S bílou rozkvetlou třešňovou nevěstou
Vzbudili jste se a jste zdraví?
To je to nejlepší,
co se Vám může každý den přihodit.
Zas bude půlnoc. Než se vypíšu, budou dvě. Jestli má den osmnáct a kousek hodin, mně by to souhlasilo. Čas se zhušťuje. Teče přes prsty. Mohu mít diář, papírky, vlepky, poznámky. Mám to marné, mám to marné.
Dnes zas pestrý den. Ani vše nemohu popsat. Krásný. Úspěšný. Radostný. Rozkvetlý. Nadějný. :-) Svobodný.
Začínám v devět. Lezu po osmé ze svého teplého sarkofágu. Celé dopoledne pracuji, obchoduji. Taky informuji o Dni otevřených dveří ve středu večer. Pro klienty, pro zájemce o přivýdělek i o práci. Ještě bych chtěla vyčistit pár oken. Nepodařilo se. Rychle oběd. Copak je dnes na jídelním lístku? Včera pohanková kaše. Dnes rýže tří barev. Hrnec uvařil. Do misky míchám gurmánskou rajskou s vysokým obsahem proteinu. Odkrajuji plátek pražské šunky. Zalévám rýži gurmánskou s provensálskými bylinkami. Kostičky šunky se prohřívají v horké kaši. Velká mňamka. Za oknem slunce. Kýčovitý pohled na rozkvetlou třešeň. Máme dvě nevěsty. V zahradě zima jak v psírně.
Sedám na koberec k ntb. 13.15 hod. Skyp vyzvání na všech zařízeních v domě. Dnes hovor přijímám na ntb. Maminčinou tváří projela veliká nehraná radost! Nádherně potěšena. Svítí! Usmívá se přes celý monitor. Jasně poznám, kdy se s ní pracovalo a kdy ne. Pokud celý den sedí, čumí, blbne, je smutná, nevrlá, protivná, neochotná, letargická. Nechce zpívat, nejdou jí základní znalosti. Usíná. Apatická. Dnes vidím, že měla nějakou aktivitu. Poznám to. Skvělé!!
- Dobrý den, paní Hrobská. Tak maminka tu má kapesníčky podepsané.
To vím. Vždycky je obtočím izolepou a podepíšu ze všech stran. Několikrát se stalo, že jsem krabičku našla na stolečku rozervanou na cimpr campr; kapesníčky z ní vypadlé. Maminka neví, že jsou na vysunování, na nos. Vždy jí jeden podám. Nekomentuji zničené dílo; nebyl asi nikdo, kdo by se postaral, dohlédnul, nabídnul kapesníček v případě potřeby. Možná škodič, který v prosinci přestřihl mamince světýlka z krásného stromečku, škodil i na kapesníčkách... Vzal ho čert! Zkrátka krabičku vždy zašpéruji. Ještě by se do ní dal nalít jako omylem čaj, že jo? Ale kvůli tomu se na bok nepřevalím. Karma zdarma.
- Tady má čaj v hrnečku. Konvici s horkým. Teď pila.
Neptám se jestli termosku nebo konvici. Nechci být šťoura. Pokud najdu na stolečku železnou konvici, čaj v ní rychle vychládá. Konvici bych hodila oknem. Zavřeným.
- Mami, napij se ještě.
Maminka se napije.
- Je horký?
- Je vlažný.
No, tak horký nebo vlažný!! Nekomentuji. Zkrátka máme horký čaj i v létě. My pijeme horký čaj! Jsme divné. Starého člověka ledový nápoj poškozuje. Nejen starého!!
- Ledová voda zchladí trávicí trakt, v němž ztuhnou cévy a zažívací ústrojí tak je dehydrované.
- Naše tělo potřebuje více energie k regulaci vnitřní teploty. Ta pak chybí pro správné zpracování stravy.
- Pokud pijeme po jídle sklenici studené vody, naše tělo začne produkovat nadbytečný hlen. Náš imunitní systém nesplňuje svou pravidelnou funkci.
- Pokud kombinujeme studenou vodu s jídlem, zvyšujeme svoji tělesnou hmotnost. Ptáte se, proč? Naše tělo nemůže zpracovávat přebytečné tuky a ty pak končí v našich orgánech a tkáních.
- Pokud jste věřili, že studená voda zvýší imunitní funkci a pomůže vám spálit kalorie, jste absolutně na omylu. Studená voda zatěžuje náš trávicí systém.
Proč je lepší teplá voda?
- Zajistí tělu maximální hydrataci.
- Podpoří lepší trávení tím, že stimuluje trávicí enzymy.
- Zajistí snazší pohyby střev, proto je vhodné pít po ránu sklenici teplé vody s citronem.
- Podporuje očistu krve.
- Pomáhá při detoxikaci těla.
