Román pro ženy s autorem
07.11.2026
Bude půlnoc. Prožila jsem krásný den. Opravdu hezký, slunečný, láskyplný s Petrouškem v práci na zahradě, u plotny a v divadle.
Před hadrákem jsem v tento den stepovala většinou na Špici u mohyly míru. Údajně v ní byla prsť hlíny od Dukly. Případně jsem mrzla v blátě na vojenském pevnostním hřbitově u hrobu osvoboditelů. Bylo to exis#tenční stepování. A večer do divadla koukat z balkonu na hlavy sovětských oficírů. Na jevišti kulturní program k VŘSR. VŘSR zinscenovaná západními dravci. Tolik krve, tolik zmařených životů. Před časem jsem sledovala film o výstřelu z Aurory… On by si toho snad ani nikdo nevšiml. Něco jako atentát na následníka trůnu v Sarajevě. Ne a ne a ne vystřelit. Po městě jeli asi dvakrát. Učili jsme se, ale všecko je jinak. Učebnice lžou. Výročí VŘSR se vypařilo.Dnes na mě vypadla na FB dvě parte mladých lidí. Jeden zemřel náhle. Už nevím, asi čtyřicet let. A prve paní čtyřicet čtyři po dlouhé nemoci. Někde ve skupině Strakoňáci. Ani nevím, kde jsem se u nich vyskytla. Tak daleko od nás. Zajímavé, každý den čtu parte o smrti relativně mladých.
Poslouchám o puči v Polsku s Janem Sedláčkem v pořadu Zvostra. Hovoří Štefan Harabin. Jj, bere to od lesa. Kdy před válkou měly všechny země uzavřenou smlouvu o neútočení – Anglie, Francie, Polsko. Když ji jako poslední uzavřel Stalin – hm, to se do něj pustili a trefují. Furt Molotov. Ribbentrop. Jo? Tak se na to mrknem s AI:
Před uzavřením sovětsko-německého paktu Molotov-Ribbentrop (23. srpna 1939) podepsalo s nacistickým Německem formální smlouvu o neútočení nebo obdobnou bilaterální deklaraci několik evropských států:
Mimo klasické bilaterální pakty o neútočení podepsaly s Hitlerem významné deklarace o mírovém řešení sporů a nepoužití síly v rámci politiky appeasementu také západní mocnosti:
No nic.Pořad je ze včera. Dnešní krakovská zabíjárna nebyla ještě na světě. Teď jsem četla názor na FB – MK Ultra. Nějaký člověk psal, kolik německých vozidel je ve Varšavě. Napočítali podle aut tak tisíc cizích státních příslušníků na území Polska.
Tohle nechci energizovat. Celý den jsem se tomu vyhýbala. Čemu věřit! Lži, fámy, umělé situace.
Ránko. Kočky jsou už asi najedené. Líně na mě zírají ze svých stanovišť. Petroušek je pravděpodobně před svými pojížďkami nakrmil.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-07-ranko-dopoledne
Je tu. Chvíli si povídáme, kde byl.Petroušku, podívej!
Knedlíčky budou! To se těším!
Miluje ovocné knedlíky. Nevím, jak jsem na to přišla, ale má radost. Převléká se do svého modrého stejnokroje. Ach, nesnáším montérky. Fujtajbl. Je to jeho nejoblíbenější oděv. Nemám ráda uniformy. Montérky do nich taky počítám. Třešně spustily své zlaté šaty. Přihrnuje je ke stromům. Po obědě hromady naláduji do kompostéru. To on neumí.
Vařím polévku z drobů domácího kuřete. Válím těsto. do první várky balím jahody. Do druhé loupu čtvrtky jablíček.
Pojď utřít stoly.
Běžím.
Petroušek zazimoval stoly. Schoval židle.
Schoval jsem je tam, kde jsi nechala místečko při skládání dřeva.
Symbolická věta. Smějeme se. Totiž bio odpad do nádoby naláduji tak, aby ho odvezli najednou. Petroušek ho tam načančá a čekal by na další svoz. Kubíky dřeva by vrcnul ne do jedné kóje, zaplácal by dvě. Mám v oblibě z tetris rovnat pečlivě tvar ke tvaru, zaplním stěží jednu.
A tady pak uložím židle. Jsi šikovná.
Dnes se tak stalo. Uložil tam židle.
Mezi vařením jdu vytahat hlízky od mrazu zvadlých begonek. Balím je do novin. Popisuji si barvy. Žlutá. Červánková. Oranžová. Červená. Holky, děkuji vám za krásu, kterou jste nám poskytovaly.Mourek i Žofka jsou nadšení z naší přítomnosti na zahradě.
