Role

Ráno. Podzim ťuká intenzivněji a intenzivněji. Říjen se naklání k času, kdy světy živých a mrtvých mají k sobě blízko, blizoučko. Petroušek je doma. Vstávám. Dnes si uvařím na probuzení vnitřních orgánů horkou vodičku s mým jablečným octem. Byl to můj první před dvěma lety podle receptu Zelené bosorky. Letos jsem si udělala nový. Taky podle Bosorky zo stareho mlyna, ale je silnější a voní po jablečných jadýrkách. Zdravý nápoj, už jsem o jeho účincích na zdraví člověka psala. Velkého panáka do velkého hrnečku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-26-ranko

- Petroušku, mám dát kočkám nebos´  je nakrmil?

- Čekají na tebe.

V poledne přijede někdo, kdo v našem domě v životě nebyl. Těším se.

Pane bože, na FB čtu, jak u hlavní silnice u Penny pokácely tři krásné mladé zdravé stromy. Pilou. Projelo mě to. Dozvídám se, že TSM ani odbor životního prostředí o ničem nevěděly. Nevěděly? Proč někdo rychle nezavolal! Kde byli ti pochůzkáři, jak jim lidi říkají? Městapo? Vůbec nechápu proč. Nerozumím taky, proč starosta přijal šest nových "pochůzkářů". Kde pochůzkařili?!

Asi před deseti lety jsme nahlásili suchý strom, který padl na živý strom. Dělníci to pojali po svém. Z pracovny jsem viděla, jak suchý kmen padl a živý strom za plotem dostává smrtící ohlávku. Nechala jsem klientku klientkou, rychle běžela k plotu. Ječela jsem jak Viktorka. Zavolala vedoucí TSM, odboru ŽP úřadu, MP… Vturánu se všichni sjeli. A to už ohlávka se spouštěla na zem. Když jsem se pak vedoucího ŽP ptala, jak to docílil:

- Volali mi, co se stane, když ten strom podříznou. Nic, zaplatíte pokutu.

Ten, kdo video točil, měl rychle volat o pomoc. Objednalo si Penny, drzé Penny u nějaké ostravské fy. Víte proč? Protože Penny nebyl z cesty vidět. Ale byl! Jenže Lidl, Kaufland mají vyprahlá parkoviště, kde zalili betonem studánky a pramínky. Bezcitně. Místo aby vodu využili jako živý prvek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-26-jablecny-kolac

Těsto i jablka mám připravená od včera. Zjistila jsem, že po upečení má těsto lepší kvality. Hezky se rozleželo. Moc dobré.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-26-navsteva-odjizdi

Zvonek. Jsou tady. Vítám. Radost, velká radost z návštěvy. Míchám jogurt s marmeládou za studena. Srdce plesá. Později napíšu…

Koukám na FB. Ješiši, dav vykřikuje u jednoho z vchodů do Poslanecké sněmovny – Máme toho dost! A zas je tam ten Ukrajince, jak napadl Foldynu! A čeho máte dost? Máte co jíst? Máte kde bydlet? Máte teplou postel? Aha, tak čeho máte dost? Já mám dost toho, abych přispívala prolhanému médiu, které lže a je nevyvážené. Nikde na světě nikdo nikdy nedemonstroval za placení poplatků za něco, na co se nedívá. Svět se na nás dívá jako na dementy. Agentura Kantar zjistila průzkumem veřejného mínění, že si zrušení koncesionářských poplatků přeje přibližně 60 % občanů. Nešla bych nikam. Ulice a náměstí NEROZHODUJÍ. Byly volby, lidi si zvolili poslance. Ti mají pravomoci... Jde tu o zapojení do nepokojů. Doufám, vím, že u nás pár křiklounů z milionu bublinek budou bečet jako ovce, to je všechno. My nejsme jako Francouzi.

Venku sluníčko. Jdu obrýt jeden strom. Kočky se přišly ohřát.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-26-odpoledne

Chlupáčí se vyvalují na teplé dlažbě. Vybírám strom k obrytí. Nejdřív ostříhat ostružiny. Obrýt je. Ješiši, začíná jemně pršet. Ještě dva keře rybízu ostříhat, obrýt. Jabloňku už obrývám v regulérním dešti. No jo, když tu byla ta vzácná návštěva. Tak v dešti.

Poslouchám perfektní rozhovor na Hovorech ze země. Role muže, ženy.

Proč se lidé zbytečně hádají? Psychologická diagnóza dnešní doby - psycholog Milan Studnička

https://www.youtube.com/watch?v=HsXrPU7uNCA&list=UUTkLw7sxdswyHZegPtffjzA

Co se děje v malém dítěti, když dospělí negativně diskutují? Dítě řekne:

- Nehádejte se.

Přitom jde jen o argumentační boj. Stačí si zkontrolovat tok hovoru:

- Jak to vidíš ty? Zkus mi to popsat.

