Sázecí a vařící

Sobota. Nepřispím si. Budík. V půl desáté se začínají sázet stromy na dvou stanovištích ve městě. Na trojúhelníku, ten jsem si vybrala, a u terminálu. Než se vykohátím, je deset. Ještě telefonuji, jestli si mám přinést nářadí. Nemám.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-17_Mladi_lide_v_Jari_sazeli_stromy/

Na trojúhelníku mají nasázeno. Odesílají mě k terminálu. Tam mají nedostatek. Parkuji. Vidím samé mladé nadšence. Kam se včlenit? Nějaký sympatický pán mi ukazuje místo, strom, beru rýč. Jamky byly předkopané. Něčí skvělý nápad. Máme ještě obrýt asi o tři čtyři kola do šíře, vykopat jámu do hloubky. Drny dávat stranou. Ornice je uprostřed louky na hromadě. Stromy jsou v hezkých taškách s uchy. Nevím, na co by se mi hodila v zahradě, je moc malá. Ale - musí se v jámě rozříznout a strom zbavit obalu. Pracuji se středoškolačkou a studentem mé alma mater. Obor TV - Ma. Před oběma obory mám respekt. Tělocvik. Matematika. Tělocvik jsem si oblíbila až u Herbalife NUTRITION, kde nás vedou, abychom byli produktem produktů. Jezdím na kole, cvičím, běžkuji, lyžuji. Ptám se studenta:

- Cvičíte? Udržujete si kondici?

- No, pouštějí nás. Musíme se udržovat.

- V rouškách?

- Teď nás pustili bez.

Holčička studuje střední. Ani jsem se nezeptala jakou. Myslela jsem na náš gympl. Lidé jsou sdílní. Ne jako ti piráti v Pze na náplavce - netýkavky. Netočte nás. Nepřejeme si to. Tihle mi dovolují fotit je. A zveřejnit. Ten hezký kluk v zelenkavém mi dal i rozhovor. Ptala jsem se paní koordinátorky, jaké stromy tu sázíme.

- Tak především jedlé. Aby z nich lidi měli užitek. My konkrétně sázíme kdouli. Okolo nás jedlé kaštany a moruše.

- A tady ty stromy z podzimu?

- Muchovníky.

To mi nic neříká. Malá křehká žena, myslím z TSM, přeměřuje latí, kde se ocitne krček stromu po zasypání. Nesmí být utopen, neprospíval by, ale nesmí ani vyčuhovat. Musí to být přesně jako v tašce. Drny, které obrýváme se pak dají okolo mísy stromu. Je tu navážka - mnoho železa, technického odpadu, kameny. Co to tu kdysi bylo? Že by až sem sahal závod ZAZ na zpracování kůží? Suro. Už si to neumím představit. Tady ta část Jaře se hodně změnila. Zastavělo ji sídliště Zavadilka. Na druhý konec jsme se zhruba před třiceti lety s velkou slávou stěhovali z Josefova. Pak mi Josefov chyběl. Ticho. Tlusté zdi. V noci klid. Včera jsme vzpomínali dvanáct let od prvního hrábnutí do země na naší zahradě. Rozhodli jsme se kvůli hospodě na rohu přes cestu pod okny paneláku. Nebylo to ke snesení. Vinotéka, odtud tlumený hluk. Jednou před vysvědčením, potřebovala jsem klid na psaní vysvědčení, blankety přísně střeženy, z vinotéky se linul hlas houslí. Zaťala jsem zuby. Řekla jsem si, že to vydržím. Nevolala jsem policii. Sousedé vždy spoléhali na mě. Najednou se od sousedů, tentokrát se nedočkali, že bych se jala zjednávání pořádku, ozvalo:

- Držte huby!

A soused zavolal hlídku. Postavili si asi o rok dva dřív, než my. Další hospoda hned vedle, přes cestu další, za rohem nonstop - harmonika a Já ti ho tam našroubuju, já, ti ho tam dám - dvacet čtyři hodin provozu. Náš panelák jako poslední ze sídliště dostavěn až asi rok po sametovém divadle. Tak jsem se sem těšila. Vydrželi jsme to skoro dvacet let. Sousedská soudržnost se vytrácela, jak si lidé stavěli nové domy a své byty prodávali nebo pronajímali... Jsem šťastná, nesmírně šťastná v našem domě.

Ryjeme a kopeme, jde to ztuha, navážka nevyzpytatelná. Sympatická paní skřítek, křehoučká mě seznamuje s názvy stromů. Rázně kope krumpáčem. Vyhazujeme ze dna hlínu na hromadu.

