Maminčin majetek mizí!!!

Zas je tu pondělí. Nemám ho ráda. Začátek. Práce a zase práce - dělala si legraci maminka z našeho pana domácího, kovaného. Pravděpodobně to zpíval už taťka s patřičnou artikulací prrrááááce a zase prrrrááááce. Neměl komunisty rád. Chtěli ho - živnostníka - zavřít. Utekl jim. Zemřel na rakovinu. Mamka jeho zpěv asi jen kopírovala. Práce prý šlechtí. To by tu ale běhali samí krasavci - naši lidé dřou jak morovatí.

Na desátou měla přijít nová paní. Už asi třikrát za dva tři roky. Zas nepřišla.

Volá Linda.

- Mamko, Péťa nepije Jihlavanku; říká, že je to jak vymáchaný ponožky. Péťa pije standard.

- Bylo mi líno vstát a jít se podívat, co to vlastně kupuji. Tak já to tam opravím. Počkej, poznamenám si to.

Na poledne RHB. Před domem stojí cikán. Asi jsem s ním někdy komunikovala. Je přátelský.

- Co tu děláte?

- Čekám na kamaráda.

- Jestli čekáte, až odjedu, za chvíli jsem tu. Dům je zajištěn.

- Já půjdu čekat kousek dál.

Odjíždím. Volám manželovi. Mám s sebou košík s horkou vodou, sojovým mlékem, kafíčkem, hruškovým pudinkem s chia semínky a hruškou... Mohli by jim taky semtam dát hrušku, že jo?

Hned z RHB k mamince, abych se zas stihla vrátit. Telefony vyřizuji v běhu. Dávám si pozor na cedule na dveřích DD. Jakýpak copak, nečteš, nevíš. Zmizely cedule se svrabem. Od zítřka zákaz návštěv. Maminka má nachlazení za sebou; mamka po nemoci není v teplíčku. Staré kosti a malé děti potřebují teplo. Otužování je chození ven za každého počasí. Mimo mrazů. Mrazy nehrozí. Ale není to sezení nalehko na chodbě. Lidi vůbec nechodí ven. VŮBEC. Dřív i v zimě, ještě v hradeckém Grand parku, chodili na vycházky. Pečovatelky vzaly čtyři pět lidí, jeden dva vozíky. Stále posilovaly kondici staříků. Tento zvyk se jaksi zcela vytratil. Psala mi jedna paní, že tento DD vůbec není specializován na alzheimeriky. Není. Nebo je? Zapomínají chodit na procházky. Jak by to taky mohl personál stíhat. Všechny na lehátkách zateplit, obout, najít čepice, rukavice a vyjet se štrůdlem vozíků a lehátek do zahrady. Neúnosné s počtem pečovatelů. Mají velkou nemocnost. Musí taky cvakat do počítače. Grilovací místo a altánek v zahradě je jen na fotografiích. K čemu taky? Dřív se do altánku sešli, Libuška s nimi zpívala pod kaštanem. Když jela nahoru pro pár vozíčkářů, zastoupila jsem ji; zpívali jsme Když jsem já sloužil. Jedna paní měla varianty textu. Povídali jsme si o písničce. Mezitím Libuška ty tři čtyři vozíky svezla. Lidi poslouchali ptáky, pozorovali stromy, keře. To ještě nebyly vymlácené vistárie. Bohatě kvetly a voněly. To ještě bylo za předchozí paní ředitelky. Zajímá mě, jestli uslyším větu: A v DD se bude dělat, co chtějí klienti. A ti chtějí celé dny spát v postelích!

Není už možné chodit ven. Personál dělá tolik činností, že na klienty nemá čas. Krmení, převlékání postelí, koupání, odvoz prádla, přivezení z prádelny, vysazování na WC, na mísy. Nezávidím. Dřív se lidé obsloužili. Odběhli na záchod. Škoda mluvit.

Maminka na pokoji uvízla a ne a ne se s vozíkem přes vyčuhující lehátko vybabrat na záchod. Huhlala to své haló. Odkládám košík s termoskou s horkou vodou, termohrnkem, kabelku, kabát.

