Krásný. Poučný. Kolegiální. Uctivý. Přátelský. Voňavý. Radostný. Rodinný. Pohodový. Podzimní. Legrační a káravý :-) 

26.10.2019

Načajovala jsem se bylinkami. Za noc jdu třikrát na záchod. Vždy se raduji, že mám ještě čtyři, tři, dvě hodiny spánku. Buchnu do peřin a spím. Micicinda má obdivuhodný talent. Usínám čtením. Dočetla jsem pověsti z našeho kraje - dostala jsem v létě od Denisky. Vrhla jsem se na Duškovy Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova. Maminka je měla v knihovně. Když odešla z domu, zmizely. Bylo mi to líto. Dějiny našeho města sepsal Štěrba, Hofmeister, Duška. Duškovy jsou prý nejlepší. Loni mi je sehnala Linduška v nakladatelství v Brně. A koupila mi je. Ke dni matek. Díííky! Teprve teď je čtu. Stačí dvě stránky drobným písmem (tak to bylo i v originálu). Propadám se. Stihnu knihu odložit, zhasnout. Spát.

- Buch, buch, buch! Dělej, otevři! Buch, otevři!!

Vztekle shodím nohy z postele. Pustím kočičího drzouna bez přivítání. Spadnu na druhý pokus do postele. Ta kočka má bezvadné napojení na mé mozkové vlny. Číhá, čeká, jakmile se uvedu do bezvědomí, hupsne na parapet.

Budík. Vstávat! Docela s radostí. Jedu nabrat informace na školení do Phy. Zalévám bylinkový čaj do skleněné láhve. Plním svou krásnou termosku Herbalife horkou vodou. Mixuji zdravé jídlo k snídani a s sebou. Vodu s aloe. Před týdnem na lékařském tréningu nám odborník na nemoci a transplantaci jater prozradil, že voda s aloe šetří slinivku. Lidé si slinivku pletou s hlavním vypínačem. Ne, ne. Je to jen záložní orgán! 

Vše nasoukat do tašky k sešitu. Výjimečně beru i měřák. Setkám se v Pze s klientkou. Petroušek vstává. Dnes není bubák. Hezky se vítáme. Přejeme si krásné ráno. Bez nervozity vše stíhám. Hlavní věc - závory přes přejezd ještě nenainstalovali. Jsem klidná. Naprosto klidná. Ty nás nezdrží.

Na zastávce nejsem sama. Co to je za lidi? Navazuji kontakt. Rusové. Mladí. Povídáme si. Bydlí tu sedm let. Vysvětlují, jak a proč se sem dostali. Jedou do Phy na konferenci "na russkom jezyke". Krátím si čas. Petroušek mi drží tašku. Nerada pokládám cokoli na zem. Autobus! Náhradní autobusová doprava ČSD. Autobus! Zase vlak na kolech. Konečně. Autobus Praha - Černý Most.

- Proč tu máte tak plný autobus?

- Jedou do Hradce. Máte lístek k stání.

Jo, k stání, ale za normální cenu. Procházím narvaným busem. Ejhle! U zadních dveří si na dvou sedadlech hoví slečna. Batůžek vedle sebe. Ne, nemám náladu se čílit.

- Máte tu místo?

- Jj, ano.

Usedám. V HK se přemisťuji. Stejně přistoupilo mnoho lidí. Po polích se válí mlha. Usínám při poslechu vyprávění Čecha, pracujícího v Rusku. Chválí. Velmi. Také kritizuje. Není rád, jak mají našlápnuto k NWO. Vše očipováno. Všechny doklady. Vše se natáčí na kameru plus se píše na papír. Nikdo si nedovolí dát úplatek úředníkovi nebo policistovi. Hrozí ťurma.

Probouzím se před Phou. Svítí ve sluníčku bíle. V autobuse se probouzejí i ostatní. Šum. Lidé se oblékají, berou tašky...

Jedu ke Clarionu. Nemohu si zapamatovat, které číslo jede k hotelu DUO. Nechci budit Lindušku. Bydlí tímhle směrem. Jedu k ní právě po téhle trase. 152. Hledám na jízdním řádu... Ptám se slečny přede mnou.

- Jedu na Střížkov.

Slečna mrkne na stojan, potvrdí Střížkov; jedu taky.

Školení. Vydržím? Dopoledne ano. Odpoledne - únava. Hledám Lift off. Zapomněla jsem. Aspoň čaj. Na chvíli jsem při vědomí. A dost! Na půl hodinky odjedu do Yves Rocher. Vybírám vůně. Dostávám dárky, hodně dárečků. Paní mi dělá diagnostiku pleti. Hydrataci. Stáří. Mlčí. Nabízí krémy.

- Ne, ne. Já mám pleť v naprostém pořádku. Mám ji mladou a hydratovanou. Vyživuji ji poctivě a pravidelně. Používám vnější výživu Herbalife. Jak Vám vyšly výsledky?

Paní se moc nechce. Ráda by, abych si koupila krémy na vrásky... Ne, ne. Mám naše. Osvědčené. Podíleli se na nich světoví lékaři.

- Pleť máte opravdu krásnou. Hydratovanou. Výsledky jsou skvělé.

- To sem věděla. Kdyby to tak nebylo, hned byste mě upozornila.

