Rozkošně školicí

Ráno. Co všechno musím stihnout? Dnes bych měla sedět ve Wisle na mezinárodním školení Herbalife Nutrition. Petroušek o víkendu slouží - což je super. Mám klid na soustředění.

Vymést popel. Vyčistit okýnko - jsem včera topila. Utíkám si pro pampelišku. Beru dvě - i s kořenem. Oblíbila jsem si ráno hořký koktejl. Příchuť amaro. Vytáhla jsem v jahodách i jitrocel. Mixla jsem ho taky. Co dál? Zadělat na chleba. Obalit žampiony. Zabalit do šunky. Péťa bude hledat mašo. Připravit brambory na páru. Beru pár batátů. Krájím si celerové hranolky. Nedělám bramborovou kaši - lepí. Napadlo mě dnes - udělat ji. Tedy osmahnout cibulku. Bože, čas letí.

- Peťuš!

- Už se školíš?

- Za chvíli se jdu napojit. Zítra udělám zemlbábu. Kup rohlíky. Zprasíme si střeva lepkem. Jednou.

- To je dobrý nápad.

Dohadujeme si, jak, co odpo. Pojede s Honzíkem a vnučkou na Rozkoš. 

Už se musím napojit. Zapisuji, poslouchám; sedím pod slunečníkem. Dvě výhody: Nemusím jet až do Wisly. A druhá - mohu sedět venku. Nevýhody? Ne - spíš kdybych jela: Cesta po polských dálnicích pohodlná... Setkání s kolegy. Legrace. Družení, kontakty. Rozhovory. Objímání. V poledne oběd v hotelu. Večer párty. Ráno snídaně v hotelu... Chybí mi to. Ale už se zas s lidmi objímám. Opadl strach z dotyků.

Pauzička. Mažu vyndat chleba, potřít slanou vodou. Vše zvládám. Cítím radost. Vnitřní. Pohodu v duši. Micka se na mě přišla mrknout. Pokračování. Etická pravidla. Co smíme. Co nesmíme. Jsem zkrátka nezávislý distributor Herbalife NUTRITION a je třeba se všude identifikovat. Seznamte se se mnou. Kdo chce hubnout, ozvěte se. Pracuji v létě desátý rok. Svěřte se mi. Zvládneme odpálit vaše břicha. V břiše - nebezpečí. Viscerální tuky. Ohrožení života: 1. cukrovka II. typu. 2. Kardiovaskulární choroby včetně trombóz a embólií. 3. Rakovina.

Patrick Degroote. Jak to dělají v Belgii. Jak a kdy klienta informovat o možnosti členství, příležitosti přivýdělku... Co smím dát do inzerce, co určitě ne.

Polední pauza. Grilovat žampiony. Pokrývám je strouhaným sýrem. Zapínám páru - brambory... Zeleninku... Mám ještě červenou řepu? Mám. Asi poslední sklenice. Na podzim jsem dostala od klienta. Vše jsme přes zimu snědli. Už zpívá Tina Turner. Znělka Herbalife po celém světě. Na každé Extravaganze, na každém BDW, LDW, na každém STS - ozve-li se Tina Turner - Simply the best, značí to - do sálu! Začínáme. Tak tedy - pod slunečník. Začínáme. Otázky, odpovědi.

https://www.youtube.com/watch?v=FqDZOekUDzE

Petroušek je tu. Obědvá. Ještě poslouchám odpovědi na otázky.

Měl jet s Honzíkem a vnučkou V. na Rozkoš pracovat. V. se prý bojí. Nechce jet. 

- Kdybych řekl druhým - jeli by. Jenže kde je jim konec. Takhle na rychlo... 

My končíme. Odpojuji se. 

- Ťuti, tak já pojedu s tebou.

- Tak jo, uděláme si hezký výlet. Šup, běž se ustrojit, čekám v autě.

V mžiku jsem převlečená. Jedeme. Mezi poli, krásnou českou kouzelnou umytou rozkvetlou bující krajinou.

