Rychlý s nácvikem - jak přežít zatím bez FB

Něco se děje. Něco se děje na světě. Pořád blackout, blackout, mysl se soustředí na bláboly o elektromobilech, na častější a častější nedostatky něčeho v zásobování, na to mít zásoby a jak vařit bez elektřiny, a nakonec nejde FB, Instagram.... Nejprve net. Cvičení končí v půlnoci. Ale FB ještě zlobí...

- Mami, mně nejde internet.

- Jé, to jsem ráda. Mně taky.

Je to taková úleva - nemáme to jen my. A tak docela normálně dnešek začal. Obyčejně. Ránem. S FB, se Srdcem pro vlast a Pavlem Zítkem...

Vyndala jsem maminčiny tři hřebínky. Rok nebyly podepsány. Rok a tři měsíce jsem nebyla u ní na pokoji. Pamatuji na svou poslední návštěvu. Měli tam na praxi slečnu. Myslela jsem, že ji sehnal ještěr. Ani náhodou. Prý se vnutila sama. Aktivizovala lidi u stolu v té velké průchozí nepříjemné chodbě. Mamka si myslela několikrát, že je na nádraží. Stodola. Neuzavřený prostor. A hrozně, ale šíleně tam profukovalo. Tam lidé trávili den. Jedli, nad nimi hrála svatá bedna, spali u stolů. Jmenuje se to JÍDELNA. Mamku to mátlo. 

- Co děláme na nádraží?

Slečna z toho posledního dne před lock downem přes své mládi uměla zorganizovat výtvarničení tak, aby se všichni vystřídali u štětce, barviček. Malovali na kolíčky. Ty pak lepili na květináč. Fantastické.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-04_Dochazi_mi_neco/

Jen tak mimo řeč - lock down se prý křičí v ameirckých věznicích, když zazní siréna. Mříže dolů! Vězni musí utíkat na cely. Tak to je lock down. 

Mně dnes došlo, že v maminčiných hebkých krátkých vláskách by se nemohl fyzikálně vylomit ani jeden zub na hřebenu. Ten hřeben je hezký sám o sobě. Dala jsem jí ho jednou mezi dárky k Vánocům. To, že podpisy neobnovovali, že mamka neměla ponožky, její věci byly porvané, zničené a ztracené, to už je passé. Maminka ho měla v šuplíku v nočním stolečku. Druhý na zrcadle položen na dvou věšácích;  třetí v koupelně, aby se mohla kdykoli přičísnout. Ty vylámané zuby na hřebínku  o něčem vypovídájí!! To muselo dát práci! VYlomit jeden, a druhý a další! Škodič ubližoval, kde se dalo. Hajzl. Napadlo mě, že ubližoval i mamce. A ta se bránila, jak uměla. No, a pak se to dalo do zápisu. Agresivní paní... Už naskočila Mengelka, gestapačka, o níž jdou fámy... Zajeduje kdekoho. Kolik lidí tam přijde bez léků, tak, šup, jedeme. Ať se farma účty točí! Jedni lidé mi vyprávěli, jak tajně odnášeli léky z DD. Nad tím jsem dnes ráno dumala. Došlo mi to dost pozdě. Na nebohých bezmocných se tančí! Nemohou se brátnit. Loni v srpnu na ně bestie z KHS naskákali a narvali jim špejle do mozků. A ještě se mi nějaká odbornice z pražského DD smála, že už v prváku na zdrávce se učí, jak je dutina nosní a mozková oddělena kostí. Hm, a proč teda těm lidem teče z nosu mozkomíšní mok?!  

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-04_Jdu_povesit_pradlo_-/

Běžím pověsit prádlo. Zrzečka hledala něco šustivého v klematis. Marně. Mourek přišel do party. Zrzka se snaží. Usilovně. A zbytečně. Něco v keři běhá. Ještěrka nebo myška. Chrání ji houští. Obhlížím naši včerejší večerní práci. Tři stromečky asymetricky sedí ve svých jamkách. :-) Dva, mezera, kořen stromu, třetí.  Zalévám je. Pozorovat kočky ve hře - to je hudba sfér. To by měli povinně pouštět jako lék na duši v DD. I té mrše, co si léčí komplex méněcnnosti na slabých. Zavezla bych lidi do parčíku, Povinně pozorovat kočky. Já pozoruji, že nám nejen narhnuli hlínu za náš plot! Náš sloupek, který zaléval do betonu tatínek, je poškozen. Beton ulomen. Máme skvělého souseda... Bezohledného.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-04_Jablecna_povidla/

