Se svými bez maminky. Na každého jednou dojde
Zas bude půlnoc. Den s vadou na kráse končí. Petroušek dnes i zítra pracuje. Mám volnost. Venku zima. Hledám telefon. Na nabíječce chybí. Jdu se mrknout do auta. Ne. Vzadu za sedadly asi tři dny starý nákup. Ředkvičky, kelímek borůvek - takové černobylské, bůhví čím je hnojili... Nesu nákup domů.
Píšu Denisce:
- Zavolej mi, nemohu najít telefon.
Aha, noc strávil na terase. Jdu pro vršky kopřiv. Mám na zahradě ostrůvky. Už mám skoro všechny orvané. Hm, jahody jsou krásně prolité. Až večer se dovídám, že jsem zapomněla vypnout závlahu. Já? Nebo Petroušek? :-) Sucho, obrovské sucho. Kam ta voda mizí? Jak to, že jsme ji měli vždy dostatek. Rozkradly se lesy. Zničené holé pláně...
Kontroluji rajčata. Tři rostliny jsem sázela skoro zaschlé - nádherně se vzchopily. Letos chci nasadit mraky rajčat. Miluji je. Dnes jsem si pouštěla filmek o umělých ze Španělska. Ročně jedu tak dva až třikrát na mezinárodní lékařský tréning; pamatuji si, jak nám jedna lékařka zdůrazňovala: Kořeny a slunce pár dnů, hodin před dozráním vytvářejí vitamíny. Když rostlinu podtrhnou, slunce nemůže tvořit - a o tom v tom videjku taky hovoří. A taky nám vždy říkají: Ač je ovoce a zelenina prázdná, zbylo v tom tak 5 procent vitamínů a minerálů, přesto lidem říkejte, aby jedli ovoce a zeleninu - kvůli vláknině. Jenže do sebe dáváme i ten hnojivový jedovatý hnůj. Teď si uvědomuji info z jiného školení: Každý denně sníme plastů asi jako je kreditní kartička. Jo, už je mi to jasné, odkud vítr vane. Ti lidé, kteří si toto kupují, konzumují nejen jedy, ale i plast . To raději šestkrát stříkaná jablíčka ze ZD. Sice v nich už nejsou vitamíny, ale aspoň pektin, vláknina. Howk - konec okénka výživového poradce.
Špikuji kuřecí stehna. Na podzim mi můj kuchaříček Jiřík poradil snížit teplotu a prodloužit dobu pečení. Poslechla jsem. Nebe v hubě - by řekl Zdeněk Troška. Když jsem ho měla na gymplu na besedě, přijel ochotně, bez nároku na honorář. Jen rajčatovou šťávu chtěl. A to je prý taky nebe :-)
Maso v troubě. Lezu na okna. Smýčím. Kde se tu bere tolik pavučin, pavučinek a nenápadných spřádalů... A tolik prachu...
Máte to také tak? Pokud denně používáme kuchyň, nevidíme kapky, usazeniny... Všimla jsem si kapek na termosce. A vevnitř! Usazeniny čaje. Hezky jsem ji rozebrala, vnitřek nablýskala. Zas až do dalšího všimnutí...
Poslouchám u práce o námořním právu. Stále seskakuji ze schůdků a vracím, vracím, učím se, poslouchám. A znovu vracím. Vyvozuji si a jsem z toho janek. Chápu-li dobře, dřív jsem nesouvisela s mořským právem. Byla jsem živá bytost. Pak jsme bez nátlaku vstoupili do mořského práva, dali na pass porty, stala se ze mě věc, neživá bytost. Přeštítkovali nás. Jak to, že nám to nikdo neřekl? Kdo je privilegovaný národ? Ten, který se umí sejít, najít společné řešení a drží se ho? Když to neumíme, řídí nás privilegovaný národ? Tak naše hádání, kdo jsme - jsme Slované, nejsme Slované, hlavně nejsme jednotní a naše nejednotnost posiluje ovládání naší národní matrice? Jak to bude? Není nic horšího, než nejistá budoucnost. Jak to dopadne? Poslechněte. Chápete to?
Myslím na maminku. Na její samotu. Na holčenky pečovatelky. Na jejich spěch, aby vše stihly ve stížených podmínkách. Na lidi nemají čas. Co asi obědvala. Pláče? Zavírá oči? Chce spát? Je sama v pokoji. Jak snáší peklo samoty! Šmejde, odskáčeš to!
