Cha, cha, cha :-) Rapidní pokles normality dorazil i k nám:-) 

Podmračeno. Slunce. Zima. Chybí spodní část slunečního spektra. Ta červená! Zahřívající. Njn, očekávali jsme žhavé léto, meditujeme za déšť, je nám dán. Tedy RADUJME SE! Nereptejme.

Zaspala jsem. Devět, už dávno jsem měla mít odvezený PC. Umím ještě zrychlit tempo. Před desátou jsem ve fě. :-) Stresující, když vím, co chci, ale neumím to vyjádřit. Dva IT (ač jim chyběla tykadla na hlavě, byli IT) se mnou mluvili cizí řečí. Nerozlišuji program, aplikaci... Ty vorle. Dva roky se k tomu skoku chystám; před týdnem rozhodnutí. Co mě to napadlo? Pomalost mého starého bracha? Moc zdržoval. Dnes jsem mu hezky poděkovala za služby. Ono to rozhodnutí bude jinde. Lví brána nastartovala období nových začátků. Taktéž včerejší úplněk ve vodnáři. Energie vodnáře - energie elektřiny, neklidu, zraněnosti, rozbitosti, podivnosti. Vodnáři jsou vizionáři, ale zároveň podivíni. (Moje maminka je vodnářka. Extravagantní v myšlení, stylu...) Vodnář - technické znamení, energie budoucnosti, nových technologií - pánbu s námi a zlý pryč!! Zabíjárna 5G! Vodnář- energie internetu, výpočetní techniky - jo, splnilo se mi; Merkur už jde dopředu, přesto mnohým z nás odešla výpočetní technika na věčnost. I mně. Prý nás čeká výměna mobilu, počítače, fotoaparátu, programu; něco se rozbije, něco se v technických záležitostech zhroutí, něco vyhodíme... Zkrátka:  Saturn a Pluto nesou změny. Změny v technických zařízeních. Pluto planeta (dnes už zrušena) transformace, proměny, pohybu. Retrográdní Pluto - Hádes - temný pán podsvětí. Ukazuje hlubinu naší duše, objevuje naše dary ve vínku z minulých životů; probouzí nás, ať se vzchopíme, ať najdeme životní směr; probouzí paměť duše, síly!! Sluníčko vstoupilo do lva; 8. 8. se otevřela lví brána; pamatuji na zlatou meditace toho dne... V pátek 23.8. vejde slunce ze lva do zemské panny; lví brána k 24. končí... Osmička je síla. Hurá do seberealizace!

Moje hlava všechny tyhle informace nese. Mohu svést výměnu stroje na inspiraci v horoskopu. Ale popravdě: už bylo třeba...

Nikdy neumím vysvětlit ajťákovi, co chci. Nakonec rozšifrují něco z mé řeči, chytnou některá má hesla, přání... Odjíždím. 

Strouhanka z čerstvého pečiva, kytice petržele a česneku. Obaluji kousky krůtích prs. Od farmáře. Petroušek se tu zjevil na oběd.

- Peťuš, budeme k tomu mít chleba.

Neodporuje. Souhlasí. Mrknu na stůl na zahradě. Na ubruse vidím louže. Přesný barometr. Když je mokrý, pršelo, když je suchý, nemusím ho utírat.

Utírám. Asi pršelo. Nevšimla jsem si. Sedáme, hodujeme, povídáme si. Dostávám pochvalu, že jsem dopolední počítačové dobrodružství zvládla. Odpoledne se ukazuje, že nezvládla. Počítač se jim čtyři hodiny aktualizoval. Mám v rodině počítačového experta, který pracoval v noci. Počítač byl druhý den k dispozici. Vždy splnil slib. To není důležité. Víkend před námi bez PC. To je skvělé :-)   

Rychle směřuji za maminkou. Na dvoře hodinu po poledni není místo. Jedno auto stojí mimo vyznačená místa. Stavím se vedle něj. Stále tam je dost místa k projetí. U výtahu usměvavá pracovnice přes co? Nevím. 

