Rušné pondělí :-)

Půlnoc. To je jako včera jedna ráno. Vyžehleno. Krabička se svačinkou Petrouškovi připravena. Kamna sálají. Svítí ohýnky svíček. Moc se těším na advent... 

Včera psí zima, dnes sedmnáct stupňů. Zvláštní :-) Náhoda? Začínám v devět. Paní přišla o minutku dřív. Jsem připravena - vstávalo se mi lehce. Ptám se, jak to bylo v jejich vesnici se stromem republiky. Dozvídám se, že ve vedlejší vesnici vysadili tři. Popsala mi, kde stromy najdu. Bydlí tam moje dcera. Těším se, že mi je dcera ukáže. Lípy se prolily, ujmou se :-) Díky, dešti za zálivku!! Tújky dostaly taky napít. To je radost. Zapomněla jsem poprosit o podpis na petici Stop Istanbulské smlouvě.

Mobil. SMS. Paní pedikérka. Dnes za maminkou nedorazí. Volat do DD. Ale komu? Ať se nezdržuji. Trefuji se paní Marušce nevhod - s klientem v ordinaci. Vychrlím prosbu, ať v DD vyřídí: Nepočítat s pedikúrou. Vyřídí. Objednat nový termín. Rychle, tíží mě čas.

Další paní z vesnice; taky sázeli. Dala mi podpis. A ráda. Za své vnuky. Předčítala jsem jí z letáčku. Dala by mi podpis své dcery. To ne, to by byl podvod. Mám tam všechny poctivé. Na okno nalétají sýkorky. Nasypala jsem jim na krmítko na okenním skle. Pozorujeme je během rozhovoru. Věříte, že vždy počkaly, zapózovaly a než jsem nažhavila stroj, byly fuč? :-) Paní se směje: 

- Kdyby se ten foťák nevypínal .-)

Testujeme vodu. První paní poznala. Druhá se netrefila. Chutnaly jí obě. Většina lidí pozná vodu somavedikovou a natočenou.

Dopoledne jsem si užila se svými klientkami. Osvěžující. Před víc jak rokem se mnou zhubla paní. Cestou od kadeřníka jsem ji vždy brala na měření... Dluží mi víc jak rok poslední platbu. Nestydí se.  Domluveno, že mi dnes okolo poledne přiveze dluh. Volá - byla u doktora, poslal ji na rtg. Poběží na autobus. Tak já chci svůj dluh zpátky. Jí jede autobus do Skalice asi ve 12.08. Ještě si musí skočit do Tesco. Hádejte, co musím?!! To neuhodnete. Sednout do auta, jet k zastávce, zinkasovat peníze... Ještě mi bude dlužit 110 korun... To je sen. To je drzost. Paní je stále štíhlá. Mile se ptá, jak se mám. Jasně, že dobře. Utíkám banka, pošta, mamka. Nesu petiční archy na poštu. Před ní - dvě starší ženy, jeden muž o berlích. Srabky odstupují, nenápadně se dekují. Opravdu - vlastenky. Určitě jim jde o jejich vnuky a pravnuky. Milují je. Ale nejsou ochotny pro ně vystoupit z komfortní zóny. Pán se hrne k podpisu. Jenže v řádku musí být i adresa - kvůli ověření.

- Jé, to ne, to adresu ne. Podepíšu vám to, ale adresu nedám.

- Odkud jste?  

- Z Velichovek. 

Kdybych byla podrazák (tedy hrála bych NEČESTNĚ - jak vybízí reklama na hru MONOPOLY), nechám ho podepsat a doplním Velichovky s PSČ. Podobná scéna na poště. Sedí tu asi tři čtyři mladé ženy. Ta za okýnkem ještě nemá zkušenost s porodem. Starší: 

- Tohle já už nepodepisuji.

Micka jedna. Jako co kdy podepsala. Mám zachovat rovnováhu v mysli. Ale kdybych mohla, budu akční. 

- Budete toho litovat!

Posílám rekomandem do Olomouce paní z FB. Včera Na Můstku přijela sbírat podpisy... Nasbírala jsem za týden 27 podpisů! Že se ti lidé nestydí, nebojí, nehanbí, nestrachují o budoucnost a výchovu svých potomků. O Slovanstvo!!! 

- 44 korun!

- Kartou!

Nenamáhám se říci slůvko prosím. Beze slov vezmu lístek a odcházím. Házeti perly sviním!

Páteční klientce - podepsala mi petici - jsem o víkendu slíbila jídlo. Je jí dávno přes osmdesát. Ráda dovezu. Zapomněla jsem! Vracím se z kruháče. Přistávám u domu. Nechávám kabelku v autě. Spěchám. Nedocvakla jsem knoflík. Opakuji, opakuji, opakuji, opakuji a už nevím, kterou akci jsem dokončila. Alarm. Utíkám do auta pro telefon.

- Stihla jste do minuty. Nevyjíždíme.

Aha, nevěděla jsem.

Na cestě čeká cizí kocourek. Loni o Vánocích ho Linda zaregistrovala na Štěpána u oběda poprvé. Kliďas. Obžíral nadílku stromům ze štědrovečerní večeře. Zaťukala jsem na něj. Otočil se. Podíval se, kdo ho ruší v degustaci. 

- Co tady děláš, drzoune!

Nevadila jsem mu. Hodoval dál. Až když jsme vypustili pumu - Micinčinu černou dceru Kitty - Zrychlil krok. Fofrem přeskočil plot. Během sezóny krmím semtam ježky. Kocourek jim chodí do misky. Tenhle moráček dnes seděl uprostřed asfaltky.

