S maminkou u hřbitova jsem prochladla. Noženka se dnes uklidnila v teplíčku

- Tady už to žije. Dobré ránko!

- Dobré ránko, Petroušku!

- Zrzka na mě čekala u branky. Koupil jsem dvě steliva.

- Jé, zrovna jsem na to myslela.

Obdivuhodná synchronicita. Mám to často. I s jinými. Nebo o vteřinku dřív pomyslím, druhý to řekne.

- Ráno jsem si tři čtvrti hodiny hrál s kočičkou. Když neměla tebe, byl jsem jí dobrý.

- Peťuš, dnes jsem spala přes osm hodin.

- Potřebuješ si odpočinout.

Zahájení dne krásné. Zítra. Už zítra... Ten významný den. Už mám půlhodiny dne za sebou. Zrzečka čekala jak sfinga v koupelně. Trpělivě. Má se k mně. Vyvaluje se na žhavé dlažbě. Už se máme. J Ráda se mazlí. Není jak Micka. Ta ráno čekala u misky. Tahle nic. Nabízím kapsičku. Ani ne. Beru čistou skleněnou mističku. Mlíčko. Jo, trefila jsem se. V nerezové jsou usazené zbytky zaschlého nedopitého mlíčka. Sklízím poslední plech lineckého z noci. Dnes slepím. Mám v plánu zaexperimentovat s náplněmi do košíčků. Máslový. Oříškový. Jen vařené oříšky s rumem. Uvidíme. Slepím ledovky. Nádherně voní. Povedly se. Skládám papíry z plechu. Místo dvou mám čtyři. Dva mi zmizly z očí včera pod podnosem s pražským koláčem. Dnes už zkrámuji kuchyň. Si myslím.

Chystám si suroviny na vaření ve FB skupině Herbalife - aktivní životní styl. Zní mi tu koledičky. Klid. Pohoda. Mír. Hlavou se mi mihla kniha Klause Schwaba Velký reset. Co tím ten ďábel asi myslí? To se jim nepovede. Buď v klidu.

- Peťuš 20.12.2020, zvláštní kombinace čísel.

- Jestli se toho dožiju, 21.12.2021 jdu do důchodu.

Pípá budík.

- Budík ti pípá a ty už seš vzhůru. Vidíš, když jdeš spát o půlnoci...

Volá snaška. Povídáme si. Zas hovor plyne jak víno... Málem bych propásla vaření. Přihlašuji se zcela přesně. Recept na perníčky z naší kuchařky od Rachel našel Honza mimo knihu někde na internetu. Musím být pozorná, abych něco nepropásla. Nemám s perníčky dobrou zkušenost. Většinou se s nimi dá házet přes střechu. Dáváme do nich mimo obvyklých surovin i naše Herbalife. Formuli 1 caffé laté, betaheart, čaj s příchuť citronu. Namixovali jsme pár gramů quinoi a lněných semínek. Mouku dávám špaldovou. Kupodivu vláčné těsto. Vykrajuji tvary. Díky sodě se hezky vyfoukly. Zdobíme obyčejnou citronovou polevou.

Končíme. Hned navazuje skyp s maminkou. Nějaká nová pečovatelka Jindra - ó, asi šikovná. Vyfénovala mamince pěkný účes na hlavě. Zapomněla jsem se zeptat na tužidlo, lak na vlasy... Zavádím maminku do dávných časů. Propadáme se do vzpomínek. Do dětství... Čas před obědem hezky utekl.

Oběd. Zapaluji čtvrtý ohýnek na kruhu věnce. Kulatý věnec a jeho symbolika je více než jasná. Kolo osudu, koloběh dějů a dějin, všechno se točí a nic nemá konec, protože tam, kde je pomyslný konec, je ihned nový začátek. Už zítra - zrození. Něco nového. Kolo základ. Podle tradic by měl mít věnec na sobě jehličí nebo cesmínu. Jehličí bylo symbolem zdraví a jeho jehličky svými špičkami odháněly všechno zlé, stejně jako ostré listy cesmíny. Soustředím pozornost na pohanskou dávnou předkřesťanskou symboliku. 

Pouštím si k práci Helenu Heclovou. Její vyprávění o židech, Chazarech mi rozsvětluje v hlavě to, co mi jakoby nějaká divná síla v mysli zamezí rozplést, zapamatovat si.

https://docplayer.cz/213549-Jaromir-hejna-svet-v-pasti-zidoslov-aneb-soucasnost-bez-budoucnosti.html

Ano, vše na světě mají v rukou. Propleteni ve všech státech světa. Banky, noviny, farma průmysl, školství... A nyní ničí svět. Vše zavedené resetují. Třeba i ten adventní věnec. Proč se zničila symbolika kruhu? Proč jsou moderní věnce v přímce, obdélníkové? Nelogické. Na kruh zapomeňte. Žádné jasné tradiční symboly tu nebudou! Vybudovali a nyní vše boří. A bohatnou. Ti nad nimi nás žerou. Slavné SOS - Spaste naši duši. Ještě si o to říkáme, aby nás spásli, sežrali s botami i duší. Chytré. Kouzelný čas k otevření očí... Co nás saje. Proč nemáme vztah, který si přejeme? Tady je odpověď! Na konci jsem si zopákla, co třeba někomu ničí vztahy a ne a ne a ne ho nalézt. Poslouchejte...

https://www.youtube.com/watch?v=oxrt2uB8qWU

Jak si to tu zařídili po válce? Tady! Vecpat se všude, prorůst přes všechny země, organizace, všude nalézt a řídit, ovlivňovat...

https://www.freeglobe.cz/Articles/1588-tavistock-nejlepe-strezene-tajemstvi-ameriky-1-2-.aspx

Slepuji linecké.

