Vzpomínkový. Poslechový. Přistihla jsem den - ztratila se mi hodina. 

Přicházím zastavení světa na chuť. Odpočinek. Poslech. Spánek. Celý den si vracím Emila Páleše. Furtumfurt - by řekla maminka - ho točím dokola. 

Rychlý oběd. Hovězí s nudlemi od včera. Na páru brambory, mrkev, červená řepa, cuketa, krůtí plátky. Koření od sv. Salvátora. Sypu na brambory. Sypu Bambovu sůl. Sypu zámecké na maso i cuketu... Kořením kořením. Fytoživiny jsme se učili na školení s dr. Susan Bowermanovou. Bylinkami nic nezkazíš. Hlavně ne gluta - glutamát, glutaman, gluta, gluta - součásti kořenících směsí od neseriozních. Jím z malého talířku deset let. Sobě i Petrouškovi dobírám ze sklenice křen s jablky. Vyrobím nový. Hromádku zelíčka. Hromádku zelného salátu s koprem. A domácí majolku. Jasně, stojí na oleji. Ale žádné další konzervanty. Vejce, citronová šťáva, olej... Myšlenky mě vedou k včerejší plané diskusi o bílé mouce s kvantem lepku. My jíme všechno. Ale vyhýbáme se. Vybírám stravovací zatáčky... Vyplácí se. Chráním těla. Zajedujeme je méně, než ty chytré hlavy s  tvrzením, jak naše babičky... Jo. Ale naše babičky jedly bio. Naše babičky měly v zelenině a ovoci 100% vitamínů, minerálů, fytoživin. Ještě v roce 2002 měl banán úbytek 95% B6 - důležitý vitamín béčkové řady. Lidé nemají B6, B12, zeleň listovou. Tři potřebné složky pro biochemickou reakci homocysteinu... V banánech je dnes 0 % B6... Konec mudrování. Komu není rady, tomu není pomoci. Jen se cpěte prázdnými kaloriemi. Proti gustu, žádný dišputát! A pak si neosahávejte velká břicha. Zdroje kardiovaskulárních chorob, rakoviny, cukrovky II. typu. Pak si nestěžujte, že bolí klouby. Jo, ve stáří artroza postupuje. A když se tlustá těla houpou na kloubech zkonstruovaných na poloviční váhu... Komu není rady...

Petroušek se po obědě ptá:

- To by mě zajímalo, kdo tady v tom státě bude ještě někdy pracovat.

- No se mnou nepočítej, nám důchodcům od zítřka promítají v TV.

Poněkud dementní. Pořady pro důchodce. Důchodce má tolik zájmů, možností, že nepotřebuje kuratelu pod vlajkou České bruselské - vymývání mozků. Ačkoli... Ne, žádné ačkoli. Petroušek mi v pátek povídal, co mu říkal kolega. Ten nenosí krabičku s rautem, jako dostává denně ode mě světlo mého žití. Šel si koupit svačinu. Prý čekal 37 minut u pokladny. Jedna rodina měla tři vozíky!!! Lidé platili sedm, pět, šest tisíc.

- Peťuš, už sis všiml našeho krásného toaleťáku?

Vím, mají se kupovat nebělené, bez vzorů. 

- Peťuš, kde ty náklaďáky pořád nabírají potraviny. Navážejí a navážejí. Odkud to berou? --  Potřebují provětrat sklady.

Banka mi píše:

- Omezení pohybu? Zkuste to on line.

Hm, dobrý nápad. Ale co až bude vynechávat ten net a elektrický proud, jak se proslýchá...