Nakupuji, dostávám slevy na měsíční kupón říjnový i listopadový. Používám své oblíbené vůně. Damascénská růže, santalové dřevo... Dnes ale beru jednu fungl novou. Další ovocnou - ty moc nemám ráda. Nemohu se rozhodnout mezi dvěma růžemi. Asi před pěti lety přestali vyrábět něžnou kouzelnou růži. Zněla jen v podtónu. Rozhoduji se pro novou. Mám nos vcelku zmatený.

- Máte kávu?

Prodavačka mi podává krabičku s kávovými zrny. Zhluboka nasávám. Znovu bořím nos do parfémů... Hotovo.

- Máte tašku?

Mám, a je zcela plná. Dostávám fakt mraky dárků, vzorky, dva hrnečky - krásné. Mám pro někoho dárek... Podbíhám cestu, zrovna jede autobus zpátky. Vracím se na přestávku.

- Kam ses vytratila?

- Jela jsem se občerstvit sluncem.

Posíláme si s Lindou zprávy.

- Lindi, končíme asi v patnáct. 

- Mám hlad. Budu asi protivná.

- Nesním tyčinku. Dám ti ji.

Konečně padla. Vybíhám před hotel hledat Lindu. Čeká. Jedeme. Únava je pryč. Přešel nás hlad. Vytahuji už za Phou foťák. Poslouchám rozhovor se zpěvákem skupiny Mirai.

- Já mám maminku Japonku...

-- No jo, vždyť on je šmrncnutý. Tak Japonkou... Dej to víc.

Zpívám Když nemůžeš, přidej víc.

- Hele, dnes mě nenachytáš. Dnes si tu Kuňku vyfotím ještě před tou dřevěnou ohradou.

Smějeme se. Povídáme. Nad opatovickou elektrárnou visí balón.

- Hele, balón! Přeci nesmí být nad elektrárnou.

- Je vedle. To se ti zdá.

Hradec. Dnes se nikde nestavujeme. Frčíme domů. Budoucí dálnice přetváří krajinu. Nelíbí se mi to. Neuvidím ze staré cesty už na Sněžku. Horu hor. Možná pyramidu. Jaroměř. Stavba terminálu u jaroměřského nádraží se schyluje ke konci. Za prozatímní ohradou věž na kola. To by mě zajímalo, jak se tam ta kola uskladňují. Vyčuhuje střecha k autobusům. Přejezd přes koleje. Ještě bez závor.

- Mohla bys mi říci, proč ty chodníky točí do půlkruhu? Ale co víc! Udělali tu kopeček. Tady se při náledí potluče lidí. Že by tam dali zábradlí?

- Třeba ho tam dají. Vidělas cikány, jak to tu hlídají? Každý seděl na jedné straně.

- No a mají to placené. :-) Hele! Mám ovladač!

Vjíždíme do vrat.

- Ale, holky jsou už tady. Hledal jsem tvůj ovladač.

- Měla jsem ho s sebou. Výjimečně.

- Náhodou. Já jsem si říkal, kde ho má. Kam ho dala? Máš převlečené gumy. Koupil jsem ti za tisíc korun benzín.

Mám skvělého milovaného partnera.

Šup, česnek, opéct dva krajíčky čerstvého chleba. Kousky sýra, pár kostiček eko klobásky ze SCUKu. Zeleninovou pastu s krůtími prsíčky místo magi.

- Česneková!! Ke stolu!

Petroušek jede pro mléko. Rychle zahušťuji zbytek kvásku z chleba ze včera ovesnou, žitnou a pohankovou moukou. Vajíčka. Lívance. Ovocný tvaroh... Petroušek s mlékem je tu; čichá, čichá:

- Co to tu voní?

Lívance jsou moc syté. Žito dělá své. Jeden lívanec stačí... Péťa mizí na florbal, Linda za pneumatikami. Já k ntb. Probírám si na FB loňské a předloňské vzpomínky... Prohlížím si své vůně, lahvičky, dárky...

Xindl X dotančil. Geňa hodnotí:

- Poslouchej, ty máš jeden univerzální krok. Stále stejný. Jen hudba se mění. Já už si na ten minimalismus zvykám. Děkuji.

Jak se tak kochám, kochám, dotančil Kovy. Geňa perlí:

- Tvůj tanec byl jako koprovka s vejcem. Nic moc. Ale jíst se to dá. :-)

Ó jé, už jsou oba tady. Petroušek:

- Co tady dělá ta taška? Proč sis ji neuklidila? Já se o ni v noci přerazím.

- Protože jsem šla dělat česnečku.

- Ne, ty nemáš disciplínu!

Tak to nás dostal. Řehtáme se. Jo. Nemám. Nejsem na vojně. Jsem volná, svobodná. Tašku uklidím, až přijde čas.

Děkuji za dnešní den! Byl krásný. Poučný. Kolegiální. Uctivý. Přátelský. Voňavý. Radostný. Rodinný. Pohodový. Podzimní. Legrační a taky káravý. :-) :-) :-)

Máme krásnou zemi. Tolik stromů okolo cesty... Kochala jsem se.

Dobrou noc!

P. S.

- Peťuš, proč je na těchhle hodinách půl deváté a všude je půl desáté?

- Protože zítra se posouvá čas.

- Takže dnes je teprve půl deváté a zítra bude půl desáté?

Oba s Lindou:

- Ne, dnes je půl desáté a zítra touhle dobou bude půl deváté.

Petroušek je drzý:

- Lindo, bude hůř.

:-) :-) :-) 

Nějak jsem si to přechválila. :-)