- Dělej, pomoz mi, už mi to skoro teče!

- Mami, vydrž!!

Stihly jsme to. Hledám mamčin fialový svetr. Je to právě rok a týden, kdy jsem do zápisu pečovatelek naivně dala, že se nám ztratil její modrý svetr s překrásnými pomněnkovými knoflíčky. Maminčina ruční práce. Sice paměť nemá, ale že jí svetr ukradli, to si pamatuje. Paní Jana jede speciálně do prádelny. Vrací se bez něj. Volám paní vedoucí. Má někde jednání, ale vyběhla ochotně.

Maminka v pátek fialový svetr měla. Chybí na něm knoflík, v sobotu už paní Dana navlékala červený, včera se nepralo. Mám obavy, že jsme přišly o její poslední - druhý, který pletla. Zadržuji slzy bezmoci. Teď si mamku nebudu moci pohlídat.

Sláva, paní Jana přináší hromádku se svetrem nahoře.

- Ale vy víte, že růžovou halenku, drahé ručníky a osušku, fialový svetr a krepsilonové ponožky peru sama. Apropó! Seznam oblečení vůbec neodpovídá. Jakých šest svetrů máte na mysli? Je tu fialový, černý, červený. To jsou tři. Tady máte další položku - jeden bílý háčkovaný. Tedy sedm svetrů? Vždyť má čtyři! Pak tu máte tři páry ponožek. Jenže 30.12. jsem zdokumentovala pět jednotlivých ponožek. Tak jak to, že tři páry, přitom tu není ANI JEDEN PÁR. 

Dnes má mamka CIZÍ froté PONOŽKY!!! Tlusté - nevejdou se do jejích upravených bot! Boty se ničí!!! (Nedbá se o navlečení paty do pásečků; mamka ničí přezky. Dupe po nich. Boty byly už asi pětkrát u ševce. To všechno platíme. Zbytečně!!! Ortopedicky upravené boty kvůli zkrácené kosti po zlomenině!!! Váš seznam je fiktivní! Určitě vám dal hodně práce, ale neodpovídá skutečnosti. MAMKA NEMÁ ANI JEDNU PONOŽKU. Nepřeju si cizí, náhradní. Maminka měla drahé bílé bezgumičkové, aby nepnuly nohu. Nepotřebuje cizí!

Paní vedoucí chápe, ale to je mi k ničemu, že? Jen se zdvihají zbytečně emoce. Proč není systém? Proč je tu chaos? Protože vedení domu nemá koncepci. Chaotické - co den dal a co já chci. Jája.

Luštíme.

- Sbormistr...

- Kühn.

- Nehodí se. Mami, já jsem tak smutná. Jak tě mám ochránit!

- Neboj se o mě. Já to tu vydržím.

- Mamko, bez ovoce, bez zeleniny... Bez komunikace. Mami, já s tebou denně mluvím...

- Neboj se. Přežiju.

- Mamko, v téhle taštičce jsi vždy měla stovky, výplatu, důchod. 

- Tu jsem si sama vyrobila. Bylo mi asi čtrnáct. Ve škole. 

- Ne, mamko, tos určitě nevyrobila. 

- Jo, bylo mi asi čtrnáct. Sama jsem ji vyšívala.  Dalo mi to hodně práce. 

- Mamko, já myslela, že je koupená. 

Zkoumám taštičku mého dětství, vlastně celého života - jako ten modrý svetr s pomněnkovými knoflíčky, vím, jsem trapná. Vidím, že je opravdu ručně šitá. Opravdu. 

- Mamko, prosím tě, ty bys mi tu taštičku nedala?

- A proč?

- Na památku. 

- To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. 

- Mami, co všechno jsi pro mě udělala. Mamko, co všechno jsi mi dala. Mami, tys byla má záštita. Mami... 

- Nebreč. Všechno ustojíš. 

Už musím.

Parkuji do stání; už je tu mladá dívka. Z daleka. Odjíždí. Pracuji. Taky chvíli hledám ty důležité desky. Marně. Ale zas jsem našla drahocennosti - ohledně parcely. Našla jsem tatínkův plán - přehled - sort stromů. A z osmdesátého kolikátého? pátého? maminčin plán čtyřiceti stromů v zahradě. Maminka - pečlivá. Šikovná. Pracovitá. Krásná. Mami!

