Rozjímavý s mlhou nejen za oknem

Ráno za oknem nádherná mlha. Vlhko v zahradě. Můj krk a hruď hoří. Kašlu, nemluvím. Nebudu pracovat. Snáším z půdy pytel s bylinami. Míchám v hrnci směs na průdušky. Tak nám to dělala maminka. Tak jsem to dělala svým holčičkám. Čaj jsem nazývala "léto". Holky nebyly z čaje léto nadšené. Lipový květ, černý bez, květ slézu, podběl, mateřídouška, řebříček... Med. Citron.

Mlha vhodná ke kontemplaci. Už dlouho jsem neměla čas, příležitost, důvod a chuť - rozjímat. Pozorovat. Mám čas sama pro sebe. Příležitost k přemýšlení o sobě. O svém horoskopu, o svých životech; prý jsem v nich investovala do svého vzdělání, abych byla nezávislá, svobodná. Chtěla bych tam nahlédnout.

Měla bych upéct chleba. Jet za maminkou. Dnes na kole v tom vlhku ne. Do mysli mi přichází vzpomínka na jednání hloupého chlapa ze včera. Maminka měla takové slovo. Chcápek. Co si dokazoval? Jak se zasekl - myslel, že používá metodu ohrané desky. Naprosto nevhodně. Infantil. Dál se nedostal. Bože, proč musím potkávat nepříjemné lidi. Mám ráda chytré, inteligentní, co nemají hlavu jen na čepici. Dnes už lidi používají hlavu k myšlení jen občasně. Někteří. Mám ráda přemýšlivé bytosti. A nemusí to být člověk studovaný. Obzvlášť dnes, v dnešním školském systému nesystému. :-)  Ráda poslouchám staré lidi. Nevzdělané, ale s životní zkušeností. Učím se od nich. Nechce se mi někomu něco vysvětlovat, dokazovat, objasňovat. Mám ráda, když hovor plyne, teče, pramínky se splétají a stříkají z nich jiskřičky informací. Ne, kapičky.

Zkuste znovu zkouknout. Jsem okouzlena moudrostí pana Mertlíka.

https://farmpirate.com/cs/videos/zivy-obraz-lepsiho-sveta

V tomhle životě jsem stále skládala zkoušky, studovala, sbírala certifikáty... Grafologie. Průvodcovství - toužila jsem po odznaku GUIDE. Bankovní zkoušky na Ministerstvu financí... Nevím, co mě celý život vábí k tomu, abych rozkrývala různé obory. Lilith je ta, co nás posouvá k soutěživosti. Stále jdu dál. Bylo mi řečeno, že si jsem vědoma svého intelektu a své ceny. To teda nevím. Přemýšlím... Jsem si vědoma?

Přemítám o svém životě. Mám to štěstí, že si vybírám lidi, s nimiž chci žít, mluvit, hovořit, radovat se, blbnout, tvořit, chechtat se, trávit volný čas. Prožívám krásné období stáří. Paradox - a děsně se ho bojím. Když vidím indiány okolo stolu v DD. Ta jídelna, ta se vám teda povedla, pane řediteli!

Těsto na chlebíček jen teče. Krásné. Povedlo se. Popíjím čaj léto. Ó, moje eko citróny práší zelenou plísní. Dva dny staré - jak to stihly? Vynáším je ven. Vytírám hromádku prášku na dlažbě. Druhá síťka zatím dobrá.

Poslouchám Radu České televize. Zlodějny, nejasnosti, lži... A včera jim tu výroční zprávu poslanci schválili. Nerozumím. Nechápu. Tady se krade o sto šest. 

Ukládám do košíku mlsky mamince. Jedu. Beru to přes Kaufland. Reklamuji citrony. Od ledna si zapisuji, co všechno jsem kdy a za kolik vrátila... Zajímá Vás, kolik to bude?

Beru milenu, siestu - to mívala maminka ráda. Z auta volám paní klientce, jestli by místo ve dvě mohla přijít až ve tři. Jj, souhlasí.

Parkuji na ulici před DD. Tfuj, nechuť zajet do dvora. Nechci si kazit pátek odpoledne. Hledám maminku. Procházím pokojem. Z koupelny slyším:

- Tady, tady jsem.

