Rovnodennost - klídek... A za našimi zády vláda...

Ráno. Tak jak to se mnou je? Utíkám pro ntb FB. Marienka píše. Posilujeme se. No jo, brečím. A dost. Přemýšlím, kolik petard jsem dostala od začátku roku do hlavy. Blboviny - zasáhla mě Pec pod Sněžkou zmrvená nesmyslnými saturnskými pahotely. To nejsou hotely. To jsou pastavby. Každého to nechá klidného. Jen mě to zdecimuje. Srážky se státní mocí. S roboty místo lidí na úřednických místech. No, tak teď už opravdu - dost. Poslušné loutky - hrajeme! Je třeba zastavit racionální zkoumání jevů. Přijímej. Vydrž. Těš se!! Bohatší a bohatší a bohatší spějou k propasti. Udělej reset. Vyklep odpadky. Zbav se šokových jedů. Nereaguj na hloupé lidi. Vyhýbej se hloupým silákům, energiím zoufalství, beznaděje, strachu z budoucna.

JSEM JEDEN CELEK SE SILOU, KTERÁ MĚ STVOŘILA. JSEM V DOKONALÉM BEZPEČÍ.

Tuhle kartičku jsem si vytáhla asi před deseti lety na meditaci. Zapsala jsem si ji. Měla jsem ji ve své ředitelně v zásuvce stolu. Kdykoli jsme šla do třetí zásuvky, přečetla jsem si ji. Zapomněla na ni. Dnes mi vytanula na mysli.

Hrají s námi tanečky se strachem. Od rána do večera dělají bububu. Odevšad to na nás pouštějí. Vždyť jsme všichni pod silnou ochranou - jen si na to vzpomenout. Hodně lidí si denně vybírá peklo. Včera jsem si ho taky vybrala. Vyděsil mě prý mula. Proč se bát muly? Zavře školy, divadla, sportovní akce. Změním to? Jak chtějí jejich. Našim je to jedno. Na půl dvanácté na první RHB. Vycházím. Zaječela jsem. Na rohožce v rohu Micinka položila svůj myší úlovek. Až se vrátím, vyfotím si ji. Už musím jet.

Dnes začínám rehabilitovat své noženky. Vířivka. UZ.

- Já jsem si v hotelu ve vířivce noženky masírovala. A v modrých a červených jezírcích jsem šlapkala po kamenech v horké a ledové vodě.

Dostávám pochvalu.

- Bude mě to večer bolet?

Odpovědí úsměv. Tak uvidíme.

- Co je to ta lymfodrenáž?

- Buď ji dostanete příště nebo až po těch vířivkách UZ.

Volím druhou variantu. Lymfodrenáž až na konec...

Frčím domů. Oběd. Kolo. Kam jsem si jen schovala tu pumpičku? Volám Petrouška.

- Peťuš, nevíš, kam jsem si schovala pumpičku?

- Jsem na kruháči. Počkej. Hned jsem u tebe.

- A kde mám myš?

- Dovezl jsem ti močku, myš jsem zahodil.

- Já jsem se tak těšila, že ji vyfotím.

Je tu. Nese si svou pumpičinku. Takovou, s níž bych neuměla zacházet. Co neuměla! Nechtěla bych s ní umět zacházet. O nic se neopírá. Foukáš ve vzduchu. Jo, super - ale já jsem pro klasiku. 

Jedu po stezce. Okouzlující. Labíčko zas hostí na své hladině sluníčko. Pořád zastavuji. Fotím. Dnes žádné veverky, sojky, ale v dáli koně. A cestou zpátky - hurá! Krávy. Daleko. Kdybych se jich nebála, tak ráda bych se s nimi poňuchlala. Jenže si troufnu jen na naši hraběnu Micicindu. Volám do DD. Jestli by mi svezli maminku. Než vytlapu kopeček pruďásek od loděnice, maminka už je svezena.

- Petronilko, vy skřítku uklidňovači, jak rychlá jste!!

Beru maminku. Hostím. Maminka se stává věchýtkem. Tichou stařenkou. Zavírá se do sebe. Prý mulo, ty jí to asi ukončíš, zmetku...

Zpíváme. Rozbíjejí historický plot. Sloupy ze stejných cihel, jako je DD. Říkám mamince, že bych plot neničila. Je historický.

- Mami, vaše generace byla budovatelská. Tahle generace je bořitelská. Ničí. Nebudují. Tráví, co jsme jim vybudovali. Spadl náš most. Neopravili. Dali odpornou lávku. Tuhle jsem slyšela Halinu Pawlovskou. Zlata Adamovská letěla do Ameriky business třídou. Halina:

- Ale to je drahé ne?

