Šestašedesát
Před šestašedesáti lety prý byl krásný červencový den. Jestli si dobře pamatuji maminčino vyprávění, ve fakultní nemocnici se šla vykoupat. Do vany. Měli tam vany? No, a po půl noci jsem se vyštrachala na svět. Od té doby rostu a rostu a rostu. Ne do rozměrů, to už jsem narostla dost. Ale - chápete ne? Nechci se vytahovat. Jako že si rozšiřuji vědomosti. Otevírám vědomí. Jak se to dělá? To ví jen ten, kdo to praktikuje. A vysvětlovat to nevědomému - to nemá cenu.
No to je tedy začátek. Ireno!
Tak ještě jednou. Krátce.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-19_Ranni_muzlani_s_rezatou_sfingou/
Dnes před šestašedesáti lety jsem přišla na svět. Už toho dost pamatuji. Lidské zkušenosti se zapisují do paklíčku. Z nich čerpáme, když potřebujeme něco vědět. Poradit. Zamyslíme se a lusk - už je to v hlavě. Jsem ráda, že mám na hřbetě tolik křížků. Spokojená se svým věkem, se svým světem, se svou bublinou a se svým paklíčkem.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-19_Leto,_budiz_pochvaleno/
Už nerada někam jezdím, cestuji, opouštím domov, zahradu, zvířata. Ještě tak s Petrouškem. Na dlouho jsme si odpustili moře. Maminka mě tu držela, nemohla bych na čtrnáct dnů odjet a nemít jistotu, že u ní každý den bude osoba blízká. Prodloužený víkend, to ano. Sloužila Linda. Bez reptání, se samozřejmostí. A teď, když už bychom mohli vyletět, slovy vědátorky doktorky Pekové - ani náhodou. Zaprodaní politici vás pustí bez podmínky, ale vrátíte se do karantény. Nene. Ačkoli - Petroušek mi prozradil, že ten s šémem v hlavě povídal, že roušky, lock downy a všechny ty vymoženosti posledních dvou let byly zbytečné, na nic a bez účinku. Nojo, jenže já mám v paklíku zkušenost, že oni lžou. Tak nikam. Dost jsme se narajzovali. :-) Jsem šťastná.
Už se hrnou přání. Tolik lidí si vzpomnělo. Tolik virtuálních osob. Tolik těch, které jsem nikdy v životě neviděla fyzicky. Velmi mnoho hezkých přání. Vciťuji se. Míněna upřímně. Ještě teď pocvakávají na Messengeru, telegramu, Whats Appu, FB...
Všechna poctivě pročítám. Všechna prožívám. Zvědomuji si je. To je krásné energie! Záplava. Některé gratulace stručné - ale důležité. Hodně zdraví! Jiná hezky sesumírovaná. Jedno končí tím, že lásku mi dá rodina a blízcí. V podvečer na zahradě čtu:
- Všetko naj, Irena. Veľa pokušenia hľadať a nájsť.
To je filozofické přání. Hluboké. Hledám, hledám, rozkrývám už od podzimu po pádu malajsijského letadla. V tom červenci jsem ještě tvrdě spala. Péťa mi to sděloval na zahradě. Přesně si pamatuji - stála jsem na terase a nevybíravě se vyjádřila o Putinovi. Na podzim už jsem otevírala zalepené oči. Který rok to byl? 2014. Tehdy to hodili na Putina. Po prošetření a cavykách se omluvili. Jenže to už nikdo nezaregistroval. Bylo to nad Doněckem. Osm let od prozření .