Mamka si trůní na míse. Nerozsvítila.

- Mami, tys jim zase zdrhla?

Volám Kamilku. Ó, Kamilka má ofinu. Ale jak jí to sluší! Mohla by dělat manekýnku. A vybrala si službu tady... Není všem dnům konec. Jednou tady budou lidi zavírat bez péče. Vždyť už teď jsou tady přes noc dva lidé!!! Na tolik pater, křídel...

Kafíčko, malý kousíček buchty... Připomínám mamince, jak včera seděla na míse a měla to s představením pro personál. Hanba! Neúcta. Blbost!

Telefon.

- Paní Hrobská, tady je..

Volá sociální. Chtěla by nějaké informace o životě maminky.

- Víte, vzhledem k včerejšímu extempore a neurvalému neuctivému neprofesionálnímu jednání vašeho ředitele nemám chuť se tu s nikým vybavovat. Stejně od něj vím, že má maminka nárok jednou týdně asi na dvacet minut komunikace... K čemu bych vám povídala o maminčině životě...

Ještě že pečovatelky nejsou biorobotky. Veronika dnes na chodbě komunikovala s paní K. Potichoučku mi srdce plesalo. Vyvrhel raději mlčel.

-A mohla bych s vámi promluvit?

-Nemám u sebe diář...

- Mě pověřila paní vedoucí...

Ach jo. To se to tu dnes přetřásalo... Ať mi dají pokoj. Fakt nemám naladění. Obtěžují mě invektivy o tom, jak jsem si ukradla dárek mamince. Ne, už mě to unavuje. 

- Když už vás mám na drátě, poprosím vás, jestli bych vždycky mohla zavolat, že byste mi svezli dolů maminku do zimní zahrady, nebudu určitě kolo nechávat na dvoře.. .

- Víte co? Já o víkendu popřemýšlím a něco pro to vaše kolo vymyslím.

Na to slyším. Loučíme se. Uvidíme, budu-li sdílná. 

- Mami, včera jsem byla u Ivy. Stěžovala si, jak nechceš chodit..

- Ale já bych chtěla.

Využívám hraného nadšení. Kamilka mi pomáhá. Mamka ťapká. Díky, Kamilko!

Luštíme.

- Zaplatit clo?

- Přijít o peníze.

Vtipná. Rozesmála mě.

- Chuchvalec?

- KLK.

- Uzlík v tkanině?

- NOP.

- Kopt? To nevíme, viď?

- SAZE.

- Jak si to můžeš pamatovat. Saze, jo? 

Doluštily jsme jednu, vyluštily druhou. 

- Mamčo, musím.

Maminka neprotestuje.

- Já bych chtěla támhle do té velké jídelny.

Občas si myslí, že je na nádraží.

Ó, za pět minut se domů asi neteleportuji. Paní už čeká na rohu. Ví, kde bydlíme. Chodila sem do zahrady k mamince pro jablka. Měřím. Krátce vysvětluji. Buch, buch, buch. Nákup. Zaplaceno. Hotovo. Petroušek je tu. Hlásí se k paní, jako ke staré známé... Paní odchází, v chodbě se potkávám s Lukáškem.

- Luki, kde se tu bereš?

Vnouček se zas přišel pochlubit svými úspěchy. Blahopřeji mu s bankovkami k svátku. Péťa se přidává.

- Abys neřekl, že je děda škrt.

Lukáš je skromný. Oči mu svítí. Ukazuji mu fotky ze stezky. Chválí mi je. On mi ukazuje své fotky z reklamy. Má hezké. Ukazuji mu další. Chválí mi ty moje. Jasně, on je odborník, má drahé přístroje. Jeho reklamní fotky u fy Braun - fakt vtipné. Pracuje v reklamní agentuře. Práce je mu koníčkem. 

Jdu spát. Zítra ráno budeme s Péťou dohánět autobus do Phy. To zas bude prozpěvování:

- Micko, myslíš, že to paničce neujede?

Dobrou noc!!

P. S. Pokud budete mít čas, zkuste kontemplaci. Je vhodný čas k objevování sama sebe.