Sakurový s dotekem hypnózy

Jéžkovy voči, večer. Doplňuji fotky ze včera do Počteníčka. Rajče nefungovalo. Nacházím si v textu množství překlepů, neodsazených slov. Co to značí? Nemohu psát nad ránem. Únava dělá své; bystrá hlava by zkontrolovala funkčnost odkazů. Včera jeden na Českou kotlinu nefungoval. A taky přeju místo dobré noci dobou noc.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-04_Rano%2C_ranicko/

Ráno, raníčko, panna vstala - to už bylo dávno, dávníčko. Péťa už pracuje okolo domu. Rychle koupelna, do zahrady. Konzumuji velké množství vlákniny. Pojídám pampelišky, kopřivy, bršlici, dnes jsem si přisypala mleé semínko ostropestřce mariánského. Naši předci ji spořádali denně prý až sto gramů. Nám doporučuje zločinecká - co to zase plácám, nojo, je po půlnoci - Světová zdravotnická organizace WHO - dle zemí a jejich předpisů - 25-30 g vlákniny. Naši lidé ji zanedbávají. Kupodivu víc ženy než muži.

- Byl jsem v nábytku, dojeď to tam objednat; digestoř mají MORU, pěknou, do paneláku...

Než jsem se probrala, oběhal všechno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-04_Dopoledne_mestem/

Sedám na kolo. Jedu. Za půl hodiny zavírají. Jsem tu. Vítá mě zas můj žák. Kombinujeme skříňky pro naše nové. Vyhodím-li sporák, krásně se mi to vejde. Nesmím zapomenout na skříňku nad digestoř. 

- Bude to měsíc trvat.

- Počkáme. 

- Oni nyní vyrábějí jiné. Kdybyste to objednali dřív, zítra jste to tu mohli mít.

Nemoc abych, kdybych. Ne. 

-- Příště přijeďte dřív.

- Nemohu. Musím se dospat. 

Sedám na kolo, zastavuji se, fotím a fotím a fotím sakury. Mám asociaci. Když jsem byla malá, maminka prodávala v armě v kasárnách. Ta jsou dnes z části planýrována. Tři budovy. Kuchyně, jídelna, arma a vedle ubytování pro záložáky. Pekli-li v kuchyni vdolky, byly to takové babiččiny - placaté. Maminka pekla nadýchané, kulaté. Mami, to je vzpomínka. Maminko, to bylo dětství! S tebou! Ten hnědý smaltovaný nízký hrnec - používalas´  ho právě na vdolky. Musely se topit v tuku. No, tak když pekli v kasárnách vdolky, navrch dávali ovocnou pěnu. Nejskvělejší. Vůbec nevím, jestli to byl šlehaný bílek, asi ano. Ale držel, nepouštěl vodu, neklesal. V té pěně byla rozšlehaná marmeláda. Zkrátka jahodová pěna. Nádherná růžová. Nechemická. V kuchyni měli betonovou podlahu s odtokovým kanálkem. Pod stolem s válem bylo na zemi černé blátíčko. Těsto kynulo v dřevěných neckách. Dva vojáčci popadli těžké necky. Jeden poněkud neodhadl tíži. Necky se měly přitisknout k stolu. Jenže jednomu ujely. Těsto se vysypalo na špinavou mokrou umolásanou blátivou podlahu. No a co? Vojáčci zdvihli těsto ze země a šups s ním na vál. Vyprávěla jsem zážitek mamince. Už nevím, jestli se usmála. Asi ano. Ale pochybuji, že si v ten večer nesla domů v pytlíku pár vdolků a plnou sklenici vynikající pěny. Když kvetou sakury, nemohu si je vynafotit. Nemohu se vynadívat. Plně větve pěny s jahodami... Celé město kvete mňamkózní pěnou. U jednoho stromu se se mnou zastavila mladá paní s tříspřežím pejsků.

- To je krása, viďte?

Přitakám.

Domů. Očekávám klientku. Zadělávám na chlebíček. Zvonek.

- Pojď dál!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-04_Chlebicek/

Než zaparkuje kolo, vyndávám těsto z nádoby. Nádherně uhnětené. Ještě do něj vkládám hnětením svou energii. Pokládám na ošatku pod utěrku. Chlebíček nakyne. Měříme. Za poslední tři měření má konečně výsledky. Zvlčila mi. Přitáhla jsem ji zpátky. Těším se z jejího akurátního metabolického věku, tuky snížila oproti březnu o 4%. Svaly narostly o dvě kila. V našem věku to je zázrak.

