Roušky nastartovaly fašizaci společnosti, nesnášenlivost a zlobu
Probouzím se doma. Stejně je to nejhezčí probuzení. Ještě za tmy. To neznám. Otevírám okno. Uléhám. Než usnu, žok na parapet:
- Mňa, mňu, mně, mrau.
- Mici, už se nezlobíš? Otroci doma. Ale obsluž se sama. Nevstávám.
Probudím se do slunce; Micka už tu není. Asi se napucala z rautových misek...Dokázala to sama. Otrok dospával. Krásný den. Balím ke své milé a milované kadeřnici.
Chjo, zas musím řídit. To bylo fajn. Čtyři dny jsem nemusela držet volant. Chtěla jsem si zajet do Polska pro zeleninu; bez roušky. Na trh. Dnes ne. Svištím domů. Za maminkou. Mám košík sbalený v kufru. Musím to stihnout do oběda.
Vesmírný pán mi přeje. Cesta volná. Nikdo neohrožuje, neotravuje. Mám ráda mít před sebou velikánkou mezeru. Na reakci. Vrcholně nesnáším, když se mi do mého prostoru kdokoli vecpe. V poslední době v sobě pozoruji nesoulad. Ba přímo agresivitu. Dnes klid. Stavuji se u ovocnářů. Nemám náhubek. Bleskově, ale raketově kupuji james grieve, švestky a hrrr pryč. Už se hrnou manželé. Oba splňují podmínku nákupu. Já nesplňuji, ale aspoň neomdlívám. Dýchám zhluboka. Ó, já se mám.
Telefonuji do DD. Že budou výpadky telefonů a netu, to vím. A děje se mi. Nepřikládám tomu důležitost. Predikováno. Transformace v plném proudu. Počítám s tím. Ale do DD se ne a ne druhý den dovolat na pevné linky. Nejde to. Nejsou dostupní. Na stránkách kontroluji teď u psaní čísla. Nepletu se? Zkouším vytočit. Ano, nepletu se. Nedostupní. Tak nevím. Asi se transformují. Kéž by! Posun mysli některých opičích forem. Teda - reptiliánských. NEMÁM RÁDA JEŠTĚRY. Nemají cit, jsou chladní a odporní.
Dovolávám se na sestřičky. To není pevná, ale mobil. Funguje. Dojíždím k DD. Parkuji. Akorát se rozevřel výtah. Pro mě průhledná nevýznamná bytost veze maminku. Měla jsem ji moc ráda. Než se mi odměnila; LHALA! Jak někdo lže, má u mě utrum. Nemám s ním smilování. Zranil. Zradil. Ztratil mou důvěru. Nevystupoval čestně. Už ho nepřijímám. Nepočítám s ním. Nedůvěřuji. Měl si rozmyslet svou řeč. Mám oči jen pro maminku. Dnes jí to teda vůbec nešlo. Všechno. Oplateček od Krakonoše drží oběma rukama. Nacvičujeme pití kafíčka jednou a přikusování oplatky druhou. Jo, už slyším odborníky:
- Musíte se s tím smířit. Ona půjde v kruzích do mladších a mladších let.
Před třemi lety mi vedoucí lékař z LDN - mimochodem, poznala jsem, že je to bezva člověk - řekl, že ve fakultce zmrvili mamince narkózou mozek. Nebyl nikdo, kdo by lékaře upozornil. No jo, kdo a proč by taky upozorňoval, že nějaká babka má Alzhemiera. Na lidech nezáleží. Lidí je jako sraček - povídali ve filmu. Hlavní věc, že stojím v čele baráku a beru za to prašule. Lidi jsou až to poslední, co mě zajímá. Nejprve jsem tu já. JÁ! Prý se jí už nikdy nevrátí schopnost komunikace, reakcí na situace. Jo, na LDN by se to splnilo. Jenže v DD? V našem DD?! V lepších časech měli tolik činností, akciček, zpíváníčka... Četlo se jim. Dokonce se chvilenku hrálo Člověče, nezlob se! Než se sem nastrkali ležáci. Nemluvící. S těmi se opravdu hrát nedá. Nedojdou si na záchod. Neobslouží se. Musí se přebalovat. Krmit. Obsluhovat... Njn, to pak nezbývá čas... Už to není DD. Je to následná péče - taková slušná barevná drahá LDN. Měla jsem ráda Libuščino vzdělávání - povídání o jménech, městech, svátcích, tradicích... Pan Martin dával kvízy, hádanky. Dokončovali přísloví, pranostiky, rčení... Maminka prý vždy vedla. Tři roky od zlomeniny a operace v narkóze jsem ji i přes prognózy odborníka držela... A pak fašistický zmetkovský systém shodí, co se dá: Ekonomiku - to aby se zakryly neúspěchy, hodíme to na karanténu; vzdělávání, zdravotní systém ten jde do kytek... Neexistuje nic, jen kovid, kovid, kovid... Testy, testy, kovid, nakažení. Neexistují jiné statistiky, jen úmrtí s kovidem. Havárie? Kovid. Rakovina? Kovid. Cíl: Uondat lidi. Zničit, co tu ještě fungovalo. Maminka se během tří jarních měsíců nepředstaviteně propadla. Viním bezohledného ředitele - paní Prďáčková ! A mám k tomu důvody i argumenty. Ničeníčko. Povedlo se. Příliš prožívám. Raduji se z příjemných setkání. Prožívám zvěsti. Před chvilenkou mi někdo nasdílel hrůzu.