Dobrý den, paní Irenko. Přeji krásné narozeniny . Hlavně hodně zdraví, štěstí a pohody. A stálou inspiraci do počteníčka Ivana
To je důležité - mít inspiraci. Děkuji. :-) Jak nechytnu slinu, jsem tu do rána. :-)
Z přání jsem si chytla poučení. Lidi mě mají přečtenou. Aha, takhle působím. Jo, hodně smíchu. To jo. S Peťulkou jsme dvojka? No jasně. Ani si to neuvědomuji. Jo. Jsme dvojka. Lidi znají, vidí, vědí, čtou. Je to dobré. Kdo mě nemá rád, ať si hodí nohu za krk. Nemá tu co zevlovat. Taky nechodím k lidem s jinými názory, než mám sama. Každý za sebe. Každý se svou filosofií. Musím se smát - filosofka Anna Hagenová; někdy ji poslouchám. Taková propagovaná - zklamala. :-) Ona je proti zbrojení... :-) To je unikátní! Sláma na kravíně jí nic neříká. Už mě ty modré a žluté barvy lezou krkem. Policejní auta, vlajka zločinecké organizace, taky vlajka našich národních hostí... Taky Lidl modrá a žlutá. To je na jedno brdo. Kde je bílá? Kde je červená?!
Dnes jsem tu měla po poledni klientku. Vědmu. Mladou. Měla krásné výsledky. O půl kila narostla, ale odpálila tři procenta tuků a bez deseti dek dvě kila svaloviny narostla. Krásná. Na těle i na duchu. Svěřila, je klíčnice tady na energických místech. Konají ochranu hor, kopců. Loni v Dolních Sejfech jsem totéž slyšela na šamanově přednášce. Učí se u peruánského šamana. Mluvíme, mluvíme. Přišla řeč na dva maminčiny kopce z dětství. Ano. Chloumek a Prašivka.
- Víš, co se tam stalo?
- Myslím, asi bitva.
Vypráví, jaký měla vhled. Civilní lidé, ne vojáci, matky s dětmi uháněli nahoru na Chloumek skrýt se před blížící se drancující armádou. Vojsko - zajímavé. Jak si chlap natáhne uniformu, najednou se změní v zvíře. Kam vstoupí bota vojáka - je úplně jedno z jaké doby a z jaké armády - tam je pláč, zabíjení, krev, skřípění zubů, úpění, smrt. Zajímavé, jak uniformovaní rozkazují, vymiňují si; paradoxní je, když pak doma myjou schody jak nejposlednější služtičky svých babochlapů. :-) To jsou ti hejtmané, pomáhat a chránit, ředitelé a lidé bez důvěry sama v sebe.
- A víš, proč je to prašivka. To není od houby.
- Ano, to je od spraše, prášek. Je pověst, jak byl hlad asi za třicetileté války, matka tam šla s dětmi pro prach a upekla z něj chleba.
Už druhý den nám slouží naše elektrárna. Konečně se mohu kochat grafem výroby, spotřeby. Koukám na obrázek domečku, na fotovoltaiku a na baterie. Fascinuje mě, že s malým zpožděním vidím, kdy jsem zapnula dvě plotýnky na maximum. Kdy jsem vstala a zapnula dům. Konec konců - myslela jsem si, že dům zapínám já. Petroušek se vypravuje po tmě, aby mě nebudil. Ale načepuje si z filtru vodu, zapne malou lampičku, použije bojler... To všechno bere nepatrně proudu. A pak zas rovná čára. Tetelím se radostí, když vidím, jak slunce nabíjí baterie. :-)
Měla bych se chystat na zítra. Dům bude mít výměnu stráží. Přijede hlídačka. My frr směr Špindl. Před čtyřmi lety - jo, bylo to v ten den!! Taky jsme jeli do Špindlu. Jenže jsem ještě jela za maminkou. Rozloučit se. A pak v Mladých Bukách na té inkriminované padesátce - je to jen padesát metrů! - kde se musí dodržet a kde mají radar. Prosvištěli jsme tam sedmdesátkou. A v říjnu mi přišel dopis. Složenka. Tisíc. A ze kdy? 19.7.2018. Aha, už vím. To jsme spěchali do Špindlu s tím, že se stavíme v Jánkách na rozhledně. Péťa byl štěstím bez sebe. Jedeme pozdě a ještě se budeme kochat v korunách stromů! Musím se smát. Trpěl. Ale měla jsem ty narozeniny, že jo? Já se rozplývala nad výhledy do české země. Přivítací nápoj už byl v hotelu Harmony dávno odnesen, vypit, rozplynul se. O to nešlo. Ale přijeli jsme mezi posledními. Přitom z nejbližší vzdálenosti. Moravané, západočeši už dávno rozbalovali na svých pokojích. A když v říjnu přišla ta složenka, položila jsem ji Petrouškovi na stůl.
