Sázíme brambory na Pražské povstání

Ráno. Roztahuji závěs. Slunce dává člověku naději, že 5.5. bude teplý den. Ale je to jen zdání. Otevírám větračku. Odcházím z ložnice. Slyším Žofčino kňučení. Napadlo mě, jestli jsme ji omylem nezavřeli na půdě. Ale určitě ne, když jsem ji v noci pouštěla domů, vyskytovala se v přízemí. Jdu po zvuku. V technické – není. Na chodbě – není. Na terase – není. Nakukuji do ložnice. Na parapetu okna – je. Bubnuje vytažená jak struna a do rytmu bonga kňučí to své vyčítavé mňau mňau. Áha. Tak takhle sis to, holčičko, představovala. Tak ne. Tak to nebude. Jdu do kuchyně. Otevírám dveře do zahrady. Volám čičiči. A nic. Buď je nedoslýchavá, nebo jsme si pořídili kočku s nižším IQ. Ačkoli – jakpak je to s IQ u koček. Když prezident je ubohá sto sedmička. Jak se to přepočítá u zvířat? Možná má naše čičina vyšší IQ. Teda vyšší než si myslíme, že jo? Ne, vyšší než agent. To ne. To jemu to pálí. Podpeisuje zákony jak na běžícím páse; s pravidelností si vždy dá na čas. A vždycky je to proti lidem. :-) Nemáš televizi? Ale máš příležitost ji sledovat. Zaplať. Ješiši, pokud vymyslí daň z vlasů, plešatí budou platit taky. Protože mají příležet, že jo?

Konečně! Je tady.

- Dobré ráno!

Servíruji na její misku s červeným srdíčkem. Nechávám jí minutku času navíc. Jdu otevřít znovu dveře. Mourek, vděčný strávník – to býval. Už se zabydlel. Už taky nechá soustečko krůtího krku… Co by se s ním drtil, když je krmen pravým hovězím.

Někdo zastavuje před domem. A kdopak to je? Jdu mrknout k Petrouškovi do pracovny. Jé, to je on. Žofka sedí na okně. Já nad ní. Zíráme. Čekám, až se naše oči setkají. Petroušek přivezl kbelíky. Aha, odpoledne se chystá pro koňský hnůj. Rozhlíží se. Nešťastně hledí do zahrady. Už vím! Vyhlíží Žofku. Řehtám se. Vtom si nás všimnul. Gestikuluje. Chápu:

- Vem si prášek. :-)

Smějeme se na sebe přes sklo. Odjíždí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-05-rano

Jdu do koupelny. Žofie nohsled za mnou. Zlobí. Zas roluje ručník. Starý plátěný ručník s motivy kůže a nápisem ZAZ. To dostávali v ZAZu od ROH. Staří vědí. Mladí by jen čučeli, že by jim zaměstnavatel dal nějaký dárek, pozornost, kolekci, kytku jen tak zadarmo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-05-zelena-zelena

Vybíhám do zimy. Trhám si vršky smrku. Děkuji, že mám tu možnost se jimi vyživit. A ještě vršky kopřiv. Mixuji si v příchuti slaný karamel. Osvěžující. Hlavně zdravé. Pro játra, krev, ledviny, pokožku… Pro celého člověka.

Už třetí týden se pokouším zavolat do obce, kde bydlí staří lidé. Loni v květnu jim proběhla domem kanalizace. Než se vzpamatovali, vyběhly jim záchody a odpad do domu znovu. Celé léto měli prý na zahradě lidská lejna i s papíry. Obec nemá zpětnou klapku. V září, když postihly povodně Moravu, Linda na Doniu objevila sbírku na tyhle staré lidi. Myslím, že cílová částka byla 200 000. Ale od jara se tam horko těžko sešlo 60 000. Po zářijových povodních to naskočilo kvapem asi na 160 000. Lidi vůbec nepřemýšlejí, kam své peníze posílají. Dnes jsem na FB sdílela, jak lidi tupě posílali na děti v Africe. Peníze si nechával nějaký vychytrálek. Měl na drogy, na luxus. Děti bil. Za lízátko se nechaly vyfotit. Ale nic od něj nikdy nedostaly. Donium se naplnilo, protože lidé předpokládali, že se jedná o podzimní povodeň. Hodně to pomohlo. Jen povodeň proběhla dvakrát v květnu. Spojila jsem se tehdy s úřadem. Dali mi tam telefon na manžele K. Poslala jsem jim já, Linda. Opakovaně Linda, její kolegové, oslovila i výrobce šunek… Takže mají prý doma myčku Lindu, pračku Zuzku, ledničku paní Hrobskou atd. Během roku jsem s K. v kontatku. Na Velikonoce mi paní přála. Prý obec nemůže zpětnou klapku zbudovat na veřejném řadu. Jé, já tu měla hřadu - bidýlko u slepic. - Néééjde. Aha. Prý si ji zbudují v domě za své peníze, ale až na podzim, protože zedníci jezdí do zámrzu za prací do Německa. Před týdnem se mi podařilo starostu oslovit.

