Sedmnáctého - krásný slunovratový dník :-)

Rozkývanost energií zharmonizována. Soustředím se na sebe, své nitro. Označuji si důležitosti. Vím o síle záměru. Náhodně - náhodně:- ) mi do oka přijde návod na autoterapii, na znovu formulování záměru. Poslouchám o slabikách RA, RE, RI, RO, RU.

Dávám na papír - Ra - začátek, vyvěrá síla, první svět, životní síla, na té stojí život. Svět pravi. Ro. Rod, národ, příroda, uchováváme rozkvět, tok od počátku, energie plyne. Svět zákonu příčiny a následku. Odsud vše plyne. Chci být v souladu s počátkem. Být s ním v kontaktu. Re... Ireno, nějak ses vzdálila, šumy, balast, starosti :-) Vrať se. No jo, dává to smysl. Zapomněla ses. Necháváš se hnát, vlát, klátíš se. NE. Zavrtej se pevně do země. Dělej si ochranné vajíčko k sosákům bez energie, bez životní síly. Nenechej se oslabovat. Ry - rytmus, řeka se začíná vlnit. Tvoří frekvence, shluky. Rozkvět, rozmach, rozmanitost, prosperita - tahle slova asi patří do Ro. Jenže vše spolu souvisí, navazuje, prolíná se. Poslední Ru - zhroucení systému. Slované dbali na to, abychom sem nikdy nedospěli. Snažme se sem nedostat.

Klientka. Ta, co držela očistnou kúru s manželem a pohoršila výsledky. Miloučká. Láskyplná. Stále úsměv na líci.

- Dnes to budu mít špatné. Týden nechodím. Trhali mi nehet.

Výsledky vynikající. Omládla o rok, metabolická voda - ta v buňce - narostla, kilo svaloviny navíc, tuky se odpálily. Jen nohy potvrdily klid - tedy deset a dvacet deka svaloviny mínus a maličký nárůst tuků.

- Jak je to možné?

- Dávalas tělu výživu. To dávali naši předci normálně. Měli ro stravu. Měli zdroj z přírody se 100% vitamínů, minerálů... Dřív - 80% strava, 20% pohyb. Dnes naopak. Jednoduché.

Přinesla mi dáreček. Elegantní pytlíček. Nalepený andílek. Čajík, který MILUJI. Ibišek, pomerančová kůra, jablko, šípky. Už ji čeká syn na ulici. Jdu ji vyprovodit. Ještě mi přidává půl kyblíka krásné špaldové mouky. Další dárek i s kyblíkem pro mě. Radost. RA. Pošťák. Podepisuji se klikyhákem prstem. K čemu to je. Balíček od strejčínka. Snad mi zas neposílá šunku. Miluji ho. Bratr manželova tatínka. Od prvního setkání kdysi skoro před třiceti lety jsme si padli do noty. Dvakrát do roka přijede - třešně, Dušičky. Dvakrát do roka letí balíček ode mě k němu a od něj ke mně. Radost být v jeho přítomnosti. Sdílet s ním stejný prostor. Rozdělávám koudelový provázek. Nechci ho přestřihnout. Myslím, není koudel z konopí? Roluji ho do svazečku. Ještě ho použiji. Přírodní. Rozřezávám papírové spoje balíčku. Jé. Cedulka - na ochutnání jablíčka"LIPNO" na poslední stromek z Jaroměře z roku 81 - narodila se Linda. Narouboval před pěti lety. - To čučím. Je to jablíčko, které máme před okny a v maminčině sádku. Mamka stromeček vysadila dvakrát. Letos tam ti baldachýni jablka nechali. U nás jsem jabloňku uchránila po celou dobu stavby. Rodí. Obšťastňuje nás svými plody. Vykrojuji dílek dárku. Jo, je to ono. Mňamina. Schovám Péťovi. Copak balíček skrývá dál? Nádhernou svíčku. Zelená se zlatem. Barvička srdeční čakry. Ó, strejčínku, děkuji. Volám.

- Ahoj, Irenko!

To mě vždy potěší. Tenhle srdečný pozdrav. Přejeme si. Je stařičký. Jeho partnerka neustále nadává na všechno, libuje si v nemocích. Právě ji odvezl na kapačku. 