- Co to je?
- To je složenka.
- Ale je to adresováno tobě.
- Jenže je to z 19.7. a to jsi řídil ty. :-)
Tak zas zítra. Už se nemusím loučit s maminkou...
FB
Sdílím vzpomínky. Raduji se s maminkou. To jsem ji ještě měla.
Začítám se do textu před čtyřmi lety. Aha - můj boj s větrnými mlýny. Nekonečný a marný. S hloupými je těžký boj. Konečně se mě zbavili a vaří knedlíky z bílé mouky, tlačenku s cibulí na noc - vždyť přece staříčci jsou na to zvyklí. Akorát jejich zažívání a tělesná schránka je devastována.
- Mamko, asi si nedáš metýnku a tajdle kousek jablíčkového koláče.
- Jo, to si dám.
Nabízím borůvky. Domlouvám si s paní Irenkou, aby je dali mamce před večeří. (Ochrana před vlastní sestrou másla a bílým pečivem.)
Paní Irenka je dnes splihlá, unavená, smutná, bez života. Kam se poděl její úsměv? Aha, prý ji bolí záda. Nevím, jak pomoci. Záda - stresy... Nálož života...
Jede vozík s velkými cukrem obalenými bílými koláči. Vstupuje do mě negativní emoce Bezmoc. Mažu do kanceláře.
- Prosím, vzkažte panu řediteli:
Za prvé - nepřeju si, aby mamince mazali na cokoli perly, hery a jiné sourozence másla.
Za druhé - nepřeju si, abyste mamince dávali po kavárničce svačinu v podobě kalorické bomby. Dopředu si zjistěte, kdo půjde na kavárnu a odhlašte mu svačinu!
Za třetí - vzadu upadla asi před deseti dny mosazná originál klika. A protože pan ředitel zrušil místo nepotřebného údržbáře, ať se jako (ze zákona!) správný hospodář postará o nápravu.
Děkuji! Mějte se hezky! (Děkuji za rozhovor!)
Mažu zpět do jídelny. V kuchyni se mihla vedoucí kuchyně. Už se jí asi prostřednictvím mých článků doneslo, že mám návrhy do kuchyně na mouky, na úpravu jídelníčku. Má smůlu. Nestihla utéct. Volám:
- Paní Z., prosím Vás, mohla byste zajistit, aby mamince nemazali na pečivo Perlu?
Než se vedoucí stihne nadechnout, vstoupí jí do řeči řadová kuchařka. (Patrné, kdo je tu vedoucí.)
- Ale my tu perlu nepoužíváme.
- Ale používáte. Já jsem ji včera viděla na vlastní oči.
- To byla ...(teď nevím - hera, rama...)
- Nebudeme bazírovat na tom, o kterého bratrance, sestřenici se jedná, že ne? Zkrátka tyhle rakovinotvorné zabijáky, ucpavače srdcí mamce dávat nebudete!
Mluvím k paní vedoucí, ale vpravo stále periferně vnímám kuchařku. Vedoucí si nechá řídit hovor!
Paní vedoucí se zmůže:
- To MUSÍTE říci přímé péči!
- Nebudu to říkat přímé péči! Oznamuji to Vám a nebudu o tom diskutovat!
