Roztomilý v pozitivním radostném rozpoložení

Ráno. Mám začít ve čtvrt na devět. Přijede paní ze zahraničí. :-) Spát jsem šla v půl třetí. Svých šest hodin budu mít se sekerou. Budím se v půl sedmé, v sedm. Ještě chvilku, než zazvoní budík. To mé posunování dopředu! Nikdy nevím, kolik na budíku vlastně je. O to horší, když jsem ještě večer při jeho nastavování zjistila dvouhodinový rozdíl. Fakt nikdy nevím, jestli při změně času šoupu dopředu nebo dozadu. Hani Hurtová pravdu dí. Proč neposunout práci, proč pošťuchovat Slunce! Jaký užitek co se týče elektřiny se z toho vytluče pro národní (národní?) hospodářství! Myslím, že teď mám hodinu k dobru. Tohle nevědění, chaos lidi unavuje. Tak tedy budík zazvonil. Mám tři čtvrti hodiny na sebe, vyčištění okýnka u kamen, nakrmení koček... V zimě nakrmení ptáků, odhrnutí sněhu... jdu si mixnout zdravé jídlo. Beru telefon. Jdu si omalovat obličej. SMS. Jel jsem z práce, stojím před blokem. Divné číslo. Co to je? jak se tak fintím, docela rychle dobíhá myšlenka do mozku... Už vím. Běžím do kuchyně. Jasně. Auto. Rychle na sebe házím sukničku. Telefon zvoní. Ať neutrácí za rooming. Odemykám. Uháním k brance. Jo. Jsou to oni.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-01_Ranni_pohled_z_loznice/

- Dobré ráno! Prosím! Dejte mi chvilku, jen se dosnídám.

Usmívají se. Uháním si domalovat oči. Dnes jsem to odflinkla. Už jdu na ulici. Paní ví, co chce. Přesně. Snažím se jí ještě vysvětlit wellness test kondice. Ukazuji hodnoty, tabulku - kolik k ideálu, kolik ke štíhlosti. Co je protein faktor. Moc důležitý údaj. Ještě maličko o střevech, o slinivce... Nechci zdržovat. Zboží má připravené. Dojímá mě. Před dvaceti pěti lety jí na císaře porodili o čtrnáct dnů dříve hošíčka. Na sedmém je to lepší. Na osmém se něco ještě otevírá na plících. Nerozumím tomu, ale vím, že sedmý je lepší než osmý. Ačkoli mé děťátko se tak dlouho klubalo a klubalo, až rozhodlo - chci jít na svět o měsíc dřív. Hošíček žil prý dva dny. Paní nesmírně milá. Je z městečka, které patřilo českým tkalcům. Byla jsem v něm asi před dvěma lety touhle dobou s jinou klientkou. Okouzlena lnem, lněnými produkty, architekturou, Českým koutkem. Marie Terezie ho prohrála s Fridrichem. Paní mi vypráví jak po bodnutí Johnsonem po dvou měsících ochrnula na půl těla. Nemohla nic. Necítila ruku, hruď, nohu. Jsem zděšena. 

Snad jsem vše vysvětlila. Termín. Zaplatit. Odjíždějí. Milí lidé. Děkuji za ně. Nechci se setkávat se skunky. :-) Aroganty. Povýšeneckými kriplíky. Rádoby (ne)mocnými. S hlupáky. Šmíráky. Miluji lidi. Miluji svět. Přijímám chybující. Sama jsem někdy chybující. Zlé kopu do zadele. Jen mazejte hodně daleko. Nepřibližujte se k mému prahu. Kšá! Vari, vari!

Volám na mobilní číslo. Vymyslím si třeba 729836158. Na druhém konci uslyším mužský hlas. Očekávala jsem ženu. Vysvětluji, co potřebuji. Prý jsem se ucvakla. Diktuji číslo z displaye - 729836158.

- Ne ne, vytočila jste 729836213.

Ještě že mám brýle, vypadly by mi oči z důlků. Vidím, co jsem vyvolila - koncové trojčíslí 158.

- Ne, já mám 213.

- Fakt? Ale já na konci nemám 213. Smím se zeptat, kam jsem se trefila?

- Do Plzně.

- Hezky zdravím do krásné Plzně. Kdybych se ozvala znovu, omluvte mě. Že by už přepojovali svět? Hm, to už se vaří vodička na neochotné úředníčky...

- To neva, rád jsem vás slyšel. A odkud voláte?

- Z Jaroměře.

- Jak je u vás?

- Zataženo.

- U nás sluníčko.

Loučíme se. Nechávám papírek s číslem v diáři. Zavolám později. Abych pána nevytočila znovu.

