Setkala jsem se s realitou. Kde máme vzdělané, chytré, inteligentní děti!

Slunce. Přetahuji deku přes oči. Pondělí.

Pod třešněmi natrhaná krabice třešní. Petroušek si přivstal. Majčinka mi mailem poradila úsporný balík.. Funguje to. Objednáte za jednotnou cenu 123 korun. Nezáleží na váze, rozměrech. Pošlou SMS. Vyzvednou. Nalepí štítky. Zítra doručí. Česká pošta se může jít se svými cenami klouzat.

Rychle trhám do košíčku drobné třešničky. Černají. Nalévají se. Sládnou. Vedlejší strom nese krásné veliké, ale nejsou ještě tak sladké, jak sousední mrňky. Stromy zvou, jen česáči nejdou. Natrhat, donést, nažvýkat. Mohou  si hnout zadkem nebo trhnout!

Petroušek. 

- Už jsi byla v elektře?

Na devátou pán. Devětašedesát let. O cm mu naskočily míry po obvodech.

- Hodně jíš jahod, třešní...

Měříme. Ještě že mám brýle. Jinak by mi vypadly oči z důlků. Z obézního medvíděte - střídající se kondice dvě nebo tři - skočil na šestku, svalnatý standard. O čtyři procenta tuk snížen, metabolický věk snížen na padesát čtyři. Jen útrobní tuky - snížily se, ale čeká dlouhá cesta.

Telefon. Poskytovatel internetu.

- My jsme vám to ale měřili. Internet vám jde.

- Nejde a nepřesvědčujte mě. Podívám-li se o půlnoci na čápy živě, vidím je za světla odpoledne. Kolečko se točí a točí.

- Jde vám to! My jsme to měřili! Máte zapojeno...

Včera se mě ptali, co mám na wifi a dnes mi to diktuje... Arogantní technik by potřeboval nakopat zezadu. Jedná se mnou jak s podřízenou. Ukončuji hovor. Sedám do auta. Jedu hledat nového poskytovatele. Uvidíme, povídal slepý.

Další bod. Vybrat myčku. Moje milovaná, opečovávaná služebnice Siemens v sobotu udělala své službě pápá. Hm, myji nádobí, jako dřív. Docela úmorné. Prodavač je zběhlý. Mladý hoch. Siemens a Bosch mají výrobny v Polsku. Petroušek několikrát za dopoledne sondoval, jestli UŽ! kde se vzal, tu se vzal, jde prodejnou. Všiml si na ulici mého auta. 

- Už máš vybráno?

Vybíráme. Prodavač radí. 

- To za tu cenu bych už vybral Miele.

- Ó, čtyřicet let sním o Miele. V Tuzexu se prodávaly Philco Ford a Miele. Tak drahé, jen ke snění... Vesmíre, dík za prodavače. Miele je certifikovaná značka. Němci dbají na kvalitu. Prodavač mi ukazuje, která neznačka je vyráběná ve značkové továrně... Rozdíl? Jen v ceně. Vybráno. Hotovo.

Když se odpoledne doma rozplývám, málem ho omývají. Taky si nekoupí vrtačku šunt.

Vezu košík s třešněmi do mateřské školky naší vnučky. Popletla jsem si cestu městem. Má to smysl. Jahody. To není možné. 65 Kč/kg? Stahuji okénko. Slečna potvrzuje. Vystupuji. Chci vzít deset kilo, ale nevejdou se mi. Slečna je ochotná. Obrovské jahody přebírá.

- Jak to, že nejste ve škole?

- Já jsem čerstvě úspěšně odmaturovala na střední škole vizuální tvorby.

- Tu školu znám. Ta je v Ruseku.

- Nevejde se mi to.

- Navažte sedm kg. To bude za...

- Jé, tohle neumím spočítat.

- Jak, neumíte? Vždyť je to jen násobilka. 7x65

- My jsme matematiku do hloubky nebrali.

Padám! Ty vorle. NEEE!!!

- Pomůžete mi prosím s bedýnkou do auta?

Ochotná. Nese bedýnku do kufru. V autě se vzpamatovávám. Před týdnem Lindina zkušenost s druhačkou z VŠ - nevěděla tři krát šest... To ještě není setkání s novodobou inteligencí pro dnešek konec.

Petroušek má na uchu e-pojištění.

- Peťuš, potřebuji pojistit dům.

Volají. Vláčný teplý hlas se představuje, říká historii fy. Ptá se na adresu. Diktuji adresu. Končím směrovacím číslem:

- 55102

Opakuje:

- 5510/2

Opravuji ho:

- 55102

Znovu opakuje s lomítkem na konci 5510/2

- 55102!!

- 5510/2

A dost - nechci s vámi hovořit. Za chvíli volá další mladý expert. Rozhovor probíhá ve stejné šabloně. Poštovní směrovací číslo opakuje správně.

- A na co byste si chtěla dům pojistit?

- Jak na co?

- No, co mu hrozí? Byl někdy zaplaven?