Vařím, myju okna, přemýšlím, poslouchám, odbíhám k FB. Nechci už číst bludy o korona, o úmrtích, o nemocných... Fejky s rakvemi. Lži o nedostatku postelí... Nechci už nikomu nic vysvětlovat. Unavuje mě to. Mám v přátelích starou hodnou paní. Marušku. Odepisuji, že v Americe neumírají na korona. Spěchám, nejsem trpělivá. Určitě víc lidí umře na chřipku, než na tenhle výmysl. Nevrle mi odpovídá; spíš neuctivě. Svatá ty prostoto. Bohužel. Je třeba udělat pápá. Blokuji ji. Aspoň na čas. Je třeba se se mnou rozloučit. Nechci mít v přátelích lidi s odlišnými názory. Ne, lépe! Můžeme se lišit, ale nehandrkovat se. A já se dnes handrkovala. Zkrátka jsem neměla čas, trpělivost, ochotu diskutovat. Poučení: VYHÝBAT SE JALOVÝM DISKUSÍM. Dřív jsem takhle vysvětlovala očkování. Dnes už to hodně lidí chápe. Nedali by se. Ale na druhou stranu jsou tu vymaštěnci, kteří nastaví ruku na čip. Aby si mohli otevřít dveře bez klíče. Brrr... Nemám dobře na duši z blokace. Myslím, že zrovna tahle paní se mě loni v lednu zastala, když jsem se drze zeptala Lidlu, co znamenají černé děti v našich podmínkách na obalech s oblečením. Blokli mě. Ona byla statečná. A já ji dnes blokla. Myslím na ni. Je ve strachu z korona. Měla jsem...
Petroušek je tu.
- Nějak brzy?
- Ještě jedu pro pivo.
Rychle házím hranoly do trouby. Stále brambory, kaše, rýže. Jednou hranoly z obchodu. Prostírám doma. Dnes bychom venku jedli v burnusech. V Obřím dole se rodí ledové větry... Dokud neodtaje sníh... Maminko, vždycky jsi říkala. Dokud je na horách sníh, tak punčocháče. - Takové ty hadráky. Mé první krepsilonky mi přinesl Jéééžišek. Červené. Se švem zezadu. Mamka s Ivou se mi smály:
- Mám rovně švihy?
Nezdálo se mi to krátké slovo - šev, švy... Prodloužila jsem ho.
Chvilku si musím lehnout. Odkoukat videa. Vturánu jsem mrtvá. Slyším Petrouška. Mluví s vnučinkou.
- Tak přijďte!
Ještě chvíli. Vzdaluji se...
Petroušek přichází, sedá si ke mně. Potichoučku se ptá:
- Slyšelas?
- Ťuti, ještě chvilenku...
- No oni než se ustrojí, to je hodina.
Ne, ne. Jsou tu. Ty naše holky rostou jak z vody. Ta druhá dědečkovi hlásila váhu. Je hubeňounká. A tahle V. povyrostla před očima snad o hlavu. Jdu upéct buchtu. Navrch šlehačku. Míchám do ní kakakové boby. Vařím puding. Na dno misky sypu borůvky. Přichází snacha. Konečně se mohu ubezpečit, že všechno dobře skončí. Meleme páté přes deváté. Krásný podvečer. Chvilku si tatínek hraje na koberci s malou. Přináším krabici s panenkami po mně a po holkách. Ukazuji, jak jsme dřív šily z hadříků... Probírá se poklady. Chvilku cvičíme. Dávám kolena za hlavu.
- Babičko, jsi kousínek nad zemí. No, výborně.
Ona je jak gumová. Provaz, rozštěp, most...
- Nemám na blog žádnou fotku, Vyfotím si tě.
Je čas.
- Peťuš, to bylo hezké s nimi.
- Viď?
- Osvěžující.
My se máme. Maminka se nemá. Zakázal skyp. Nic zlého mu nepřeju. Ale aby si jeho blízký prožil přesně to peklo, co jeho klienti. Ne on, jeho maminka, má-li. Ať zažije tu tíhu, starost, bol z úpadku, ze ztráty řeči. Nemám ráda šmejdy. Nemám ráda zloděje. Nemám ráda trafikanty.
Ale jinak to bylo dnes v našem hotelu Země krásné.
Dobrou noc!