- Pane starosto, pamatujete si? Loni jste mi ochotně dali telefon na manžele K.

- Já teď mám jednání. Rychle!

- Ne, tak si zavoláme jindy.

- Tak zítra!

Od té doby nic. Dnes to vzala micka, ke které se chodí platit hroby. Prosila jsem o spojení s p. starostou.

- Ten pracuje z domova.

- Aha. A mohl by se mi ozvat? Nebere mi telefon.

- A o co jde?

- To řeknu jemu.

- A odkud voláte?

- Zdaleka.

Baba dorážela. Když jsem řekla, že teda ohledně zpětné klapky pro jedny staré lidi – hned věděla.

Začala být dost zlá a impertinentní.  Zaútočila neprofesionálně. 

- A víte, že ti lidé mají vnuky?

- Ano, to vím. vím přesně, znám příběhy. A koukám, že vy víte, o koho jde?

- A víte, že jsme jim poslali dopis, že to nejde?

- A víte, že se budu pídit, proč jste z obecních peněz vyčistili hajnému soukromý bazén? Proč jste prodali obecní pozemek, kudy vede kanalizace a neošetřili jste to smluvně? Na pozemek nikdo nesmí. Proč není věcné břemeno?  Proto to nééjde, viďte?

Holčička začala být o něco protivnější.

- Jak to jednáte s téměř sedmdesátiletou dámou, která celý život učila vhodně hovořit, psát a znát český jazyk a literaturu. Vy nemáte podepsán morální kodex úředníka? Tak to já si na to posvítím. A napíšu do Novinek, jak plníte povinnosti. Kolik jste poskytli peněz těm lidem?

Neodpověděla a hned mlela něco jiného.

- Poslouchejte! Odpovězte mi na otázku! Kolik? Nic, viďte? Tak nabijte starostovi kule, aby věděl, co na něj chystám. A ať se laskavě ozve. Vy nebudete ušetřena. Neumíte komunikovat.

Volám paní K.

- Ona hned věděla, o koho se jedná.

- Protože my jsme byli jediní postižení kvůli té kanalizaci. Ona s naší holkou chodila do školy. Loni její manžel, víte, on je policajt, mi přivedl nějakého pana Krále, že nám pomůže. Co prý potřebujeme. No, my už jsme dlouho neprali, potřebovali bychom pračku. Měli jsme značku Lord. Víte, co nám donesl? Deset deka šunky a jedno savo. A když ona šla okolo nás na nákup, tak já jsem na ni volala z okna z poschodí, dole to nebylo obyvatelné:

- Jani, my jsme nic nedostali, vyřiď to manželovi.

- Za chvíli přiběhl její manžel, prý že jsem na ni křičela. A ať se jí jdu okamžitě omluvit. Já nedoslýchám, vždyť vidíte, že se pořád ptám, co jste říkala a mám to nahlas. A nedoslýchaví mluví hlasitě. Pořád opakoval, že se jí musím jít omluvit. Ptala jsem se proč. Vždyť  jsem nic neudělala. Nakonec jsem k nim šla, ale ona mi neotevřela. Ona si odjakživa všechno vybrečela. Pak jsme si to vysvětlily. Ona chodí kolem do obchodu. Zdraví.

- A je to pěkná míca. Počkám, jestli se starosta ozve. Pak zahraju trošku čardáš. Jak tam u vás hospodaří. Jsou neslušní. Nemravní. Ona hned, jestli prý vím, že máte vnuky. Myslela, že mě zaskočí.

