsledky .-) :-) :-))

Další, další, další. Paní. Táhne jí k padesáti. Miloučká, sympatická. Po vánocích byla na krvi. Prý: 

- Máte ukázkovou krev!

- A řeklas, že tě dovyživuje Herbalife?!

- Neřekla. Ale cítím to na sobě. 

Vyjmenovává své dřívější zdravotní omezení... Časté záněty žaludku. Všichni okolo ní byli nemocní. Jí se nemoc už několikátou zimu vyhýbá. Má nárok být nemocná. Ale není.  

Poslední slečna. Jezdí z daleka. Došlo jí jídlo. Celých sedmnáct dní spala, spala, spala. Spánek hubne :-) Moc hezké výsledky!! Po Vánocích! 

Co k obědu? Pohankovou kaši s datlovou pastou. A za maminkou. A telefony. Plesová sezóna. Vkládám hodnotné dary do tombol. 

Péťa je tu.  Hlásí, co je v domečku hotovo - rozmláceno. Kdybychom tam bydleli, jak bychom to udělali... Dobrý nápad - zvětšit koupelnu...

Snížila jsem zálohy na plyn. V pátek - SMS - dlužíte. Před odjezdem do Brna jsem poslala mail, ať se srovnají, že druhý měsíc platím minimum. Dnes v mailu: Upomínka. Zabít je málo. Obouvám si boty, volám u toho na Innogy linku. Jestli chcete todle, zmáčkněte todle, jestli chcete támdleto, stiskněte tamto.Odbíhám, přestala jsem mačkat a už je tu velemilá slečna: 

- Jak vám... 

Ty vorle, tyhle otázky miluju. Mají to tam v mailu v pátek, dnes... A prý jak mi mohou!!! Opsala jsem si v. s. Utíkám k autu. Diktuji v letu v. s. 

- Jste na mě moc rychlá.

- To bude asi proto, že spěchám a vy mě zdržujete.

V duchu mi naskočí sprostý dodatek: A s... Vyjíždím ze vrat. Zlobím se, že otravují s upomínkou, kterou manžel spočítal právě na rozdíl mezi mnou zaplacenou minimální (smluvenou) zálohou a původní výší plateb.

- To ale takhle nejde.

- A kdo to řekl? Neštvěte mě. Fašouni z Německa mi nebudou poroučet, co jde a nejde. Srovnejte si to tam. Nic ode mě neuvidíte. Smluvenou zálohu jste dostali. Nebudu u vás spořit. 

- Když mě necháte domluvit. (Tyhle věty taky zbožňuji.) Všechno jde. Nadiktujte mi stav plynoměru.

- Když vydržíte dvě minuty, tak vám ho nadiktuji.

Parkuji u domečku. Vzteky nevidím. U plotu je tzv. kaplička. Myslím, že to muselo být postaveno pro plyn. Pokouším se do toho pomníčku dostat. Ani náhodou. Moje inteligence je na rukodělnost nesmírně zakrnělá.

- Vytrvejte, musím se zeptat manžela, jak se do toho klumpru dostanu.

Spojuji druhý hovor.

- Peťuš, prosím tě, jak se dostanu na hodiny plynoměru?

- Tam je taková klička, tu nadzvedneš...

- Ne, nejde to. Nemám na to sílu. Nejde to. Dík.

- Zítra to tam půjdu opsat.

- Tak vážená, neumím otevřít skříňku. Naúčtuji vám benzín za zbytečnou cestu. Nevím, proč bych vám měla diktovat stav plynoměru.

- Až nám to zítra napíšete, nezapomeňte tam napsat zároveň žádost o prodloužení lhůty na snížení plateb.

- Na shledanou! Sbohem!

Fotím denní práce. Hm, perníková chaloupka dostává nový kabátek. Však taky večer volala zájemkyně o pronájem. Manžel Gorol fotbalista. Dvě velké děti. Proč tam nemáte fotky? Protože rekonstruujeme a stejně je tam nedám. Ne, ne, ne. My domek potřebujeme nabídnout rodině, která nám ho nevybydlí. My totiž nejsme sociálně zabezpečovací ústav.  - Tak ho nabídněte důchodcům. - Paní, už je mám první v řadě. Pro vás je domek příliš malý! - Hezky děkuji...

