Setkání s draky z Roztok :-)

19.03.2022

Končí den. Petroušek vynesl igelitku s plasty a odpadem. Vysouvám koš, vytahuji to, co zůstalo na dně. Vždycky remcá, že mi je líno se ohnout a trefit se. Aha, tak tady vidím, o čem hovoří. Vymývám dno nádoby. Konečně přijde ke slovu dezinfekce. Jednou použiju jed místo octa.

- Co to tady je?

Bere pytel, do něhož jsem naházela zbytky odpadu. Děravý. To, co jsem vybrala z koše a naházela do igelitu, mu vypadlo na dlažbu.

Má ty své řeči. Může mě to potrhat. Procvičuji bránici. Miluji ho.

- Zase s´chtěla ušetřit viď?

To je jeho oblíbená mantra. Tak když jsem koupila balík igelitových pytlů v akci, divili se, proč. Máme přece igelitky. A když tam šoupnu děravou, zas je to špatně. :-)

Sedám, proberu den. Zas nabral zběsilé tempo. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-19_Pred_skolenim/

Ráno jsem si přivstala. Od deseti jsem se napojila na školení lídrů. Stihla jsem obalit řízky z krůtího masa. Celý týden se obejdu bez masa, o víkendu držím basu s Petrouškem. Nemohu ho trápit zrním. Převrací vždycky zeleninu na talíři a hledá mašo. Kde je mašo? Tady není mašo. Ryby, krůtu, sýr. Jiné maso nekupuji. Naklepáno, obaleno. Jablečný kompot. Házím do něj vyšeptalou mandarinku. A jednu jedovatou hrušku od zemědělců. Rychle zpracovat křen s jablky. Rybí pomazánku. Chleba už mi vykynul. Upéct. Polévku. Nachystat na páru brambory, mrkev, celer. Co ještě? Už si jdu sednout ke školení. V přestávkách odbíhám kontrolovat troubu, sporák.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-19_Skoleni/1528676540

Petroušek má dnes službu. Bere to zodpovědně. Energetika - důležitý obor. Hlídá budovy, aby v nich lidem bylo teplo. Směju se mu. Jako že jde do Kolbenky s brašničkou, bandaskou s kafem a krajícem chleba. Bože, jak já nenávidím montérky. Bože, jak on je miluje. Fanatik. Naposledy, když sloužil o víkendu, sedl si v tom svém modrohnusu ke stolu.

- Mohl by ses jít převléknout?

Prý je to pracovní oděv. Ne pro mě. Já taky pracuji a nenosím montérky. :-) Ten musel být v minulém životě minimálně majitelem továrny na montérky. V téhle inkarnaci mu zbyla už jen propagace modrých oděvů. Továrnu si s sebou do tohohle života nepřetáhl. 

Jak nevnímám čas, je to jen společenská dohoda, smlouvám si s Petrouškem odpolední vycházku. No jo, jenže školko trvá do půl páté. Bedna s dřevem prázdná. Než navezeme dřevo, půl šesté. Jede pro mléko.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-19_Vecerni_probehnuti/

Šup, rychle se oblékám. Chci chytit poslední paprsky. Klušu aspoň na hodinku proběhnout se. Nohy, kam mě ponesete? Fotím. Telefonuji s Lindou.

- Lindo, počkej, támhle jde nějaká tlupa. Počkej. Zeptám se, kdo jsou.

Skupina mladých lidí. Děti, adolescenti, týnejdři. Poslední dvě slova - si myslím - synonyma.

- My jsme turistický oddíl Draci z Roztok u Phy. A jsme lepší než skauti!

Hrdost na svou skupinu! Vyzvídám. Brigádničili dnes v ptačím parku. Teď večer se jdou ještě projít. Mají s sebou i kočárek. Netuším, že se ještě potkáme.