Dobrá zpráva dne: Lidi si začali vařit sami. - No, tak jen tak dál! Jenže sdělení pokračuje, že je to prý drahé. Odjakživa se vařilo doma. Odjakživa to bylo v restauraci dražší. Logicky. V jídle se platí energie, lidská práce, suroviny... Tedy ještě nás čeká hodně úkolů. (Tady bych prosím navrhla vysílání pro střední generaci - nauč se už konečně vařit domácí polévky, dělat domácí nudle a vykašli se na ty kupované.) Když si rodina vaří s prodělkem, pak asi kupují bifteček z namíbijského býčka. Ale co takhle nudle s mákem. Bramborové placky s povidly. Kramfleky. Brambory na loupačku. Česnečka na různé způsoby. Bože, i kdyby to bylo drahé telecí, nemůže to být dražší než v restauraci. Energie se platí v měsíčních poplatcích a práce se nepočítá. Světe, už už se převracíš zpět na nohy, ale fakt, bude to ještě fuška.

- Peťuš, už sis všiml našeho krásného toaleťáku?  

Lidi pomalu hloupnout. Nechávají lákat na slevy. Lidi se nechají pořád víc a víc oblbnout. V pátek měli u Rossmanna na všechny výrobky Finish slevu 50%. U žluté nádobky s práškem do myčky cena 199 korun pro lidi s aplikací. (Hezky lapají do sítí.)

- Tak tady ten prášek bude za stovku?

- Ne, to už máte po slevě.

- Jak po slevě? Vždyť to stojí na netu 129.

Tak takhle si s námi hezky hrají. Korporace, řetězce. Žádné slitování. Ždímou, podvádějí, nabízejí šunty, odrbané otraviny. Doslova - otrávené otraviny. A lidi hrají... Hrajte. Vaše volba!

Dnes výjimečně nepíšu ve dvě ráno. Je půl druhé. Odpoledne. Právě se na svět začala drát moje Deniska. 22.3.1976. Včera jsem psala, jak se drala a drala. Včera jsem se spletla. K mamce jsem šla s novinami už v sobotu. Psala jsem v neděli. Ta holka se drala sobota, neděle, pondělí. Do třetího měsíce mi píchali plegomazin. Uklidňovadlo pro blázny a těhotné. Tak to bývalo. Tři měsíce udržování. Na lůžku v nemocnici. Na sedmém měsíci dokonce udělali cerkláž. Steh na děložním hrdle. Nojo, holku ve mně zašili. Narození na sedmém není tak nebezpečné jako na osmém. Tam se ještě otevírá nějaké dodělávání člověka. Bylo jí to jedno, že má termín 20.4. Ťukala na svět, ťukala... V den porodu mi ještě píchali uklidňovačky. Stále mi sestra Dáša, stará sestřička s brýlemi a postiženým synem z Dolan, taková přísná, nesmlouvavá, stará škola, asi poctivá, nevěřila. Prý jak často mám bolesti. Pak už každou minutu. 

- Kdykoli přijdu, spíte.

 No jo, dva dny vzhůru. Ale bolest mě vždy probrala. Najednou jsem se probrala totálně. V posteli pode mnou morko. Louže.

- Já jsem se počůrala!!!

Ostatní rodičky na pokoji, bylo jich tam - jak ve vojenské ložnici, ještě že tam neměli palandy, mě uklidňovaly:

- To né, to vám praskla plodová voda.

Dnes už vědci vědí, že porod nespouští matka, ale dítě. A ten můj skopec se rozhodl, že se chce mrknout na svět HNED. TEĎ. Odvezli mě na sál. Porodník - podle mě skvělý dr. Sukup - dej mu pánbu věčnou slávu (zemřel dementní) - přestřihl steh. Působil uklidňujícně. Pak mě nechali pod peřinou. Sestra na odchodnou:

- Počítejte vločky... Kdyby něco, zavolejte. 

Tak jsem koukala z okna. Počítala vločky. Mrazivý březnový den. Proletoval sníh. Zcela jako dnes. Na pítku pro ptáky máme led. Vedle mezitím porodila paní holčičku. Shodou okolností ta holčička, vypadala po vyběhnutí na svět jak modré holoubátko, ke mně přišla asi před třemi lety. Datum narození 22.3.1976.

- V Jaroměři?

- Ano.

- Já jsem byla u vašeho porodu. Vy jste se narodila mezi půl druhou a půl čtvrtou odpoledne. Pak už přišla řada na mě.

