Rouškový

Na desátou ke kadeřnici. Mám na mysli Lindina slova:

- Mami, proč se objednáváš, když nikdy nedorazíš včas?

- Orientačně.

Zrzečka poslušně čeká, až se vyspím. Je naučená, že do ložnice nesmí. Micicinda ráno očekávala raut. Zrzka není nenasytná. Nelákají ji plné misky. Pouštím ji na hodinku do zahrady. Ostražitá. Zvuky větru nezná. Štěká na ptáky na krmítcích. Vybíhá. Marně se snaží. Jdu si chystat dárek pro svou milovanou, opravdu milovanou kadeřnici. Tvořím přání. - Před třemi lety náš ořech odpočíval. Jezdila jsem na cyklostezce ke Smiřicím. Měla jsem tam vyhlídnutý ořešák. Nacházela jsem pod ním obrovské ořechy. Jejich skořápek mám plnou misku. Letuji tavnou pistolí barevná sušená kvítka do lodičky jedné ořechové skořápky.

V poslední době intenzivněji pociťuji lásku k lidem. Může to být tím, že nevycházím, jen toužím po lidech.

Zrzečka přibíhá na zavolání. Deset. Už tam mám být. Nespěchám. Přijíždím k Eri s dvacetiminutovým zpožděním. Usmívá se. Zná mě.

- Představ si, že nás zas chtějí zavřít.

- Jsou to šmejdi. Ještě neuplynuly ani tři dny a už mají vyhodnoceno.

- Budu jezdit po lidech. Ale neudělám toho tolik.

- Uděláš. Seběhne se ti celý dům.

- Jo, to jo. Jdu k paní, ostříhám celou rodinu.

- Ničeho se neboj. V kotli už to vře. Buď bez obav! Všechno dobře skončí.

Měla jsem v životě tři skvělé kadeřnice. Erika  je z nich nejlepší. Pečlivá, šikovná, prameny melírů bere s přesností minulého barvení. Dnes jen stříhání. 

Jedu na náměstí. Mám se stavit v drogerii? Bez roušky? Jdu. Pokladní mě vede dozadu k regálu s purpurou. Zrovna ta, co ji nechci. Ráno jsem si potvrdila s výrobkyní z Karlštejna, že pro mě má deset pytlíčků té drahocenné s myrhou a kadidlem. Ještě ji nemám; beru - když už jsem tu - čtyři pytlíky. Mají tu sáčky s andělem. Beru na příští rok tři.

- Prosím vás, musíte si překrýt ústa.

Ty vorle, když m někdo řekne, že musím, proletěla bych stropem.

- Nebudu u vás víc nakupovat. Mohli jste mít ze mě víc.

Nechala bych tam tisíc, dva... Neuhašená oniománie. Ani mě to už netěší. Vracím se dlouhou uličkou k pokladně. Pustili mi: Buďte ohleduplní...

Vorlové, a vy nebuďte poslušné bébé ovce. Vyfotit vás nesmějí - GDPR. Vyhodit vás nemohou - upozornili jste mě. Ale ještě mi k chůzi pustit ty vaše přitroublé nesmysly, to je vrchol. A už zní koleda. Vyletěla bych z kůže celý den střídat buďte k sobě ohleduplní a koledy. Doma s je pouštím, ale bez upozornění, abych si natáhla roušku. To na CD opravdu nemám. 

Platím vždycky kartou. Mám z plateb relativně velké odměny. Ne. Dnes si na těch pár šprlíků vytahuji bankovku. Tak. Můžete si ji odezinfikovat. Aby na vás něco neskočilo.

- Víte, že je rouška soudem zrušena? Víte, že je to protizákonné? Víte, že zákon musí projít přes zákonodárný sbor? Víte, že je to podvod? Víte, že rouška ničí zdraví, oslabuje imunitu?!

- Já vím.

- S bohem!

- Na shledanou!
Sedám do auta. Pozoruji občany. Ovčany. Bébébébé! Béééé! Ona se rouška musí nosit i na ulici? Sedím dvacet minut. Nahrávám krátké video. Dávám na FB. Pozoruji pochodující členy stáda. Každý ofačovaný. Až za dvacet minut vidím dva staříky. Bez. Drží se za ruce. Paní v pravé svírá roušku a kabelku. Konečně! No jo, to jsou ti ohrožení důchodci. Považovaní za vypatlance. Tolik ohleduplných lidí na jednom chodníku. Jejich rouška chrání mě? Oni jsou nemocní? Ble, ble, ble.

Odlepuji se od chodníku. Mám na vybranou. Najet rovnou na obchvat nebo jet Skalicí souběžně s obchvatem... Náměstí. Co to? Nacvičují tu na betlém? Ne, to ne. Letos určitě živý betlém nebude. V minulých letech jsme tu pravidelně sledovali pohádkové představení. Okouzlující. Odbočuji. Jej! Zákaz vjezdu. Už se určitě vrátit nemohu. Snad tu nemají kamery. Parkuji. Ó, měkký trávník. Hned bych si zula boty. Bosou nohou k betlému. Kostýmy se sice vlní ve větru, ale daráci jsou jen figuríny. Zdařilé. Fotím. Vracím se k autu. Jmelí! To si jdu koupit. Mám být jmelím obdarována. Snad m někdo zlatou větývku daruje. Budu mít na přivěšení na lustry. Prodavače se ptám na purpuru. Má jen tu bylinnou.

- Že vy nepoužíváte purpuru?

