S radostí v pohybu do jejich roku 2025
Nový rok. On už byl – dle slovanského kalendáře. Ale dobře. Máme to v sobě zažrané, sedmidenní týden. Tak OK. Dnes Nový rok. Žádné visící prádlo. Něco nového na sobě. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Ani jsem si nepřipila. Žádný alkohol. Pohyb. Radost. Až taková, že mi na FB Marienka napsala:
Marie Zittová
Těch orbů co tam je, Irenko! Kdopak vás provázel?
Irena Hrobská
Marie Zittová My dva, tetelila jsem se štěstím. Jesis, já si jich nevšimla. Mně bylo tak krásně s Peťou v zimní kráse
Irena Hrobská
Marie Zittová Uložím si k orbíkům z doby, kdy jsme stavěli plot. Šla jsem večer vyfotit branku, tam jsem poprvé viděla orby. Prý se tvoří při nějakém citovém vypětí.
Je půlnoc. Přesto jsem si dala práci a vyhledala orbíky z května 2011. Tehdy jsem se tetelila štěstím z budování nového vstupu do domu. Bydleli jsme krátce v našem úplně novém domečku. Za domem obrovské hromady hlíny čekaly na rozvoz po zahradě. Vpředu jsem si založila zahrádku. Petroušek budoval s dělníky a Honzíkem nový plot. Večer jsem si šla vyfotit branku. Ještě neměla laťky. Když jsem si fotky stáhla do počítače, našla jsem orby. Ještě jsem nevěděla, co to je. Zvětšila jsem si. Někdo říká, že to jsou zrnka prachu. Jo? Tak jo. Skrývaly v sobě ksichtíky. Ten jeden se díval obličejem J.K. Zajímala jsem se, co to je, jak se tomu říká. Zrovna v lednu se chystám na přednášku společenství Záblesk. Před pár lety jsem byla na setkání s nimi; ukazovali fotky stínů pejsků, duchů… Hodně fotí u hřbitova. Prý každý můžeme ulovit. Netoužím po tom. Ale orby si hlídám. Moc jich nemám. Jen pár. Vlastně jen ty z období stavění plotu a dnes.
Z internetu:
Orby mají být záhadné kruhovité útvary na fotografiích, které někteří badatelé považují za duše zemřelých. Opravdu tomu tak ale je? Podle skeptiků se spíše jedná o prachové částice ve vzduchu nasvícené bleskem.
Termín ORBS označuje podle záhadologů světelné kruhové objekty, které se občas vyskytují na fotografiích. Fotografové a technici tvrdí, že jde pouze o kazy na fotkách, nebo o zvětšené prachové částečky odrážející světlo.10. 1. 2013
https://epochaplus.cz/tajuplne-orby-na-fotkach-jde-o-duse-zemrelych/
Dočítám se, že to jsou duše zemřelých. Tomu bych asi nevěřila. To by jich na fotkách bylo hodně. Poslala jsem obrázky tehdy do Záblesku. Bylo mi vysvětleno, že se orb tvoří při nějakém citovém extatickém stavu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-01-uroda-orbiku
Dnes foceno v přírodě. Čisté. Na poli. Mráz. Někdo řekne – ledové krůpěje. Tak jo. Každý ať si myslí své.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-01-prvni-ranko
Ráno za tmy jsem šla nakouknout na světýlka. Blíží se jejich odinstalace. Petroušek měl v energetice dnes napilno. Dělali odpisy. Odcházel na šestou. Zalézám do postele. Vyvaluji se v ní. Čtu si brožuru k ovládaní Ford Kugy. Jsem na začátku. Světla. Volá Linda.
Přejeme si, povídáme, smějeme. Ptám se na včerejšek u nich v horách. Nakonec přechází k Petře, sousedce. Pochází z Jánek. Její táta má lyže přirostlé na nohou. Bydlí v Jánských celý život. O Vánocích se tam nedalo parkovat. Petra při návštěvě u nich vyčekala půlhodinovou kolonu nahoru do Jánek. Má místečko před jejich garáží. Včera Lindu vábila na dnešek na Duncan.
- To je krátké.
Linda si odlyžovala v prosinci na kvalitním sněhu a ve slunci. Dnes ji volá:
- Tak co, už lyžuješ?
- Jo, jsme na kafi. Půjdeme. Ale je to ledová hora.
Prý dokonce i její táta lyžoval pluhem. Nedalo se.
- Mami, tak jsem nakonec ráda, že jsem si nekoupila flexipas. Dnes jízdenka stojí nějakých dvanáct set.
- No, já jsem koupila třikrát dva. Stál 800, to my to třikrát projedeme. Mezitím pojedeme do Zielence.
- Tam ti to, mami, neplatí.
Řehtáme se.
Bude jedna ráno.
Nakukuji na kamery. Rolby pracují. Ráno bude připraveno.
Petroušek je tu. Jsem ještě v županu. Vstupuji teprve do dne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-01-dopolednicko-po-praci-v-energetice
Přišel před polednem z práce. Unaven. Vymrznut. Psal odpočty. Chvilku odpočívá.