No, přišla řada. Narodilo se malé skoro tříkilové miminko. Dali jsme jí jméno Deniska. V matrice čtu nezralé. Vše do roka dohnala. Nesmírně inteligentní. Semtam bez zábran - tvrdě a neústupně jde za svým. Ani po nárazu nepřizná pravdu. Každý máme nějakou letoru. Je moje. Šikovná. Nesmírně houževnatá. Pracovitá. Inteligentní. Myslím, že umí lépe počítat než já. Má logické uvažování. Úlohy o pohybu - před třiceti lety. V autě. Petroušek nám dával - kolik ujedeme od patníku k patníku při rychlosti... Hm, vůbec nevím, o čem tehdy v kabině byla řeč. Denisa to věděla. Tak jako studenti a učni se občas ptávávali, proč mají znát syntax, dnes se ptám: A k čemu mi to jako je? Nechávám si před sebou dlouhou mezeru z bezpečnostních důvodů. A pravidelně si nějaký hlupák myslí, že ta mezera je připravena pro něj.

Na messingeru nečtu a nepřeposílám řetězové dopisy. Nedůležité pro mě. Zdržují. Dnes mi jeden přišel. Zaujal mě obrázek květiny. Čtu text. 

Tyto řetězy nepřeposílám. Ale tenhle text je v téhle divné korona době pro mě velkým zamyšlením. Hned jsem si probírala řadu lidí. Někteří odešli tam na druhou stranu. Některé nové jsem našla... Necítím se sama. Vždyť mám toho svého milovaného Petrouška. Semtam mě znepokojí nevědomost - co s námi lidstvem zamýšlejí. Pak se zas hezky uklidním v čtení konspirací o zatýkání světových šmejdských pedofilů... Závěr: Kytička přišla vhod. Posílám ji zpět. A děkuji nesmírně vesmírně

Od snachy přišla odpověď: (text nechávám autentický)

Stalo se to v loni ...manžel mě vezl na nočni službu a potřebovala jsem si dokoupit pečivo na svačinu
.. vystoupila jsem z auta a šla do večerky pro rohliky nebo chleba ... bohužel rohliky uz neměli tak jsem po prodavači chtela pouze 1/4 ale nepochodila jsem tak jsem vzala půlku a docela naštvana jsem odesla z kramu a nastoupila do auta s hláškou no to mě pos.. co budu delat s půlkou chleba a podívam se do leva na manžela a ejhle on tam zírající mladý muž vytřeštila jsem oči a se slovy pardooon a vystoupila ... totiz v dobe co jsem byla v obchodě manžel otočil auto a přeparkoval po zbytek cesty co ja jsem mu hudrovala si malem zamotal hubu do volantu jak se chechtal coz bylo nakažlive a chechtali jsme se tomu pak oba docela by mě zajímalo co se honilo v hlavě toho mladého muže

Tyhle příběhy mě zajímají. :-) Jak okřikuji syčící papiňák - pšššt, ticho, ticho! Holky, potichu! - tak dlouho, až se ve dveřích objeví holčičky:

- Mami, to nejsme my. To je papiňák.

Nebo jak někdo odjede na kole na nákup, pak se vrátí autobusem domů. Nebo naopak. Odjede autem. Přijede autobusem. Volá policii, že mu ukradli auto. To píše život. A k tomu je potřeba odpočinek lidských mozků. Zklidnění myslí. Tak nás zakleli doma, no. Využijme ticha k naslouchání. Pozorujme. Máme šanci na radovánky s rodinou... Doma. Ne na horách. Ne u moře. DOMA.

Poslouchám Emila Páleše.