Prožívám. Maminka nastoupila s holčičkou do trolejbusu. Jely do školy. Mír. To tak v míru je. Lidi chodí do práce. Děti do škol. Někdo jde nakupovat. Prostě zdání MÍRu. Holčička neměla roušku. Co se odehrálo za skandál - ne, to je fašismu. A jak chytře to na lidi navlékli. Začalo to nenápadně. Štvali muže proti ženám. Útoky na seniory - ujídají nám chlebíčka ze společného... To, že staří tu vybudovali vše zničené po válce, to se neříká. Podpichování nesnášenlivosti mezi mladými starými. Ale to bylo pořád málo. Vrchol: Covid. Píšu kovid. Tam je pole neorané. A daří se. Ti informovaní, kteří čtou, vyhledávají fakta. Šíří je. Intuitivně vědí, že zacpávat dýchání - debilizuje mozky. Tihle osvětlují temnotu; pomáhají bojákům rozšířit mysl, zbavit se tmy. Nojo, jenže oni nemají jiný zdroj informací, jen meinstream. Nevědí nic o kšeftíčcích toho šikovného, vzdělaného, nenahraditelného obchodníčka s vakcínami, s rouškami, se zdravotními pomůckami!! On je TAK ŠIKOVNÝ. A VZDĚLANÝ! Tenhle obchodník s vakcínami, alias vakcinolog se ze dne na den stal epidemiologem. No, hotový odborník. To je. A schopný. Všeho. Sobeckost. Účelové lhaní. V roce 2009 za prasečí chřipky prohlásil:
"Pro dlouhodobé nošení není vhodná ochrana rouška ani respirátor. Nedokážu si představit běhat v nich třeba půl roku," řekl Roman Prymula při pandemii prasečí chřipky (2009)
Lidská blbost mě nenechává v klidu. Pokud hloupému nebylo naděleno, budiž. Je to jeho volba tady na planetě. Ať si zůstane na své úrovni poznání, myšlení a vzdělání. Horší jsou lidé inteligentní. Umějí vyhledávat info. Umějí číst. Ale nechávají se opít rohlíkem. Teda meinstreamem.
Z článku:
Ještě před zářijovým návratem ochrany obličeje do celé MHD se například v Praze roušky nosily jen v metru. Někteří lidé se tvářili s rouškou na ústech ustaraně a probodávali pohledem ty, kteří ji neměli nasazenou buď vůbec, nebo jen tak na půl žerdi, aby se neudusili. Jakmile ale vystoupili z metra a přesedlali se stejnými lidmi na tramvaj, roušky normálně odložili a jeli dál. Jako by se přestali bát, protože z nějakého důvodu pojali podezření, že koronavirus cestuje pouze metrem a do tramvají nepřestupuje. A zásadně nenakupuje.
V den, kdy byly znovuzavedeny roušky i v tramvaji, jsem tak měl možnost spatřit pozoruhodný výjev, kdy lidé přímo z metra vystoupili do obchodního centra Palladium v centru Prahy, kde roušku okamžitě odložili. A poté, co prošli celý obchoďák, kde mělo roušky jen promile těch nejvyděšenějších, se odebrali opět do metra nebo na tramvaj, kde si roušku nasadili. Ano, mnozí lidé to dělali pouze proto, aby se vlk nažral, koza zůstala celá a oni nebyli úředně šikanováni, ale našlo se i podezřele velké množství těch, kteří se dívali na ty, co nemají roušky, výhružně a popuzeně.
Nevyberu si lidi v tramvaji, v trolejbusu, v obchodě. Dnes proti mně sedí nepřítel na život a na smrt, pokud nebudu mít obvázanou hubu. Řidiči dostanou příkaz, moc, pohrůžku. A fašismu se rozvine v plném květu. Takhle by to snad zadavatelé ani neočekávali. Ale jo. Tohle rozeštvání se týká celé společnosti. Řidič autobusu - těžké postavení. Zaplať bůh - už mají plexisklo, huby jim neobvazují. Ono je to na pováženou. Řidič bez vzduchu může konat jako pod vlivem alkoholu. Ale co chudáci pasažéři? Řidič - ten tvrdý chleba a dobrý plat má. Nechce o práci přijít. Tak udělá to nejlehčí. Pustí se do svých spoluobčanů, vyhrožuje, že je vykáže z dopravy... Zavolá policii... Ble, ble, bleéé! Jak krásně tu zaseli fašismus. Kvete jedna báseň. Poperte se. Kdo zabije druhého, vyhrává. Tehdy život. Dnes práci.
Pro lidi, kteří věří každé hlouposti, tak raději výrobce nejběžněji používaných jednorázových roušek, aby neměl později žádné oplejtačky - jako třeba výrobci mikrovlnek v Americe, kteří do návodu píší, že se v troubě nemají sušit kočky -, na krabičku výslovně uvedl: "Tento produkt vás žádným způsobem neochrání proti covidu-19 (koronavirus) ani dalším virům a zamořujícím látkám. Nošení této obličejové masky nesnižuje riziko nakažení nemocí či infekcí. Uživatel je proto zodpovědný za zvolení vhodného ochranného vybavení (...)"
Roušky, roušky - kdo by čekal, že budou základem fašizace společnosti. Máš roušku? Nemáš? To máš smůlu.
Dobrou noc!
P. S. Mám smůlu. Moje peníze už včera a dnes mohl mít Lidl, Kaufland. Ještě počkám, než si před obličej nastavím masku anonymous.