Strom usazen. Taška rozříznuta. Okolo stromu do jámy poházeny čtyři výživové tbl. Zasypáváme. Tvoříme lavor. TSM budou stromy zalévat. Opatří je dřevěnými opěrami. To se před třiceti lety dělat nemuselo. Přitloukl se maximálně kůl. Lidi neničili. Báli se. Před pár lety město vysázelo tady někde u nás alej. Nějaký šmejd ji celou zlámal. Dnes sázíme i javory. Vím, že takový velký vzrostlý stojí tři a půl tisíce korun. Nájemce městského objektu za naším plotem nám loni nebo předloni zasadil asi sedm těchhle krasavců v červené verzi. Z jednoho obrovského původního starého krasavce se nám vždy na podzim nafouká množství nažek. Teď na jaře budeme vytrhávat neskutečné množství vyklíčených malých stromečků. Děkujeme javoru - čistí nám vzduch, vyrábí pro nás kyslík, stíní... Ráda jeho děti na jaře uklidím do kompostéru. :-)

Mladý muž studuje na Mendelově univerzitě v Brně.

- Tak to klobouk dolů. Protože Pha a Brno soutěží, Brno má náročnější přijímací zkoušky i studium. Těžší než v Pze.

Hoch souhlasí. Náročné studium krajinné architektury. Říká, že náš strom je asi naroubovaný na podnož. Ale že si není jistý. 

Hned si to točím. Líbí se mi, jak se upravil, hezky se postavil, má příjemný mluvní projev. Vesmír mi dnes ťal políček. Za třicet let klesl IQ z průměrných 110 jednotek na průměrných 90 dnes. Jsem vysazena na mladé, blbé, nevzdělané. Tenhle rok je zdecimoval. I ti nejlepší zlenivěli. Nechtějí pokračovat ve sportu. V mysli jsem si zgeneralizovala - co mladý, to blbec. Co blbec to pirát. Dnes na louce příjemné hovory se sdílnými nenafoukanými inteligentními lidmi. Vesmíre, trošku si to poopravím. Nejsou všichni mladí stejní. Někteří vynikají. A to jsou právě ti dnešní, iniciativní, aktivní, co přiložili ruku k dílu. Nebylo jim zatěžko vstát a přijít. Krášlíme louku pro pejskaře a lidi z okolních panelových domů. Rádi.

Pan starosta roznáší čokoládky města Jaroměř. Je skvělý herec. Člen našeho ochotnického spolku Vrchlický. Hraje jako profesionál. Vzpomínám na Bohouška Krupku.

- Netušila jsem, co všechno v souboru dělal. Jakou duší byl. Co se mu prohnalo hlavou v ten sobotní únorový večer.

- To bylo dlouhodobé.

- Slyšela jsem. Takže to nebyl zkrat. Na Bohouška často vzpomínám. Těším se divadla!

- Já taky!

Už se nám to krátí. Zas nastartujeme. Věřím v to. Máme k náhradě nevím kolik představení. To bude žůžo! A bez roušek. Právě mé poslední setkání s Bohouškem bylo nepříjemné... Bohoušku, čest tvé památce.

Končíme. Objevuje se druhá sympatická paní - myslím, že jsou obě z TSM; příliš mnoho nových lidí na mě. Pán, který mě vítal - ten je ze životního prostředí. A náš vedoucí životního prostředí je jeho nedostižný vzor. Víte proč nedostižný? Pro mě: On chodí po městě pěšky s batůžkem. Nepoužívá auto. Všechno si obejde. Zkontroluje. Je v kontaktu s lidmi z TSM. Ví o každém keři, stromu, místečku ve městě. Je skvělý. A pro mě za druhé: Tady se vysazuje hodně nových stromů. To někdo musí zajistit, vymyslet, zkoordinovat. Tenhle pan vedoucí na mě včera zazvonil, aby mě pozval na dnešní sázení. Jasně, že šel okolo nás pěšky. Měl mě v hlavě, neb jsem se mu stále připomínala.

Tak ta druhá paní s jedinečným neobvyklým jménem tady u nás - to jsem si zapamatovala, protože její dědeček měl vedle nás garáž, mi vysvětluje:

- Támhle za těmi paneláky končí městský pozemek. Tamto už patří soukromníkovi. My jsme tu chtěli vytvořit velký park. Chtěli jsme to od soukromníka vykoupit. Ale on si vytočil cenu. 

- To je samozřejmé. Je tu lukrativní místo. Já bych to neprodala. A tady by se mohla konat Setkání v trávě.

- Nemohla, protože tady jsou zvyklí pejskaři.

- Aha, tak bych si nemohla rozložit deku.

- No, ale oni se třeba postupně naučí... Znáte to v Žirči?

- Znám, naposledy v srpnu tam pan ředitel udělal poslední akci rouška nerouška v parku se starými řemesly. Byla tam vynikající přednáška o bylinkách, tinkturách, čajích... Chodím všude pozdě, ale tehdy jsem si to popletla, jela jsem tam o den dřív. :-) 

- No, a když tam vytvářeli park, tak místním se to nelíbilo. Byli zvyklí tam chodit se svými pejsky. Ale za pár let si zvykli.