Nehezká zkušenost. S takovou úřednicí nelze jednat. Neprošla psychotesty. :-)  Chytla, jak by řekl Petroušek, na první našlápnutí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-05-do-lidlu

Na jaře jsem koupila dvě růže na kmínku a dvě normální. Jednu jsem poslala strejčínkovi do Pejřimova. Všechno roste, daří se. Ale jedna uschla. Byla asi moc zalitá ve vosku. Jedu ji reklamovat. Tak sympatický pokladní, ještě víc, než ti ostatní! Ti hoši u nás v Lidlu jsou milí, prozákazničtí.

- Kolik to stálo?

- 140.

- Tak to mohu vyřídit sám.

Ukazuji účtenku papírovou i v telefonu. Do sluchátek říká:

- Ne, tohle mám opravdu říct?

- Vy mě chcete rozzlobit?

- Prý máte tu kytku dovézt.

- A to není problém.

Omlouvá se.

- Víte, oni to chtějí mít.

- Chápu. Ale přijdu až zítra.

Opravdu to chápu. Korporace jsou…

Jedu s vozíkem k pásu. Od vedle na mě tenhle hoch volá:

- Pojďte ke mně. 

Jedu jak husa s vozíkem. Ale prázdným. 

- Jé, já jsem si vyložila vedle.

Rychle přenáším pár kousků nákupu.

- Víte co? Můj manžel mi koupil Kugu. A ona se ráda proběhne. Já jsem nevěděla, co je SUV.

- Ale to je, co?

- No, to je! Tak možná, možnááá, jestli bude holka chtít provlát hřívu, ještě se tu ukážu.

Ten kluk se hodí na prodavače. Zaplaťbůh tu není sám. Je radost u nich platit. :-) 

Příjíždím domů. Vykládám tašku. Jdu si pro rukavice. Vytahuji uschlou růži. Jedu zpátky. Přistupuji k němu zezadu pokladny. Nakukuji, kde má obal, který jsem mu tam nechala. Pro oči nevidím. Markuje, markuje. Stíhá všechno. Sáhne rukou za sebe.

- Jé, já ho hledala.

- Mám ho tu. A kdy jste to kupovala?

- V březnu.

Vrací mi peníze. Je to tak milé. V klidu. Třeba jsem projela víc. Ale mám 140 vráceno. :-)  Malé lidské pinožení.

U vrat čeká Petroušek. Zajíždím.

- Peťuš, na co tu čekáš?

- Mám otevřená okýnka a dveře, aby vyčichlo auto.

- Šemíku! On v tobě vezl hnůj! Já jsem ti slibovala lepšího páníčka a on tě zasmradil!

Petroušek zajíždí. Popohání mě, abychom šli sázet brambory. Je zima. Jdu se převléct. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-05-do-lidlu

Dva "a je to" se dali do díla. Jsem poněkud šikovnější. Ryju brázdu. On hráběmi prohlubuje. Sypeme po lopátkách koňský čerstvý pěkný hnojík. Sázíme brambory. Zasypává. Druhá, třetí brázdička. Hotovo. Děkuji za spolupráci. Jsme trapně šťastní. Vážím si, že se nehádáme. Že jsme staří, klidní. Že se s ním pořád řehtám. Že se máme. Že mi neříká katedro, jako LP Lindě. To se mi nelíbí. Hrubé. Necitlivé. OK. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-05-vecer

Ležím na horké dlažbě. Vím, že mě Péťa nenajde. Až na podruhé nakukuje za ostrůvek. Směju se. Vedle mě chrapčí napapaný Mourek. Na druhé straně si mě hlídá Žofinka s plným pupíkem.

- Chtěl jsem se podívat, jestli už nám lezou brambory.

- Co říkáš? Počkej, já si tě natočím! 

- No, jestli už nám lezou brambory, ale půjdu až zítra.