Vybíhám Šoubrák. Už minule mě napadla bláznivá myšlenka. Ještě nikdy v životě jsem si nevyskočila ve sníženém zdivu uprostřed kopce nahoru. Rozhlížím se. Nejedou auta. Jen nějaký pán se dole pod kopcem vyloupl. Ten by mi mohl pomoci vytlačit zadek nahoru. Pomoc není nutná. Jsem atletka. Normálka jsem se vyhoupla. Přede mnou sráz nahoru na šance. Lehoučce ho vybíhám. Není tak prudký jako ten nad kurty. Dívám se dolů na město. Černá hora ani Sněžka nejsou dnes vidět. Obloha začárovaná, šedá. Sluníčko si hraje mezi stromy. Fotím kozu přes hradební příkop. Ve snášejícím se šeru není už moc vidět. V dálce si hrají - jo, tam použiju to slovo - týnejdři. Jak malá kůzlata. Schovávají se za stromy. Využívají terénní nerovnosti. Smějou se na mě. Bezva. Honí se. Cvičí kondici. Neleží u počítačů a televize. Dobrá zpráva.

Oslovuji klučíka asi dvanáctiletého na prudkém kopečku. Asi pět metrů. 

- Hej! Dáš mi nahoře záchranu, kdybych před vrcholem nemohla?

Kluk se šikovně staví. Rozbíhám se. Před vrcholkem natahuji ruku o pomoc. Udělá krok dopředu, chytne mě, vytáhne. Děkuji. Starší sympatický cikánek:

- Paní, ještě si můžete tady sběhnout.

- Víš, jsem stará. Chci dojít domů po svých.

On zdvihá palec nahoru.

Dík za hold. Běžím dál mezi zahrady ke škole. Míjím tu, která patřila primáři Broďákovi. Myslím kožař ve zdejší vojenské nemocnici. Mám takový pocit, že jsem jeho syna potkala před čtyřiceti lety v chrudimské nemocnici... Už nevím. Zahradu od Broďáka koupili rodiče mého prvního muže. Byla nádherná. Koukám, zahradní domeček chátrá. Uf! Lekla jsem se. Doběhl mě kluk ze skupinky Draků. Uřícený. Kardioběh. :-)  Omlouval se, že mě vylekal. Skvělé zjištění. Umějí být slušní. Ohleduplní.

- Paní, já jsme za vámi běžel. Chtěl bych vědět, jak se jmenuje váš blog.

Říkám mu název. Ptám se, kudy šli. Kam mi zmizeli. Očima jsem je hledala dole u řeky. Prý vyběhl val. Byl celý rozpálený fyzickou námahou. Další dobrá zpráva. Umějí hýbnout kostrou. Ireno, budeš si muset poopravit mínění o dospívající mládeži. Klušu po terénních vlnách nad školou. Přemýšlím o těch dětech. Jaký dojem jsem z nich měla. Promítám si jejich tváře. Všichni se usmívali. Nepřekřikovali se. Uměli komunikovat. Nebyli drzí. Poradila jsem, kdyby náhodou měli ještě zítra čas, aby zaběhli do Jaroměře okolo Kauflandu dolů k nádhernému rybníčku a nahoru k nebi k prachárnám. Okouzlující místo. Měli s sebou ten kočárek. Jaký byl? Už ani nevím. Asi nějaký terénní. Rovnám si v hlavě myšlenky. Umějí se družit v kolektivu. Nemohla jsem prozkoumat, jak hodně mají vymyté hlavy meinstreamem. Na to přijdu až později.

Myslím na ně. Na jejich vedoucí. Věnují svůj čas dětem. Vedou je k lásce k přírodě. Umění chovat se v ní. Otáčím se v krajině. Hele! Támhle se jejich skupina valí po promenádě. Zdvihám ruce. Mávám  z pole jak figurant na letištní ploše na pilota. Opětují pozdrav. Ó! Srdečné! Propojeni jen tak na dálku. Stará žena a budoucí generace lidí na planetě. Ve sluchátkách poslouchám doktora Hrušovského. Do prčic, zas slyším něco na způsob placaté země. Ještě před dvěma lety jsem si myslela, že je to nesmysl. Hm. Že by vymejvárna? Goebels věděl - stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Prý je Země prstenec. A co obrázky naší modré krásky z vesmíru? Ne, může být zploštělá, jako když si sedneš na balon, ale placatá, ne, to už je moc.

