Sebereflexní - jen uvnitř. Rozjuchaný :-) Marmeládový :-) :-)

12.07.2020

Devět. V deset vaříme. To mám co dělat! Mám se vůbec snažit zlidštit tvář? Na kameře to nebude vidět.

Micka mi mraucala do spaní. Drzá. Cítila jsem, jak packou šmátrala u polštáře. Jen jsem ji okřikla.

- Jedeš! Nech toho! Spim!

Budík. Lezu. Tak rychle, rychle. Micka se vyvaluje na mém křesílku v pracovně. Pochopila. Když spím, nenechám se nikým rušit. Ňuchlám ji. Jdu si mixnout snídani. Jakou si dnes dám? Vybrala jsem lesní plody. A utrhnu si mátu. Micka u okna vydává strašidelné mrrr! Mrrrrau! Vrrr!
Utíkám pro foťák. Tam někdo bude. A je. Drzý. Moráček. Drzý, ale s odstupem. Čučí a pak uteče. Mohu na něj vlídně hovořit, zdrhne. Srab.

- Dobrý den! Je Micka doma? Půjde ven?

Otevírám francouzské okno. Odběhl. Micka je nesvá. Kdybych tu nebyla, rozvalovala by se. Předváděla. Takhle dělá ofuky. Jakože jo, jakože ne. Očichává jeho pach na kačírku...

Petroušek přivezl košík hub. Dělá si formuli ke svačince. Vnímá mou zaneprázdněnost. Neruší. Mizí. Jdu se věnovat přípravě vaření. Připojuji se. Už slyším, že si kolegové povídají. Otevírám okýnko kamery.

- Á, Irena už je tady.

Vaří Honza s dcerkou Klárkou. Vystudoval práva. V osmnácti začal u Herbalife. Na fakultě si přivydělával. Otec příslušník armády a maminka učitelka - nechtěli dovolit. Chtěli pro syna vážené povolání. Když si po krátké době koupil škodovku GLS nebo GLX, písmena se mi pletou, měl lepší auto, než jejich ojetá škodověnka. Budoucí soudce složil státnice a soudcovský talár nikdy nenavlékl.

Sušenky z kokosové mouky a z protein drink mixu. Už jen přísady lákají. Patláme těsto, ani bych ho nepekla, jak mi chutná. Pečeme na papíře do zhnědnutí. Křehounké, chuťově fantastické.

Hotovo. Rychle nafotit. Kterou? S jahůdkami? Pod malinami? Dát do skupiny. Balit k mamince. Ještě svítí slunce. Meloun, borůvky se smetanou a malinami, meruňky... Ovoce. Hodně ovoce. Vyjíždím. Začíná krápat. Už dlouho nepršelo. Zima jak na podzim. Závory. Klasika. Chci volat. Nejde síť. Znovu. Síť nedostupná. Jak nedostupná? Chci volat. Restartuji telefon. Závory jdou nahoru. Ještě PIN. Na druhém konci - hádej kdo? Jasně. Tomáš. Tomáš chodí snad každý den! Pečovatel s P na začátku!

Lije. Přijíždím k DD, už dlouho jsem nezmokla. Beru deštník. Klušu do altánku. Tomáš utíká s mamkou od výtahu. Běžím vozíku naproti. Zvládli jsme.

Krmím maminku. Pouštím pořad na Dvojce. Začíná písnička Anton Špelec... Navodila vzpomínání na maminčino dětství... Podařilo se mi. Všechno ovoce zmizelo. Už je tu Tomáš.

- Co máte k obědu?

- Zapékané těstoviny.

- Aha, tak kdyby nejedla, nic se neděje.

Pusu. Zítra jsem tady jak na koni. Cestou tam i domů poslouchám Dvojku. Pokračování za chvilku.

https://dvojka.rozhlas.cz/gutenberg-je-vynalezce-ktery-zmenil-muj-zivot-vojtech-dyk-u-haliny-pawlowske-8248623?player=on#player

Karel Gott. Být stále mlád. Zpívám s ním. Slzím. Karle, mládí? Život!! Host u Haliny Vojta Dyk. Toho kluka mám moc ráda. V poslední době souzním s jeho názory. Otec Radko Pytlík - literární historik, spisovatel... Významný Haškolog. Maminka nakladatelka. Vojtěch nádherně, překrásně, dojemně hovoří o Tatianě. Den před svatbou za ním přišla, že musí ještě na úřad. Měla se jmenovat Tatiana Dyk Vilhelmová. Změnila rozhodnutí. Nechce sedět na dvou židlích. Prý pro chlapa - velká zodpovědnost, když si žena vezme jeho jméno. Pro ženu je to "vdání" se muži. Přesně, ale přesně tak to cítím. Jsme tak šťastná, že mě přijali do rodu Hrobských. Vdala jsem se k nim. Vydala. Bez nároku nechat si jména dvě. Ne. Sedím jen na jedné židli... Vojto, Vojto, moudrý chlape! Dospělý!