- No, je. Na co šetříš? Aby tvé děti mohly lítat business třídou?

Mamko. Pamatuješ na tu nádhrnou bránu, kterou vyrobil taťka?

Přitaká.

Mamko, nechám ji zrekonstruovat. Bude mě to stát šíleně moc. Otryskají ji. Pan Č. ji odveze, srovná, vyspraví - brána jako nová. bude nejen fční, ale i krásná. Stará. Historická... Tatínkova. No jo, dualita světa. Někdo vyhodí rozvrtá sbíječkou, rozkope a postaví nové. Jsem jiná.

Nabila jsem se. Jsem šťastná, že jsem se vybrečela. Žádný strachy. Vakcinovat mě nebudou. Prý mula spolupracuje se zabijákem nelidou Billem Eugenikou. Starej Bill před týdnem konečně došel na konec pouti. Velký propagátor eugeniky. Mazlili se s ní nacisti. A byla i zakázaná. Ale Billík je správný syn svého otce. Ten jde na věc přímo. Je nutno snížit počet obyvatel ze 7,5 na půl mld. To stačí - jako servismani pro jelita nahoře.

Chci natočit příhodu s dědou. Nenatočila. Už je tu Petronika. Natáčím - ne, zas ne. Nic. Prohlížím si odstraněný plot. Smutný pohled.

Jedu domů. Plnou pusu mušek. Moc jim chutná můj lesk. Prskám. Petroušek kouří. Otevírá mi branku. Doma. V bezpečí. Raduji se. Obdivuji jabloňku. Maminka sázela tady na zahradě i u sebe v domečku. Skvělá sorta. Nádherná. Zajímavé, že jablka jsou na větvičkách, které jsem na jaře ozdobila pentličkami. Jestli jabloňová panna... Nevím. Zas ji nazdobím, to se má. Vílám pro radost.

Dnes poprvé v půl sedmé vaříme na FB. Z neděle jsme termín přetáhli na úterní podvečer. Palačinky. To nepeču. Já mám ráda lívance. Ale tohle bylo výborné, chutné, hlavně syté. Proteiny dělají divy. Ty naše! :-)

Ve dvacet se připojuji na Den otevřených dveří. Seznamuji zájemce o práci se svým skvělým příběhem. :-)

- Chceš vidět ježka? Žere ten cottage.

Vycházím opatrně do tmy. Pouliční lampa osvětluje ježčí čumáček zapíchnutý v misce.

- Vidíš? Kočka se ho bojí.

Bleskla jsem. Vylekal se. Utíká do listí za korýtka s květinami. Děsně šustí.

- Podívej, kdo sem jde. Moráček.

Moráček, který v létě dostal bílou packou z boudy z jedné strany; když nepochopil ještě přes druhou tvářičku, až spadl ze schůdků. Mohli jsme se potrhat smíchy. Dlouho sem nechodil. Micka se prosmýkla od branky. V bezpečné vzdálenosti oběhla ježka. 

- Vidíš, je támhle na konci kačírku. Morák sedí proti ní.

- Ty máš oči, jak je můžeš v té tmě vidět?

Ježeček se uvelebil, nešustí. Čeká, až to okolo misek utichne. Přemísťuje se rychle. Opouštíme prostor. Ať má příroda klid.

- Ale tady to žije!

Péťa sedává na židličce, kterou tatínek vyrobil mé sestře. Nerozsvěcí. Pozoruje. Slyší, jak lidé říkají:

- Tady to mají hezké.

Nebo o Vánocích:

- Hele, to je ten dům, jak jim tam sněží...

Před dvěma lety o Brutalu slyšel.

- Hele, tady bydlí ta hezká paní.

Vždycky mi vše vyřídí. :-) 

7 pádů Honzy Dědka. Vtipný, pohotový, slušný, inteligentní.

Doba nese nový slovník:

Strašistika - kovidové výsledky

Vachčína - vakcína vyrobená v Číně.

Vyhrouška - výzva k nasazení roušky.

Ropuška - použitá nevypraná rouška.

Haranténa - nucený pobyt doma po vyhlášení karantény ve školách.

Burešničema - libovolný ministr naší vlády.

Karanténiny - narozeniny slavené v době karantény

Dnes to bylo snesitelné. Ne, dnes to bylo SKVĚLÉ! V Americe včera Trump vyhlásil, že covid je podvod. Zrušil opatření. Co víc si přát - než aby se vědecké konsorcium sešlo i nad Evropou. :-) To je podvod tisíciletých dějin. To tu ještě nebylo. A Flégr - tragická postavička. Jejich víc. "Pouštím k sobě hodné...

Dobrou noc!