Zdroj: https://biolekar.cz/proc-je-piti-ledove-vody-tak-nezdrave/
A tak si zas schovávám svůj kolovrátek a jsem zticha. Když horký, tak HORKÝ! Ne v konvi, ale v termosce. Je po obědě, mohli jí zalít caro se lžící zajíce. Maminka by si pošmákla, já bych byla klidná. Hodnotily bychom jeho chuť. Mamka by si pochvalovala... No, nic. Když to nenapadne, tak nebudu radit. Chytrému napověz, hloupého trkni. Vím, vím, močka se podává ve tři. Když jde Jaruška s hrnečkem těžkopádně chodbou poníženě poprosit o kávu, je odpálkována, že ještě není čas. A kdo ho určuje?? Já bych si například, pila-li bych kávu, ráda smočila rty hned po dobrém obědě.
- Paní Hrobská, ohrazuji se, že se tu s maminkou dopoledne nepracuje. Dnes tu s ní hovořila Libuška o květinách. Měly téma domácí zvířata. Taky u ní seděla XY. Prohlížely si obrázky od dětí z mateřské školy. A Liduška s ní cvičila. A chválila ji. Slyšela jsem, jak maminka hezky propínala ruce.
- Mami, vzpomínáš na ty obrázky?
- Já ani nevím.
Ach jo. Dík za péči. Škoda jen, že mi to mamka už nesdělí. Věřím, že s ní pracují. Ale nárazově. O víkendu je omezený provoz. Pečovatelky tak tak stíhají svou práci kolem lidí. Ale ne s lidmi. Jsou přetížené. Obzvlášť v korona době, kdy dodržují jisté předpisy navíc. Určitě bych nestíhala taky. V normálním provozu se honí. Natož nyní. Ale na lidi přímá péče opravdu nemá čas. To není nic proti jejich práci. Nikdo neví, co vše zvládají. Je to horší, než s malými dětmi. Jednoznačně. Je tu tíha ochablých těl, pomalost, nepřítel demence, pomatenost. Vzdávám stále hold! Stále dokola. Ale poznám, že se s mamkou nepracuje. Nediskutuji o tom. Zkrátka poznám!
- Paní Hrobská, maminka je vyčůraná.
Můj Petroušek by drze dodal svůj bonmot: Celý život...
- Mami, čůralas?
- Teď se mi chce.
Paní koordinační se snaží. Vypíná skyp. Jdu si dojíst rýži. Za chvíli jsou zpátky.
- Tak já vás nechám, za deset minut dvě přijdu.
Je mi to fuk. Chci čas využít. Uvádím maminku do korona doby. Maminka pozorně poslouchá. Vyjmenováváme domácí zvířata.
- Kočka, pes, kráva...
Domácí užitková. Nabádám, aby si vzpomněla na hospodářství u nich doma v Neznášově.
- Právě si to snažím vzpomenout.
- Měli jste ovečky?
- No jo, měli.
- A koupila někdy babička kozu?
Mamka nadšeně souhlasí. Dnes místo cvičení vytleskávám rytmus. Maminka opakuje. Zpíváme když jsem husy, Cib cib cibulenka. Písničku jsem popletla - když jsem byla veliká jsem předřadila když jsem byla maličká. Mamka se mi nádherně směje. Jsem popleta.
- Mami, tak počkej, vypínám nahrávání. Dáme si Když jsem šel... Tak, zapínám!
Ta písnička se stala mou oblíbenou, pro mě nová. Když jsem šel v Pze po rynku. O cikánce. Krásná slova. Přenádherný příběh s výchovným cílem.
Když má maminka činnost v DD, zažijeme kouzelné setkání přes skyp. Mamka není unavená. Naopak spolupracuje. Nechají-li ji osudu, přepadne ji apatie, netečnost. Svěří se, že už chce mít konec trápení. Je to tak těžké pochopit?!
Ještě chvilenku luštíme. A jde nám to.
- Hasnice?
- Nevím, co je hasnice, ale je to KARB.
Vždycky řekne kar a zdůrazní b na konci slova. Dnešní úspěch přičítám dopoledním aktivitám. Zájmu o člověka.
Už je tu paní koordinační.
- Paní Hrobská, víte, v pondělí a ve středu chodím ještě k paní do jiného patra. Skypuje s dcerou do ciziny. Trhá se to.Vy jste byla první, ale teď je to oblíbené i u dalších klientů.
- Proč nemáte WhatsApp?
- No to nemohu mít ve služební telefonu. To mám zakázáno!
- A kdo vám to zakázal? Naopak, je Vaším zájmem mít Telegram, WhatsApp, viber, messinger... Všechna možná média k dorozumívání, jak komu vyhovují. Jestli máte jeden ntb na celý dům, to je hanebnost. Mám koupit mamince ntb? Ona vidí špatně a tablet nevnímá. Vždycky kouká nahoru.
Paní koordinační nechápavě hledí... Jako že koupím ntb?
- No, mám koupit ntb? Peníze mám. Ale vy taky. Posílám vám tam celý maminčin důchod a od státu dostáváte asi čtrnáct tisíc. To jsou peníze pro maminku. Ještě bych vám ntb nechala v majetku! Jeden ntb na dům! To je hanba! Nezodpovědost! Šlendrián!