- Nikdy nebyl. A nikdy nebude.

- Kolik má nemovitost místností.?

- No, to bude pro vás těžké; protože dole jsou dva velké pokoje a přistavěné příslušenství a nahoře je velký pokoj a mansarda.

Ticho. 

- Že nevíte, co je mansarda?

- Mansarda - to nevím.

- Ale to byste měl vědět. Je to běžné slovo. Pojem z architektury.

- Ale já domy nestavím, já je pojišťuji.                                                                                                          - Chcete pojistit proti záplavám?

- Nechci.

Rozhovor plyne kostrbatě. Hoch neposlouchá, bere bod po bodu.

- Vybral jsem pro Vás nejlepší pojišťovnu. Pojišťovna Maxima - je známá jako pojišťovna jaderných 

elektráren. Skvěle se hodí pro váš dům. Máte to na třesk, pád letadla...

Spadla mi brada.

- Dostáváte k tomu zdarma pojištění z držby nemovitosti - třeba kdyby od vás spadl strom na sousedův dům nebo auto.

- To nechci.

- Mohu vám doporučit pojištění, když někde v obchodě něco shodíte...

- To nechci.

- Takové pojištění by Vás přišlo na pobočce na 4000, ale u nás makléřská sleva na 1900!

- Asi jste se zbláznil. Co tady házíte ciframi, slevami!

- Cena je vysoká, dal jsem vám tam povodně a záplavy.

- Vždyť jsem Vám hned na začátku řekla, že tam žádné povodně a záplavy nebyly a nebudou.

- Dobrý, dám je tedy pryč. A teď to vychází na 1138 Kč. Máte nějakou další nemovitost?

- Proč bych vám to měla říkat?

Vzápětí chápu.

- Pošlu vám tarifomat na energie, abyste tolik neplatila.

- Nechci. Energie máme pod kontrolou. Hlídá nám to Ušetřeno.

- Já musím dodržovat své služební postupy.

On mi nabídl k pojištění na blbost i na nemoc. To je vůl pár exceláns.

- Já si to ještě rozmyslím.

- Pošlu vám nabídku do mailu.

Jdu se rychle a poprvé smočit do bazénu. Rozdýchat zážitek.

Fofrem za maminkou. Dnes bez košíku třešní. Petrouškův tatínek prý říkal:

- Dávat a ještě prosit, to je moc.

Beru mamku na terasu. Jdu poprosit o zalití černého bezu. Na terase příjemno. Vlaštovky ani nedutají. Sedí na vajíčkách. Nechávám mamince jahody se šlehačkou. Pár třešní... Vracím se. Maminka mi ukazuje na třešně:

-To musím vyřešit.

- Co musíš vyřešit?

- Tady ty třešně.

Já se z toho picnu. Venku běhají blázni, telefonuji s blázny, tady...

Balím. Ptám se, jestli potřebuje na záchod. Nepotřebuje. Jestli chce zůstat na terase. - Chce k lidem. Usalaším maminčin vozík ke stolu vedle paní, aby si mohly povídat.

- Já potřebuji na záchod.

- Mami, teď jsem se tě ptala.

Dana na mě kýve, že se postarají. Je tu nový pečovatel. Fešák. Teď ještě, aby... Uvidíme. Uháním domů. Hlavou se mi motají rozhovory... 

Už na terase sedí náš nový nájemníček. Hraje v Jaři lacros. Má s sebou krysaříka Rona. Pejsek je ostrý. Ale Micicinda prý na něj koukala a odkráčela do zahrady. Sedíme na přední terase. Předčítáme, vyplňujeme nájemní smlouvu. Dávám mu předběžně jedny klíče. Uhání na lacros. Než Péťa přetáhne plachtu, jdu se rychle smočit. Mozek se točí na plné obrátky. Vytáčím klientku - pojišťovačku. Nebere. Zkouším klienta pojišťováka. To je jiný kafe. S inteligentní pěnou. Okamžitě hledá v katastru. Přeměřuje metry. (Ten s tou jadernou elektrárnou se mě ptal na rozměry. Proč si to nezměřil?) Učí mě, jak si změřím obvod, obsah domu. Lehké. Upřesňujeme přístavek se stáním... Vyplňuje...

- Dům má hodnotu tak šest set tisíc. Postavili bychom nový tak za dva tři miliony. Chci to pojistit tak na milion a půl.

- V tom se shodujeme.

Cena téměř totožná s tou, jakou platila maminka. Výběr Kooperativa, Podnikatelská a Česká spořitelna. Tu vylučuji. Nemá nárok. Velmi špatné zkušenosti.

- Jé, Kooperativa vás zná :-)

- No, i ČPP mě zná.

Během chvíle mám v mailu návrh smlouvy. Zítra vznesu dotazy a připomínky.

A mohu se připojit ve dvacet na konzultaci...

Věci se dějí. Bože, co jsme to dopustili? Zblbly nám děti! A nevědí to!

Jdu to zaspat.

Dobrou noc!