- A ten park je tam nádherný.

- Mohou se v něm pohybovat vozíčkáři s roztroušenou sklerózou.

Ještě v hloučcích postáváme. Nechce se nám rozloučit. Mám dojem, že všichni se chtějí družit, družit, komunikovat, smát se, povídat. Být spolu. Já teda jo.

Odnášíme nářadí. Ještě nám dávají zbylé čokoládky. Skvělé. Bez palmáče. Bez sladidel. Pěkně s cukrem. Kvalita.

Jedu domů. Půl dvanácté. Začíná můj vařící maraton. :-) Brambory s kroupami. Majolku. Dnes jí mám plnou sklenici. Pěkně se klepe. Dám si ji do bramborového salátu. Stíhám si na chvíli po o lehnout. To jsem si teď docela oblíbila.

Petroušek se vrací s úsměvem.

- Tak jsem tady z Kolbenky.

Řehtáme se. Masíčko z krůtičky. U brambor moc nemele, že je tam zrní. Kompot z jablíček s ananasem. Jde na zahradu z podzimního průstřihu sundat listy, větve rovná vedle. Ty sekám já nebo Linda. Krásně se s nimi zatápí. Proto jsem si moc přála tři široké jutové pytle. Čekaly tady na mě společně s kyticí.

- Mami, mohla by sis dát tu kytku do vázy?

- Jo, počkej.

Když už mě vybízí po několikáté, dává ji aspoň do konve s vodou. Vedle té od Péti. Tak ještě naaranžovat kytky. Dát jim výživu do vody. A šup - péci koláč. Krém. Uvařit želatinu. Jít natrhat chudobky a fialky na ozdobu mezi jahody... Tuhle buchtu jsem viděla včera na FB. Pekla jsem ji asi před třemi lety. A letos znovu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-17_Vareni_-_a_pecenicko/

Poslouchám u pečení jízdy za svobodu. A TV Šalingrad se skvělými zprávami. Dnes je nedoprovázela policie. Hurááá. A v Mělníce prý policie odešla. Že by? Ledy se lámou. Alhamajda měl manželce přivézt kaviár, pyrohy a vodku z Moskvy - to byl vtip. Vtip není, že z jeho cesty poněkud sešlo. Prý musí být v pondělí někde. Ale to by na otočku zvládnul, že jo? Kretén Kůže StB se znemožňuje sám. Tak vzdělaný člověk! Prý se nesmějí míchat děti, aby nevznikla epidemiologická zátěž. Ale jak?! Když děti nejsou ani pozitivní, natož nemocné! A najednou zjišťujeme, že roušky a dekly se nám nesmí nutit, už není nouzový stav. Ale lidi to nevědí. A furt se halí... Bože!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-17_Zrzka%2C_Kitty%2C_Mourek_a_ti_dalsi/

Při vaření doposlouchávám loňský pořadu o Bruno Gröningovi. Přidám se. Jen najít čas - poslechnout přednášku... 

https://www.youtube.com/watch?v=ME4nt1pO5oE

Zrzka se dnes proháněla prý s černým kocourem. Náš Mourek hlídá na křesílku na terase; každý můj pohyb ven ho zdvihne. Hned seskakuje a následuje mě. Linda mu vytáhla dvě klíšťata. Zítra ještě třetí. Kocour má vždy našlápnuto dovnitř. Ale nejde to. Pražská Kitty se tu necítí komfortně. Její máma, naše Micicinda, se ztratila. Kitty tu našla úplně cizí kočku. Je tu smutná. Ale už měla nácvik na Velikonočky.  Krmím jednu, pak druhou. Tyčinky. Zrzka se jde mrknout, kam se Kitty schovala.

- Chceš přijít vo voko?

Kitty v Pze dráždí z tújí psy za plotem. Jak se pes nachytá, udělá pětiprocentní průnik čumákem okem pletiva, Kitty vystrčí svou černou šavli. Panička jednoho z nich:

- Nechoď tak blízko plotu. Chceš přijít vo voko?

Zrzka se přiblížila k otvoru v krabici. Vyletěla černá packa z vyříznutého okýnka. Zasyčení. Bojové zahníkání. Tak proto sem nesmí Mourek. To by tu byla v noci kočkonáda. Ráno bychom sbírali mrtvé z bojiště.

A mně se zdá, že už toho bylo dost. A bylo to tady na světě dnes ukázkově krásné. Milé. Obohacující. Taky kontaktní. Super. A taky jsme společně hovořily s Lindou s jednou z mých klientek. To bylo taky suprovní. Veselá mysl - půl zdraví! Tak si to nesme v mysli!

Dobrou noc!