Na sedmnáctou měl přijet pán na přeměření. Hm, nedorazil. Tak tolik práce jsem dnes teda neměla. Ale mohli by mi to dát vědět, že jo? :-) Abych nebyla jak na pigétku. Vědět: Odstroj se. Sundej náramky, náušnice... Obleč se pohodlně. Odlič se.

Čeká mě nekonečné žehlení.

- Peťůůůš, prosím tě, připravíš mi žehlení?

Péťa připravil.

- Peťuš, já nemohu najít žehličku.

- Máš ji nachystanou v obýváku už asi čtyři dny. Včera se ti už nechtělo. Seš roztržitá.

- Já vím. Furt něco hledám. Jsem roztržitá, myslím na mamku, na bordel tam.

U žehlení poslouchám školení. Pak čučím na docenta Měšťáka u Soukupa. Ten člověk je stará škola. Unikátní. Skvělý. Vynikající. Výborný.

- Když mi nějaký starý upocený manžel přivede svou krásnou mladou paní, která mu dala dítě a chce na ní něco opravit, řeknu mu:

- Podívejte se, jak jste tlustý, nemáte vlasy...

Jo! To se mi líbí!! Jsem taky taková. Docent Měšťák - skromný, společenský, šikovný, nesmírně pracovitý, soudný. Myslím, že se stará o rodiče své ženy? Zapomněla jsem, ale vaří pro někoho... Vstává ve čtyři. Sportuje. Má můj obdiv.

- Bylo mně s vámi strašně příjemně...

Bože, vlastně řediteli Soukupe, proč ten oxymorón!!!

Hotovo. Celý dům voní čistotou, vzduchem. Jako když Micicinda přiběhne ze zahrady. Srst jí voní vzduchem. A tak to voní teď v domě :-) Dala jsem to.

Zpráva od dcery obyvatelky DD. Zítra jede za maminkou. Posílám avizo:

- Ne, v DD visí cedule o zákazu návštěv.

- Ještě, že vás mám!

No, myslím, že za ty tisíce by bylo slušné obvolat sto rodin, případně těch z dálky, aby nejezdili. Ale to je mimo mé chápání. Napadlo by vás kouknout na net? Mě ne. Nic, slova mého muže z 26.1.1990:

- Bordel byl, bordel je a bordel bude.

Ó, jak pravdivé!

Banderovci dostali status válečného veterána. Bože. Zrovna mi Majčinka poslala fotky zvěrstev z Volyně! Už jsem je viděla včera na FB. Je to k zblití, co dělali dětem - bajonetem přišpendlili miminko ke stolu. Do pusy kyselou okurku. Mrzačili za živa při vědomí lidi. Přeřízli pilou ženu. Uřezali nohy, nosy, uši, ruce. Ku... A ti mají status válečného veterána?! Svinstvo. Dnes už nechci psát.  

Dobrou noc!

P. S. Dopoledne jsem si u práce náhodně pustila - kam plynou peníze z neziskovek, nebo spíš jak je vykazují. 

Doporučuji - krátké :-)

https://www.youtube.com/watch?v=KTxDIcBVXWU&fbclid=IwAR1tJJKnTBGfgBGj-fb4uXDITNCOZwBKvy1CYwKly8qgqYJS5Xsidkho2KU

Odpo Xaver hovořil před Vánoci s nějakým lékařem. Mluvili o tom, jak Jurečkovi zrudly uši. Rapidně. Jak ho Bobošíková setřela. Tak jsem si to pustila. Jak elegantně s ním rozmlouvala, baba: :-) Obdivuhodně :-)

https://xtv.cz/archiv/mistopredseda-kdu-csl-marian-jurecka-v-babisove-kauze-jsou-nevysvetlene-otazniky-o-tom-ze-manzelcina-farma-nevykazuje-ucetni-vykazy-nic-nevim-zdrazeni-alkoholu-jako-clovek-z-moravy-bych-byl-velice-obezretny