S láskou - podzim
Ráno. První zpráva z FB :-)
Přepsáno. Ve slovenštině mám určitě chyby:
Progresívna láska
Kohúta vždy lúbila sliepočka.
Ale doba beží! Progres nepočká.
Teraz je takáto láska šibnutá.
Kohút dneska lúbi kohúta.
Hniezdočko si postavili lastovičky.
Tvoria pár, no ale obe mají pičky.
Túli k sebe operené telíčka,
No z ich lásky nejsú v hniezde vajíčka.
Neprivedú nový život, jasná vec.
Aj kohútik s kohútom sú bez vajec.
Ani dvaja zalúbení býci,
neprivedú na svet tela z rici.
Odjakživa sú nosiče praktiky,
kde ide kokot do piče.
Ak bude kokot ljúbiť len kokota,
znamená to jedno: Koniec života.
Přeposlala jsem kamarádce do Liptovského Mikuláše. Chybičky! Rapidní! Zapomněla jsem na měkké ĺ, Myslím l s mäkčeňom; translátor po mně chtěl vyměnit vaiec za vajec. Ono se opravdu slovensky píše vaiec. Nie sú, žádné nejsú. Správná slovenština zde:
Progresívna láska Kohúta vždy lúbila sliepočka. Ale doba beží! Progres nepočká. Teraz je takáto láska šibnutá. Kohút dneska ľúbi kohúta. Hniezdočko si postavili lastovičky. Tvoria pár, no ale obe majú pičky. Túlia k sebe operené telíčka, no z ich lásky nie sú v hniezde vajíčka. Neprivedú nový život, jasná vec. Aj kohútik s kohútom sú bez vajec. Ani dvaja zaľúbení býci, neprivedú na svet teľa z rici. Odjakživa sú nosiče praktiky, kde ide kokot do piče. Ak bude kokot ľúbiť len kokota, znamená to jedno: Koniec života.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-20-kocici-snidane
Žofie někde v zahradě kvílí. Hlásí se. Slyším ji v domě. Vycházím výklenkem ke stolu se slunečníkem. Určitě vykvikovala pod okny u ložnice. Volám. Přibíhá zezadu. Zvu ji na jídlo. Hned za ní se majestátně natřásá koráb Mourek. Dávají si s chutí misku masa.
Dopoledne. Telefon. Paní Knápková ze zatopeného domu v Blížejově.
- Dobrý den, paní Hrobská, máme myčku. Tak vám to volám.
- Jé, to je skvělé! Super!
- Tak už máme lednici, pračku a díky vám myčku.
- Tak to jsem moc ráda.
- Rozhýbala jste mě. Já jsem byla od května nemožná. Letargie je pryč. Jste náš životabudič.
Pravda. Volám ji. Podpourji. Utěšuji. Varuji před poslechem TV. Chválím. Vyslechnu ji. Vypráví mi o rodině.
- Máme myčku. Ve tři hodiny nám ji přijdou zapojit. Prosím, vyřiďte všem poděkování. A dveře už jsou objednané. Budou stát třicet tisíc.
- To bude v pořádku. Nebojte.
- Přišli jsme o majetek, jedním půldnem jsme přišli o našetřeno na stáří. Voda tekla po parapety. Ale lituju ty lidi, kteří vidí, jak jim padá rodný dům. Jsou to lidi v našem věku. My jsme se taky rozhodovali, jestli to tady nezamknem. Ale syn říkal, mami, ne. To by se tady z toho stala ruina. Teď jsme odkryli schody, to je hrůza!
- Ale kotel už máte zprovozněn. Zaplaťbůh! Topíte.
- Topení na sebe navazuje s teplou vodou, to už máme, můžeme se mýt v teplé.
- Ničeho se nebojte. Všechno dáte do pořádku. Od nás jste tedy dostali asi kolik?
- Od vás máme 12 500 a za to jsme koupili tu myčku. A moc děkujeme a vyřiďte…
- Vyřídím. A na hřišti na vás vybrali deset, kamarádka dva…
- To z hřiště to mám v šuplíku schovaný, ono se to hodí. Nebojte. To já neutratím.
- Správně! Hlavně všude čtu, neposílat na neziskové sbírky. Protože to rozkradou.
- Na vlastní kotel polívky dají rohlík.
- Přesně tak.
- Víte, manžel má zlomený obratel. Já by pass, cukrovku... A tak jsem na jaře zryla políčko asi deset krát deset metrů. To je skoro ar. Sama. Nasadila jsem brambory. V květnu se přehnala jedna voda. V červnu druhá. Nechali jsme to tam. Byly by z toho korálky.
- Tak to my máme normálně. Ale můžete si na talíř naložit deset deka korálků, to je dobrota! A to nikde neseženete. :-)
Spokojenost. Díky Lindě jsme nasbíraly tolik peněz! Na Doniu jim to nyní v povodních hodně naskákalo. Za týden z necelých čtyřiceti na sto čtyřicet. Budou mít na schody.