Z duchovní medicíny vytušil hlavně dvě choroby: 

První: AIDS - píše v Angeologii dejín. Deficit imunity AIDS dal do souvislosti s vlnou relativismu v 70. letech 20. století. Ve vnitřním výkladu říká: Jsme v slunečním období. Sluneční fce v těle je imunita. Selhávají solární fce - lidé nemají páteř, charakter, popírají pravdu, jsou relativisty. Vzniklo to v komunitách s mravním relativismem. Vyvodil z toho směřování, co by mělo pomoci - která rostlina by mohla pomoci. Měla by mít sluneční signaturu. Potvrdilo se. Bonnská universita našla látku ve slunečnici. Účinná látka pak stála miliony za gram. Za AIDS stojí sluneční démon - démon současnosti; dělá absenci duchovní aspirace, bezcílnost, vše je relativní, postmoderní popíraní pojmu pravdy. Potvrzení v kruhu - když člověk předpoví možný lék a on funguje.

Druhý příklad uvádí - klasická černá smrt v středověku. Mor. Přišel z Číny 1308. K nám dorazil až za 40 let. Pomalé komunikace. Všichni denně nelétali. Až 1348 zachvátil Evropu. Bylo to trojnásobné marsické období - démon Marsu, jsou to síly agresivity, klasický nečistý špinavý hnědo červený oheň v auře. On udělal duchovně medicínskou dg: Cpali se tehdy hodně masem. Lidi byli šelmami. V mase je železo, měli ho hodně v krvi. Možným temperamentem byl cholerický. (Tak divná formulace.) Přišlo to ze střední Asie - tam je centrum sil Marsu. Železo v krvi . Bakterie asi působí přes železo. Udělal obraz démona moru vtěleného do bakterie yersinia pestis. Obraz nemoci vtělil do bakterie. Potvrdilo se to: Dne 13. září 2009 zemřel profesor molekulární genetiky na Chicagské univerzitě, Malcolm J. Casadaban, který se zabýval výzkumem zahrnujícím Y. Pestis. Vytáhl si vzorek oslabené yersinie. V Chicagu náhle zemřel na laboratorním stole. Najednou byl černý; na zemi. Byl plný železa, hromadilo se mu v tkáních, nevěděl o své nemoci. Skolila ho bakterie. To je potvrzení popisu duchovní bytosti démonu moru - přišel si jen pro ty své. Kosil hlava nehlava, bohaté, chudé, ale přišel si pro ty, kteří mají jeho signaturu v auře. Ty ostatní nechal. Z duchovního hlediska nikdo nemůže ochořet nemocí, když tu nemoc už nemá v sobě. Marsickou sílu.

Pro mě pořad objevný! To jsou paradoxy!! Emil Páleš: Pokud má člověk v astrálu obraz nemoci, má duševní predispozici nemoci. Teprve pak přijde bakterie - má-li podmínky u nás, skolí nás. Bakterie musí mít duševní podmínky k množení. Mor - kdo měl v sobě nezvládnuté marsické síly, pro toho si mor přišel a sebral si ho do svých pekel. - Prymula říkal: V autobuse chrchlal člověk s coronavirem. Ten vedle něj zůstal zdravý. Ale onemocněli lidé o pět sedaček vpředu. Zdá se, ne - je jasné, že Emil Páleš má pravdu. (Jen mor byl bakterie, coronavirus je vir.)