- Zrovna jsem ji odvezla na chytré hlavičky.

Jedu dolů. Mrzí mě, že se nebude účastnit. Vyvážím ji na vzduch. Nepamatuje si, že jsme včera spolu prožily krásný piknik. Připomínám jí, že jsem jí krájela maličká soustečka na střídačku s medem, medem, medem, rajčetem, medem, rajčetem, medem.

Maminka se několikrát ptá, jestli mi není zima. Povídám jí o drakonických pokutách. O nadvládě elit. Drtí své poddané. Chtějí se nás zbavit, nasoukat sem bezmozky. Blbci se líp ovládají. Ministerstvo školství rozpracovává směrnici OSN, jak snížit IQ. Zas se ptá, jak se lidstvo ubrání. Ubrání, stačí pět procent probuzených. Nezoufejme. 

- Já bych se k vám taky ráda přidala, jenže já to zapomenu.

Strašná věta. Mamka, vlastenka, bezmocná. Jsou to vesmírné zkoušky. Možná ani ne tak pro maminku... Moje zkoušky. Naučit se péči o starého člověka. Pro mě naprosto cizí, neznámé území. Kdysi jsem do DD jezdila s učni hrát Betlém, zpívat koledy... Jen jako bezstarostný návštěvník. Vládla tu ředitelka Bílá. Bože, já tu babu milovala. Měla kancelář hned u schodů. S ničím se nepárala. Dvacet let je to? Střih. Působení na gymplu, ředitelská fce. Kontakt s DD už z druhé strany... S novou ředitelkou. Ano, ty tam měly co pohledávat. Ženy na svém místě. Přinejmenším za jejich fce přežily starožitné hodiny v jídelně. Dnes? Jak jinak! Ztratily se. Kolik let už sloužím? Sedm? Osm? Přistrčena vesmírem do pečující fce jak slepý k houslím. Dík za tu zkoušku; snad obstojím. Nevzpírám se. 

Maminka snědla vzácnost - borůvky.

- Mami, namíchala jsem do nich čerstvě vytočený med a tvaroh z farmy. Je tak jemný...

- Bylo to moc dobré. Pochutnala jsem si.

- Mamko, meruňku, blůmu, buchtu?

Nechce. Vzápětí si dovoluje o buchtu. Divoce souhlasím. Mám radost; od ledna denně ovoce. Denně borůvky. Třešně, jablíčka, meruňky. V zimě prázdné, ale dobré maliny... Meloun... Mamka si začala zpívat:

- Skákala Manda přes palandu, roztrhla si svoji mandu. Skákala Manda přes palandu, roztrhla si ji.

- Mami, kam na tyhle košiláče chodíš?

Kolik lechtivých říkanek, košilatých básniček mi už zazpívala.

- Mamko, když se otočíš, uvidíš sokolovnu. Tam jsi jako malá holčička skákala na rozestavěných schodech. 

- No jo, to je pravda. To jsem skákala. 

- Mami, raději pojedu. Kdyby mi zavolali, že je počítač hotový.

- Jeď. Musí ti být zima. To jsem si to dnes s tebou hezky užila.

Ó, nikdy mě nechválí. Dvojitá radost. Vracím ji do jídelny. Nahlas zdraví. Paní v předu se hezky usmívá. Lidé odpověděli mamce na pozdrav. Proč hergot nemohou mít chytré hlavičky venku pod střechou? Hlava mi to nebere. Paní probírá zkratky. Lidi reagují. Potřebovali by každý den rozvoj... Aktivizaci... 

- A co znamená EU?

A mně se chce říci: zločinecká vyhlazovací organizace do nedávna v čele s ožralým Jean Cloude Junckerem. Založena fašistickými pohlaváry...

Za stěračem cedule: PARKUJTE NA VYHRAZENÝCH MÍSTECH!