Myju si vlasy. Chci mlátit na pařezu oříšky. Mám žehlení. Ale to bych musela napnout den.
Hledám Základní školu Česká Ves u Jeseníku. Ve středu ráno v tělocvičně bahna po kolena. Ve středu v podvečer vyvezeno. Dobrovolníci, žáci, pedagogové z jiných škol, hasiči. Nesmějí nikde chybět. Opomíjení. Měli by dostat ohodnocení, techniku. Úctu. Jsou všude. U obyčejného otevření bytu, u záchrany kočky, u snášení vos, ale i u povodní, požárů. Nasazují životy. Vzdávám jim hold. Poklonu až k zemi. Záchranáři srdcem.
Konečně se dostávám k číslu konta na povodeň ZŠ Česká Ves u Jeseníku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-20-ceska-ves-pomoc/1653045188
Číslo účtu: 1901361369/0800
IBAN: CZ47 0800 0000 0019 0136 1369
GIBACZPX SWIFT
Zpráva pro příjemce Povodeň, variabilní symbol 2024 (nepovinné).
Potvrzení o daru, vám samozřejmě vystavíme na požádání, kontaktujte naši ekonomku na email: sramkova@zsceskaves.cz
V případě, že nám chcete pomoci s úklidem, jste řemeslník, nabízíte hmotnou pomoc nebo můžete ubytovat dobrovolníky pište koordinátorce SMS na tel. 737 101 907
Všem děkujeme za milá a podporující slova.
POVODEŇ 2024 - náš ředitel Youtuber:)
https://zsceskaves.cz/cz/uvod/
Posílám peníze. A tím končím. Nemohu zachránit svět.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-20-dostala-jsem-tri-orisky
Jedu na nákup. Na hřbitov. Stojí tu nová krásná lampa. Kdo asi? Mijanek s Radkou? Deniska? Iva? Paní pečovatelka? Rozsvěcím svíce. Vyměňuji vodu. Dovezla jsem krásné listopádky. Šlápla jsem na oříšek.
- Mami, děkuji!
Rozhlížím se. Ještě dva ořechy.
- Tati, děkuji!
Přišly mi vhod. Naše dva ořešáky na jaře zmrzly. Jejich korunami průsvitá sluníčko. Nestíní. Jsou ořešákovou žaluzií. Na rozdíl od té bedny, kterou si postavil soused. Tou teda nepronikne ani paprsek. Navíc má strašný binec u našeho plotu. Chceme si ho vyčistit od náletů. Nelze. Je to smeták. Mladý, nezodpovědný, sobecký a neznalý. Měl zůstat v paneláku. Jemu zahrada, příroda, péče o zeleň nic neříká. Péťa mi občas s radostí donese pět, šest vlašských ořechů. Ví, jak miluji jejich čerstvá sladká jádra. Prý jsem jak veverka. Zaplať pámbu i za těch pár. No jo, ale letos nás zasypaly lísky. Předhánějí se jedna víc, než druhá.
Hrob osvícen. Rozsvícen. Když je člověk osvícen, má to hlubší význam. Když je hrob osvícen, jen svítí. Ještě běžím o pár pomníků dál. Zapaluji tetě a strejdovi Bartošovým. Sestra tatínkovy maminky. To už byli asi mí pra. Je to ta teta, která byla médiem. Díky ní vím od maminky, že nebudeme trpět nedostatkem. Tak jen doufám, že věděli o gryndýlu a chystaném hladomoru. Ono se líp ovládá lidi s prázdným žaludkem.
Stavuji se v pevnosti pro balíček z Temu. Hned vedle v prvním občanském domě, postavil ho jakýsi Rumpelmayer, tak v něm odjakživa co pevnost stojí, bývala drogerie. V ní hospodařili a přišli o život ti Engeovi… Kdo neví, nevadí. Kdo mě čte, zná příběh, jak mu dcera svítila u nalévání hořlaviny svíčkou… V drogerii naposledy prodávala manželka mého spolužáka Franty. Zbavila se obchodu, aby mu dosloužila k smrti. A tak pevnost přišla o drogerii. Jako malá holka jsem tam s maminkou chodila nakupovat mýdlo Coriolan v hnědé krabičce. Pod skleněným pultem se vysunulo šuple, kde byly vyrovnány štětinové zubní kartáčky. Bez obalů, pozor! O Vánocích měli ve výloze velké koule na stříbrnýc řetězech. A živé květy jako možný dárek k Vánocům. Na mě to tak moc působilo! Kouzelné. A to nebyl žádný advent. To byl od 7.11. Měsíc československo-sovětského přátelství. Dlouhý k nevydržení. Rušil atmosféru. A tady jsem mamince kupovávala kazetu mýdel. A jindy libar, lak na vlasy.
- Mami, já ti řeknu co pro tebe mám pod stromeček, chceš?
- Nechci.
- Mami, je to na tři písmena. První je l a poslední k. Víš? Nevíš?