Co je duševní protipól u corona? Co mohu dělat já sám se sebou? Mohu měnit myšlenky, emoce, abych nedávala živnou půdu tomuto viru? Abych nemusel čekat na lék, který není vynalezen, čekat na porážku... Emil Páleš začal spekulovat, jestli to ví. Ve škole angeologie na semináři učí: Obrovský protiklad viry - bakterie. Viry podobné buněčnému jádru, hlavě člověka. Bakterie se spíš podobají tělu člověka. Nemají jádro, jsou velmi vitální. Viry - jako kdyby ani nežily. Zdají se, že jsou jen kapsle s informací. DNA se neumí sama od sebe ani pohnout. Musí se nechat rozmnožit v organismu. Přijde do něj s falešnou informací. Pomýlí živou buňku, aby kopírovala informaci. Proto viry vstupují přes hlavu - pól smrti. Bakterie zdola - látková výměna; bakteriální choroby s jiným charakterem. V duchovní medicíně to tušíme. V duchovní medicíně za choroboplodnými zárodky vidíme démony. Ve starém Babylonu měli démonologii; každý démon nemoci měl svůj obrázek. Patologie v obrázcích démonů. To nikdo dnes nechápe. Máme vnější patologii - mikroskopy vidíme látky, molekuly; jdeme na to zvenku. Zasáhneme do toho, pokud umíme. Ale nevidíme démona. Jiný je pohled na chorobu z druhé strany. Zevnitř. Vidíme démona, jeho barvu, tvar, jak se pohybuje. Je to vnitřní zážitek. Babyloňané měli vnitřní imaginativní prožívání. Oni neviděli molekulu DNA. Když se podívali dovnitř, uviděli, že přišla nějaká červená, ohnivá postava. Nějak kulhala, nebo měla velký hrudník, krátké nohy. Nevymýšleli si, tak viděli vnitřní pohledy chorob.Biologické procesy - zevnitř; odsud neviděli běhat molekuly, ale antropomorfní děje, obrazy. Jako ve snu to vidíme. Tam vidíme nějakého zeleného hada zakousnutého do ledviny... To je ono. Pololidské polozvířecí tvary. Značí to -že se něco v ledvině děje. Lékař vidí molekulární procesy. Ale my vidíme třeba vlnícího se černého hada. Démonologie - druhý pohled, důležitý obraz. Ve snu - pokud jsme vnímaví, o nemoci víme dřív, než nám to zjistí pozitronová tomografie. Naše tělo to vnímá dřív podvědomě. Viry jsou jakoby nositelé padlých astrálních bytostí; a bakterie jsou pokřivené životní síly, éterické zlé bytosti. Dřív lidé hynuli na bakteriální choroby. Mor byla bakterie. Teď máme samé virové - HIV, ebola, sars, zika, chřipky, mers; samé zoonosy, přenosy ze zvířat. Symbolickým myšlením se to dá shrnout. Lidstvo hlavatí. Intelektualizujeme se. Víc náchylní k virovým onemocněním. Stárneme. Lidé měli mladší průměr. Byli ve vůli, ne v intelektu. Měli choroby zdola. Souvisí to s fázemi Měsíce... Viry jsou silné v novu, bakterie v opačné fázi. No - poslechněte si sami. Je to objevné. Je to jiný pohled na nemoc. Zevnitř.

https://hearthis.at/slobodnyvysielac/ariadnina-nit-83-2020-03-20/

- Peťuš, už sis všiml našeho krásného toaleťáku?

On si nevšímá detailů. Dnes jsem si dávala pozor, co nás obklopuje. Např. hrabě Špork koukal  ze svého zámku do hrobky na protějším břehu Labe. Svítilo tam věčné červené světýlko. Aby si uvědomoval, že co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy. Mám hezké červené srdíčko z Kiky. Každý dne v něm svítí červené světýlko. Abych nezapomněla... Co jste vy... 

U kamen máme nádherné čtverečky v dlažbě. 

Zatímco já jsem se oddávala relaxu, Petroušek v mrazu dookopal keře. Když jsem se probrala do dne, na lince stály dvě dvoulitrové lahve mléka. Miluji mléko. Nevhodné pro člověka. Mohla bych se v něm koupat. Mám ho nejraději žhavé, hodně kakaa... A když ho svařím, objídám škraloup. Nekonečně se tvoří nový, méně smetanový... 

To není vše. Ale jdu pokračovat v spánku.  :-) 

Poslouchala jsem, až jsem usnula. Probírám se kousek po osmé. Zatápím. Chystám Petrouškovi svačinu. Těch pár úkonů mi trvalo dva hodiny. Hodiny začaly odbíjet. Deset. To ne. Kontroluji další hodiny. A počítač. Ne, nespletly se. Dvaadvacet. Kam se mi poděla hodina?! Som z toho volaká zmätená. Spíš vyděšená. Normálně se mi ztratil čas. 

Tak to je vše.  

Dobrou noc! 

P. S. Je zajímavé číst si, jak jsem popsala narozeniny svého dítěte před dvěma lety. :-) Byl to vlastně včerejšek. Asi jsem článek vložila kousek po půlnoci.