Namlet povidla. Koření. Nechat na slabém plameni péci... Až večer na ně přijde čas. Uložit je do sklenic.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-04_Josefov_filmovy_-_nemecka_produkce_Marta/

Koupit kytku mamce. Stálo mě to skoro dva tisíce. Zajímavé - růže z holandské burzy za sto dvacet korun výrazně zlevnili. Nejdou na odbyt? Taky jsou parádně drahé! Nemravně! Beru Mourkovi záchůdek. Deset kilo steliva. Nějaká pexesa pro děti, lampy na hrob... Ty vorle, vůbec nevím, za co jsem to utratila. Bylo to tak náhle. :-) 

Jedu nahoru do Josefova. Tak to vždycky říkala mamka. Do Josefova se jezdilo nahoru. A do Jaroměře se jezdilo dolů. Podle kopců. :-) Stavuji se v květince. Inspiruji se. Večer si vyrobím věneček. Bude-li čas. Zahýbám k obchůdku Malinka. U kostela návěsy na auta. Je to jasné Tady se zas filmuje. Proč by tady stály ty náklaďáky. Kupuji jed na houbu na větvích. Strom stárne rychleji - včera našla na netu Linda. Beru hnojivo stromům na zimu. U stromů rostly okurky, papriky, afrikánky, slunečnice. Je potřeba doplnit výživu. Josefov - filmařské město.

- Pavli, tady na konci je permanentně nechaná ulice s německými válečnými výlohami, že?

- To tady mají pro všechny filmaře. Dnes tu prý hořelo auto. Povídala jedna paní.

- Doopravdy nebo filmově?

- Pro film.

Jdu se podívat do Čtvercáků. Z rohu budovy v květnu 45 voják zastřelil Valušku Dvořákovou. Přes dvě ulice se trefil! Už jsem o tom příběhu psala. V Musíme si pomáhat. Taky paní Anička v DD mi o tom dni vyprávěla. Jak šli ze školy. Když Valuška upadla, hlouček dětí se vrátil schovat . Paní Dvořáková šla k veliteli. Nechal střelce popravit. Kdyby to bylo v dubnu, možná by měl příběh jiný konec... To dělá válka. Vůbec - uniforma má svůj velký úkol. Anonymita. Jistota, že všechno mohu. Jsem beztrestný. Schovaný v hadrech. Mohu zabíjet, násilnit, krást, ubližovat. Čtvercáky jsou plné aut. Dvě vozidla Městské policie... Tady parkují vždy nebo jen dnes? Točí se tu válečný film německé produkce. Bude se jmenovat Marta.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-04_Za_maminkou_-/

Město je uzavřené. Ulice obsazené civilisty v kostýmech války. Vojenské mundury. Vedro. Mám letní šaty. Sedí na lavičkách. Musí jim být nepříjemno. Objíždím kudy se dá. Cikánka a dvě děti. Na silnici. Nebezpečné. Stahuji okénko.

- Buďte tak laskavá a naučte své děti chodit po chodníku. Od toho chodníky jsou. Čím dřív je to naučíte, tím dýl vám děti zůstanou.

Za mnou troubí netrpělivé auto. zastavuji na konci ulice. Vystupuji. Další cikánka na mě vřeští zpoza volantu. Možná jí chybí fet. Mlátí rukama. Štěká jak fena. Vulgární, že i dlaždič by se styděl. Objíždí mě vztekle a netrpělivě zprava po chodníku. Míca sprostá neurvalá. Asi spěchala kouřit. Takhle by si nedovolila dřív jednat. Narostla jim křídla. Poučila jsem tu mámu, aby vedla děti k bezpečí. Každý dobrý skutek...

Linda mi vyprávěla, jak nějaký právník vysvobodil dceru ze šikany. Šel na schůzku rodičů. Někde se tam ometal kluk, který ubližoval jejich dceři.

- Ty jsi Michal?

Když si ho ověřil, řekl mu dost důrazně:

- Jestli nedáš Mařence pokoj, tak tě zabiju!