Petroušek je tu. A sám ostříhal zlatý déšť. Hodně a krásně. Povedlo se mu.

- Jsem si říkal, že musím využít, že tu nejsi.

Má pravdu, vždycky bráním každý keř, každou větvičku, každé stéblo...

- Peťuš, já ti podržím žebřík. Víš, jak jsi loni sjel...

Ručkoval v záchraně života tak rychle, že jsem se musela držet žebříku, jak jsem se prohýbala smíchy. Čas od času se zeptá:

- Chceš vidět, jak jsem rychlý? Ukážu ti ručkování...

- Běž vařit. Co uděláš Péťovi?

- Jdu se mrknout!

Dělám tajnosti.

Vojta hovoří o jménu Pytlík - jak táta trpěl, když mu ve škole říkali sáček.

- Vojto, kdybys byl Pytlík a potkal mě za svobodna, tak bychom byli dobrý pár. Já jsem se tehdy jmenovala Kločuraková. Já jsem si se jménem hodně pomohla. Manžel mi říkal, že jsem si ho vzala jen kvůli jménu. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=cMLkqFOIsYk

DOPUTYKYDOPUTYKYDOPUTYKYDUDU.

Škrábu nové brambory. Dávám je s kouskem krůtího masíčka, cuketou, mrkvičkou na páru. Do trouby strkám skleněnou pánev se zbytkem nových brambor a restovanými kostkami krůty. Ještě okurkové saláty - s vodou a se smetanou...

- Peťuš, tys to krásně prostříhal. Ještě tady ty růže - odstříhej ty šípky.

- Tady ty jsem zkrátil.

- Tak ještě.

Peťulka se diví. Tuto nabídku by ode mě nečekal.

- Peťuš, hlavně to posbírej, ať si nepíchnu trn. Chodím tu bosa!!

Jasně. Hrabe hráběmi větvičky z vrby, zlatého deště i růžové klacíky. Udělám krok. Jau! Ano, trn jak hrom v tlapce.

- To jsi udělala schválně. Jediný trn v trávě!

Řehtáme se. Fakt - trn se asi ulomil. Co chceme, to se děje. Ano - přivolala jsem si.

Obědváme venku. Stroj uvnitř už druhý den miglá černorybízovou dřeň. Stále je tam cítit nerozpuštěný cukr. Herdek filek! (By řekla maminka.)

Chtěla bych tvořit - malovat lahve, ale zvítězil gaučink. Musím se dospat.

Letní den. Zima. Chodím bosa. Cítím listopad od chodidel.

Telefonuji s kolegyňkou. Napojuji ještě jednu. Petroušek se mihnul okolo. Zdraví je. Pronáší jednu ze svých vtipností. Řehtáme se. Smlouváme se na Špindl. Hotel Harmony. Jestlipak nám to vyjde datově. Uvidíme. Pokud ne, nikdo mě nevyprovokuje k lezení, jízdě na koloběžce... Chci bláznit. Loni po výstupu na Medvědíně Lenka zabrzdila a přepadla přes řidítka. Hned v prvních metrech! Lanovkář vyběhl:

- Tohle jsme tu ještě neviděl!

- Leni, prosím Tě, vezmi si letos takový ten plexi štít, kdybys zas skákala přes řidítka.

Výbuch smíchu. Loni se pěkně sedřela... Cestou ze Špindlu se stavila na RTG před cestou k moři.

Večer. Naše holky přišly. Skypujeme s Lindou.

Babi, sedni si ke mně. Houpej.

Sedám si, houpu, masíruji noženky. Díváme se na čápy na bohuslavickém komíně. Pohoda. Žvandáme. Zima. Končí víkend. Zítra do pracovního týdne. Pracovního? Uvidíme.

Dobrou noc!