Kouknu za sklo vedlejšímu autu. Ne, jen moje auto vadí. Nějaký šmejd sahal na můj stěrač. tADY SE NEJEN ZTRÁCEJÍ VĚCI, TADY SE NECTÍ SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ! Budu muset pořídit na anonyma kameru. Asi před týdnem se mi mihla před očima na netu. Koupím. Odepsala jsem:

- A kde jsou vyhrazená místa? Nikde nevidím. Jsou obsazená.

Ceduli jsem přilepila na ceduli se zákazem používání vchodu ze dvora. Krásně pohodlně a bezpečně jsme tam vždycky s maminkou seběhly rovnou k výtahu. Žádné škrábání se do příkrých schodů. DD byl určen původně k ubytování dělníků továrníka Sehnoutky. Schody jsou nesmírně nebezpečné. No jo, kreténovi mozek nerestartuješ. To nic. Žádný strom neroste až do nebe. Jenže někomu to není známo. Možná dobře. 

Vytáčím paní vedoucí.

- Paní vedoucí, našla jsem za stěračem ceduli, abych parkovala na vyhrazených místech. Parkovala jsem vedle vozidla, které také nestálo na vyhrazeném místě. Ale jen já jsem měla ceduli.  Až vyhradíte některá místa také pro návštěvy, budu parkovat ve vyznačeném chlívku.  Vyřiďte tomu drzounovi, jak mi sáhne na auto, že bude zle. Ani se nepodepsal. Je vidět, že Vám hodně ležím v žaludku. Když dva dělají totéž, není to totéž. Vůbec se nestaráte o dobrou atmosféru! Nemáme tam pro svoje blízké konev, hrnečky. Nemáme tu vyhrazená místa pro návštěvy. Vchody zašpérované dovnitř i ven. Pokusy zavírat bránu!!!  Vše proti lidem. Upozorňuji Vás, že se z bitvy nikdy nevracím se zlomeným kopím!!! Ještě mám sílu. Já mám sílu! A když chcete válku, budete ji mít. Jsem jak prašivá. Ale to mi žíly netrhá. Jak chtěj vaši, našim to je jedno. Personál u vás nežije ze strachu ze mě. Ale z vedení! Z postihu.  Měla byste si o tom popřemýšlet. Není nic slaboštějšího, než chodit do práce hrát si na houpacího koně.

- Já mám dovolenou, já jsem vám to nenapsala. Já se snažím.

- Ó, tak to jste hodná, že jste mě vyslechla. Běžte se věnovat dětem. Omlouvám se. Užijte si víkend. A přemýšlejte. Pečujte o svůj personál!!

Napadá mě, že by nejraději udělali zákaz návštěv. Komunikaci jen přes okýnko, jako to bylo kdysi na porodnici. Buď přes okýnko, nebo hulákat v mraze, dešti z okna. Juj, to by byl socialismus. A ještě mě napadá dát zákaz chodit zimní zahradou. A vůbec, zákaz návštěvy zahrady. Co kdyby tam lidi vydýchali vzduch. Vykoukali kus stromu. Mohlo by zmiznout slunce z oblohy!

V historii vždy přisluhovači skončili špatně se svým páníčkem.

Volají z počítárny. Nestihli instalaci. Volám svému mágovi. Je zdaleka. Náhodou v neděli projíždí naším městem. Dohodnuto... Chci nás spojit třístranným hovorem. Jenže se hovor přepojuje na poruchy. Tvrdí mi, že ve fě už nikdo není.  Ale je. Teď mi volali. Ucpaný systém. :-)

Jedu do fy. Dohadujeme, jak to udělat. Mám možnost doinstalace.  Vlastně nic neudělali. Počítač je zdržel... Volám svého mága. Vyměňují si informace mezi sebou. 

Volám synovečka. Ruším jeho večerní pomoc s doladěním počítače.

- Jé, teto, to jsem tak rád.