A co ještě v balíčku? :-) Hrneček Šťastné a veselé! Červený! Radost. Barva první čakry. Srdíčko se tetelí. 

Zvonek. PPL. Zboží. Mladý, milý, nesmírně korpulentní hoch. Tak mladý a přes cent. Nemiluje se. Nedbá na sebe. Jeho věc. Žiju svůj život. Hezké dopoledne.

Ukládám soubor. 2018-12-17. Dnes jsem vždy měla na nástěnce vzpomínku na Josefa Ladu. V tento den se roku 1887 v Hrusicích vyklubal na svět. Založil český komiks. A o tři dny dřív v roce 1957 v Pze tenhle svět opustil. Už mi byl rok a půl. Tatínek měl před sebou téměř dva roky života. Hrusice - vesnice blízká Ladovu srdci. Motiv hrusického kostelíka, venkovské rvačky, zabíjačky, ponocného, kozla, kocoura, lišky, Pepíka... Picasso ho cenil jako to nejlepší, co máme. :-) Jako batole přišel o oko, ztratil dceru, bratra, manželka zemřela dřív, než on, přesto z jeho obrázku vane radost, vlastenectví, oslava života. Díky - ne kvůli ztrátě oka neměl prostorové vidění. Ó, ku prospěchu jeho obrázků :-) Jsou tak hezky placaté. Moc se mi líbí. Stále se tu mele o ruských agentech. Proč se nepřipomíná množství těch ostatních. Ladova dcera Eva byla nadanou klavíristkou. Tragicky zahynula 14. února 1945 při leteckém bombardování Prahy u Emauzského kláštera. Naši "SPOJENCI" si spletli Drážďany s o mnoho km dál ležící Phou. Bylo jí pouhých 17 let. Pomlátili tu kolik - okolo čtyř tisíc lidí. Spojenci. Lada a jeho žena se nemohli s touhle tragédií nikdy srovnat. Nevzpamatovali se. Paní Ladová stírala chmury manželovi z čela. Ale umřela nesrovnána s dceřinou smrtí už roku 1951.Lada trpěl; svou bolest vyjádřil pouze jedním obrazem - krajinou s temnými mraky, kde stojí osamělá borovice. Jeho neurastenie ho svazovala. Nevycházel. V září 57 byl hospitalizován; 14.12. v nedožitých sedmdesátinách zemřel na následky plicní embolie. Plíce - nemohl se v životě už nadechovat. Dcera Alena - rovnocenná následovnice tátovy tvorby.

Nevím, proč jsem si vzpomněla. Asi mi vytanula taková podlouhlá nástěnečka asi třicet cm na metr a půl své první, respektive druhé ředitelky v kariéře. Nástěnečka visela na sloupu u schodiště. Vedla jsem pak osm let její školičku... Paní ředitelka loni umřela.

Poledne v tom okamžení... I odpo... Chystám se za maminkou. Zvonek - pošta. Zvonek - manželova neteřinka s krásnou novorozenou holčinkou. Zvonek - snaška s vnoučkem. Nesou mi jmelí. Na skok. Hošíček krásně capká. Má se k světu. Miloučký. Už musím jet. Banka, nákup. Mamka. Dnes s výbornou náladou. Slouží naše holčenky - Kamilka, Maruška, Petronilka, Veronika. Neprojevuji chválu. Ale mám ji v duši. Velké díky. Pozoruji je. Připomínají mi úl. Dělají, bzučí, usmívají se, tlačí vozíky, utírají klienty, lítají... Ó, čiší z nich láska ke své práci. Maji ji v srdci. Poslání.

Domů. Zatopit. Petroušek. Světlo mého žití. Až večer se vrhám na ložnici. V tropických vedrech v září malováno. Na lustru kapky. Na futrech ze schůdků myju taky barvu. Ireno, Ireno, asi tě tehdy vedro zmohlo. Podlahu myju už za večerní porady.

Jdu spát. Spokojená. Šťastná. V rovnováze. Péťa by řekl: A tak to ma byť. (Mimochodem mě tím krácením štve :-))

Dobrou noc!!