Fotím oblohu, zapadající sluníčko. Chtěla bych běžet mrknout se, kolik vody nese potůček. Utíká mezi loukami, lemuje o dva tři kilometry dál pole před okny maminčiny pastoušky. Jak ona říkávala našemu domečku. Chodili jsme si k potůčku jako děti hrát na indiány. Lemovalo ho husté rákosí. Nebyl v létě bohatý na vodu. Mami, tvůj domeček nikdy nebyla pastouška. Můj domov. Náš domov. Naše bezpečí. Mamko, nechala jsem opravit střechu, vyměnila okna, nechala natahat nové elektrovedení... Mami, škoda, že už jsem ti to nemohla ukázat. Mami! Už to bude rok, co ti mohu nosit jenom kytky. Nic víc.

K potůčku vede načechrané pole. Naházela bych si do bot. Támhle naproti k obzoru jsem v lednu běžkovala. Jo, tady po tom poli u potoka chodila ta postava s hledačkou kovů. Vybíhám nahoru na promču. Scházím do civilizace. Myšlenky vyhazují vzpomínky - maličkaté děti. Vedou se za ručičky. Vracejí se do školky. Umýt ručičky. Oběd. Položit se na lehátka. Nikdy jsem neusnula. Nikdy. Furt ve střehu. Možná proto, že v té době odešel navždy tatínek. Prý jsem se děsně obávala o maminku. Zkrátka jsem nikdy neusnula.

Na rohu bývalého slavného fotbalového stadionu, sem jsme chodili se školou na lehkou atletiku, se vyloupla zas skupina Dráčků. Už se usmívají. Přece se známe. Asi hodinu. Jdeme společně.

- Můžeme se s vámi vyfotit? My fotíme všechno, co potkáme do kroniky.

Jsem polichocena. Jasně. Souhlasím. Ale musíte tam napsat - setkání s šestašedesátkou. :-) Děti velmi milé. Nepředvádějí se. Nemluví všichni nahlas jeden přes druhého. Umějí naslouchat. Ukazuji jim dům, kde bydlela při svém druhém pobytu Božena Němcová. Po stejných vyšlapaných schodech prý běhával i Miroslav Ivanov. Stál v čele Svazu autorů píšících literaturu faktu. Byl tak ochotný, že přijel na učiliště na besedu. Jeho dopisy chovám jako vzácnost. Vlastně všechny dopisy se spisovateli. I hustě popsaný pohled od Jarmily Loukotkové. Chtěla jsem ji na besedu na gymnázium, jenže už byla stará a na cestu se necítila. Skvělá spisovatelka. Tuhle jsem pohled pročítala. Dala mi tam info, že F. Villon opravdu žil. Navzdory básník zpívá - četla jsem tu bichli u moře. a šetřila si ji. Skvělý styl. 

https://www.turistika.cz/mista/josefovsky-hostinsky-martin-vesely-ktery-musel-byt-pro-svoji-hmotnost-po-sve-smrti-odvazen-na-delostreleckem-voze/detail

Ukazuji dětem v dálce bývalý hotel Veselý. Tam bydlili novomanželé Němcovi při prvním pobytu u nás v pevnosti. Tam se jim narodil syn Hynek. V patnácti skonal na rychlou TBC. Neřekla jsem jim, že hoteliér nevařil skvělé pivo, ale formané se na cestě od hor v jeho hotelu zastavovali na raritu. Vážil nepředstavitelných 204 kg. Měl v desce stolu vyříznutý půlkruh pro své velké panděro. Na hřbitov ho odváželi na lafetě děla.

Nechápu, kde děti bydlí. U ornitologů. Kde to je? Jdu s nimi do bývalých kasáren v Okružní. Sídlí tu - musím se vrátit, vyfotit si cedulku - ptačí společnost. :-) Oknem vidím karimatky, deky, tady složili hlavu.

