S intuicí to jde samo

Pondělí. Večer. Žofka tu řádí jak černá ruka. Vlezla mi do poličky, shodila lastury. V pracovně jsem zjistila, že mi z okna shodila takové malé krásné hodiny. Vizitky rozsypala. Anděl odolal. Asi mi v pracovně úřadovala, když jsem tady nebyla. Jen chodím, uklízím, rovnám, vytírám, zametám… Naučila Mourka brousit si drápy o naše nové květované super drahé křeslo. Už tam mám asi pět vytažených ok. No to bych do Mourka neřekla. Mour a Žofka skvěle složená kytka. Dvojka k pohledání. 

Pondělí. Nemáme se rochnit v minulosti. Tak jen maličko – před týdnem dusno, tropy, nedýchatelno, pro mě ideál. Slunce. Rajčata. Okurky. Bazén. Léto. Svoboda. Klid. Pohoda.

Dnes zas už vše v normálu. Zamračeno. Občas déšť. Zima jak v tanku. Žijeme tady a teď.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-28-rano-dopoledne

Ráno kožíšky čekají svorně na snídani. Vypadají jak nevinní andílci. Kde zas přijdu na nějakou zkázu? Co kde rozbila? Žofka si oblíbila v koupelně vyskočit na židličku. Opatrně, aby neshodila hromadu odloženého oblečení. Umývadlo a ona. Micicinda ani Žofka se s vodou nekamarádily. A to Linda pořád - rezatá, má geny mainské mývalí... Ty mají rády vodu. To určitě. Asi jen v dokumentech. 

Ode dneška začínám zase pracovat. Tolika lidem jsem slíbila spočítat wellness test kondice. Ti z ulice si ho u mě platí. Ti z FB ho dostanou v nabídce zdarma jako dárek. Vypracovávala jsem dnes sedmatřicetiletému muži. V rozměrech vypadal jako atlet, nakonec nadváha. Zamyslela jsem se nad svou intuicí. Od minulého podzimu vidím, cítím, načítám, vím víc. To vidím myslím jako za oponu. Ale vidím i zrakem lépe. Odložila jsem brýle po kurzu vidění naslepo s Markem Komissarovem. Zážitek. Hodně práce na sobě. Ochutnávám dodnes plody své práce na kurzu a po něm. Propojuji své poznatky a informace z kurzu s činností výživového poradce.

Máme dva mozky. Učili jsme se ve škole o mozku v hlavě. Jenže ten skrytý v břiše je nám víc prospěšný. Pokud umíme naslouchat svým instinktům, máme vyhráno. Totiž útrobní mozek k nám nepromlouvá slovně. Komunikuje s námi velmi dobře beze slov. Hlas intuice. Mark nás učil důrazně ve všech cvičeních vypojit mozek v hlavě. Soustředit se v setině sekundy jen na intuici. Když jsme poznávali mezi padesáti kelímky ten s mincí, nikdy nám nedal příležitost logicky usuzovat, kam ji schová teď. Vlevo už byla. Vpravo. Tak kam? Ne. Ne. Připrav se. Teď!

- Sledujte její oči po otevření.

A opravdu. Na povel jsi otevřel oči a ruka měla vystřelit na kelímek, pod nímž se skrývala mince. Někdy ti ruka o jeden kelímek ujela. Na druhý pokus to většinou vyšlo. Ostatní ti řekli:

- Ale dívala ses na tenhle. Ujela ti ruka.

Dnes jsem prezentovala výživu s paní. Mám od svého sponzora naučeno:

- Nikoho nepřemlouvej. Jen prezentuj.

Když k vám promlouvá váš střevní mozek, činí tak prostřednictvím vašich pocitů a emocí. Věděla jsem, že budu mít novou klientku. Je to náročná práce se sebou. Abys nepodléhal nutkání. Žádné ovlivňování. Je to jako hledat minci pod kelímkem. Podařilo se.

Šestý smysl máme všichni. Utlumen. Potlačen. Učili nás ve škole přemýšlet. Používat mozek. Šestý smysl lidé neposlouchají. Řídí se rozumem. Marek mě naučil – první myšlenka je správná. To další už je jen rozumová kombinace. Naše podvědomí je schopno zachytit věci, které vaše vědomá mysl přehlédne. Vidí do reality lépe; umí lépe odhadnout, jaké budou následky. Stalo se vám taky, že jste si rvali vlasy, proč jste se neposlechli?

Řeč těla prozrazuje hodně. Nonverbální signály, tón řeči, energetický obal – to všechno si můžeme vzít na pomoc pro telepatické zachycení mentálních pochodů někoho, koho si testujete. Na první pohled rozumem vidíme sympatického člověka, ale podvědomí nám říká, že něco nehraje. Mysl to nepostřehne, ale střevní mozek na to hned reaguje. Pocítíme neklid; přišel pro varování před nečestným člověkem. Hned se hlásí logika – to je jen nervozita. Jdeš mimo komfortní zónu. Asi máš strach ze změny. Útrobní mozek ignorujeme a kelímek s mincí mineme. Na kurzu vidění naslepo jsem zjistila, že vidíme nejen očima. Vidíme a vnímáme celým tělem. Měli jsme tam holčinu, která viděla místem vzadu na hlavě. Stačí jen číst ve svém nitru.