Hezky se usměje. Ano, nepoužívá. Vysvětluji rozdíl. Kdo ji míchá.

- To já si nebudu pamatovat. Víte, my od toho našeho výrobce bereme všechno.

- Tak kupte pár balení nově, uvidíte...

- Já to zapomenu. Vím jen Karlštejn. 

Dáváme se do řeči o rouškách, o ovčanech.

- Víte, já mám kluka na Karlovce. Ve druháku. Loni se učil tři měsíce. On jezdí stále jen ke zkouškám.

Pán vnímá, že je potřeba výuka kontaktní, ne distanční.

- A druhý je maturant n gymplu. Jak on může odmaturovat, když nechodí do školy?!
Vybírám u něj hezkosti. Přicházejí dvě zákaznice.

- Tak já už jdu, abych Vám nezpůsobila nepříjemnost.

- Noó, měla byste mít roušku.

- No, právě proto! Nemám. Rouška způsobuje poruchy na mozku. Nevratné.

Prodavač navazuje:

- Jo, to vám řeknu. Měli jsme bezvadnou zákaznici. Pořádala kurzy masérství.

On řekl ještě jedny. To mi vypadlo. Tak třeba meditační.

- No a byla úspěšná. Na jaře to zavřeli. Přes léto se kurzy nedělají. Na podzim to zavřeli. Paní se oběsila.

- Cože?! Tolik sebevražd?! Bože! Kdy už tahle poťapaná nesmyslná doba skončí. I s ovcemi.

Depopulace všemi možnými kanály!!

- No jo, paní je z Nového Města. Ale oni ji zachránili. Jenže má nevratně poškozený mozek.

- Neštěstí!

Loučím se. Smutná jdu k autu. Kolik lidí mohla naučit... Určitě byla příjemná, masérství... Jedu domů. Nespěchám. Mám čas. Pouštím kočičku zas do zahrady. Zas štěká na ptáky.

Co k obědu? Na páru červenou řepu, celer - ten mám v oblibě z dob, kdy jsem učila na gymnáziu. Chodili jsme v HK na SNP do obrovské jídelny základní školy. Ještě s obchodní akademií. Kuchařky mě měly v oblibě. Nevím proč. Ráda jsem se tam stravovala. Nebrala jsem si celer. Zmerčily to.

- Paní profesorko, pojďte, ochutnejte.

Vedla mě k chladící vitríně. Tak jo, beru si mističku. Chutnám. Není to špatné. Prý doma nikdy neudělám zálivku jako oni. Mají už hotovou v dodávaných kýblíčcích. Do jednoho takového mi jednou dali oběd. Mám ho doma. :-)  Větší květináč. Od té doby jako přílohu občas nastrouhám křen s mrkví, přeliju zálivkou. To rodina chrochtá - nesouhlasně. Ale co jim zbývá? :-)

Tak tedy na páru brambory, řepu, celer. Plním malou ořechovou skořápečku sušenými kvítky. Jedu k homeopatce vyzvednout si - abych nechytala nerva - na dráhu jater... :-) :-)  Aby mě nevyvedla z míry smutná zpráva z dneška. Má pro mě krásný dárek. Podávám jí bylinky. Jestlipak má radost? Hezky se usmála. Přejeme si. Teď už se uvidíme až v novém roce.

Ještě odbočuji do DD. Volám do kanceláře. Pokládám tašku u zašpérovaných nedobytných dveří. Aspoň jim tam nahoru netáhne do té jejich tzv. jídelny bez oken. Maminka se mě vždycky ptala, co děláme na nádraží - pletla si to s nádražní halou. Utíkám do auta. Mám pět minut do skypu. Nestihla jsem. Nevadí. Už jsem skoro u domu. Ptám se, jestli byl balíček už doručen. A jestli by někdo mohl zapálit prskavku venku na terase pro maminku. Zajíždím do dvora.

- Mamko, tak jak se máš?

- Mám strach. Že mě zadupou.

- Mami? Počkej, hned se naladím; jen postavím auto do stání.

Ukazuji ji Zrzečku. Zahradní domek, který postavil tatínek. Nevidí. Vnímá.

- Ale mě vidíš, viď?

Zkouším ji vyklepat strach z těla. Vydupáváme.

- Mami, přenes se na pláž do Itálie! Zavři oči. Nadechuj zlaté sluníčko! Krásnou zlatou energii. A vydechuj černotu.

Přesvědčuji ji, že se nemusí, nemá čeho bát. Moje opora, moje silná mamka. Léky devastují duši. Léky ničí osobnost. Tfuj, big farmo!
Chjo. Bojí se. Maminka moje. Objala bych ji. Lehly bychom si do postele. A zpívaly. A blbly. Možná by si vzpomněla zas na nějakou nemravnost z mládí:¨

- Jirka, pirka, šel za dvirka na okurky...

Končíme. Už slyším hlásek koordinační... 

Tak zas zítra!

Už je zítra. Už je na světě hodinu a půl moje druhá maličká. Šlo to tak rychle. Bylo nasněženo. Krásně mrzlo. Přišel na svět ten malý uzlík, co mě teď honí po horách, co vykluše s přehledem Sněžku, co ovládá anglický jazyk jako rodný, co se umí ve světě otáčet. 

Lindi, všechno nejlepší! Užij si svůj den v krásných energiích. Ať jsou kolem tebe andělé v podobě hodných lidí. Buď zdravá, šťastná, veselá. Leť životem jak motýl v letním dni. A nezlob! :-)

Dobrou noc!