- Nemám asi kompatibilní názory s vámi. :-)  Už bych učila jinak. Vymývala jsem vám čtyřicet let hlavy. Dnes jsem četla na Parlamentních listech o vystěhování rodiny s dvouletým dítětem z obecního bytu. Nastěhují tam Ukrajince.

https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/-Opustte-byt-stehujeme-sem-Ukrajince-Prvni-pripad-vystehovani-ceske-rodiny-Maminka-v-slzach-doma-dvoulete-dite-696377?fbclid=IwAR0lmcSEKYRu7bWD9X1QbzTDMBv73n63y2HWDeOb7GYYUNmsnOUvQ8tXxfs

Ze skupinky se ozvalo neprovokační, že PL patří k dezinformačním webům.

-Jj, poslouchám převážně dezinformační weby. Příznaky transformace, Cesty k sobě, Svobodný vysílač, občas Svobodné rádio - teď tam byl hodně výživný se svými informacemi vojenský analytik Koller:

https://svobodne-radio.cz/search/koller

Co by asi řekli na Zprávy z Galaxie? A na Tajnou misi k arše v Bermudském trojúhelníku. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=KQH-8UTre1c&t=2370s

Na Telegramu Absurdní svět chrlí za den sto dvě stě zpráv. Herdek filek, zatracený systém! Ano, chceš-li zničit národ, rasu, vezmi jim děti. Generaci našich dětí jsme jim předali s nadšením, naivitou a slovanskou důvěřivostí. Když jsme se probrali, jejich jsou i naši vnuci. Do vzdělávacího systému zařadili školky a jesle. Chtěli byste si hrát? Rozvíjet se? Jo, ale poděje se to prostřednictvím ideologie.

Děti vědí o předpovědích v Simpsnových. Kdyby to bylo třikrát, pětkrát, to se dá domalovat. Ale tolik konkrétních dílů s informacemi o koroně, o Trumpovi...

Velká odezva je na mou informaci, že pubescenti se mají do dospělosti prospat. A my dospělí je plísníme, že jsou líní, pořád by spali... Jen ať posilují svou nervovou soustavu. Aby z nich vyrostli vyrovnaní lidé. U Draků je zajištěna energie ze zemské prány. Celý den se nabíjeli v přírodě. Ti tolik spánku nepotřebují, jako ti vysátí od svaté bedny.

Vedoucí je "ajťák" pro bankovní počítače. Sympaťák. Jak taky jinak, když je jeho práce obtištěna v jeho svěřencích. Usmívá se. Má dobrý vliv na děti.

Z holek a kluků, kteří na víkend zdvihnou zadky od počítačů, mobilů, jedou na brigádu do ptačího parku daleko od svých domovů - z těch vyrostou dozajista plnohodnotní lidé. A ideologie? Tihle nebyli žádní hlupáci. Oni si pozjišťují další pravdy. Ne ty oficiální, meinstreamové. Mají ještě chvíli času zorientovat se v oficiální mašinérii. Jednou mi třeba řeknou, jak je to s tou plochou zemí. Až se dozví o nové chronologii dějin lidstva, to bude překvápko. Pamatovat si oficiální letopočty, a do toho vložit nové informace. :-)

Tak jako mě velmi srdečně předevčírem zasáhlo setkání s hošíčkem z mateřské školy, tak dnes mě obohatilo setkání s

https://www.roztoky.cz/zajmova-cinnost

Klušu temným městem. Nasadila jsem si dětské oči. Vidím město v době začátku svého života tady. Za mnou jde tmavý mladík. Popotahuje.

- Prosím vás, proč popotahujete? To je znak šňupání.

- Ne. Mám to od zlomené nosní přepážky.

- Jak jste si ji zlomil?

- Ve rvačce.

- Své tělo bych nedala do rvačky. Chci ho mít zdravé.

