Šedý, ledový, hezký

Brrr, to dnes nevypadalo za okny hezky.

- Peťuš, já jsem tak šťastná, že nikam nemusím. Skryju se před světem a jeho zimou a jsem doma.

Zapnula jsem topení kytkám na terase. Ibišky mají smutné korunky. Taky potřebují teplo.

- Peťuš, Zrzka Tě má víc ráda než mě.

Micicinda mi byla oddaná. Žila tady se mnou. Celý den mohla chodit sem a tam. Dostávala plné misky, péči a lásku. Jen asi rok jsem ještě odjížděla do školy. Pak už jsem pracovala z domova. Tenhle rezatý chlupáč se se mnou nechce mazlit. Nesedne si mně na klín. Lísne se jen, když mě ráno vytáhne svou hlasitou pobídkou z postele. Petroušek přijede domů. Hups, už je u něj. Ráno se muzlají. Večer taky. Ráno bych to nestihla. Neměla bych šanci. Péťa s pravidelnou jistotou dodržuje svou hodinu. Může si dovolit jako skřivan ráno vyletět klidně i o hodinu dřív. 

- Myslíš, že je kocour rád, že tu může bydlet? Podívej, jak je na koši skroucený. Odpoledne, jak ses zavřela do pracovny, jsem ho slyšel z obýváku až ke mně nahlas oddychovat.

- Sádlo.

Hladím tu hroudu vyhřátého masa. Vrní.

- To víš, že je šťastný. Protlačil se sem nenápadně přes zeď. Loni jak žebráček pod okny v zahradě, vyhazován. Letos maharadža u misek. Hraje si. Každý den si najde hračku. Jsem ráda, že je tu, ale štve mě. Furt vyžráno. Dnes jsem mu nasypala drahé granule, které jim nejedou. Obrázky na obalu,  jak je to na srdce, a omega, a na srst a na chlupy ve vnitřnostech... Extra třída ideál, 15% slepičího masa; nežerou. Tak jsem nasypala plnou misku. Sedl si k ní. Hlídala jsem ho, aby se nepřecpal. S chutí zasedl a rychle přestal. A hodně pil. Ale moc. Plnou mističku vyžahl. Vodička z filtru jim chutná. Lahodná. Čisťounká.

---

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-27_Vecer/

Půlnoc. Svítí mi tu dva stromečky z venku. Krásné. Chtělo by se mi je tu nechat celoročně. Ale ne. Zítra je vytáhneme na půdu. Ztratily by kouzlo. Nic se nesmí přehánět. Ať se mám na co těšit. Jestli ještě budou Vánoce. Kochám se. Nemohu se vynadívat. Advent tu je za deset měsíců. To je tlesknutí rukou. Mrknutí okem.

---

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-27_Dopoledne/

Ráno se mi na počítači hlásí tiskovka s kačerem. Ó, jen otevře zobák, už se na něj hrnou rány publika. Tragéd. Herec.

Tiskovka s Válkem. :-)

Jana Los

Tak musím říct, i když nerada, že sjezdy KSČM byly o dost záživnější

Bavím se nad vtipností českého národa. V šlamastyce, do níž nás uměle zatáhli, dnes už snad jen debil věří plandemii, se lidi nezapomněli smát.

Dopoledne jsem chvilenku pracovala. Chystala jsem se vyjet zas tam nahoru k lesu. 

FB - strašný zdržovač. Ale hrozný. Jestlipak má někdo čas pracovní neseriozně využívat ke svým soukromým rejdům?!  Zestárla jsem. Dojímám se. To mají staří lidé. Asi že už mají hodně za sebou, někdo všechno, přichází jim city úplně lehounko. Nebo že mají už málo před sebou?  Celoživotně všechno prožívám na plno. Všemi emocemi. Čtu pod včerejší fotkou maminky batolete v náručí její maminky, mé babičky Jůlinky:

Lucie Wise

Teď se maminka dívá odjinud, jak to tady vedeš. Prožila krásný i když složitý život. Silná to bytost.

Brečím si. Silná osobnost se rozhodla opustit mě. Odešla. Lituji se. Polední telefon.

- Co tam vyvádíš?

- Peťuš, já si tu brečím.

Vylekal se.

- Nad mamkou. Přečetla jsem si tu větu od Lucky. Mamka byla silná osobnost.

- No jo, no. Tak nebreč. Pojedeš dnes někam?

- Pojedu. Za sněhem.

- Máš tam benzín?

- To se ptáš ty mě?

Smějeme se.

- Já ti koupím. To ti ještě dá. Ale hlídej si to.

Pomyslím si - proč bych si hlídala nádrž, když mi ji celoživotně hlídá on. Ani nevím, kde se otevírá. Kudy se do toho leze. Vlastně otázka by měla znít: Kde já tu nádrž mám?

