Rozinanta ještě přijde vhod

Otevírám okno. Rychle. Dnes jedu za maminkou na kole. Ať se stihnu vrátit. Nikdo nikde. Snídaně. Po mnoha letech necvičím. Slabý duch. Měla bych začít. Ne! Zítra začnu.

Linduška.

Kmitám domem. Slyším otevřeným oknem cvakat schůdky nebo štafle. Vykouknu. Petroušek si ráno vyjel na houby. Koš jich stojí na kačírku přede dveřmi. Pak využil mého spánku. Vylezl do koruny jedné z třešní. Pořádně ji oštulcoval.

- Peťůůš! Je to nebezpečné! Jdu ti podržet štafle.

- To mi povídej.

- Lindo! Běž Petrouškovi držet štafle!

- Já jsem v pyžamu.

- Je tam teplo.

Balím švestky, termosku atd. do batůžku. Přílbu. Rukavice. Jedu na kole.

- Nechejte tu lísku do ulice! Ať padají lidem na chodník...

Dělají grimasy. Jako že bych tu nechala prales. Ujedu dva metry.

- Peťůůůš! Já mám prázdné zadní kolo.

Běží ke mně. Jak to děláš? Jedeš jednou a hned prázdné kolo. Jeď autem.

Nerozumím. Vedu kolo do zahrady.

- Mami, jeď autem.

Jedu autem. :-) :-) :-) Měla bych si sundat přílbu. A rukavice. Jedu přeci autem. Maminka v temnici. Termoska, čajík. Postaráno dobře. Děkuji. Ani nevím, kdo ji dnes má. Nechávám její hrneček i termosku na stole, aby mi místečko někdo neobsadil. Většinou pak musím objíždět stůl; manipulovat s kabelkou na rameni a košíkem jednou rukou s těžkým vozíkem ke zdi.

Uklízí tu krásná paní uklízečka:

- Maminka už byla venku.

Dobrá informace. Slunce není nikdy dost. Vezu maminku na sluníčko. Vyndavám z batůžku švestky, dortík. Včera přivezla Linduška. Utíkám k Simonce pro hrneček, talířek, lžičku.

Luštíme:

V 15. století žily na Troskách dvě příbuzné ženy, které se tak nenáviděly, že...

- Mami. Baba a Pana.V šesté třídě jsme byly s Marcelkou Fapšovou na výletě v Jinolicích. To bylo bezva. minulý týden jsem ji potkala v obchodě. Prý ně mě myslela. Tehdy jsme spali ve stanech. V noci tam kuňkaly žáby. Někde za rybníkem byla diskotéka. Ozývalo se odtud:

Napsal si někdo na starej kůl
prostinkej nápis: Válka je vůl!
Před kůlem stojím, čepici smekám,
v očích mám slzy a pak si klekám,
modlím se za ty, kteří ten kůl
nevidí a nečtou, že válka je vůl.

To zpívaly Synkopy 61. Jo, platí to i dnes. Válka je vůl. Asijský sokolník?

- ALAP

- Ruská řeka? To nevíme.

- DON.

- Mami, seš dobrá! Plody stromů? To nevíme.

- OVOCE.

Zdá se, že jsem tu za blba.

- A jó. Myslela jsem hrušky, jablka... Výztužná prkna? To ty víš. Nemohu si vzpomenout.

- SVLAK.

- Římských 545?

- DVL.

Maminka se vyhřívá na sluníčku jako kočka. Ujídá dort.

- Smím se tady napít kafe?

- Mamko, smíš. To je tvoje. Mami, necintej na sebe.

- Jsem už stará.

- Litovat?

- Želet.

- Bulharské město? PL...

- Plovdiv.