Kamna sálají na plné pecky. Volám Petrouškovi:

- Peťůůš, jak se ta kamna tlumí, abych je nevypnula. 

- Bylo to na jedničku, když jsem tam byl. Tak si asi hoši přitopili. 

- Je to na trojku. Tlumím na víc než jedna. A jak poznám, že hoří?

- Chjo, já tam ještě sjedu. Opíšu ten plyn. Ty už, prosím tě, jeď za máti, ať přijedeš. 

No, to jsem chtěla slyšet. 

Maminka. Vezu ji z nepříjemné rádoby jídelny do pokoje. Luštíme.

- Malá pozornost?

- Dárek.

- Jé, mami, já myslela jako zájem. Snížené soustředění.

Takhle hezky, ač večer, jí to jde. Simonka. Zlatá jako ostatní holčenky.

- Nezlobila mamka?

Objala mamku zezadu, dala jí pusu.

- Ne, dnes nezlobila.

Naprosto chápu, když ji okřikne. Mně taky leze na nervy huhlání Haloó, haloó...

- Potřebuju chc...

- Mami, jak to mluvíš! Chorobná touha mluvit sprostě je diagnostikována jako kaprolálie.

- No, tak mám kaprolálii a potřebuju na záchod.

Zamlouváme to. Simonka utírá stůl, přináší ovesnou kaši. Mamka nechce. Vysvětluji, že je jiná než krupičná. 

Ovesná! Uau. Paní vedoucí z kuchyně má pochvalu. Oves obsahuje betaglukany. To je na cholesterol. 

- No, už jsme ji měli asi třikrát.

No tedy! Hm. Ovesná kaše. Tak to je luxus. Bezva. Sice se tu podává no name jogurt bez českého označení výrobce, složení, nebo no name pitíčko, buchta s brouskem, maso nakrájené po vlákně k neužvýkání. Po polknutí si ho můžete klidně vytáhnout za čouhající koneček ze žaludku. Ovesná kaše to vyvažuje. Malý krůček pro člověka, velký skok pro lidstvo. (Neil Armstrong.)

- Mami, jdu na záchod. Pak vezmu tebe.

- Já nepotřebuju.

- Vždyť jsi říkala.

- Ne, já to vydržím. Ona přijde a rovnou mě pak dá do postele.

Hm, prve akutní, teď OK.

- Mami, natři si zatím pusu.

Mamka bez otevření objede rty.

- No, už jsem si pusu natřela.

- Nenatřela. Nezlob. Otevři to.

Otevře jelení lůj, natře si pusu. Strojím se. Chci ji vyvézt z pokoje.

- Kampak, holky, jedete?

- Za tebou :-)  Prý ji dáš na záchod a uložíš.

- No, my když jdeme čůrat, sednu si pro ti ní, zpíváme si Včera neděle byla, Za rok se vrátím. A je nám fajn. Že jo?

Objala mamku. Mamka se na Simonku podívá:

- No, vám jo, ale mně ne.

Řehtáme se. Vždy má vtipnou pohotovou inteligentní odpověď.

Pusu, pusu, přání dobré noci. Rozloučení.

Běžím po schodech. Co to, co to? První patro svítí, jsou tam asi tři pečovatelky, pracují u servírovacích vozíků... Hm, že by nová krev? Moc lidí v jídelně není. To by asi byla práce je navézt, pak zas odvézt. Nevím. Nerozumím. Každopádně po dlouhatánské době ta tam oživlo. 

Utíkám  na parkoviště. Klíčkem hledám auto. Ozve se z ulice. Ty vorle! Zapomněla jsem. Běžím na ulici. Chci se stavit u Rossmanna. Vybírám kočkám kvalitu. Ať Kitty nemá stres. Ať Micicinda netrpí vetřelcem v revíru. Kitty sedí permanentně u misky. Vystrkuje jazyk. Přes den jsou hodné. Lumpačí v noci. Zlobí Péťu od čtyř. On už neusne. Já usnu vždycky.