- Peťuš, já se na ledovky vykašlu.

- Vykašli. Odpočívej. 

Poslouchám ho. :-)  Odpočívám. :-) 

Už se smráká. Slyším ho telefonovat.

- Honzík se tu za chvilku staví s V.

Jsou tu. Ochutnávají Herbalife perníčky. Chválí. Dávám ochutnat linecké. Zkouším prvňačku ze psaní. Ruku drží v lajně. Držení tužky si opravila tak, jak se má k uvolněnému pohybu ruky na papíře držet. Výborně. Ukazuji uvolňovací cviky na paži, předloktí, zápěstí, cvičení očí. Opřené předloktí o desku stolu. Nohy má ve vzduchu, ale mají stát snožmo na podlaze. Naše židle neodpovídá výšce dítěte.  Ukazujeme si sklon, šířku písma. Nacvičujeme vaničku u velkého psacího es. Začíná ho psát šikmo, čímž má pak horní část širší, v nepoměru k dolnímu háčku. Radím - jeď čarou dolů a pak teprve vytvoř lavůrek. Šikovná. Dochází řeč na přestupný rok. Maluji 365 a k tomu čtvrtku koláčku. Pak 365 a k tomu půlku koláčku. Potřetí 365 a k tomu tři čtvrtky koláčku... Čtvrtý rok se čtvrtky nahromadily.

- Máme z toho celý jeden den. Jednou za čtyři roky máš jeden den v únoru navíc.

Tatínek a dědeček čučí.

- Co koukáte, taky byste to uměli takhle vysvětlit?

Oba obdivně pokyvují hlavami.

- Ne. Hezkys´ to vysvětlila.

- A co kdybychom se vypravili do Čáslavek na betlém? Kačenka nám včera poslala video. Mají tam nějakou lanovku. 

Dolepím linecké. Jedeme. Letos jiné. Vždycky jsme jeli do České Skalice na živý betlém. Mívali tam oslíka. Tři králové přidupali na koních. Zněly koledy. Zahříval svařáček, medovinka.

Náves překrásně osvětlena.

- Tady se jim hezky bydlí. A nikdo jim to tu neničí.

Prohlížíme betlém. Navrhla ho moje milovaná družinářka Monička Olbortová. Pak jsem z ní udělala vedoucí vychovatelku v MŠ. Šikovná, zručná, originální, na klavír uměla kvalitně, milá, sympatická, ochotná, pilná. A s dětmi - ó, jak ona to uměla s děmi! Betlém napadl mou bývalou kuchařku. Alenu Hynkovou. A vyřezal ho tatínek mých žáčků - truhlář Pavel Macháček. Jeho žena, dětská lékařka, občas se u ní zastavuji zapálit svíčku na hrobě...

Mají tu dětské hřiště - ale fakt hezké. A houpací lanovku. Altánek. Krásné.

Jedeme ještě k nám na náměstí. Strom. Osvětlená radnice. Hotovo. Vesnice předčila město.

Cestou domů vypočítáváme, o co jsme byli letos ochuzeni. Nepočítám Velikonoce, jdu jen na podzim. Vinobraní. Hubertovu jízdu. Vánoční trhy, výstavy, koncerty... Rozsvěcení stromu...

Druhá snaška mi posílá obrázky z dnešního výletu do Nového Města. Ta holka s dětmi vymete vše. Jsou stále v pohybu. Dobře je vede. Ó, díky!! S manželem a dětmi chodí na túry, zima ne zima, za každého počasí. A děti jsou zdravé.  

Tichý, hezký, rozjímavý den. Tak zítra, zítra slunovrat! Zároveň se Saturn s Jupiterem na svých určených drahách přiblíží nejvíc za posledních 800 let!! Pokud je Saturn v konjunkci s Jupiterem, nadchází příhodná hodina ke zrození éterické bytosti Sirael. Ke konjunkci obou vesmírných těles dochází 21. prosince v čase zimního slunovratu přesně v okamžiku, kdy nadchází nejdelší noc roku a síla magických sil vrcholí. Těšme se!!

Obě planety se téměř dotknou na rozhraní dne a noci. Za soumraku kolem 17 hodin. Dnes jsem pozorovala oblohu. Ani hvězdy nebyly vidět. Pokud se ztratí z oblohy odporné hliníkové stříbro, obloha zůstane jasná, uvidím nebeskou podívanou, jakou lidstvo naposledy prožilo v roce 1623. To už byl asi deset let na světě dalekohled. To už bylo po jatkách na Staroměstském náměstí. Rituálek s krví. Poprvé od 17. století se nám Saturn s Jupiterem na obloze spojí do jediné jasné betlémské hvězdy!

Dobrou noc!