Posílám pomalu celý mamčin důchod, plus pomalu tu samou částku DD dostává od státu na bezmoc... Myslím, že si ti lidé, kteří tu tvořili celý život hodnoty, zaslouží PÉČI. Pracovali pro československou republiku, pro zemi dvojocasého lva; rodili tu rodičky nebo vojáky! Každý z klientů byl nějakou profesí - zedníkem, lékařem, švadlenou, učitelem, ekonomem, architektem, tkadlenou, zahradníkem, ředitelem, průvodčím, opravářem, prodavačem, kuchařkou... Teď se nestydí jim dát perlu, heru, ramu?! Tak to teda ne!!
- A ještě mám jednu prosbu. Když jsou teď lidé napěchovaní dortíky, nedávejte jim ty bílé cukrové kalorické bomby!
- Ale my nevíme, kdo bude na kavárničce.
- A to Vy si včera zjistíte! Tak jako si zjišťujete, kdo jaké jídlo bude v který den jíst! Takovéhle nešetrné vyhazování. A dorty nakalkulujete místo toho óbr koláče.
- Ale, paní Hrobská, já to objednávám týden dopředu!
- Tak si to zařiďte a zorganizujte.
Tvl, to je sen. Já jdu za vedoucí, mluví kuchařka. Závěrem se dozvím, že to NÉÉÉÉÉJDE. To se ještě uvidí, jestli to jde nebo nejde. Ono je to to práce navíc. Udělat si seznam, kalkulovat. Nesmírně náročné - VYSTOUPIT ZE ZÓNY KOMFORTU. Mamííí, já chci zpátky do starých dob!!!
Tenhle organizovaný chaos je ubíjející!!! Na víkend zašpérované brány! Recepce zrušena. Údržbář není. Turecké hospodaření. Neexistují seznamy osobních věcí. Pradlena hodí halenku na třicet pomalu na vyvářku. Osobní věci - poztráceny. Zlikvidována společenská místnost na patře, kuchyňka. Kolovrátek... (Mohla bys zas vykřikovat něco jiného? Třeba Móóóravská Třebovááá! Moóóravská Třebovaáá!)
A v tom mají bruslit dělnice všedního dne. Pečovat o klienty, dřít se s nimi, omývat je, přebalovat, krmit, tišit, navážet z prádelny, servírovat na koleně - pardon, na vozíku... Myslím na ty tiché služebnice a opatrovnice našich rodičů. Pracují, pracují, pracují. Vytrvale. Směnují! Nechávají v práci své srdce. Irenka, Jana, Věrka, Květulka, Petronilka, Simonka, ti, které neznám jménem, Martin, paní skřítek z jiného patra... Mají můj dík, obdiv, úctu.
Za týden už se bude rozhodovat o nešťastnici, která byla v nesprávný čas na nesprávném místě. Souzen má být hlavní ještěr, protože špatně řídí, nezajistil nahlášenou opravu. Doufám, že to dobře skončí.
Peťuš, víš co je prasárna? Jestli jí na tři roky zakážou činnost. Vždyť nemají lidi! A ona byla pečlivá, hodná, mamku vždycky krásně vyfénovala, dopřávala mi čas. Hlavně - oni by ji určitě rádi vzali zpátky. Kdo se tam o ty lidi bude starat?
A víš, že tohle nikoho nezajímá.
Chjo. Má pravdu. Rácháme se v bazénu. Užíváme slunce. Skleník dokořán. Prý mi papričky do listopadu vyrostou. No, sama jsem zvědavá, jestli to v podzimních dnech zvládnou.
Léto, léto
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-19_S_kocoury/
K večeru přišel Honzík. Mám ráda sedět s blízkými. Někteří už nejsou a někteří nedrží svátky, koukám, i narozeniny. Budiž! to je každého věc.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-19_Dekuji/
Dnes krásný den! Děkuji za něj. Děkuji všem!
Dobrou noc!