To je dialog. Zajímám se o tebe a ty o mě. Pokud v tom je napětí, dítě se odpojí, aby si zachovalo zdravý rozum. Buďto začne mít neurotické projevy jako tiky, když napětí je hodně. Nebo se odpojí úplně do svého virtuálního světa. Vytváří se kamarády z plyšáků, stane se závislým na něčem jiném. Musí se odpojit od světa dospělých, aby ho to tolik nezraňovalo. Vytvoří se různé formy závislostí. Cítí velký neklid. Na druhou stranu dospělý se nemá bát zakřičet. Je to o zlobě, kterou tam máme. Psycholog pracoval s dvojčátky. Jedenáctiletí kluci. Pořád se řežou a mají se rádi. Rodiče to s nimi nemohli vydržet. On s nimi pracoval. Dozvěděl se:

- Tatínek je přísný. Maminka je zlá.

Proč? Oba po nich vřískali.

- Když už fakt přeháníme, taťka nás sprdne a jde si s námi hrát.

Vnímali to jako nastavování hranic. Oni je překračovali. Není nic špatného, když zařveme.

- A už dost!

Ale maminka vřískala, šla za hranu, protože měla to řešit o hodinu dřív, ale nechala to. Pak už bouchla v afektu, ve vyčerpání. Vyčítala jim, nemluvila s nimi třeba dvě hodiny. To je to, co dětem ubližuje.

Když mě malé dítě uhodí kladivem, řeknu – nemůžeš mě mlátit, to mě bolí. Ale dnešní rodiče se bojí, aby dítě nemělo trauma, když ho okřiknu. Ne, opravdu trauma mít nebude. Dítě je odpojené tehdy, pokud je rodič frustrovaný, v agonii, naštvaný, podrážděný a pak s dítětem nemluví. Stačí zařvat – a dost, usměju se u toho a dítě to pochopí. A zakřičet, když jsem v pohodě. Ne, když jsem vyčerpán a vřískám, že si neodnesl talíř do myčky. Proč je talíř v myčce důležitější než vztah s dítětem!?

Chlapeček je v principu soutěživý. Podstata fungování skupiny je, že samci soutěží o pozici. Soutěží si o hierarchii ve skupině. Je to přirozené. Rozdíl mezi rivalitou – jsi lepší než já – beru a respektuji. Ale ne za každou cenu vyhrát. To už v dětech vytváříme my. Chlapeček je soutěživý. Podporovat ho v tom. Doma hodně blbnout, soutěžit… Kluk to v sobě má.

Holčičky nemají potřebu soutěžit. Mladší vnímá tu starší. Je tam přirozená úcta ke starší. U chlapů to není. Pozici si musí vydobýt. Holčička čtyřletá, pětiletá, třicetiletá - už má pevnou pozici. Kluk si pozici musí vydobýt. Základní rozdíl mezi M a Ž. Dnes kluky kastrují už ve školce, aby nebyli dominantní, uklidňují – neperte se, domluvte se… Nesmyslné věty. Naopak holčičky se vedou k soutěžení. Ale holky to v sobě nemají. V bojových sportech se ženy chtějí zabít. Chlap v kleci se bije, ale pak se obejmou v obrovském respektu. Ženy se chtějí zabít. To je blázinec, proč by se ženy měly v kleci mlátit? Kdo to vymyslel! Holčičku nebudu hrotit – dělej, makej, musíš;  kluka budu vést, aby překonal sám sebe. Protože on jednou bude hlídat a chránit rodinu, čelit společnosti. Víc kluka vystavovat nepohodlí. Zase se soustředit na to, aby děti zažily fyzické nepohodlí, ale duševně, by tam byla pohoda. V rodinách se to dělá úplně naopak. My opečováváme děti, čistíme ručičky, hromady bund, čepiček, rukavic a jsme v napětí. Děti jsou extrémně odolné. Potřebují jíst? Tak nebudou chvíli jíst a pít. To nevadí. Potřebují cítit klidné rodiče. U chlapečků nevadí soutěžení, u holčiček doporučuje dělat co s chlapečky, jen tam nemít soutěživý prvek. Dělat vše s kluky se soutěživým prvkem. U holčiček nikdy nechválit jednu před druhou. I maminky žárlí na dcery. Tatínek chválí dcerunku, na maminku nemyslí. Když je v domácnosti víc holek, vždy chválit celek. 

- Holky já vás žeru! 

- Vám to tak sluší! 

- Vy jste moje zlatíčka. 

Holka musí cítit, že je tatínkem milovaná taková jaká je. Pak z ní vyroste vyrovnaná ženská. Ví, že má hodnotu a nebude žít s jakýmkoli blbcem. Pokud je holka tepaná, hodnocená, kritizovaná, bude vděčná za kohokoli, kdo jí řekne milé slovo.

Maminky versus kluci. Je nesmírně důležité, aby mu maminka dávala od narození najevo, že je chlap. On vnitřně chlap je, ale když ho bude tepat, buzerovat, ponižovat, on si vybuduje strach z žen. On nemůže mít strach z žen, pokud se jich bude bát, bude se jednou chovat jako hlupák ve vztahu. Chlap se nesmí bát ženy, on ji musí zbožňovat, milovat ji, vážit si ji, ale ne se jí bát. Maminky když syna tepou, vytvářejí v něm strach z žen. To dělá paseku ve vztahu.