Maminu jsem dostala do výkonu. Někdy vyluštíme tři křížovky. Dnes ke konci první už nechce. Unavená. Mozek se točil na plné obrátky. Jde dolů. A to jsme si slíbily, že si po křížovce zazpíváme. Zapomněla jsem. Doluštily jsme:

- V 15. století žily na Troskách dvě příbuzné ženy, které se tak nenáviděly, že se každá usídlila v jiné věži.

- Dej mě ze sluníčka.

Hodí se. Vezu maminku do temnice. Dnes nízké ostré sluníčko. Roleta nefunguje. Nic tu nefunguje. Dveře na terasu nejdou otevřít. Větrací okénko nejde otevřít. Žaluzie nefungují. Pan ředitel není dobrý hospodář. Pečuje o svěřený majetek, ale ne dle zákona. Vždycky se u nás doma říkalo: Je to jak u cikánů. Ale to bych je asi dnes urazila. Jim to funguje všechno.

Doma prořezáno. Linda štípe na špalku jak za starých dob. Jj, větve pořežeme, zpracujeme. Zahřejí nás. Větvičkami za rok budu zatápět.

- Pojď, něco ti ukážu!

Petroušek mě vede pod pergolu. Mám tam TO kolo. To kolo od Mirka. Loni zemřel. Pak jeho maminka. Třicet let odkládám koupi nového kola. Moje Rozinantička rok nejezdila.

- Vidíš, tady ti praskla nosná trubka. Tys to nepoznala?

- Ne, nepoznala.

- Až bys jela tady přes tu loučku, tahle trubka by ti praskla. Mohla ses zabít! Přepadla bys přes řidítka. S Lindou jsme se dohodli, že ti kupíme nové kolo.

- Ne, řekneme všem dětem.

A bude se ti vejít pod stromeček?

:-) :-) :-) 

Na čem já budu přechodně jezdit? Asi se ještě bude hodit Rozinanta...

- Peťuš, máš tu svačinkový protein drink mix! Dopij to. 

Dopíjí. Uléhá zmožen na houpačku.

- To je bezva, to slunce má ještě sílu.

Nesu polštářek. Zaslouží si. Moc se nadřel. Rychle oběd. Na páru brambory, celer, mrkev, cibuli. Do trouby na špíčku změknout fazolové lusky, houby... Opakuji krůtí prsa ze včera - česnek, petržel, měkký rohlík. Skvělá voňavá zelená strouhanka. Trojobal. Brambory na páře hotové. Zapéct do trouby k luskům, houbám. Přidat misky s ananasem, borůvkami, jablíčky, třešněmi, meruňkami... Kardamon, perníkové koření. Hotovo. Jíme venku. Dnes zapijeme Karla Gotta. Mucha sekt. Hodujeme. Užívám si nedělní uvolnění.

- Holky, nezlobte tu. Jedu na fotbal. Až se vrátím, ať je tu vše v pořádku.

Jdu vyrobit doopravdické tiramisu. Vajíčka, mascarpone... Před třiceti lety jsem tiramisu vyráběla z pomazánkového hnusu. Ačkoli tehdy to snad ještě bylo pomazánkové tvarohové. Už několik let jsem ho neměla v puse.

Nesu si lísku loňských vlašáků na slunce. Mám jich ještě tolik k louskání. V klidu poslouchám TV Raptor - včerejší přenos od katedrály sv. Víta. Pohled z lidu. Louskám, louskám, Micinka mi přišla obhlédnout stůl. Linda jde zahradou.

- Mami, ty zas posloucháš ten včerejšek?

- No, dnes to ale není z katedrály, dnes je to z nádvoří, víš?

Řehtá se. Petroušek se vrátil. Máme podvečerní chvilku před západem... Tetelím se štěstím. Povídáme, smějeme se, užíváme se. 

Chjo, moc jsem toho nenalouskala. Chtěla jsem si ustlat na slunci. Chtěla jsem si jít vyzkoušet sekání u nového zvýšeného špalku. Chtěla jsem, chtěla. Zítra je taky den.

Dobou noc!