- Peťuš, asi před pětatřiceti lety mě kolegyně seznámila s jedním inženýrem. Chtěla mě zajistit. Byl byl bohatý, štědrý, hodný, vzdělaný, byt u Bílé věže, jachtu, chalupu v Kuksu. Kolegyně s manželem mě vezla na opékačku do Kuksu. Seznámila nás. Nelíbil se mi. Vousatý, víš?

Petroušek poslouchá. Uši natažené.

- No, na té chalupě jsem zaslechla rozhovor kolegyně dohazovačky s panem Jiřím.

- Hezká, viď? Hodila by s k tobě. 

- Hezká. Ale mladičká.

- Vzal mě s holkami na jachtu... Ale jiskra ne a ne. Čekala jsem na tebe, víš? A měl černý límeček u košile. Když mi líbal ruku, vousy mi byly nepříjemné.

- Tak se chlapů zeptáme, jestli ho znají.

Jsme tu. Nějaký pohodový pán nám otevírá bránu areálu. Seznámení. Karavany; jak za starých časů. Útulno, lidé přátelští, veselí, vtipní, milí; všichni se znají. Bože, tady je to příjemné. Dobírají si Péťu, jakou má pěknou ženu. Řehtám se. Péťa mě svěřuje do rukou starosty. Jdeme po uzoučkém molu.

- Tady dejte pozor. Vzal nám to vítr. Je to provizorní. Ale už máme připravené nové molo.

- Už jste tam někdy žuchli?

- Nebojte se. Držte se zábradlí.

Postupujeme po dlouhé houpající se lávce. Pán mi pomáhá do lodi. Jestli se překotíme... Kouzelná jízda. Sluníčko na vlnách. Ukazuje mi na březích vesnice, Dobrošov vyčuhuje nad Náchodem.

- Jak je stará Rozkoš? Padesát?

- To ne. Vlastně jo. My jsme dřív byli na Špince. Když se to tu napustilo na kraji sedmdesátých let, přestěhovali jsme se sem.

Ukazuje mi rozdělení nádrže. Rovenská hráz skoro dva km dlouhá dělí díl na dvě nádrže. To vůbec netuším. Znám jen tu vekou, po níž se jezdí. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_n%C3%A1dr%C5%BE_Rozko%C5%A1

- A nemůže ta hráz prasknout? Zdá se ve vodě slaboučká. 

- To ne; je sypaná. To je pevná.

- Tahle stavěl Karlův most. Sypali. Jela jsem tudy po velké hrázi někdy v lednu nebo únoru z Opočna. Bylo moc málo vody. Myslíte, že když nám voda odtéká mimo republiku, že je dobré postavit přehradu?

- To je. Zadržet ji tu. Ale vody máme teď hodně. Přibylo metr. A támhle ta komerční část autokempu, tam se točí spodní proudy a zanáší ji bahnem. Tady je čisťounká voda. Když se jede od Náchoda, někdy je to vidět, jak se to točí, bláto se nanáší k pláži a tady ta velká část je čistá. Támhle je část ptačí. Támhle na vodní sporty.

Dozvídám se mnoho.

- Víte, já jsem tu byla asi před pětatřiceti lety s ing. XY. Tady uprostřed jsem se koupala.

- Jo, Jiřího, znám. Hodný člověk. Má tu stále jachtu.

- Kolik je mu let?

- Přes osmdesát. Minulý týden jsme s ním volal. Říkal, že díky koronaviru se učí ke státnicím.

- On byl už tehdy nesmírně vzdělaný v mnoha oborech. Uměl všechno. Dalo se s ním hovořit na různá témata.

- On pořád studuje, vzdělává se. 

Jedeme rychle, pak se skoro zastavujeme, fotím. Žvandáme, jako bychom se znali dlouho. Pochvalujeme si skvělý důchod. Oba jsme naladěni na stejné vlně. Kdo skuhrá, sám si může za své trable.