Jednou, to bylo jak jsem dostala svůj první deštník. Já si ho hned druhý den s sebou pro jistotu vzala do kostela. Kdyby pršelo. Tak jednou jsme šly po Štědrém dnu do kostela. Držela jsem se maminky za ruku. A na prvním náměstíčku, tam, kde je dnes Matuškovo muzeum a Josefova socha, tam mi náhle bliklo.
- Mami! Maminko! Já jsem ti včera zapomněla dát pod stromeček dárek.
- Maminka ani nemukla. Jen mě pevně chytila.
- Tak mi ho dáš, až přijdeme.
Ach jo. V drogerii má dnes Jiřina upomínkové předměty. No, drogerie to není. Ale koupila jsem si u ní litr červeného burčáku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-20-obed-s-vybornym-burcakem
- Petroušku, už jsem tady. Ještě se najím. Vyberme ty brambory.
- V klidu. Za deset minut jsem zpátky.
Užívám si jídlo u staženého slunečníku. Tady jsem doma. Kočičky se pohybují stále v mé blízkosti. Na chvilku obě leží na sluníčku pod zlatým deštěm. Žofka užovka se pak přemístí na houpačku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-20-vybirame-brambory
Tak co ukážou naše dva řádky u chaloupky, kousek u bazénu, a dva řádečky u skleníku? Budou tam jen korálky?
Nejdřív hledáme u bazénu. Tam jsem ryla asi před čtrnácti dny. Pečlivě jsem vybrala všechno. I korálky. Ty by někdo vyhodil. Petroušek vyrývá ještě další plochu. Pak jdeme na brambůrky, které jsme zasadili po výběru prvních až v polovině července. No, lepší něco, než nic. Scvrklotiny, které jsme měli ve skládku, jsem rozpůlila, vsunuli jsme je do hnoje. A dnes se divili, že jsme něco vykopali. A ještě u skleníku. Ty jsme loni regulérně zapomněli vyrýt. Kopýtka.
Volá Linda.
- Mami, Zuzka se ptá, kolik paní Knápková potřebuje.
- Počkej, spojím nás.
Máme omezený čas, tak rychle. Paní vyjmenovává, co všechno jim voda vzala. Za chvíli volá Linda, bude k mání kuchyň.
Paní Knápková je z Lindy dojatá.
- Dostanete ještě větší částku peněz. A my jsme si řekli, že nebudeme podporovat další. Jen vás.
Paní roztřeseným hlasem děkuje.
Ještě přichází SMS, že dostala další dva tisíce. Přeposílám Lindě.
- Jé, to je můj ex kolega.
A takhle si lidi pomáhají. Navzdory mocným.
Chystám se do divadla.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-20-s-laskou-mary
Petroušek mě popohání.
- Sedíš letos uprostřed. Ve tři čtvrti odjíždím.
- To budu v divadle nadstandardně brzy.
Spěchám. Volá Linda. Nemám čas.
- Mami, to budeš dnes v divadle nadstandardně brzy.
Směju se. Moje myšlenka. Abnormální, abych přišla někam dřív, natož včas.
Jedeme. Usazuji se ve čtvrté řadě na jedenáctce z druhé strany. Líbí se mi tu. OK. Vedle známá. Její maminka ještě na jaře chodila do divadla. Už není. Moje mamka s ní pracovala. Měly se rády. První půle divadla v mlhách. Únava. Probral mě tanec policisty pro tři dámy. Dárek od jejich mrtvé kamarádky Mary. Pořád nesu linku. Ale místy se odpojuji. Tanec měl švunk. Skončil v trenclích.
Po přestávce komedie nabrala filosofický podtón. Sousedce i mně oči zalily slzy. Užívej teď. Máš červené šaty? Do Itálie? Le´ť! Vezmi si je teď hned!
Já bych si moc přála odjet s Petrouškem na prodloužený víkend do Pece. Ale ty kočky! Ach!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-20-domu-s-mesicem
Hodně lidí jde pěšky z divadla. Svítí nám na cestu obrovský měsíc po superúplňku. Prožila jsem víc než krásný den. Dala jsem mu šanci.
https://www.youtube.com/watch?v=I3V6NLvC48o
https://www.youtube.com/watch?v=F_a0Mn9o0zM
Pod psaním mě zdržuje sledování jakéhosi hocha Sváti. Putuje s krosnou a málo penězi po
zemích, kde se bojím, jen se na video dívám. Irán, Írák, Pákistán, Afghanistán. Momentálně jsem byla v Kábulu.
Brrr. Bála bych se. Největší hedvábná hrozivá bílá vlajka Talibanu. Včera jsem
sledovala jeho cesty po jiné zemi, kde byli přátelští, nechali ho přespat,
vydali se s ním do hor za bratrancem… V Afghanistánu stále straší Taliban. Kluk je tmavý. Vypadá jak domorodec. Nebojácný. Šikovný. Vždycky ho někdo pozve na nocleh. S tím je spojena večeře, snídaně. Hoch je sympatický. Krásné bílé zuby mu svítí z pusy. Jeho kanál jsem objevila před dvěma dny.
Vše. Spát.
Dobrou noc!