Rozjímání

Večer. Na terase ibišky už druhý den mávají svými "větvy" – jak by balili verše do rýmů pánové Grossmann a Šimek; kamna sálají, Žofie si ke mně vyskočila, Petroušek má už dávno přečteno pár veršíků, já mám kousek času k ohlédnutí. K těm ibiškům – divila jsem se, že ke mně mluvily. Beze slov. Ale poznala jsem to. Jejich lístečky, větve dávaly najevo, že v takové zimě už dlouho nevydrží. Když jsem jim pustila teplo, začaly tančit. Větvemi mi ukazovaly radost z růstu. I teď mám pootevřeno na terasu. Před očima támhle daleko na kuchyňských oknech na mě taky posunčí dva stromečky. Svítí. Vpravo na okně nakukuje do zahrady hvězda. Svítící. Moc krásná. Koupila jsem ji Petrouškovi do okna. Se slevou. Totiž na krytu chybí vrchní díl. Petroušek říkal, že to neva. Že to přegumičkuje. Zatím jsem hvězdu nechala dívat se na třešeň a na svítící stromeček za plotem u sousedů. Ale půjde holka koukat k brance. K Petrouškovi. Chtěla jsem mu včera před okna postavit svítící třešeň. Ale prý by neviděl na branku. Smála jsem se. Ještě i teď je mi to k smíchu. Přece přes den třešnička nesvítí…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-05-privezli-kontejner-na-sut

Ráno. Vstávám brzy. Na devátou mají přivézt kontejner. Teď? V prosinci? Na co?

Náš zahradní domeček dostává nový vzhled. To by tatínek koukal. I já jsem koukala. Hledím, jak měl vyroben rošt na podlahy, co je pod podlahou, jak jsou stavěny zdi…

Nechávám Petra II s jeho pomocníkem, brigádníkem osudu. Na lavičku jim stavím velkou termosku s horkým čajem a dvěma hrnečky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-05-zkraslovani

Jedu k Erice. Tu holku mám moc ráda. Račice, ale z kraje měsíce. Já račice, ale z konce. Její Franta ryby. Můj Péťa – ryby. Říká mi:

- Když se Franty zeptám, jestli mě rád…

Očekávám odpověď, kterou znám.

- Řekne, že přece vidím jeho činy.

- Eri, když se Petrouška zeptám, jestli by mi náhodou nemohl taky někdy říci, že mě má rád, odpoví.

Za mě mluví skutky.

Pozoruji, jak Franta o Eriku pečuje. To znám,  mám svého pečovatele doma taky.  Rybky. Tajemné. Láskyplné. Vidí pod hladinu. Dívají se jako přes lupu na svět. Občas vystrčí hlavu nad hladinu. Rybky mají nadhled. A vidí za oponu světa. To mě uklidňuje. Je radost spolužít rak a ryby.

Dnes melíry. Asi před třemi lety se mi přihodilo, že vypli proud. Před vysoušením vlasů. V mžiku se rozsvítilo. Erika mě dofénovala. Zajímala jsem se, jak to udělala. Prý mají fotovoltaiku. Ihned jsem se začala zajímat. Byl prosinec. Učinila jsem výběrové řízení. Dnes máme panely na střeše. I dnes vypadl proud. Matrix mi ukazuje zacyklenost. 

- Franta to přepne?

- Máme prý vybité baterie.

- Aha. Jak mně umyješ?

- To tě umyju, ale jak tě vyfénuji.

Jsem v klidu. Franta nahodil zbytky z baterií.

- Eri, něco mi škublo očima.

- Jo, to byly zářivky. Musím sebou hodit.

Za chvíli znovu. A to naskočil proud. Zářivky začaly víc zářit. Hotovo. Předávám dárky. Eri mě obdarovala. Vybíráme termíny do dubna dle lunárního kalendáře.

Dozvídám se, že Albi není cizí obchod. Sídlí tady nedaleko v Červeném Kostelci. Divám se do waze. Prý třináct minut jízdy. Tak dnes už ne, jsem potřebná doma, příště. Stavuji se v papírnictví. Vždycky je nabídka diářů, kalendářů touhle dobou z různých firem, od známých. Letos nic. Nic. Jdu si koupit hezký diářek. Povedl se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-05-podlaha-vyvezena

Domů. Valím oči. Kontejner se v době mé nepřítomnosti zcela, ale zcela naplnil. Jdu uvařit kafe, krájím vánočku. Už je tu náklaďák na odvoz… Štěstí, že je přimrzlo, že kolečko nenadělalo větší škodu na trávníku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-05-tvorim

Oběd. A vrhám se na šití stromečku. Ten mi dá třeba dvě tři hodiny, než větvičky přišiju na podklad. Motám vrkoč. Eldorádo pro kočku. Přemýšlím nad rozhovorem s Erikou ohledně hošíka na Slovensku, kterého mizerní necitliví spolužáci včetně dívek povzbuzovali, aby skočil. Točili si jeho sebevraždu. Prý skočil před maminku, která přiběhla. Co to je za děti? Tohle se teda světovládcům povedlo. Roztrhat rodinu, lidskou soudružnost, morálku; šikana přirozená součást škol. Ubližovat slabšímu – nepochopitelné. U práce se mi stále točí myšlenky, kam až šikana došla. Jak nešťastný byl kluk na střeše! Malá dušička. Nikdo ho nevzal pod křídla. Nikdo mu nestiskl ruku. Kde byla útěcha? Určitě volal, bubnoval, rodiče snad slibovali, že ho dají na jinou školu. Kde byli učitelé, záchranáři, policejní specialisté, kde byla soudržnost třídy, soucit. Co dělá systém?? Ani jeden nezavolal, aby to nedělal… Nemohu to změnit. Hrůza. Maminka, když kluka pochovali, vzala plynovou pistoli. Šla střílet do vzduchu před domy těch, kteří její dítě zabili. Ještě si nadělá nepříjemnosti…

Večer. Hotovo. Dnes už stromeček ani vrkoč nenazdobím. Zítra je taky den.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/203-12-05-dobjou

Jdu zavolat Mourka do tepla. Obchází si revír. Předevčírem v mraze si zalezl do boudičky, v které občas přespávala Micicinda.

Je tu. Jdu se připojit ke kolektivu spících.

Dobrou noc!