Nesu Petrouškovi teplou vodičku s medem, citronem a skořicí.
Petroušku, to je smutné. Už tu nebudeme sedat, obědvat… Přitom se od jara těším na zimu, kolikrát se mi i v létě vybavil obrázek jak sjíždím kopec v Krkonoších.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-07-obed
Oběd. Pochutnal si. Jablečný kompot jsem obohatila o ananas.
Jdeme znovu ven. Petroušek založil nový kompost. Ze starého snímám vrstvy listí. Hromady a hromady cpu do kompostéru. Sama se divím, co je tam místa.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-07-koncime-hotova
Jdeme do tepla. Den s krátí.https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-07-cekani-na-veceri
Petroušek kočkám krájí maso, játra, krky.
Já zatápím. Chystám se do divadla. Dnes Román pro ženy. Kdysi jsem ve svém Literárním klubu na gymnáziu měla v hotelu Alessandria vedle školy Michala Viewegha. Kde by mě napadlo, že se dnes potkáme.
Petroušku, jedu!
Dobře se bav!
Budu se bavit. Vím to! Jedu na Román pro ženy.
U divadla dnes násobně víc aut. Dokonce před budovou stojí ve třech řadách. To bych si nedovolila. Určitě bych jako jediná – jsem přece enfant terrible – našla za stěračem pokutu. Pokud by mi ji smyl déšť, doručili by mi ji dopisem s pruhem. Nevím, proč tolika lidem ležím v žaludku. Dozvěděla jsem se, jak mě propíralo město, že nenosím roušku. Co chceš od smetánky a hloupých nevzdělanců. Dnes už dávno naši slavní vědci a lékaři přiznali, že roušky byly k čemu? K ničemu!! Že vakcíny nebyly účinné. Že testy byly negativní i pozitivní. No jo, ale tehdy jsem byla honěna Hynkem, který neměl oprávnění, vestibulem stánku umění.
Objíždím divadlo. Nakonec obracím auto a parkuji dál od budovy. Jsem přece plebs. Si někdo myslí. Tak je při tom nechám, ne? Neodporovat.
V řadě už sedí moje kolegyňka ze studií. Lidé v řadě čekají, až přijdu. Ale lepším se. Nejsem poslední. Snad na svůj pohřeb přijdu včas.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-07-roman-pro-zeny-s-michalem-vieweghemPředstavení perfektní. Režie, obsazení, výkony, kulisy… Prolíná se mi knížka, film s nádhernou Simonou Stašovou a Markem Vašutem. Ale jo, nesrovnávej. Líbí se mi. První část trvá – je to možné? Hodinu a půl. O přestávce mi dcera kolegyně říká, že tu je autor. Vracíme se od baru do sálu.
Támhle sedí skoro pod balkonem.
Jdu ho rychle pozdravit. To už je čtvrt století, co přijel do Hradce Králové.
Michale, tehdy jste měl nový řidičák. A zvládl jste přijet Praha Hradec. Na besedě jste studentům řekl, že kniha se nemusí dočíst, když vás do určité stránky neosloví. Já jim tvrdila, že každou knihu je třeba dočíst.
Paní Hrobská, prosím, musíme začít. Konec.
Druhá část představení má také spád. Potlesk. Na pódium zvou autora knižní předlohy. Co bylo dřív? Požádali ho o reklamu do metra. Psal milostné dopisy. Zaujaly. Říkal si, že je třeba to zpeněžit. Napsal Román pro ženy… Zdržujeme se na místech s kolegyní a její dcerou a s mými spolusedícími z druhé strany Aničkou a Evou. Jdou si pro kabáty. Po schodech vystupuje zdejší ochotník. Velmi úspěšný. Pan herec. Projde jevištěm, všichni se smějí. Ptám se ho, jestli je někdy vůbec naštvaný.
Jsem, když si zavazuji boty. Nerad se potápím.
Krásně reaguje po svém. Humorný.
Víte, já mám na stole u počítače už pár let váš obrázek Lakomce.
No, někteří ho mají i na nočním stolečku.
S ním teče hovor jako potůček.
Jedeme. Holky přijely dnes taxíkem. Vezu je domů.
Peťuš, bylo to skvělé. A potkala jsem se s Michalem Vieweghem.
V domě teplo. Klid. Pohoda. Kamna hřejí. Kočky zalezlé. Slyším Mourkovo oddychování.
Bylo to dnes krásné. V naší bublině. Zahrada, vaření, listí, kočky, divadlo, milí lidé. Na nic jiného si nemohu vzpomenout. Nebo nechci?
Dobrou noc!