- Peťuš? Co kdybychom se vykašlali na ovar? Podívej, jak velké brambory mám. Udělala bych kramfleky.
- To je dobrý nápad!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-01-novorocni-vyslap-na-zvicinu
- Peťuš, co kdybychom si vyjeli pod Zvičinu? Kousek šli nahoru pěšky.
- To bychom mohli. Ale jedeme teď, dokud svítí sluníčko. Najíme se, až přijedeme.
Chystám s sebou Herbalife svačinky. Cestou tam řídí on. I dolů. Pro mě je pohodlnější svěřit se mu v uzoučkých serpentinkách.
Jsme oba okouzleni zimní ojíněnou krajinou. Přijíždíme z druhé strany, než to známe. Auto odstavujeme asi dva km od vrcholu. Stoupáme po uzoučké asfaltce. Provoz, auta. Lidi. Kocháme se. Povídáme si. Smějeme se. Rozhlížíme se. Hledám Sněžku.
- Peťuš, už mi přijde důchod.
- No, měli ti na holky přidat nejdřív dvě, pak tři a teď povídali čtyři koruny na každou!
- No Peťuš, jestli pošlou pětikorunu…
- Tak to se z toho zblázníme.
Mrzne. Hledám tyčinky mandlové. Ty jsem našla po návratu domů připravené na výlet. Mám ale jiné. Sportovní achieve. Očekávání vítězství to prý znamená.
Zdá se, že Raisova turistická chata nechce peníze turistů. A že jich tu je! Pak řeknou – lidi nemají peníze. A zkrachují. Nahoře mi Péťa ukazuje, kde jsme asi před třiceti lety lyžovali u Radka V. Bylo namrzlo. Po vichřici. Pamatuji, že se mi při nástupu na ledu rozjely lyže. Vturánu jsem byla na zemi. Od té doby jsme tu nebyli. Nasazuji kapuci. Zima. Procházíme se po vrcholu. Jdeme dolů.
- Peťuš? Prosím tě, podal bys mi z batůžku balíček kapesníčků?
Čekám, jak se bude prohrabovat obsahem. Jenže udělal bzz – bzz. Podává mi kapesníčky.
- Zapnul jsi mi zip?
- Zapnul.
- Já myslela, že je nenajdeš.
- Ty nevíš, s kým bydlíš.
Řehotám se. Raduji se. Nádherná bílá krajina. Hledám očima paní Sněženku. Jej, támhle v oparu na obzoru. Dnes má podobu staré dámy. Trošku šedá. Vážná. Neusmívá se. Copak jí vadí? Vždyť pod sebou vidí krásu slunečného dne. Aha, možná se mračí, že lidé včera zaneřádili bohatou uhlíkovou stopou ovzduší.
- Tak to chápu, paní Sněžko!
Sestupujeme k autu.
- Peťuš, budeš ještě řídit. Prohodíme si to až ve Dvoře u plynáren.
Souhlasí. Zaplať bůh řídil on. V zatáčce, kam se vejde jen krabička zápalek vedle našeho auta se vyřítila bílá audina. Ječím. Péťa brzdí. Na poslední chvíli i protější blázen zastavil.
- To byl bulík! Japonec!
Neptám se, jestli myslel Vietnamce. Ale v cizí zemi byl dost drzý. Neomalený, neopatrný, bezohledný.
Jsme doma. Hodujeme.
- To bude sladké ležení!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20255-01-01-pripominky
Ani jsem si nelehla. Sepsala jsem si připomínky pro život.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-01-z-tik-toku
Tvořila video na Tik Tok. Slyším štrachání. Sedím na chodbě u skleněného stromečku. Snažím se nakouknout do koupelny. To asi Žofka likviduje ručník. Zas štrachání. Hledám. Vstupuji do pro Žofii zakázaného prostoru. Do ložnice.
- Ješiši, ona mi vytahala ze skříňky punčocháče! Obluda! Jedeš!
- Co, co, co? Tak jsem si to zkusila. Neprošlo.
Jsem šťastná. Včera mi volala jedna dlouholetá sousedka. Asi před dvěma třemi lety prodali dům. Odstěhovali se za dcerou. Obohacující hovor. Říkala jsem jí novinky z města. Ona ví, co se tu děje. Bere náš Zpravodaj. - Dnes krásný den s milovanou osobou. Co chci víc! Dívám se na one drivu na vzpomínky z tohohle dne. Prohlížím si, jak jsme mamince přivezli vaječný koňak do DD. Mami, mám tě pořád před očima. Vzpomínám.
Blíží se den Vodokresu. Slovanský svátek vody.
Bude 19.1. připravte se. Vodička má v ten den jiné chemické složení, jiné vlastnosti. Ale ne celý, jen pár hodin. Já to většinou prospím. Každopádně k vodě, k přírodě s velkým P se chovám uctivě.
No? A jak vy? Co jste prožili? Měli jste klidný první den jejich roku 2025?
Dobrou noc!