Od srdce z plic se směju. Krásné žít bez stresu.

https://www.youtube.com/watch?v=ELnVUT-IZe8

Poslouchám Karol Stonjekovou v Sečteno a podtrženo s Alex Mynářovou. Karol má mrštný jazyk. Vtipně umí glosovat. S ničím se nepáře. Uzavařena dohoda mezi USA a Ukrajinou o nerostných surovinách. Tak před měsícem Zelí suroviny smluvně předal Británii. Vida. Zázraky ihned, nemožné – kolik uplynulo od února času? Do tří dnů, pardon měsíců. Hotovo. Zelenskyj míní, že je smlouva vyvážená. :-) To prý uvedla Čtyřiadvacítka. Alex se ptá:

- Je to signál, "signál", :-)  že válka se chýlí ke konci?

Karol se zamýšlí s povzdechem:

- To je těžké, jak to hodnotit. Protože si myslím, že i všechny strany toho sporu se začínají v té situaci ztrácet. Máš tady na jednu stranu celkem jasné mírové snahy Donalda Trumpa tenhle konflikt ukončit. Protože zatímco naši politici u nás si z toho udělali nějakou otázku života a smrti a zásadní politické téma dneška. Tak z pohledu Ameriky a z pohledu Donalda Trumpa je ten konflikt taková obtěžující moucha, která jim létá okolo hlavy, bzíká a ještě ke všemu je stojí peníze. Když to řeknu velmi na tvrdo, tak ta situace je taková, nebo bohužel, prostě ta situace je taková, tzn., že Američané se snaží ten konflikt řešit, do toho tady máme Ukrajinu, kde většina obyvatel je tou válkou už vyčerpána. A viděli jsme i nějaké průzkumy, které hovořily o tom, že už je Ukrajincům skoro jedno, jak to dopadne, ale hlavně, ať to skončí. Jenomže to jsou Ukrajinci a pak je tady prezident Zelenskyj (poznámka už rok mu vypršel mandát, není prezident), který chápe, že jeho postavení a jeho výsadnní postavení bude trvat pouze tak dlouho, pokud bude trvat ta válka. Čili paradoxně on má úplně jiný zájem, než má většina Ukrajinců v tuto chvíli. Protože mimo jiné na tom, jak dlouho bude ten konflikt trvat, závisí to, jak dlouho on bude ve fci, jak dlouho bude moci paní Zelenská na pohřeb papežů nosit dražší kostýmky, než jaké má právě Melanie Trumpová apod. To si myslím…

Alex jí skočila do řeči:

- Až skončí válka, budou volby.

- …je zajímavá věc. A do toho tu máme Evropu…

- To jsi takhle postřehla?

- Já nikoli, ale myslím, že to byl Daily Mail britský, který to postřehl.

- Pánejo!

- Já nemám ve zvyku někomu kontrolovat cenovky, ale od toho tu máme novináře.

- No!

- A do toho tu máme Evropu, kde si politici z války udělali zlaté tele a jsou s Ruskem ochotni bojovat až do zbytku poslední ukrajinské krve. Jsou tu protichůdné zájmy… Pak jsou tu zájmy Ruska, které nechce ztratit tvář u svých voličů…

Tak já už asi půjdu. Zvláštní. V poslední době přerovnávám myšlenky. Názory. Zrovna dnes je 5.5. A to americký velitel Plzně nechtěl pustit lidi na pomoc na Pražské povstání. A prý vyhlásil stanné právo. A prý nechali Američané shořet vlak látek, než by je dali našim. O bombardování našeho průmyslu a civilních domů po Jaltské konferenci nemluvě. Na druhou stranu mi píše jedna na FB:

Generál Patton osvobozoval Plzeň , bohužel nežije , tak sem jezdí vnučka. Letos tu bylo ještě pár lidí , jinak už sem jezdí potomci vojáků.

Amíci tu byli všude a moc pomohli lidem....rozdávali jim jídlo atd...atd.. To jsou zkušenosti mých rodičů a prarodičů.

Škoda , že se stejným způsobem a vděkem nedějí oslavy , kde osvobozovali Rusové....

…tady v širokém okolí na amíky všichni pamětníci vzpomínají velice rádi a potomci vojáků se sem stàle rádi vracejí...rusové tu nebyli vůbec...ti končili na demarkační čáře v Rokycanech , kde je úžasné muzeum....

Všechno má dvě strany. Všechno dělají lidé. Nic není černobílé. Není třeba se vyhraňovat. Nedělat příkopy. Učím se, nechodit ode zdi ke zdi. Jít středem.

Dobrou noc!