Oni tam nemají ani počítač pro potřebu návštěv... Nemají tam nic! Všechno zlikvidováno! No jo, takový zvyk z rozkradeného zdravotnického holdingu. Četla jsem to v novinách!!! Veřejně to tam bylo napsáno. I s plnými jmény! Ty noviny patří do Babišova impéria. Víme, o čem hovořím, že?!
- No jo, ale k tomu je potřeba síla.
- Jo, cvičená vopice umí prstem udělat ťuk. Nebo neumí?
- Ale my máme internet jen tady v jídelně.
- A na chodbě. Já si ho chodím chytat na chodbu. Když s tabletem nemanipuluji, tak nám to hraje i na terase. Takže klidně stačí mamku posadit tam k tomu stolečku na chodbě. A pečovatelka by ji aspoň měla na očích, když běží za klientem; mohla by zakročit, pokud by mamka něco potřebovala. Takhle naprosto bezmocně volá haló. Je to odporné, nepříjemné. Halóóó! Halóóó! A HLAVNĚ MARNÉ. NA JEJÍ HALÓÓ NIKDO NEPŘIJDE. A VÍM, ŽE PŘED DVĚMA LETY V LÉTĚ NĚJAKÁ KJAVA ZAVŘELA MAMINKU V POKOJI:
- No, tak tady zavřeme to halóó.
Ředitel o téhle nelidské hnusotě ví, on ví, kdo to je. A nic s tím neudělal. Je to špatný ředitel. Nekvalitní vedoucí. Řekl mi, že ví, o koho jde. Přišla mu to říci paní, která to slyšela.
Jo, kdyby tu byl Babiš, uslyšeli bychom:
- Tak to řekněte! No řekněte to! Jméno! No řekněte, kdo to byl! :-) :-) :-)
Pak ještě miluji věty:
- Tak to udělejte do kalhot, máte přece plíny!
To je na ránu mezi oči. Taky pečovatelka. A taky to ta paní slyšela a šla žalovat řediteli. A taky zbytečně!!!
- Paní Hrobská, vyhovuje vám čas po obědě?
- Mně to vyhovuje vždycky, protože si v diáři svůj program koordinuji s časem 13.15. Začínaly jsme v deset dopoledne. Ale podřídím se vašim podmínkám. Pro mě to není problém. Jenže 23. budu mít mezinárodní teleport a ten začíná ve 13 hodin. Nevím, na jak dlouho to je.
- Tak to není problém, až přijdu do kanceláře k diáři, smluvíme se.
- Tak mami, buď hodná. Kdyby okolo tebe šla paní K., buď k ní milá. Ona mluví, tak si s ní hezky povídej. Ona stále hledá své dva dobře vychované syny Milánka a Ládíka. Nebo s Jaruškou se můžeš družit. Je hodná. A mami, kdyby ti řekli, že půjdeš chodit, tak neodmítej.
- Ona sama chtěla, sama se zdvihla, byla aktivní.
Dělá mi to radost jak chvála od učitele na dítě.
- Maminko, mám tě ráda. Tak zas zítra!! Ahoj.
- Taky! Ahoj!
Blik, ťukám na červený telefon. Jak opička. Je to tak jednoduché.
Linda.
- Mami, ve sněmovně je legrace. Ministr neví, co nařídil. Schillerovou načapali, že má kratší vlasy, jinou barvu. Ale ona to zlehčila. Prý ji těší zájem lidí.
- Mrcha jedna.
- A ministr včera řekl, že kadeřnice budou v poslední vlně. A dnes mu řekli, že kadeřnice může chodit ke klientům.
- Šlechta se nekoordinuje?
Zvonek. Nájemník přivezl nájem. Povídáme si.
Telefonuji. Už dokončuji hovor. Zvonek. Ó, toto nemohu napsat. Ale bylo to nečekané, milé, plodné.
Fakt má den málo hodin.
Myslela jsem, že zlomový bude rok 22. Ale ne. O je zlomový už ten letošní:
Singapur Cena ropy poprvé ztratila za jediný den veškerou svou hodnotu. Kontrakt na americkou lehkou ropu West Texas Intermediate (WTI) s dodáním v květnu v pondělí klesl o 306 procent a uzavřel na minus 37,63 dolaru za barel. To znamená, že prodávající nejenže za svou ropu nic nedostane, kupujícímu ještě musí za každý odebraný barel zaplatit.
Loni 67 dolarů za barel. Před krizí 130 dolarů za barel. Někdo to komentoval:
Je zajímavé, že čerpadláři o zdražení vědí tři dny dopředu, ale o zlevnění nevědí tři měsíce pozadu.
Tak, tak. Sám mám málo!
Prožila jsem krásu. Podívala jsem se na videa šlehajících plamenů z podzemních měst v Bostonu a v Anglii. Ti naši tady ještě stále melou nesmysly a vedou nás do NWO. Asi mají klapky na uších i očích. Svět se obrací k lepšímu. Raduji se. Představuji si ho po koronafejku. Je to skvělé. Lidi si odpočinuly. Přestala spotřeba. Utichla výroba. Stmelují se rodiny. Co chtít víc!
Jít do postele. :-)
Dobrou noc!