Mijanku, já taky. Vím, jaký tlak to je. Odvézt Kubu na Výravu, dojet pro Toma na svatbu, sbalit na ráno na odjezd k moři... Jsem ráda, že to nevyšlo. Hezky si to užijte.

Mijanka mám ve svém srdci od července 1969. V telefonu ho mám pod Mijanek. V klidu jedu pro zeleninu... Stavuji se v KIKu. Ty vorle. Potřebují se zbavit vánočního zboží. Ne, nerozumím... Vybírám růžové potřeby vnučince do školy. Neviděli jsme ji pomalu šest neděl. Po prázdninách jí to začne. 

Peťulka dovezl košík hub. Odchází na opékačku. Lezu na okna. Prší. Micicinda mě hlídá. Mouchy si pletou naše okna s latrýnou. Tabule jsem naoctovala. Barevné mucholapky. Teď si přileťte!

Ještě chvilenku práce... Píšu. Náš cikán Karel volá.

- Kájo, vy jste se zbláznil. Vždyť je půl desáté!

- Já vím, ale abyste si nemyslela, že jsem se opozdil s nájmem. Jsem mezi Chlumcem a Hradcem... Mohu ještě přijet, když počkáte. 

- Kájo, mohu počkat, ale jeďte se domů vyspat. Pozdravujte Terezku.

- My se teď vůbec nevidíme.

- Jeďte opatrně a zítra před obědem se stavte.

- Děkuji. Dobrou noc!

Mám je ráda. Bydlí v našem bytě kolik? Třetí rok? Nikdy se neopozdil. Od února podniká. Myslím, že mu to půjde. Sem tam mi ukazuje své práce... Není líný. Velmi se snaží. 

Deset. Petroušek je tu.

- Tak krásné posezení jsem nezažil. Obyčejní lidé. Prostí. Nikdo na nikoho nic nezkoušel.

- A kde jste to měli?

- Ve firmě. Dvacet let od založení.

- To už je dvacet let?

- Kolik vás bylo?

- Asi třicet. Samí bezva chlapi.

Jmenuje mi instalatéry... Asi před patnácti lety prodal svou prosperující firmu. Druhotná platební neschopnost. Mezi lidmi velké peníze. Včas skončil. Prodal dům. Ani na úřad práce nešel. S průmyslovkou by našel místo. Vyučil se ve své firmě v oboru voda, plyn, topení. Od té doby je na roztrhání. Dostal se k řemeslu jak slepý k houslím... Rozvody vody v našem novém domě jsou jeho dílo. 

Paradoxy a kotrmelce doby. Z majitele s. r. o. topenář, z ředitelky školy výživový poradce. A jak si lebedíme ve svých pozicích. 

- Proč jsi tam nezůstal dýl?

- Protože ráno jedu s Honzíkem na houby.

- Péťo, takovou atmosféru už nezažiješ.

- Máš pravdu... Ale já jsem chtěl přijít už v osm...

- Peťuš, to já bych tam zůstala do půlnoci.

On skřivan, já sova. Prve mi přál dobrou noc.

- Víš co? Ti lidé si neuvědomují, že jsme tu jen chvilku. Neumějí se chovat. Kazí si život. Votravují  žabomyšími spory. Nic si z toho nedělej, že dali ceduli jen tobě. 

- Petroušku, víš, co já na ně? Házím bobek. Protože oni nemají to, co já! Musí se vyrajtovat.   

Skřivan už odletěl. Sova letí taky. Radostný náročný den. 

Dobrou noc! 

P. S. 1: Čápíci z komína v Bohuslavicích dnes nepřiletěli na hnízdo... Smutné. Bezpečný let! Šťastný dolet!

P. S. 2: Pro vlastenecky smýšlející!

https://www.youtube.com/watch?v=GLJi_zLrIWQ

https://www.youtube.com/watch?v=zL0fnl1hwh4

https://www.youtube.com/watch?v=yZnu0iSEzwU

Shrnutí: https://www.youtube.com/watch?v=JNNyZiWMBZY