Kluk se strachy počůral. (No, neměl totiž uniformu. Tak mu povolily svěrače.) A pak už nikdy holčičce neubližoval. Další hochy si zjistil jinak. Taky dostali na frak, ne od něj. To zařídil. Za stovku. Ještě jeden, co ji mlátil. Tatínek ji naučil, jak uhodit do člověka. Na solar. Aby to byla fakt petarda. Kluk, který vedle ní seděl, ji stále šikanoval. Dala mu, jak si to nacvičila doma. Spadl na zem. Už si jí nikdo nedovolil ublížit ani slovně, natož fyzicky. Dostali hoši lekci. A takhle jsme zhrubli. Kdybych chtěla, tak té číče vypálím jednu do okýnka, až by počítala zuby na skle. Jenže jsem slušně vychovaná. Frizúru jsem jí nepomuchlala. Ačkoli příležitost byla. Bombu do okýnka. Utéct do auta. Ujet. Měla jsem si to nacvičit?

Na hrobě se udržely ve vázách květy listopadů i růží. Vyměňuji vodu. Beru za pomníkem starou svítilnu. Vymývám sklo. Instaluji do ní nové růže. Za sousedním hrobem si půjčuji smeták. Zametám opad z psího vína. Před týdnem na něm bzučely včely a kamarádi sršáňci. Dnes jen lupínky znečišťují hrob. Mami, převzala jsem na sebe tvou péči o hrob. Teď už ne dvakrát třikrát do roka. Vždycky mě sem nějaká síla vyšle. Mami, já sem chodím asi sama. Tady se nikdy nic nezmění. Mami, kolika lidem jsi pomohla. Máš čtyři vnuky! Dvě dcery! Stydím se za ně! Mamko, já to zvládnu! Mami! Ještě nedávno jsem tě sem vozila. K taťkovi. Mám fotky u hrobu. Mami! A teď jste spolu. Mami, tati...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-14_Na_soutoku_Labe_s_Metuji_u_stezky/

Dívám se do Krkonoš. Ne, dnes ani Sněženka ani Černá hora. Zahaleno špínou z oblohy.  Přes Josefov nejedu. Vraceli by mě na objížďky. Vezmu to přes soutok. Městu se vyhnu. Nad Labem krásný červený vodopád. Odráží se v hladině. To si musím vyfotit. Parkuji za mostem, kde si lidé navlékají brusle na stezku. Jdu bosa na most. Tady je krásně. Nad řekou... Už ať je mír! Dnes se mě Bertík Treborů, starý pán, ptal, jestli necestuji. No to teda necestuji. Nedovolila bych si ve válečné nejisté době někam vyletět. Do vlasti nás musí pustit ze zákona bez podmínek. Jenže mění pravidla jak ponožky. A najednou bych měla morgelony v hlavě. To určitě. Žádné necertifikované špejle!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-04_Upekla_jsem_housky,_podvecerni_posezeni

Ještě svítí sluníčko. Jenže nemám chleba. A mám vepřová játra. Rychle peču dalamánky a večku chleba. Povedl se. Cibulku na sádlo. Jatýrka. - Petroušek měl dnes volno. Vyvezli čtyři vaky větví, padáku, plevele a bioodpadu ze zahrady. Vyhlížela jsem je, že jim dám vysypat můj velký kbelík na kolečkách. Štěstí, že jsem ho rozrovnala na vrch tašek. Projeli by mě. Péťa rovná větve na odvoz na příští týden. Co zahrada vyprodukuje! Jaké kvantum vyvážíme! A co toho projde našimi útrobami! Děkujeme, Přírodo!

Tak na věneček dnes nedojde. Žehlení až zítra. Chtěla jsem si vystříhat zajímavé články ze Zpravodaje. Už jich mám na sobě možná rok.

Mícháme s Petrouškem roztok na houby na stromech. Jed v zahradě. To jsme tady nikdy neměli. Ale prý stromy napadené houbou rychleji stárnou. Cákám v rukavicích bez respiče. Teď by se hodil. Jenže už vím, že nemá tu záchytnost... Tak pro pocit...

Volá klientka. Objednává přes katalog. Potřebuje pomoci. A ještě jedna...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-04_Druha_vecere_-_ne%2C_mlsatko/

No, nejde internet. Jo, a jsem na začátku.  :-) A není to jen u nás. Ano, mami, nejde internet. Pokouším se omluvit na výživě a na poradě. Mail odešel. A přišla hned odpověď - bude nahrávka. :-) Pokouším se připojit. Vždycky mě to na chvíli pustí a pak šlus.

Přichází řada na povidla. Vypadají moc dobře. Nejen vypadají. Ona i výborně chutnají! Mami, škoda, ze ti nemohu dát ochutnat.

Půlnoc FB naskočil. Ale nepracuje. Nácvik bez spojen skončil. Co se bude nacvičovat příště?

Dobrou noc!