- A kdo co vyzařuje, s čím zachází, s tím taky schází. Zlo se obrací proti autorovi.

- To máte pravdu.

Vystupujeme. Prohlížím břeh. Ráj. Božsky  je tu. Lidé bez roušek. Taky proč. Rodiny. Starosta jde dovnitř k Péťovi. Netekla jim voda. Slyším:

- Tak jsem ti ženu v pořádku přivezl. 

Jdeme areálem k němu. Vaří mi čaj. Někde se vylouplo Petrouškovo auto. Chlapi špičkují, tak laskavě, legračně, dobírají se.

- Tak naleješ, ne?

Stačí mi čaj. 

Pán nalévá kalíšky tullamore.

- Koukám, tos mi ještě nenalil!

- Co povídáš, dostals.

Ochutnávám. Včera to portské bylo lepší.  :-) Směju se laskavému dobírání. Mír. Klid. Pohoda. Příjemní lidé. Líbí se mi to tu. Vrátíme se.

Odjíždíme. S Petrouškem je život lehký. Krásný. Pohodlný. Klidný. Veselý. Miluji ho. Miluji lidi. S podmínkami - to napravím. Naučím se bezpodmínečné lásce.  Ale ještěry fakt nemusím. Miluji naše rodiny. Naše děti. Jejich děti. Miluji českou krajinu. Vodu. Lesy. Čistou oblohu. (Zas je tam podmínka. Napravím.) Miluji hory. Miluji náš kraj. Miluji naši zemi. Miluji svět. Raduji se. Užívám si života. 

Lenoším na houpačce. Šeří se. Probouzí mě chlad. Ještě prádlo vymáchat v octové vodě. Ještě myčku zapnout. Ještě zamést jehličí z dlažby. Ještě vytřít terasu plnou pylu. Ještě myčku vyndat. Ještě, ještě, ještě. Co já toho podělala. :-) Chápej - jako že zvládla. :-)

V devatenáct hodin se přihlašuji na fit klub - to bychom měli ve Wisle také. Večer před párty cvičíme. Předcvičuje dr. Boris Bajer. Asi před měsícem a před týdnem nás školil. Zvala jsme na školení s ním klienty. Fázové posilovací cviky. Dvacet sekund cvičíš, deset odpočíváš. Zvládám. Zahřátá. Nakonec zpocená. Pětačtyřicet minut. Uf, už to bude. Konéééc!

Mohla bych se jít osprchovat. Zvonek. Půl desáté?

- Karel!

Náš nájemník. Cikán. Nesmírně, ale vesmírně cílevědomý. Pracovitý. Šikovný. Mohu říci: milý. Semtam mě naštve. Ale vždy si vysvětlíme. Otrok systému. Má své sny. Chápu ho. Dře, dře, dře. Na dva měsíce mu vzali možnost podnikání. Ví, co chce. Jde za svým snem.

- Přišel Péťův čas.

Pardon, ale mně se líbí, jak o sobě Péťa mluví v er formě. Vtipné. Řehtám se. Jdu ještě psát. Za chvíli udělám šipku za ním. Ráno se začínám školit v devět.

Lehce s životem se prát.  Jiří Suchý. Film s ním o něm. Nemohu ten film nikde nalézt. Ráda bych si ho zkoukla ještě jednou. Vnuk - má krásné vnuky - nádherně s dědečkem komunikuje. Srdce plesá. "Workoholismus je neřest." Suchý opravuje - workoholismus je nemoc. Básník, filosof, malíř, herec, autor, spisovatel, mudrc. Čestný člověk. Šlitr - krásný andělský obličej. Jitka - nádherné oči. Oba - dětský kukuč. To divadlo miluji. Koukám - kamera Olga Malířová Špátová, mladá Sommerka. Zmínila jsem se o ní v Musíme si pomáhat. Sladká tečka dne. Pohodového dne. Splnila jsem, stihla, poučila se, pobavila se, podružila.

A tak to má být.

Dobou noc!