Pokud nejsou role zvládnuté, může to vést k problému s vlastní identitou, nevím, čím jsem, kdo já jsem, nevím, kdo jsem, tak dnes budu žena, zítra chlap, vede to k homosexualitě. Není to vůbec o tom, že by chlap neměl vařit, vyprat; není to od domácích pracích. Je to jak si to v rodině rozdělí. Když chlap miluje vaření, ať uvaří. Ale je to o vzájemném respektu, žena dává muži úctu, žena nemá co štěkat po chlapovi. Vždyť je to chlap!  Pokud to děti vidí, berou vzory do života.

Holčičky mají pevně dané místo, cítí to. Proto jsou v kolektivu dominantní. V dětské skupině je holčička dominantní. Kolektiv kluků a holek, ona jim šéfuje - ty budeš tady, ty tam. Je to přirozené. Někdy se to klukům nelíbí, aby jim šéfovala. Když má žena starší holčičku a mladšího chlapečka, je třeba, aby maminka učila holičku, jak se k mladšímu bratříčkovi chovat. Jak s ním komunikovat. To jsou naše role. Jak komunikovat, naučit vnímat své emoce, naučit se s nimi pracovat, naučit se odpouštět druhým… To je máme naučit.

Mámy cepují kluky, ti mají pak problém ve vztahu. Udržet si vztah. Žena pak cepuje partnera, on se odpojí, ona se zlobí, že se o ní nezajímá… Je to už z rodiny.

Klouček jde do školky, kde ho cepují ženy. Pak jde do školy, kde ho cepují ženy. Pak jde na střední, kde ho cepují ženy. On se nemá kde naučit, jak být chlap. Ještě doma vidí, jak matka cepuje chlapa. Společnost je postavená na hlavu. Kluci potřebují být v dětství s dospělými chlapy, v klučičích kolektivech. Pokud kluk chodí do sportovní školy, kde je třída kluků – to je nejlepší. Pokud chlap cítí, že má trable s ženami, ať tráví čas s chlapy. Odkouká od nich. Kluci potřebují mít mužské vzory. Trávit čas s dědou, tátou. Táta má být týden sám se synem. Jezdit na víkend… Jezdit od maminky s tatínkem na výlety, na pár dnů… Jak to malé dítě zvládne. Denně můžeme zažívat krásné věci.

Co mě napadá: Když kluk nemá dobré rodinné zázemí, má cepující maminku atd., vybije si svou zlost na učitelce, na spolužačce. Vezme s sebou do školy nůž.

A taky mě napadá, že okolo mě je pochroumaný a psychicky narušený muž. Vybral si ženu jako cíl svého útočení, nenávisti. Stačí se podívat do kalhot, a říci si: Jsem chlap. Hotovo. Vyléčen. Jenže v rodině neměl zdravé prostředí a vyvinul se z něj nesnášenlivý, omezený, zlý, závistivý chudák. Bez úcty žen a k ženám. Nevydobyl si v životě svou pozici. Prošustroval svou příležitost. Howk.

Žena má nabídnout svůj kredit. Proč nám dvěma to tak funguje? 

Když chlap zesílí, žena může být šťastná, protoze má vedle sebe chlapa; silný chlap si dělá co chce; ale je třeba, aby si vážila svého chlapa! Nesmírně si vážím muže. On je světlo mého žití, taky pán tvorstva. Já jsem jeho bohyně. Tak to má být. Vážíme si  sebe vzájemně. Děkuji.

Je dobré si připomínat: Co žiju? Co mi v životě nedává smysl? Co bych mohla v životě změnit? Nastartovat se znovu. Mám ideu - žena tvoří vztah. 

Večer si pouštím detektivku. Opět edukativní – otec protěžoval ze dvou synů jen jednoho. Syn opakoval stejný vzorec. Skončilo to bratrovraždou.

Večer poslouchám na XTV Karol. BBC údajně hrozí ČT obrovskou pokutou a stažením Stardance za poslední Ebenovu politickou agitku ve Stardance. Vida, ještě se nám to placení prodraží. Už nejsem pro mandatorní výdaje za ČT a ČRo ze státního rozpočtu. Archiv zachovat pro generace zdarma, jinak zprivatizovat. Zrušit. Na zdar!

Přišla jsem pozdě na to, že demokracie byla pouhou iluzí. Za názor se opět trestá, vyhazuje a mně na FB smazali kratičké video Oldřicha Kaisera s jeho prohlášením, že je proti poplatkům za ČT. Co tomu řekla Meta, jasné - smázli. Ale co tomu říká Lábus? Rozdělují nás. 

Zatápím. Doma je teplo. Bezpečno.

- Děkuji ti za svačinku. Byla moc dobrá.

- Peťuš, mám tu žehlení, ale chvilku si dáchnu.

- A já pojedu na stadion.

Jenže já si nikdy nedáchnu. Petroušek se plíží jako myška.

- Ty nespíš!

- Petuš, koktejl!

V kamnech oranžové uhlíky. V domě teplo. Klid. Mír. Pohoda.

Dobrou noc!