- Kam se chystáš?

Nic, seděl. Vyčkával, až vyfičím. Sedla jsme do auta. Přibližoval se. Pozorovala jsem v zrcátku, kde je. Zajímalo mě, kam zmizel. Vystoupila jsem z auta. Chodník prázdný, pod autem není. Mrknu mezi laťkami do dvora. Pod smrkem čekají tašky TSM s listím. Kocourek pod klepadlem pije dešťovku z misky.

- Nebojíš se?

Otočil se, pil dál. Nebojí se. Nikdy na něj nedupu, nahartusím. Hezký. Micka ho nechává v klidu. Chodí na mlsando. Kůži z ryby Micicinda doma odmítá. Vynesu ji ven. Vcukuletu ji zblajzne. Hlavně ať ji nesní cizí kocour nebo ježek.

Jedu k mamince. Jak ona se raduje. Jak mě vítá. Div nebrečí. Pečovatelka něco zašuměla o křížovce. Mladá. Beru maminku na konec chodby. Přivezla jsem skleničku horkého kompotu. Vychladl mým křižováním městem, sledováním kocoura. Mamka nic nechce. Jen mít mě na blízku.

- Mami, potřebuji na záchod. Počkej tady přede dveřmi. Hned jsem hotová.

Ne, jak malé dítě. Vjíždí do pokoje. V jedné ruce kabelku, křížovky, druhou rukou - au, bolí. Musím ji jednou rukou vykorejdit ven. Můj loket z letního malování nechce být namáhán. Chce být v klidu. Vyjela jsem.

- Seš jak malý dítě! Řekla jsem, abys počkala. Ne, musíš zajet do pokoje.

Jedeme na konec chodby. Mamka natahuje. Vysvětluji jí, co musím od rána všechno zvládnout, stihnout, objet, zařídit, vyřídit, vytelefonovat... Chápe. Brečí. Nabízím ledovou čokoládu. Palmový tuk dělá zázrak roztékání na jazyku. Luštíme. Nejde jí to. Sama sobě jsme vzala pracovní čas. Musím ji totiž uklidnit. Pro klid svého svědomí. Ať má pohodu navečer. Dvě hodiny, ale docílila jsem jejího normalizace. A úspěchů v luštění. Musím si příště dát pozor. Nepřenášet neklid. Nehartusit. Přichází pečovatelka Irenka. Miluje svou práci. A je to vidět. Tak luštíme.

- Zelené plochy. Na čtyři.

- Nivy.

- Ty seš výborná! Vidíš, jak ti to hezky jde. Ale nivy ne.

- Luhy.

- Taky ne. Je to na L.

- Luka.

- Mamko, už ti to jde líp. 

- No, když nemám strach...

Sype synonyma... Bude pět. Musím domů. Vezu ji - zas výběr levá jídelnička. Zprávy. Přítmí. Jedna nemluvící na vozíku. Vpravo - světlo, lidi. Původně volila vlevo, aby trefila domů. Rozuměj do pokoje. Vyzkoušíme obě varianty. Líbí se jí u lidí, na světle. Z NOVY přepínám na pohádku. Ty vorle! Proč furt ta agresivní NOVA! Holky, dbejte na to! Buší to lidem do hlav. Stačí WIFI. :-)  Panu řediteli to je fuk. Vykonává svou práci dobře, úspěšně, kvalitně, děkují mu. Všichni, kdož jsou trkvoňové.

Doma. Zatopit. Uauuuuu. Zvýšit teplo domova mi dnes pomáhá tvořit žár krbových kamen. Petroušek na zápas. Poslední paní. Pochvaluji si včerejší sázení stromů - měla na tom lví podíl. Posílám díky organizátorům. Zdržuje mě EET. Rychle pár telefonů se zájemci o práci. Ty vorle! Má to smysl? Vždyť nikdo nechce pracovat. 

Petroušek je zpátky. Vyhrál všechny zápasy. Šikovný chlapec. :-) Dobře ho vyživuji. :-)

No - půlnoc. Jsem na začátku. Mám pocit z komentů na FB, že poslouchat TV Barrandov je něco podřadného. Poslouchám Kauzy Jaromíra Soukupa. Nevěděla jsem, že Viktor Kožený je takový hajzlík - slušně řečeno. Chce se mi použít něco kořeněnějšího.

ČR: Největší námořní rejdař mezi státy, které nevlastní moře. Viktor Kožený zlikvidoval naše námořní loďstvo. Vlastníme tři kusy přístavu v Hamburku a ve Štětíně... Od Versailleské smlouvy (1919) máme prý na sto let pronajatá tři místa v Hamburku. V roce 2028 máme možnost dalšího pronájmu na padesát let. Kožený prodal - ukradl 20 námořních lodí!!! Námořníkům je dnes přes sedmdesát, osmdesát let. Jezdili jsme hodně pro Čínu. Nebyla členem OSN. Byli jsme šikovní. Nemáme nic. Mladý šmejd naši flotilu rozprodal za přihlížení policie a politiků! České obchodní námořnictvo převzalo v Číně postavenou poslední naši loď Jan Želivský. Do půl roku Viktor Kožený tuto špičkovou drahou loď prodal zahraničním rejdařům... Poslední česká námořní loď!!! Byli jsme mimořádně úspěšní v námořní plavbě - přinášely miliardové zisky. On okradl i Seana Conneryho.

S tím odcházím do postele :-)

Ne, tak něco hezkého: Micka přišla do tepla. Láduje se. A to mám ráda - pohodu, klídek, radost v duši.

Dobrou noc!