Rossmann. Hodinku se procházím, zkouším si lesky, stíny,  tužky na hřbet ruky.  Jsem jak indián lesů pán. Stírám barvy. Pokladna.

- Sedm set devatenáct.

- Sleva?

Zkouším!! Vždycky tam jsou kuponky atd. Před Vánocemi mě naštvali. Protože neměli u pokladny jeden k pípnutí. Musela jsem jít pro leták, vytrhnout kuponek... Prý se nesmí rovnou to zákazníkovi automaticky pípnout. Dnes má u pokladny vše potřebné, abych já nemusela.

- Aha, promiňte.

Pípla slevu Mc Donald mínus 71,22 Kč. Pípla slevu 10% LEDEN 64,10 Kč, na účtence čtu sleva celkem: 141,77 Kč!!! Jak to teď sčítám, nevychází mi to. Ale je mi to fuk. K zaplacení 576,84 Kč. Docela očividný rozdíl, že? Jak jste ostražití, odvážní vy?

Doma. U Peťulky.

- Peťuš, padla na mě únava. Včera mi nafoukalo do oka. Vidíš, už mi plaskne. Ani jsem se dnes nemalovala. Nechala jsem oči odpočívat. Peťuš, dík za péči.

Podává mi stav plynoměru. Maluje mi skříňku a otevírání.

- O čem to mluvíš? Já jsem tam nic takového neviděla.

- Do čehos lezla? Kdes to chtěla opsat? Tahle skříňka je pod oknem do obýváku.

- Ne, to je elektřina. Přeci na plyn se musela stavět kaplička.

- Ne, to je telefon.

- Proč by měla na telefon kapličku.

Odcházím zatopit. Slyším jeho jako láteření, lamentování v obýváku. Řehtám se. Vjíždí do mě energie. Musím se jeho řečem vždycky smát. Většinou neurazí, a mou blbost jemně rozpsutí ve vtipu. Někdy si ho dobírám já. 

- Vona vopisuje plyn a neví odkud. Vypne kamna. A neví to. Jo, víš, že jsem přišel opsat plyn. Plynoměr se netočil. Tys to vypla. 

- No a co. Tak jsi to jel zapnout. Peťuš, našel sis něco k večeři?

Mrmlá, že jo. Prý ta sýrová pomazánka byla na kost zmrzlá. To se zas řehtám z plných plic já. Jak může být pomazánka z lednice úplně zmrzlá? Byla oschlá. Tvářila se zmrzle.

Sedám ke stolu; beru hrneček s česnekovou pomazánkou. Lžičku. Bryndzu. Z konce roku. Přinesla jsem si nedopitou láhev bohemky. Zapálila andělské zvonění a svícen. Poslouchám u hodování Stopy, fakta, svědectví z rádia. Nenechám se rušit. Debužíruji. Dojídám minulý rok. Čučím na stromeček a hvězdy na dveřích do zahrady. Petroušek na mě mluví. Nevnímám. Relaxuji. To je domov. Klid, pohoda, pochopení. Skončilo náročné adventní pinožení. Je po všem. Pomalu sklízím, vynáším na půdu. Tu věneček, tu barborkovské ozdůbky... Nespěchám. Užívám si... Teprve bylo 6. 1. Do Hromnic vše zmizne...

- Dobrou noc :-) 

P. S. Ještě cvičím Kitty. Lítá za provázkem jak šus. Vyskakuje, vypadá jak Mikeška. Cvičíme ráno a večer :-)  Odbouráváme stres. Ať se zmenší chuť vystrkovat jazýček. :-)  Žere permanentně. Vytrvale sedí u mističek. Jazyk povysunutý. Její životní styl určitě není zdravý. Ráno mi ta falešnice předstírala zaujetí hrou. Vždy si kryju bříška prstů. Strašně to bolí. Za to, že jí provázek stále unikal, vyskočila metr vysoko a žahla mě tím svým mastodontím drapákem do ruky. Před spaním ji ještě uženu. Měla bych si vzít pracovní rukavice. Šelma je ale radostná. Rozvalila se na koberci.

Jdeme spát.