Odchází. Chlebíček do trouby. 

Krátce se radíme s Petrouškem ohledně rekonstrukce kuchyně v paneláku. On ví, komu zavolat, co kde jak. Volá Jindrovi ohledně skleněné desky nad sporák. To prý není sklo, je to tvrzený plast. V pátek si přijdeme vybrat. 

Každý si jdeme po práci. Za chvíli Péťa ťuká ze zahrady. Mávám mu. Ne, gestikuluje, abych vyšla.

- Co myslíš, bude pršet?

Aha, sonduje. Jasně. Chce sekat.

- Nebude.

- Bude, já oseču trávu.

- Ještě jsem si chtěla natrhat chudobky na zimu na čaj.

- Chjo, to je práce.

V duchu si říkám - neosečeš aspoň všechno.

- Peťuš, koukám, tady mám v trávě jahůdky. Chceš to nějak vykolíkovat?

- Já je vidím.

- To mě těší. Ale...

Natřel plot. Posekal trávu. Doufám, že ráno zjistím, že tu něco z bylin zbylo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-04_Prednaska_v_knihovne_-_Dotek_hypnozy/

- Peťuš, jdu na přednášku do knihovny. 

Dotek hypnózy. Už začali. Přednášející mě vtipně oslovuje:

- My jsme nevěděli, jestli přijdete, tak jsme začali.

- Jj, děkuji. To jste hodní. :-)

Má spád, dobře vedená, jasně vysvětluje, čeho se týká. Přednášející je skvělý, rychle reaguje na dotazy. Jeden pán vpředu byl před deseti lety v Oděse. Rusové mají skvělé hypnotizéry. Přednášející bere jeden mýtus po druhém, vyvrací je. Když máš zásady, nemůžeš v hypnóze udělat něco, co s tebou nerezonuje. Výtvarnice dostala pokyn zničit sochu sprejem, v prvním pokusu se jí roztřásly ruce. A v druhém odhodila nádobku a utekla.

Říkám o své zkušenosti - hypnózy:

- Každý večer se lidé nechávají dobrovolně hypnotizovat. Je to kolektivní spánek.

Dostávám souhlasnou odpověď. Dozvídáme se o lingvistických pobídkách. Zkus, pokus se. A vždy aktivovat slůvkem teď.

Známý hypnotizér měl rád svou skvělou sekretářku. Jednou se omlouvala, že má migrénu, jestli může jít domů. Nejprve ji vynadal - zbystřil její podvědomé vnímání.

- A než půjdete domů, tady mi ještě napíšete jeden dopis.

Diktoval jí salát slov protkaných slovy uvolnění, pohoda, zdraví atd. Než dopis dodiktoval, přestala jí bolet hlava a domů nemusela. Proč na ní zahartusil? Potřeboval nabudit podvědomí k vnímání léčivých slov. Podvědomí potom prožívalo slova, která vedla k odvedení bolesti.

Na závěr hypnotizérské hrátky. Sepnuli jsme ruce. Nechal nám je srůst. Když jsme je měli rozpojit, trošku mi to nešlo rozplést je, ale uvolnila jsem je. Jedna jediná paní je nerozlepila. Odhalil v publiku somnambuličku. To jsou lidé, kteří upadají do hluboké hypnózy. Myslím, že bych patřila asi do střední. Ruce nerozlepila. Znejistěla. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/20022-05-04_Cestou_z_prednasky_-_mesto_kvete/

Utvrdil mě v tom, že když mě kdysi doktor začaroval, že se musím držet v teple, odčarovala jsem se. Vylezla jsem z mnohaleté hypnózy. Zrušila jsem ji. Jsem už velká holka. Šup, tak pět let - chodím bosa v létě v zimě a nic. 

Vracím se domů omámená vůní města. Kvetoucí stromy v teplém večeru ještě i teď vylučují vonné silice. Naše zahrada posekaná. Ještě prezentuji, mám novou klientku. Vyexpedovat balík... Bude půnoc, když teprve sedám k psaní. A jsou dvě hodiny. A mně tu podjíždí řádky nesmyslů. Je čas.

Dobrou noc!