Znovu se dívám na mamku. Miminko. Kdyby věděly s babičkou, co ji čeká v životě. Že se šťastně vdá a po pár letech přijde o svého milovaného manžela. Říkala mu Oleg. Dřív jako malá jsem si myslela Olek. Představa, že se mamka dívá, jak to tu vedu.  Představuji si to jako v pohádce. Jen mi nesmí nic říct, nesmí mi poradit, nesmí mě chlácholit, chválit. Jak to to vedu - velký závazek. Abych nezklamala. Pořád od nás má někdo nějaké očekávání. I já očekávám od okolí. A přitom oni to třeba ani nevědí. Třeba netuší, že očekávám nějakou zprávu. Nějakou důležitou zprávu. A tak oni mlčí. A já mlčím. A jsem naštvaná, že jim za tu zprávu ani nestojím. A říkám si, aby si trhli nohou. Co já se budu pořád někomu vnucovat! Jsem tady. Mám telefon. Ale nikomu nikam lézt nebudu. Nazdar bazar! Tečka.

Vybavuji si včerejší setkání s mladou krásnou pečovatelkou, kterou za "drzost" propustili. Sloužila s rozumem. Asi. Nechápu tu drzost - v nedostatku lidí se zbavit zapracovaného člověka. To je dnes móda. To mi žalovali klienti, jak tady v jedné továrně majitel propouštěl zručné dělníky s dvacetiletou praxí. Pak letěl sám. Chápu jako nehoráznost, neobratnost, nediplomatičnost, jájovství a naprostou ztrátu intelektu v době, kdy se lidé odnaučili pracovat, pustit zapracovaného; nehovořím o tom, učit další, že se pracovat nemusí. Úplné manažerské selhání. Zbavení se pracovnice s duší. Hm. Lidi z vesnice si mi stěžovali už za života maminky, jak to tam kočírují. A jak to fungovalo za původní ředitelky. Vlastně o původní ředitelce mi říkaly i pečovatelky. Chodila mezi lidi. Chodila po domě. Vynadala. Ale vážila si. Zajímali ji klienti i zaměstnanci. Jejich spokojenost. Chod domu. Pak přišla další. Ještě vedla se ctí. A jako přichází nová a nová verze operačního programu, vždycky blbější a nedokonalejší pro jednoduché Američany, zapni, zmáčkni, otoč knoflíkem, nestarej se, vypni, tak přichází nová verze vedení. Naprosto jednoduchá. Prachy. Prachy. Prachy. Méně a méně dokonalá. Odlidštěná. Cože? Klienti? Co to je? Rodinní příslušníci? Obtížný hmyz! Nejsou našimi partnery. Cože? Stěžují si? Psychiatr! Na scénu! Znesvéprávnit! Pomstít se! Zažila jsem. Mám vlastní zkušenost. Ta obrovská loď ještě chvíli plula správným směrem. Teď už brázdí kýlem po dně. Může drhnout kýlem? Co je kýl? Zkrátka dnem o dno. Základem je člověk. Jeho zkušenost, srdce, píle. Loajalita. Drahocennost v dnešní době k nesehnání. Platy prý mají skvělé. Natáhneme lidi na peníze. To nebude fungovat. Práce s lidmi je práce s lidmi!!!

Krájím proužky celeru, petržel na špalíčky na páru. Na talířek hromadu křenu. Do mističky scheri, skyr, cibulku. Pojedu. Nebo ne. Je tam šero. Pojedu. Nedám si víno. Nalívám sklenici vína. Rozhodnuto. Odpočinkový den.

https://www.facebook.com/zakonybohatstvi.cz/

Zákony bohatství. Jéžišku - ten kluk je šikovný. S tváří pokerového hráče minulý týden zpovídal bláznivého Flégra. No, bláznivého. On věří mrazákům v ulicích. Prostoduchý vědec. Hezký oxymóron. Dnes rozhovor - fujtajbl, s nekorektním chladným vypočítavým Prymulou. Ten jich dostal. Pan plukovník dostal na kožich. Tomáš Lukavec nehne brvou. Klade otázky bez ohledu na jejich jízlivost.

Libor Rosák

Slyším blekotu... Vidím pekotu.... Kde zmizela jekota

Nestihla jsem jméno:

Když otevře hubu, práší se mi na display :-)

To byla smršť. A drzosti kopec. Prý dr. Peková je dezinformátorka. Neuctivost k vědecké práci kolegyně. Co on vystudoval za obor? Za co se má? Hokynář. Obchodník se zdravím a životy lidí. Ti mu dali v komentářích! A okolo těhotných se chodí po špičkách! Ne, on doporučuje zabodat je. Brr. Fuj. Rybí oči. Točí se mu v nich dolary. Slyším cinkat pokladnu.

Odpoledne chvilku pracuji. Zatápím. Užívám dům. Užívám důchodu. Užívám světýlka. Užívám koček. Užívám života, dokud ho mám.

Jak se mi tu dnes žilo? To bys chtěl vědět, zvědavče! Mně dobře. Nelžu. Jsem velkorysá, kašlu na usmrkané udavače. Nekradu. Nemanipuluji. Rozhlížím se a střežím se kontaktu s blbcem. Mamka říkávala: Radši s chytrým tratím, nežli s blbým nabudu.

A taky měla pravdu, že chytrých je pomálu. Ale blbé jako by z nebe shazoval. .-) Omluva - taky jsem někdy za blba. Ale jak na to přijdu, hned zjednávám nápravu. Na rozdíl od někoho. Někdo totiž zůstane blbem až do smrti. Ale já to nejsem. :-) 

Dobrou noc!