- To v kriminále. Vrátil jsem se před čtyřmi měsíci. Dostal jsem 72 měsíců.

Vyzvídám za co. Prý za distribuci drog. No, to je to šňupání. Ne, ne. jen marihuánu. Zrychluji. Jenže volá, jestli nemám internet. Ne. Prý potřebuje zjistit autobus. Divím se. Jdu pěšky... On prý jde od přítelkyně. Měl podezření, že tam chodí ještě jedna osoba mužského pohlaví. A zrovna přišla. Prý na dvě hodiny odešel, aby nedělal problémy. Hodila po něm konvicí s vařicí vodou. Opařila mu záda. Proto chce jet autobusem.              Poslouchám jeho příběh. Ptám se, jestli měl hezké dětství. Nemlátili ho. Ale otec alkoholik mlátil maminku. Odešla v roce 2017. Zasáhlo ho to? No jasně. Nepustili ho na pohřeb. Otec zemřel asi o dva roky dřív. Oba na těžkou nemoc. Pracoval u Poláka. Cikánský podnikatel. Uměl je srovnat. Čest! Učila jsem jeho děti. Měla jsem ho ráda.  Umřel. Tenhle už u něj skončil před čtrnácti dny. Kolik má peněz? Dvě stě čtyřicet. Ráno dal devadesát za taxi. A cigarety. Nestačím se divit. Jela jsem taxíkem asi dvakrát z plesu. Vymlouvá se na ta opařená záda. V sedmnácti byl odsouzen za majetkovou trestnou činnost. Pustili ho na podmínku. Ale drogy ho dostaly zpátky. Vyfasoval šedesát měsíců plus dvanáct za porušení podmínky. Kam půjde na noc? Neví. Asi na nádraží. V deset tam zavírají.

Loučím se s tím, že je nenapravitelný. Ztracená existence. Ani na ÚP si zatím nedošel. Loučím se. Neuvízl mi v hlavě. Proč jsem ho potkala? 

Doma. 

- Kam jsi vylítla?

Směju se. Vysvětluji, kde jsem plula, lezla, běhala. Koho jsem potkala. Mixuji si sportovní výživu. Pije ji Christiano Ronaldo a já. Přivezl z kravína mlíčko. Ne Christiano. Péťa! Svářím ho. Ne Péťu, Mléko! Volá kolegyně ze školení.

- Kde jsi? Těšila jsem se na tebe. Chybíš tady. 

- Dívám se on-line. :-) Všechny zdravím! Věrku, Standu, Petra - toho mám moc ráda...

- Zdraví tě Lenka...

Milý hovor. V hotelu Atlantis jsem byla naposledy loni v létě. Užívala jsem si bazén půl dne před zahájením školení. A každý večer a ráno. :-) Je prý zase znovu o něco víc zmodernizován. Někdy příště. :-)

Chystám Petrouškovi na ráno svačinku. Jde do Kolbenky s bandaskou. :-)

Nasazujeme Mourkovi obojek. V dubnu to bude rok, co k nám připutoval. V prosinci to byl rok, co se tu plížil jako krokodýl pod okny. Tak jsme ho nechtěli. Ale on to věděl. Pořád venku, venku, venku. No, a nyní tu tráví svůj čas se Zrzkou pěkně v teplíčku. 

Kitty ostražitě přišla na večeři. Nadává kočičí řečí na Moura. V nestřeženém okamžiku se jí přišel mrknout do misky. Kitty mu dost ostře vysvětlila, že nemá ráda, když jí někdo leze do talíře.

Projíždím ntb. Ukrajina patří do evropské rodiny. Francouz to tvrdí zcela vážně. A pak taky vážně dodává: Ale její přijetí do EU může trvat desetiletí. - Tak to si teda dělá prču? Dravci ze západu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-19_Nocni_klid/

Mourek přišel. Zrzečka spí. Kitty je zašitá u mě v pracovně. Kamna sálají. Hlava mi padá. Šipka - postel.

Bylo to tu dne moc a moc krásné.

Dobrou noc!