Divné. Vytočila jsem své číslo, ale na druhém konci se ozval člověk, tvrdící, že má jiné poslední tři číslice. Divné, prapodivné.

Zvonek. Česká pošta. Bzučím. Pán neví, že může jít dál. Vybíhám bosa. Ať ho nezdržuji.

-  Vy jste včas nezareagoval, tak raději běžím. Ať můžete jet.

- Vy jste hodná! Prosím o muří nohu.

Chce ji. Má ji mít. Čárla jsem prstem přes display. Bez rukavic. Bez dezinfekce. Na to jsem si vzpomněla až teď. Taková tu je pandemie. Že musí lidi nutit do ucpávání dýchacích cest. Dětem se prý snižuje během roku rapidně IQ. Kdyby jen dětem! I někteří dospělí to odskákali. J

Nesu si balíček. Copak v něm asi bude? Asi před třiceti lety jsem někde v psychologii četla, že zvědaví lidé mají nižší inteligenci. Od té doby se cvičím. Dnes nechávám balíček nerozbalený. Až v pozdním odpoledni ho kuchám. Ó, ó, děkuji! To je radost. Dostala jsem srdečné krásné s láskou vkládané dárky. A milé řádky. Strejčínek. Bratr Petrouškova tatínka. Padli jsme si do oka hned na podzim roku osmdesát devět. To jsem soužila s Petrouškem kratičko. Strejčínek - svatý člověk. Někdy se za ním jedeme podívat. Kdysi nám ukázal Křemešník. Jindy klášter v Želivu. Před nedávnem nás dovedl do perleťářského muzea na zámku v Žirovnici. Péťa má asi vzorové mužské předky. Každý prý v té dlouhé škále máme i černé ovce. Škoda, že se nemohu podívat na osudy jednotlivých bří. Znám jen strejčínka. Když jsem umírala, maminka šílela. Přes plot ji utěšoval Petrouškův otec. Hlídal u svého staršího syna vnoučata. Mám přání. Na jeden den - to je sekunda, poznat třeba jen tři čtyři řady předchozích generací mých i Péťových z obou stran. Kolik by to bylo lidí? Musela bych si to rozkreslit.

Ještě chvíli pracuji. Mám dost času. Jedu k Erice. Mojí šikovné, velmi milé a příjemné duši. Je jiná račice než já. Jdu do lva. Mám drápy. Někdo ještě neví, že když zařvu, padají skály. Tak jen dávám echo! Aby to teda všichni věděli. Totiž - podrazáky, šmíráky, vztahovačné ubožáky, slídily - to fakt nemusím. Stejně je na světě víc čestných, hodných. Ti závistiví, zlí, hloupí se ukopou sami.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/20201-11-01_U_Eri/

Beru za kliku. Quinci už nespouští hrůzu. Jdu suverénně. Žádné strachy. Dnes jen stříhání. Vyzvídám vše o fotovoltaice. O úložných bateriích. O ceně.

- Takové ženy jako ty sem chodily a říkaly, že se jim to nevyplatí. Nám se to do třiceti let vrátí.

- Eri, dnes nejde o návratnost, dnes jde o investici. O elektřinu.

- Ano, dnes už nejde o návratnost.

Mluvím o našem kocourovi. Jak se nafukuje. Jak mohutní. Jak ho nemohu unést. Ukazuje mi tu svou krásnou hluchou bílou chundelatou krásku.

- A čím ho krmíte?

- Ráno a večer půl kapsičky. K tomu hrstku, no, někdy hrst granulí, mističku mléka,

Náš veterinář doktor Čermák říká, že kapsičku tak dvakrát třikrát v týdnu, jen po lžičce jako pamlsek. Krmit kvalitními granulemi. Já kapsičku rozdělím mezi tři kočky!

- Ježkovy voči! Tak my mu škodíme. On si někdy ještě stihne vymydlit Zrzčiny misky. Zjistím to, až když chřoupá granule. 

- No, on se asi dožírá na zimu. Mohutní. Na jaře to vyběhá.

Budeme se těšit. Cestou zpátky bych měla zapálit svíčku na hrobě jedné dětské skvělé mladé doktorky a své první řídící paní Janě Láškové. Počítám minuty. Mám diář nalajnovaný. Dnes ne. Dnes tam budou mít obě dostatek světel od svých rodin. Běžím na úřad. Usmívám se nad malostí člověka, který tak tak zvládl psychotesty. Neumí jít za sebe. Jako štírek se schovává za orgán moci. Tak ráda bch napsala bulíček, ale hyzdilo by to počteníčko. :-) Má sestra mě trápívala:

- Buliku, vezmi za kliku!