21.3.2018

Irena Hrobská

22. března 2018 v 0:18 · Jaroměř ·

Brzy ráno jsem si dala do uší sluchátka mp3. Usnula jsem. Zaspala jsem vybraný pořad. Automaticky se začaly přehrávat meditace. Nevím, kolik jich bylo. Jedna? Dvě? Šly mi do podvědomí. Zaregistrovala jsem nádech, ohm, výdech... Zas jsem byla v limbu. Meditace na egregor slovanství... Spánek... Slunce zářilo jako na jaře; natočila jsem ve spánku hlavu k oknu. Záře! Obrovská záře. Držela jsem oči zavřené. Tentokrát vědomě jsem vklouzla do meditace :-) Nádherný vstup do dne. Kýč! Ptáci zpívali. Hodovali. Mlsali. Hopsali. Přelétali z větve na větev. Sbírali semínka z trávy. Stehlíčci okupovali ptačí RESTAURANT. Slunce se nevzdalo až do večera. Lampy v záhonech svítí a blikají ještě teď :-) Dnes měli na nebi dovolenou. Neduněli. Vyběhla jsem bosa do mechu. Toho zas narostlo. Hned se mi o nohy lísá Micka. Skvělé - zemská prána vjíždí do těla. V roce 1976 bylo v tento den chladněji. To bylo ještě normální přírodní počasí.

Velikonoce se blíží. Kaufland ve svém letáku ujišťuje, že s ním jsme na Velikonoce připraveni. Nápis skrytý v kvantu chlastu. Velikonoce jsou naše staré pohanské slovanské rituální svátky. Hospodyně vymetající dům zelenými větvičkami, oslava životodárného sluníčka... Snesla jsem dekorace. Jabloňky nazdobím zítra. Nejvíc špinavá okna jsou ta od Micky. Umyla jsem je. Ať má co packami značit.

Zítra odpoledne se narodí má prvorozená. Mamka měla chřipku. V trafice měla své Ahoj na sobotu a Pochodeň s programem. Nesla jsem jí sobotní čtení. Nemohla jsem najít polohu v křesle. Ošívala jsem se. Vrtěla. Nohy nahoru. Nervózní zadek.
- Běž, běž, domů!
Tehdy maminka neměla telefon. Klusala jsem nahoru do města. Domů. (Nikdy jsem si tam nezvykla.) Myslela jsem na poslíčky; povídali v poradně. Cítila jsem je i v noci, i druhý den v neděli. V pondělí mě odvezli. Dali mi uklidňovačku. Sestra mě chodila poslouchat. Měsíc do porodu. Mezi bolestmi jsme si schrupla.
- Bolesti neustoupily?
-Ne.
- Jaký je interval mezi bolestmi?
- Dvě minuty.
- Vždyť kdykoli přijdu, spíte.
- Ano, nespala jsem celou noc! Ale jsou to dvě minuty.
Myslela, že si vymýšlím. Mokro v posteli. Vyděsila jsem se. Neuměla jsem to zastavit. Ženy okolo volaly:
- Sestři, praskla jí voda!
Na sál. Přestřihnout steh ze sedmého měsíce. Nechali mě tam samotnou. Měla jsem počítat vločky. Vedle mě začala rodit paní. Porodila takové fialové ptáče. To ptáče ke mně na podzim přišlo. Ptala jsem se, kdy je narozená. 22.3.1976.
-V našem městě?
- Ano.
- Odpoledne po obědě?
- Ano. Jak to víte?
- Viděla jsem, jak jste skočila do života. Vyběhla jste jak ptáče. Vletěla jste sem... Vrhla jste se na planetu :-)
A to je vše! Přátelé! Jády, jády, jády, jády.
- To jsem přeci měl říct já!
- Tak to řekni! Tak to řekni!
Dobrou noc! :-)
Deni! Všechno nejlepší! Hodně zdraví, štěstí, hojnosti, lásky, harmonie, tolerance, ostražitosti a MÍR!
A sladké sny!