Můj Petroušek je rybka. Má skvělou intuici. Ryby zkoumají lupou vody to pod hladinou, ale umí vyhlédnout i nad vodu, na slunce. Ten umí číst lidi. A nám ostatním je dáno se to naučit naciťovat. Umět rozumět sám sobě. Poslouchat se. Já si zaplatila nejdražší kurz ve svém životě. Vyplatilo se mi. Naše chytré střevo si uvědomuje, jaké energie vydávají lidé kolem vás. Pokud vám někdo chce ublížit nebo má špatné úmysly, pozná to dopředu. V blízkosti neupřímných lidí jsme napjatí, nesví, nechápeme proč, když je tak milý. 

Z filmů známe, jak někdo nenastoupil do vlaku, do letadla, změnil směr, zastavil, odešel rychle pryč… Naše střeva spustí alarm při pocitu nebezpečí. Ještě nevíme, co se stane, z které strany nám nebezpečí hrozí, ale cítíme, že na tom místě nemáme setrvat. Není tam bezpečno.

Jedná má blízká osoba se chtěla konečně zavrtat na jednom krásném místě. Po deseti jedenácti letech rekonstrukcí si objednala nový nábytek. Nevnímala, že tam není její místo. Muselo se ozvat zemětřesení, aby vnímala, slyšela, pochopila. Najednou praskly svody vody. Ok. Opravili. Praskla voda v garáži. Asi po půl roce opět špatné svody vody ze střechy. Konečně jí došlo. To krásné místo opustila. Přesunula se do lepšího, zdravějšího, čistšího prostředí. Poslechla intuici. Tady už pro mě skončilo místo pobytu. Tady nemám být.

Naše intuice nás i povzbuzuje. Pokud jdeme po správném chodníčku, umíme číst nápisy na patnících, ukazatelích. Tak to mám taky. Když si nejsem jistá, vždycky, ale vždycky dostanu informaci. Třeba v jednom dni dvakrát. Abych se utvrdila.

A tak si žiju s člověkem, kterého jsem před třiceti čtyřmi lety nechtěla. Myslela jsem si, že ten hodný člověk bude jen kamarád, přítel. Zažívám s ním pocity bezpečí, vnitřní pohodu, bezpečný prostor. Slovo problém u nás nezní. Naučili jsme se ho nepoužívat. U firmy Herbalife mně dali synonymum. Jsou jenom VÝZVY.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-28-zima-se-bude-ptat

Dovezli nám dřevo. Špalky dvojích rozměrů. Zakládala jsem vždycky řadu dlouhých a pod ní řadu kratších. Pak zas dlouhé… Petroušek vozil dvěma kolečky. Jedno jsem vyrovnala. Stihla jsem ho přelézt. Odvézt mimo kóji. Navíc jsem si ještě stihla cvičit posilovací cviky. 

- Ty si tu cvičíš, jo?

- No jo, nestíháš.

Zas. Očekávám, kdy se ukáže s dalšími špalky. Pro vyplnění času cvičím. 

- Udělej něco k pití.

Míchám hydrate. Nápoj nás nakopnul. Jdeme na další špalky. 

V pohodě. Lásce. Harmonii. Dokonce i ti komáři mizerní neútočili. Petrouškovi jsem natřela holá místa hřebíčkovým extraktem. Prý budou útočit. Nic. Nelítali. Nekousali. Dali nám šanci na práci. Nevystavovali se smrti. Mark nás učil cvičit si intuici v běžném životě. Třeba – koho dnes potkám prvního. Muž, žena. Stojím v koloně. Páté auto v zrcátku bude bílé. Dnes na cestě projedu závory. Nebo naopak dnes budu čekat u závor. Umím už odhadnout volajícího. Dnes jsem se zrovna spletla. Hned mě napadlo, jak to, že jsem neuhádla. Ale mám propojení minimálně s dvěma třemi osobami, kdy si pomyslím, už volá. Nebo volám já, mám vnitřní impulz. A protějšek řekne – zrovna jsem na tebe myslela. Někdy řeknu:

- A bylo to i včera? Včera ses mi mihla hlavou.

Funguje to.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-28-vecer

Dnes tu nebudu ponocovat. Tak jsem si zas prošla pondělím. Nemám ho ráda. Přitom je to den jako každý jiný. Byly v něm výzvy. Zvládla jsem je. :-) Deštivý den byl krásný, úspěšný, co chtít víc? 

Dobrou noc!