Když jsem ředitelovala, absolvovala jsem tří víkendová školení pro ředitele s psychologem z ostravské univerzity a dětskou psycholožkou. Pro mě ty tři víkendy ten nejlepší školicí čas strávený mimo domov. První otázka - vcházeli jste sem po koberci nebo po dlažbě. Po koberci. A jakou měl barvu? To nikdo nevěděl. Dveře měly kliku nebo kouli? Postřeh nula nula.

Mám v šanonu schované, co se stalo dítěti v prenatálu nebo v maminkovském, že stal zedníkem , stavitelem, architektem - někým okolo budování. Někdo zas učitelem v mateřské škole. U mě - učitelem na střední škole - mám ráda dospívající děti. Jasně - i malé. Učitel má v ruce červený bič! Ovládá svou smečku - třídu. Dále kdo a proč se stal hasičem, záchranářem, policistou, myslím, i řidičem v záchrance. Dr. Svoboda nám vysvětloval, že někdy se ke sboru dostane slaboch, toužící po moci. Skryje se do uniformy. Je anonymní. Už jsem v tom dlouho nelistovala. Jsou tam i povolání IT pracovníků. Tehdy nám vysvětloval, kdo a na čem ujíždí - která droga patří počítačovým mágům. Co znamená kouření - nedomazlenost. Zatáhne, rozsvítí se světýlko, vtáhne, vyfoukne. Rozfázoval komunikaci...

Pomohlo by takové třívíkendové školení lidem s nízkým sebevědomím? Když jsem studovala grafologii, zazněla poučka: Kolik strachu, tolik agrese. Kolik agrese, tolik strachu. - Naprostá pravda. Dostali jsme k rozboru písmo. Krásné. Malé. Ženské. Tvary vykroužené... Písmo nás naprosto zmátlo. Nebylo ženské. Bylo to písmo vraha. Občas zkoumám čísi písmo, podpis. Podpis ukazuje, co bychom chtěli být. Jak bychom si přáli, aby nás svět viděl. Někdy jde do kopce a někdy u toho samého člověka utíká dolů. Vše má svou výpovědní hodnotu. Nevím, co znamenal můj dnešní klikyhák na nevydezinfikovaném stroječku. Překládám - nemoc není pro jedince se silnou imunitou zdraví nebo život ohrožující. Vladimír Renčín: Jdou dva parkem. Druhý obrázek - strom: Vysaď mě! Třetí obrázek: Sundej mě! - On kráčí dál. Ona ječí: Sundej mě! On odchází. Ona stále: Sundej měéé!!

Doma. U sousedů budují. Náš sloupek obnažený. Tati, zkrátka někomu vadil. Náš plot obložen... Už mě to...

Ještě na poštu. Ještě telefon s právníčkou. Ještě další telefon. Ještě, ještě, makáme! Telefon s velmi významnou osobou. Žádné céčko. Hovor plyne. Trošku žaluji. Ne. Moc žaluji. Ó, Ireno! Žalovníček žaluje, pod nosem si maluje. No jo, furt. Nemám komu. Mami!!!

Zajímavé zjištění. Koment nikdy není o díle, o obrazu, je o člověku, který komentuje. Zrcadlí jeho duševní rozpoložení. Hezké komenty říkají o tom, že ten člověk má hezké duševní rozpoložení, je veselý, radostný, vnímá to i v nás, pochválí nás.

Frustrovaný, zakomplexovaný neúspěšný člověk, který je nespokojený sám se sebou, bude nespokojen i s Monou Lisou, Teslou, protože on vyzařuje do svého okolí svou nespokojenost a my mu to jenom zrcadlíme.

Budha: Nevědomý primitivní jednoduchý někdo ve mně vidí nevědomého primitivního jednoduchého někoho.

Zákaznický servis. Mám hodně nových. Všem vysvětlit. Všechny zkontrolovat. Osm. Výživový seminář pro klienty. Rychle čistím okénko u kamen. Od rána na mě čekalo. Zatápím. Chystám Petrouškovi svačinku. Ukazuji mu dárečky. Jen tak. Já dostala krásné láskyplné s pečlivostí vybírané pozornosti. Pro mě. Z lásky. Pro radost. Děkuji. Asi abych nebyla smutná. První Dušičky bez maminky. Mami, jsem ráda, že už jsi ve světle. Všechno snáším. Neboj se o mě. Mám tvou sílu, obratnost, vím, teď je to na mně. Byla jsem raději malá holka. Tvým odchodem ta holčička zmizla. Není.

Dobrou noc!